Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
ale s těma úplatkama by to byla motivace, nekradl by, psal by si úkoly, někdo dává peníze za jedničky ve škole, ty za to, že píše úkoly. tuhle byl nějaký psycholog v sama doma a ptali se ho na ,,úplatky malých dětí bombony, když něco udělají,, říkal, že je to normální způsob motivace, že na tom není nic špatného, když to není pravidlem. Mě přijde mnohem horší, kdybys ho naložila, jako že jedete do diagnosťáku. Nikdy na to nezapomenu, jak mi mamka tahla, samozřejmě že jen ,,jako,, do dětskýho domova. Chtěla jsem skočit pod auto, pak mě vedla k psychologovi no hrůza, Ani už nevím, za co to bylo. Myslím, že si pak bude myslet, že už si nad ním zlomila hůl. Ty ale nejlíp znáš svého syna.
žádnýho plyšáka, žádnou figurku, jenom prádlo a učivo do školy a minimálně týden a jeho zábava by vypadala: UČIT SE UČIT SE UČIT SE a pokud by byl naučenej, tak psát tresty (nebudu krást nebudu krást) (sourozenec tohle videt nemusí, takže se nemusí opičit a nadávat mu, sourozenci bych řekla, že bráchu okradli)
udělej mu ÚSTAV doma a řekni mu, že v ústavu je to 100× horší, nemají žádný hračky, žádný filmy PROSTĚ NIC a zábava je pouze taková, jakou vymyslí vychovatel a ta je jen za dobré chování… !!!
HLAVNĚ NEVYMĚKNOUT!!!
Nelluška píše:
ale s těma úplatkama by to byla motivace, nekradl by, psal by si úkoly, někdo dává peníze za jedničky ve škole, ty za to, že píše úkoly. tuhle byl nějaký psycholog v sama doma a ptali se ho na ,,úplatky malých dětí bombony, když něco udělají,, říkal, že je to normální způsob motivace, že na tom není nic špatného, když to není pravidlem. Mě přijde mnohem horší, kdybys ho naložila, jako že jedete do diagnosťáku. Nikdy na to nezapomenu, jak mi mamka tahla, samozřejmě že jen ,,jako,, do dětskýho domova. Chtěla jsem skočit pod auto, pak mě vedla k psychologovi no hrůza, Ani už nevím, za co to bylo. Myslím, že si pak bude myslet, že už si nad ním zlomila hůl. Ty ale nejlíp znáš svého syna.
jako napad to neni zly,ale jelikoz znam sve dite,tak si ymslim, ze by si pak na tohle zvykl a pak predpokladal automaticky ze mu budu paltit za to ze se bude pripravovat do skoly, ze se bude ucit, pak ze vynese smeti,zajde se psem, a pak bude chtit zaplatit i za to ze ho oslovim jmenem
ne ja vim,tohle bylo prehnane a zvelicene, jen mi to prsote nesedne muj syn a placeni za neco
Lejla77 píše: žádnýho plyšáka, žádnou figurku, jenom prádlo a učivo do školy a minimálně týden a jeho zábava by vypadala: UČIT SE UČIT SE UČIT SE a pokud by byl naučenej, tak psát tresty (nebudu krást nebudu krást) (sourozenec tohle videt nemusí, takže se nemusí opičit a nadávat mu, sourozenci bych řekla, že bráchu okradli)udělej mu ÚSTAV doma a řekni mu, že v ústavu je to 100× horší, nemají žádný hračky, žádný filmy PROSTĚ NIC a zábava je pouze taková, jakou vymyslí vychovatel a ta je jen za dobré chování… !!!
HLAVNĚ NEVYMĚKNOUT!!!
taky hodne zajimavy napad.....asi ho dooooooooost zvazime…
ahoj, ze své vlastní zkušenosti je nejlepší dítě vyseparovat…měla jsem také svá ,,telecí" léta. Rodiče se rozvedli, já měla ještě dva sourozence a byla jsem prostřední. Moc pozornosti se mi nedostávalo tak jsem začala dělat průšvihy. Máma mě jednoho dne pobalila věci a odstěhovala k otci, bez upozornění,bez rozloučení…otec se mnou jezdil na hospitace k psycholožce a tam jsme vlastně přišli na to,kde je chyba…od té doby byl pokoj, já konečně věděla,že mě rodiče vyslechnou, nemusím se bát…a myslím,že do budoucna to mě přineslo jen užitek byť ta doba rozhodně růžová nebyla…
Můj syn si zkusil v 11 letech ukrást peníze a ne malý obnos… přišla jsem na to, dostal seřváno co mi hlasivky stačily a výprask jako blázen. Ihned jsem nás objednala k psycholožce (mé profesorce) a řešila to. Psychložka ho rozebrala tak, že byl ubrečený až hrůza, co vše mu řekla dodnes nevím, ale od té doby je klid (ťukám!!!) až na flákání školy
Ale dle jeho otce to nebylo třeba… já jsem klidná, že jsem to řešila hned, zavčasu a snad máme do budoucna klid.
Jsem pro řešení s psychologem, určitě ti poradí, co a jak, jak na něj, jak ho motivovat, jak potrestat… příjde mi, že mu to jeho chování příjde normální.
A propo… co na to jeho otec???
Bratr totiž měl podobné problémy, od desíti začal krást peníze, věci z domova prodával, chodil za školu i přesto, že byl pro naše „hvězda“ hokeje, kolem které se točil chod rodiny. Nicméně to naši neřešili, proč taky, že? Dopadlo to tak, že má jen základku, byl v pastáku ale krátce - slibil, že jde na rekvalifikaci a bude pracovat… a prd z toho bylo, na vojně zběhl a místo toho,a by mu to nechali vyžrat´, vyplatili ho a brácha byl v klidu. Nadělal jim neskutečně starostí a průserů, vždy to za něj řešili a žehlili. I kvůli tomu jsem v 19 vypadla z domova.
A dnes? nemá rodinu, nemá nikoho, žije po kamarádech, neudrží si práci, protožře jakmile pracuje někde s financema, do měsíce je na dlažbě a kdo ví kolik dluhů má na krku. KDyby to řešili hned, když to začalo, nemuselo to dopadnout tak, že nikdo z rodiny, krom otce (jehož miláčkem byl a asi je stále) se sním nestýká a nekomunikuje.
Není hloupý, je velmi inteligentní, nicméně řekla bych, že trpí nějakou psych. poruchou osobnosti, protože jinak by nešel z průšvihu do průšvihu ![]()
já vím, ale na úvod, než se to všechno zklidní, vyřeší, to není špatný a uvidíš. Přece fakt nechceš, aby za chvilku v tom ústavu skončil???? Co když to udělá znovu?Je to úplatek, ale třeba by si zase získal nové sebevědomí, neměl by zapotřetí takhle na sebe upozorňovat. Ale vím, že ho znáš a jestli myslíš, že by toho zneužíval.....ale za pokus by to stálo, pak už opravdu asi ty teror-tresty. Ale to se na něj podepíše, to si piš. Vím to od sebe.
pepuse píše:
ahoj, ze své vlastní zkušenosti je nejlepší dítě vyseparovat…měla jsem také svá ,,telecí" léta. Rodiče se rozvedli, já měla ještě dva sourozence a byla jsem prostřední. Moc pozornosti se mi nedostávalo tak jsem začala dělat průšvihy. Máma mě jednoho dne pobalila věci a odstěhovala k otci, bez upozornění,bez rozloučení…otec se mnou jezdil na hospitace k psycholožce a tam jsme vlastně přišli na to,kde je chyba…od té doby byl pokoj, já konečně věděla,že mě rodiče vyslechnou, nemusím se bát…a myslím,že do budoucna to mě přineslo jen užitek byť ta doba rozhodně růžová nebyla…
jo,kdybych mela syna kam odseparovat tak uz by tam byl i za tu cenu ze bych ho mela kazdy den vozit do skoly…jen jeho otec o nej nejevi zajem,a tezko se mu muzu objevit za dvermi s klukem a kufrikem,a rodice pomoct nemuzou,maminka je vazne enmocna, po amputaci obou noh takze tam je to taky bezpredmetne.....
ááá, kdepak se stala chyba , maminko?
v 11-ti letech dítě krade…co bude dělat ve 14?
někoho zabije? ![]()
v určitých situacích je opravdu lepší dát dítěti přes zadek a ne se ho snažit vychovávat pouze pomocí domluvy. takhle to pak dopadá…
nu, doufám, že nebudu mít tu čest se s tvým dítětem někde potkat, nerad bych byl okraden ![]()
trošku drsné ne?
nepř. otec píše: ááá, kdepak se stala chyba , maminko?
v 11-ti letech dítě krade…co bude dělat ve 14?
někoho zabije?![]()
v určitých situacích je opravdu lepší dát dítěti přes zadek a ne se ho snažit vychovávat pouze pomocí domluvy. takhle to pak dopadá…
nu, doufám, že nebudu mít tu čest se s tvým dítětem někde potkat, nerad bych byl okraden
Anonymní píše:
Můj syn si zkusil v 11 letech ukrást peníze a ne malý obnos… přišla jsem na to, dostal seřváno co mi hlasivky stačily a výprask jako blázen. Ihned jsem nás objednala k psycholožce (mé profesorce) a řešila to. Psychložka ho rozebrala tak, že byl ubrečený až hrůza, co vše mu řekla dodnes nevím, ale od té doby je klid (ťukám!!!) až na flákání školyAle dle jeho otce to nebylo třeba… já jsem klidná, že jsem to řešila hned, zavčasu a snad máme do budoucna klid.
Jsem pro řešení s psychologem, určitě ti poradí, co a jak, jak na něj, jak ho motivovat, jak potrestat… příjde mi, že mu to jeho chování příjde normální.A propo… co na to jeho otec???
Bratr totiž měl podobné problémy, od desíti začal krást peníze, věci z domova prodával, chodil za školu i přesto, že byl pro naše „hvězda“ hokeje, kolem které se točil chod rodiny. Nicméně to naši neřešili, proč taky, že? Dopadlo to tak, že má jen základku, byl v pastáku ale krátce - slibil, že jde na rekvalifikaci a bude pracovat… a prd z toho bylo, na vojně zběhl a místo toho,a by mu to nechali vyžrat´, vyplatili ho a brácha byl v klidu. Nadělal jim neskutečně starostí a průserů, vždy to za něj řešili a žehlili. I kvůli tomu jsem v 19 vypadla z domova.
A dnes? nemá rodinu, nemá nikoho, žije po kamarádech, neudrží si práci, protožře jakmile pracuje někde s financema, do měsíce je na dlažbě a kdo ví kolik dluhů má na krku. KDyby to řešili hned, když to začalo, nemuselo to dopadnout tak, že nikdo z rodiny, krom otce (jehož miláčkem byl a asi je stále) se sním nestýká a nekomunikuje.
Není hloupý, je velmi inteligentní, nicméně řekla bych, že trpí nějakou psych. poruchou osobnosti, protože jinak by nešel z průšvihu do průšvihu
s jeho otcem nejsem vubec v kontaktu…samozrejme jsem mu o tom psala, ze bych si potrebovala s nim promluvit a on mi na to odepsal ze je to ted moje vec, ze ja chtela odejit,ze ja znicila a zkazila kluka a ze kdybych zustala tak se to nestane…takze asi tak…
v té době jsem otce neviděla přes 6let takže asi i proto jsem byla ,,vyléčena šokem". A mohu se zeptat z jakého jste města?
Anonymní píše:pepuse píše:jo,kdybych mela syna kam odseparovat tak uz by tam byl i za tu cenu ze bych ho mela kazdy den vozit do skoly…jen jeho otec o nej nejevi zajem,a tezko se mu muzu objevit za dvermi s klukem a kufrikem,a rodice pomoct nemuzou,maminka je vazne enmocna, po amputaci obou noh takze tam je to taky bezpredmetne.....
ahoj, ze své vlastní zkušenosti je nejlepší dítě vyseparovat…měla jsem také svá ,,telecí" léta. Rodiče se rozvedli, já měla ještě dva sourozence a byla jsem prostřední. Moc pozornosti se mi nedostávalo tak jsem začala dělat průšvihy. Máma mě jednoho dne pobalila věci a odstěhovala k otci, bez upozornění,bez rozloučení…otec se mnou jezdil na hospitace k psycholožce a tam jsme vlastně přišli na to,kde je chyba…od té doby byl pokoj, já konečně věděla,že mě rodiče vyslechnou, nemusím se bát…a myslím,že do budoucna to mě přineslo jen užitek byť ta doba rozhodně růžová nebyla…
nepř. otec píše: ááá, kdepak se stala chyba , maminko?
v 11-ti letech dítě krade…co bude dělat ve 14?
někoho zabije?![]()
v určitých situacích je opravdu lepší dát dítěti přes zadek a ne se ho snažit vychovávat pouze pomocí domluvy. takhle to pak dopadá…
nu, doufám, že nebudu mít tu čest se s tvým dítětem někde potkat, nerad bych byl okraden
Jdi si řešit svý mindráky jinak. Copak nevidíš, že je z toho nešťastná?
Nelluška píše:
já vím, ale na úvod, než se to všechno zklidní, vyřeší, to není špatný a uvidíš. Přece fakt nechceš, aby za chvilku v tom ústavu skončil???? Co když to udělá znovu?Je to úplatek, ale třeba by si zase získal nové sebevědomí, neměl by zapotřetí takhle na sebe upozorňovat. Ale vím, že ho znáš a jestli myslíš, že by toho zneužíval.....ale za pokus by to stálo, pak už opravdu asi ty teror-tresty. Ale to se na něj podepíše, to si piš. Vím to od sebe.
samozrejme ze nechci aby skoncil v jakemkoliv ustavu…i kdyz dela co dela, i dkyz me to boli a trapi tak je to porad muj syn ktereho miluji a chci pro nej to nejlepsi…
nepř. otec píše: ááá, kdepak se stala chyba , maminko?
v 11-ti letech dítě krade…co bude dělat ve 14?
někoho zabije?![]()
v určitých situacích je opravdu lepší dát dítěti přes zadek a ne se ho snažit vychovávat pouze pomocí domluvy. takhle to pak dopadá…
nu, doufám, že nebudu mít tu čest se s tvým dítětem někde potkat, nerad bych byl okraden
ma smysl na tohle reagovat????