Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
tetma píše:
Ahoj,přečetla jsme poctivě celou diskuzi a mám v tom pár věcí který mě napadly
tak za 1 - píše že 11 náctiletý syn byl u tatínka oblíben teď tatínek podle toho jak píšeš nejeví zájem - nepochopila jsme přesně jak nejeví zájem,myslím tím vídá se syn s bio otcem aspoň o víkendechTvůj expartner ti napsal že ty jsi odešla od rodiny s dětma tak si to vyřeš … Napadlo mě jestli se syn s otcem vídá neléčí si otec přes syna mindráky z rozchodu - větou jako maminka za to může ona odešla a vzala vás sebou a proto nemůžeš být se mnou ..atd. Syn se na tebe zlobí a chce se ti pomstít - to mě utvrzuje v tom že už v den průseru se směje vtipům -maminka je smůtná to jsem přesně chtěl -pomstít se jí. Tím nechci napsat že je tvůj syn hnusný a zlý syn,ale děti dokáží být zlé nemají na věci náhled rodiče jsou vše.Nebo syn se s otcem nevídá vůbec otec nemá vůbec žádný zájem děti vidět
To by mohlo zase být jsem špatný jsem zlý tatínek mě nechce vidět . jsem špatný budu krást budu teda zlobivý a naschval budu zlobivý a dělat ostudu a vy teda uvidíte - ty a tvůj ex . V tomhle případě veškeré tresty , bití zákazy atd. mají jedinou účinost ujistit dítě v tom,že ho nemáte rádi -ty,že si ho odvedla od otce a bio otec,že se s ním nestýká . Možná teď už neví proč krade možná už je to pro něj automatické být zlobivý -
2, já osobně bych v tvým případě začala syna hlídat,ale hlídat po škole bych na něj čekala už v šatně udělala čistku věcí jestli ve škole něco vzal nebo ne, jestli jo ihned ať se jde omluvit a věc vrátit, dovíst ho domů , napsat úkoly učit se s ním a pak doma nikam sám ven. Žádný pc ,tv jestli se nudíš tady máš knížku . ven jen s tebou do obchodu taky s tebou ,po cca 14 dnech bych ho zkusila pro něco poslat a už dopředu si připravila jak zareaguju v případě další krádeže ( už s tím počítáš nebudeš jednat s horkou hlavou a vše bude mít větší efekt) přijedou měšťáci,že syna chytli kráct, při cestě do obchdu se s nima domluv ( popros je ) na tom jak zareaguješ a aby hráli s tebou. Přijeď do obchodu , mladýmu oznam,že když může kráct tak si s policii vyřeší vše sám a sám i zaplatí pokutu a až si to vyřídí ať příjde domů a nebo že na něj počkáš před obchodem. Syn nebude mít za sebou žádnou oporu což rodič je, bude muset sám jednat s policii která na něj nebude úplně nejpříjemnější. Až by syn přišel za tebou tak bych se ho jen zeptala jestli si vše vyřídil a z čeho zaplatí pokutua řekla ,že se nadá nic dělat,že hold bude muset být furt s tebou když nemumí nekrást a za 14 dní na bych to zkusila znova. Do doby než půjdete k psychologovi.
Za dobrý známky chválit ukazvat co dělá dobře a když se mu něco povede přechválit .
Musím napsat,že tím,žes dala vědět psychologovi jsi určitě na dobrý cestě
ne s bio otcem se nevida ani o vikendech.....naposledy byl u nej o letnich prazdninach a od te doby,sice tatinek se ozval ze na vikend si ho vezme ale pak zrusil, s tim ze musi do prace,nebo ze nema penize na to aby si ho vzal…
Anonymní píše:Anonymní píše:Samozřejmě nejsi jediná, kdo má tuhle povahu. Je zlaté pravidlo napřed napočítat do deseti, ale pokud to v sobě mášAnonymní píše:tak tohle je silny pribeh.....myslim si ze je chyba i ve me.....bohuzel jsem po mem otci cholerik takze v prvni chvili vyletim jak cert z krabicky,svolavam hromy,blesky ale pak kdyz se uklidnim,tak toho opravdu lituju…a kdyz si tak vzpomenu jak mluvim,tak uplne slysim meho otce jak mluvil se mnou kdyz ja byla mala a vim ze my to nedelalo dobre…
Ahoj,
jsem z absolutně nefunkční rodiny. Otec despota, matka domácí puťka (velmi obecně zjednodušeně řečeno). Rodiče se nikdy neshodli na stylu výchovy. Nejhorší byl otec, když matka chtěla jednat, otec selhával. Prakticky byla na výchovu sama a ještě měla podkopávanou autoritu… Byli jsme z poměrně chudší rodiny, ale základní potřeby jsme měli vždycky!
Mám dvě sestry, starší a mladší. Starší sestra byla vždycky ta vzorná, hodná, dospělá, ale současně měla otcem srážené sebevědomí, protože byla tlustší a on se jí posmíval. Rodiče se kvůli tomu velmi často hádali. Hned pomaturitě za ní zaklapli dvěře a jen vyjímečně se s rodiči vidí.
Já jsem zase byla v dětství hrozně uťáplá. Bála jsem se mluvit, cítila jsem se ostatním podřízená, už jako prvňáček jsem se za sebe styděla atd. Kolem desátého roku jsem si začala hrozně vymýšlet. Že máme peníze, jaké nemám kapesné, co všechno můžu atd. Ukradla jsem i nějakou tu korunu. Nejvíc dvacku. Do školy jsem se prakticky nepřipravovala, nedělala DÚ, nenosila pomůcky, sbírala černé puntíky.. Pak jsem začala sportovat za školu a dělat výtvarku a hrozně mi stouplo sebevědomí. Začalo mi být jedno, co mám na sobě, kdy jsem byla u holiče, nebo jestli se maluju (bylo mi asi 13let), začala jsem se učit, protože jsem cítila, že na to mám, odměnou mi byly vyznamenání, poháry ze školních soutěží a že jsem se dostala na výtvarnou střední školu… Doma se vztahy ale jen horšily!!! I když mi studovat umění sami nabídli a já musela jít na internát, najednou mi začali nadávat do vyžírek, že je stojím prachy, že doma s ničím nepomáhám, zásadně na mě řvali, nezajímalo je, jak se mám, nebo jak se učím. Nesnášela jsem se vracet domů!!! Těsně před osmnácti jsem odešla z domu, dodělávala čtvrťák, chodila do práce, odmaturovala a dostala se na VŠ. Dnes jsem vdaná, mám dítě, vlastní střechu nad hlavou a jsem šťastná! (je mi 25) S rodiči mám stále velmi špatné a komplikované vztahy.
No a nejmladší ségra je kapitola sama pro sebe. Protože je o pět let mladší a když začala blbnout, byla jsem na intru, vím většinu věcí pouze sprostředkovaně.
Ale od začátku. Otec si vždycky přál kluka a když se mu narodila třetí dcera, rohodl se, že si z ní kluka udělá. Oslovoval ji chlapeckým jménem, bral ji na hokej (už ve dvou letech) a bral jí dívčí hračky, nesměla nosit sukně atd. V předškolním věku měla problémy s"fantazírováním". Někdy byla Mulder z Akta x, jindy zase Ace Ventura a nedej bože, ji oslovit jinak… Dokud byla na základce na vesnické škole, docela to šlo, ale když přešla do školy do města, něco se stalo a zaačala se měnit. Tohle období už právě moc neznám, ale hrozně se zhoršila v učení, nevycházela se spolužáky, začala krást a ve 13let ukradla babičce cca 20tis korun. Ze školy byla taky podmínečně vyloučena. Na střední školu se dostala, protože je z těch „slabých“ ročníků. Hned v prváku propadla. Zjistila, že je lesbička. Vsoučasnosti žije dva roky s přítelkyní v podnájmu a připravuje se k maturitě. Je hrozně ulhaná, sobecká a snaží se manipulovat lidi. Matku má „zmáknutou“ dokonale. Byla u psychologa, vyhrožovalo se pasťákem, doporučení psycholožky bylo nechat zavřít (ale toho se máma bála, že by ji už pak neměla právo dostat ven až do 18ti a jaké by byly vztahy pak)Každopádně mím dlouhosáhlým velmi zobecněným povídáním jsem chtěla nastínit následující:
Jsem z rodiny, kde velmi selhával otec. Jeho výchova se řídila jen zákazy a tělesnými tresty, které kolikrát byly za hranicí týrání. Obětí a pohlazení jsem se od něj dočkala jen minimálně a slyšet mám tě rád??? Nikdy za život!!!
Od dětství nám všem bylo velmi sráženo sebevědomí. V rodině se zásadně nechválilo, nebo spíš velmi málo a jako by ty naše drobné umy nebrali vážně. Př. dívej jaký jsem namalovala obrázek. Odpověď- pěkný. Žádný zájem, co to je, pro koho, proč zrovna tahle barva atd.
Nebyly jsme vedené ke koníčkům, zájmům, sportům.. Nikdo nás k ničemu nevedl, nejlepší bylo, když jsme nepřekážely, když jsme náhodou nebyly zapojené do práce.
Nikdy jsme nepodnikali rodinné výlety. Okolí jsem začala poznávat až s manželem. Nikdy jsme nebyli na dovolené ani pod stan. Nemáme téměř žádné společné zážitky.
atdAbych to skrátila, jsem přesvěčená, že v mém případě byla na vině nefunkční rodina. Neměli jsme žádné jistoty, ani tu nejdůležitější- lásku rodičů.
PS: Myslím, že naše rodiny jsou podobné, ne stejné, my jsme byli úplná rodina na Hov.o, vy jste rozvodení. V obou rodinách nefungoval otec a matka byla přetížená atd. Nemyslím si, že bys selhala přímo ty!!!
Syn si samozřejmě tresty zaslouží, ale současně potřebuje i cítit lásku, kterou k němu chováš. Potřebuje být chválen, když je za co. Já se teda raději nechám pochválit, než seřvat a ráda i pro to něco udělám.
Já mám sice ještě malého špunta doma a modlím se, abych mu nepředala nějaký zlobící gen… ale už jsem nad tímhle hodně přemýšlela: Můj syn by v první fázi musel zasednout k rodinné radě na židli mučedníka a celý problém bychom probrali. Proč jsi ho ukradl, proč sis na něj nenašetřil, proč sis o něj neřekl atd. Za každou smyslplnou odpověď bych ho pochválila. Pak bych ho chválila za každý den bez průseru. Za trest bych mu dala horu domácích prací a za každou ho chválila až do nebe a poslední mu za slušné chování a snahu odpustila. Po týdnu zaracha bych ho vzala třeba na bazén, že to vydržel. Přihlásila bych ho na všechny možné kroužky, aby se někde vyřádil. Hlavně bych s ním trávila čas jako rodina. Ne jen máma a syn, ale všichni, ať ví, že je součástí nás všech a všichni se máme rádi stejně!
A ještě je důležitá prevence. Nenechávat peníze na očích a neposílat do obchodu, na domácí úkoly si volat třeba se spolužákem, kterého rodiče znám a vím, že je pilný atd..Jen hříčka osudu tě postavila do téhle situace. Neboj, zvládneš to!
Už je super, že si to umíš připustit, je to skvělý odrazový můstek. Jak se říká, jablko nepadá daleko od stromu… Až budeš mluvit s tou psycholožkou, zeptej se jí, jak zvládat vztek. A hlavně když vybuchneš, můžeš se zase omluvit a po chvíli to řešit s chladnější hlavou. Hlavu vzhůru! I když si asi myslíš, že ta sociálka a to ostatní je už vrchol všeho, může to být řešení. Syn se lekne, že už je to fakt zlé a pomůžou ti problém řešit. Já myslím, že tady je každá rada drahá a odborníka dvojnásob.
Ještě mě napadlo, že byste mohli se synem najít společný koníček. Můžete třeba lepit modely, nebo matlat vodovky po papíře, dělat otisky… Když si pro děti vyhradíš třikrát týdně hodinku, tak se vám prohloubí vztah a ty mu lépe porozumíš. Myslím, že teď pro vás bude nejtěžší najít příčinu. Je mu 11 let, tak máte ještě rok dva, než se úplně vymkne kontrole a to je fůra času. Držím palce a věřím, že to dopadne skvěle
urcite se chci take i ja poradit s psychologem,nechci udelat tu stejnou chybu jako me rodice a udelat z meho syna citovou trosku bez sebevedomi a s pocitem ze on je nejhorsi a nezaslouzi si lasku…me to trvalo vlastne do mych 30ti nez jsem potkala soucasneho pritele abych ziskala sebevedomi a sebelasku
Anonymní píše:tetma píše:ne s bio otcem se nevida ani o vikendech.....naposledy byl u nej o letnich prazdninach a od te doby,sice tatinek se ozval ze na vikend si ho vezme ale pak zrusil, s tim ze musi do prace,nebo ze nema penize na to aby si ho vzal…
Ahoj,přečetla jsme poctivě celou diskuzi a mám v tom pár věcí který mě napadly
tak za 1 - píše že 11 náctiletý syn byl u tatínka oblíben teď tatínek podle toho jak píšeš nejeví zájem - nepochopila jsme přesně jak nejeví zájem,myslím tím vídá se syn s bio otcem aspoň o víkendechTvůj expartner ti napsal že ty jsi odešla od rodiny s dětma tak si to vyřeš … Napadlo mě jestli se syn s otcem vídá neléčí si otec přes syna mindráky z rozchodu - větou jako maminka za to může ona odešla a vzala vás sebou a proto nemůžeš být se mnou ..atd. Syn se na tebe zlobí a chce se ti pomstít - to mě utvrzuje v tom že už v den průseru se směje vtipům -maminka je smůtná to jsem přesně chtěl -pomstít se jí. Tím nechci napsat že je tvůj syn hnusný a zlý syn,ale děti dokáží být zlé nemají na věci náhled rodiče jsou vše.Nebo syn se s otcem nevídá vůbec otec nemá vůbec žádný zájem děti vidět
To by mohlo zase být jsem špatný jsem zlý tatínek mě nechce vidět . jsem špatný budu krást budu teda zlobivý a naschval budu zlobivý a dělat ostudu a vy teda uvidíte - ty a tvůj ex . V tomhle případě veškeré tresty , bití zákazy atd. mají jedinou účinost ujistit dítě v tom,že ho nemáte rádi -ty,že si ho odvedla od otce a bio otec,že se s ním nestýká . Možná teď už neví proč krade možná už je to pro něj automatické být zlobivý -
2, já osobně bych v tvým případě začala syna hlídat,ale hlídat po škole bych na něj čekala už v šatně udělala čistku věcí jestli ve škole něco vzal nebo ne, jestli jo ihned ať se jde omluvit a věc vrátit, dovíst ho domů , napsat úkoly učit se s ním a pak doma nikam sám ven. Žádný pc ,tv jestli se nudíš tady máš knížku . ven jen s tebou do obchodu taky s tebou ,po cca 14 dnech bych ho zkusila pro něco poslat a už dopředu si připravila jak zareaguju v případě další krádeže ( už s tím počítáš nebudeš jednat s horkou hlavou a vše bude mít větší efekt) přijedou měšťáci,že syna chytli kráct, při cestě do obchdu se s nima domluv ( popros je ) na tom jak zareaguješ a aby hráli s tebou. Přijeď do obchodu , mladýmu oznam,že když může kráct tak si s policii vyřeší vše sám a sám i zaplatí pokutu a až si to vyřídí ať příjde domů a nebo že na něj počkáš před obchodem. Syn nebude mít za sebou žádnou oporu což rodič je, bude muset sám jednat s policii která na něj nebude úplně nejpříjemnější. Až by syn přišel za tebou tak bych se ho jen zeptala jestli si vše vyřídil a z čeho zaplatí pokutua řekla ,že se nadá nic dělat,že hold bude muset být furt s tebou když nemumí nekrást a za 14 dní na bych to zkusila znova. Do doby než půjdete k psychologovi.
Za dobrý známky chválit ukazvat co dělá dobře a když se mu něco povede přechválit .
Musím napsat,že tím,žes dala vědět psychologovi jsi určitě na dobrý cestě
hmm to musí být pro něj hodně těžké
nejprve taínkův mazánek a teď nic , to by pomožilo i dospělýho natož dítě
myslím,že psycholog je v tomhle jediná dobrá volba, to dítě musí být strašně zmatené - o přístupu bio otce se nedudu rozepisovat psala bych totiž sprostě
… Já vidím tedy problém v krádežích a ve škole zrovna v tomhle - rozpad rodiny ( tím ale nepíšu,že jsi udělala špatně že jsi od ex odešla , rozhodně to nebyl dobrý člověk když po dětech ani neštěkne) pasiviní bio otec …
Taky anonymě, moc se stydím,máme doma to samé.Holku,krade už od mala a dnes ji je 14 a změna nic moc,jen co dělá je horší.Nemluvit nefunguje,manžel je takový po průseru s ní nemluví,vůbec,ani se na ni nepodívá,ji je to fuk. Pastákem a pdo.nemá cenu vyhrožovat,taky jsem to dělala,sbalila si svých 5 švestek a odešla.Když ji našli,tak řekla,že chce zůstat bydlet u té kámošky kam zdrhla.Její rodiče ji to nabídli
Idioti s trvalákem na OÚ.Druhý den řekla,že s náma žít nechce,sbylila si MP3 a sešit s básničkama a šla s náma na sociálku,že odjede do dětského domova.Pak se to na chvíly uklidnilo, nyní začíná opět kravit,zlobí,kašle na uklízení,takže s ní táta zase mluví jen na půl huby,on to jinak neumí a já čekám,kdy si zase sbalí věci.Taky jsem zoufalá,znovu zvažuji psychologa,ale naposled napáchal víc škody než užitku.Takže radu nemám,ale nejsi v tom sama a bojím se,že to i u tebe bude horší a horší.Pokud má hroší kůži jako ta naše,pevné nervy ![]()
Anonymní píše:
Taky anonymě, moc se stydím,máme doma to samé.Holku,krade už od mala a dnes ji je 14 a změna nic moc,jen co dělá je horší.Nemluvit nefunguje,manžel je takový po průseru s ní nemluví,vůbec,ani se na ni nepodívá,ji je to fuk. Pastákem a pdo.nemá cenu vyhrožovat,taky jsem to dělala,sbalila si svých 5 švestek a odešla.Když ji našli,tak řekla,že chce zůstat bydlet u té kámošky kam zdrhla.Její rodiče ji to nabídli![]()
![]()
Idioti s trvalákem na OÚ.Druhý den řekla,že s náma žít nechce,sbylila si MP3 a sešit s básničkama a šla s náma na sociálku,že odjede do dětského domova.Pak se to na chvíly uklidnilo, nyní začíná opět kravit,zlobí,kašle na uklízení,takže s ní táta zase mluví jen na půl huby,on to jinak neumí a já čekám,kdy si zase sbalí věci.Taky jsem zoufalá,znovu zvažuji psychologa,ale naposled napáchal víc škody než užitku.Takže radu nemám,ale nejsi v tom sama a bojím se,že to i u tebe bude horší a horší.Pokud má hroší kůži jako ta naše,pevné nervy
tak tohle me zrovna neuklidnilo…ale dekuji i za tenhle pohled ![]()
Omlouvám se, že se vám montuju do tématu, ale tohle mě zajímá. Co máte v plánu do budoucna? V osmnácti jí sbalit věci a sbohem? Nebo něco jiného?
Anonymní píše:
Taky anonymě, moc se stydím,máme doma to samé.Holku,krade už od mala a dnes ji je 14 a změna nic moc,jen co dělá je horší.Nemluvit nefunguje,manžel je takový po průseru s ní nemluví,vůbec,ani se na ni nepodívá,ji je to fuk. Pastákem a pdo.nemá cenu vyhrožovat,taky jsem to dělala,sbalila si svých 5 švestek a odešla.Když ji našli,tak řekla,že chce zůstat bydlet u té kámošky kam zdrhla.Její rodiče ji to nabídli![]()
![]()
Idioti s trvalákem na OÚ.Druhý den řekla,že s náma žít nechce,sbylila si MP3 a sešit s básničkama a šla s náma na sociálku,že odjede do dětského domova.Pak se to na chvíly uklidnilo, nyní začíná opět kravit,zlobí,kašle na uklízení,takže s ní táta zase mluví jen na půl huby,on to jinak neumí a já čekám,kdy si zase sbalí věci.Taky jsem zoufalá,znovu zvažuji psychologa,ale naposled napáchal víc škody než užitku.Takže radu nemám,ale nejsi v tom sama a bojím se,že to i u tebe bude horší a horší.Pokud má hroší kůži jako ta naše,pevné nervy
Ahoj, tak tohle znám. Nebyla jsem zrovna hodné dítě. Sice jsem nekradla, ale od těch třinácti jsem dělala rodičům hodně na truc. Čím víc se snažili, tím víc jsem jim dělala naschvály! Stydím se za to, ale ta puberta je asi taková. Jak už tu zaznělo, myslím, že nejdůležitější je, aby si dítě bylo jisté rodičovskou láskou a rodiče hlavně musí být spravedlivý a mít jasně dané hranice. V pubertě prostě člověk vzdoruje, nechce být vázán rodiči a jejich rozhodnutími. V tomhle období je středem vesmíru a nesmírně egocentrický. Má nejčastější myšlenka v tomhle věku byla Jak chcete! nebo Já vám ukážu! Taky jsem si myslela, že mi hrozně kazí život, když nesmím s vrstevníky dělat co oni atd. Tak jen pro pohled z puberťákovy duše ![]()
Já mám tedy dcery, ale překvapilo mě velice,že tvůj 11ti letý syn prahne po hračkách tohoto typu..S takovými si hraje můj 7mi letý synovec..A má dcera si už dlouho nehraje s hračkami a to jí je 12..
Není nějaký opožděný - tedy myslím v tom smyslu - dětinský?
Nepřikláním se k žádnému typu trestu a výchovy, protože příběhy o tom, jak to dopadlo, když se nebilo ale domlouvalo, nemá žádnou vypovídající hodnotu..Ti kluci by možná skončili tak blbě i kdyby to rodiče vzali pevně do rukou a nemazlili se s tím..Každý je jiný a někdo má možná v sobě už tu trasu danou, že to nedopadne dobře, ani kdyby rodiče udělali cokoli.
Tvůj syn má nějakou povahu a není jasné co na něj bude platit..
Lizbeth píše:
Já mám tedy dcery, ale překvapilo mě velice,že tvůj 11ti letý syn prahne po hračkách tohoto typu..S takovými si hraje můj 7mi letý synovec..A má dcera si už dlouho nehraje s hračkami a to jí je 12..
Není nějaký opožděný - tedy myslím v tom smyslu - dětinský?Nepřikláním se k žádnému typu trestu a výchovy, protože příběhy o tom, jak to dopadlo, když se nebilo ale domlouvalo, nemá žádnou vypovídající hodnotu..Ti kluci by možná skončili tak blbě i kdyby to rodiče vzali pevně do rukou a nemazlili se s tím..Každý je jiný a někdo má možná v sobě už tu trasu danou, že to nedopadne dobře, ani kdyby rodiče udělali cokoli.
Tvůj syn má nějakou povahu a není jasné co na něj bude platit..
je.je citlivý,dětinský,jako by žil v nějakém pohádkovém světě kde jsou superhrdinové a všechno může…
Jura007 píše:
Omlouvám se, že se vám montuju do tématu, ale tohle mě zajímá. Co máte v plánu do budoucna? V osmnácti jí sbalit věci a sbohem? Nebo něco jiného?
Juro, to bylo na mě? S tou puberťačkou? No nevíme co s ní. My ji věci nesbalíme, kdyby nedejbože otěhotněla a chtěla zůstat doma, tak ji pomůžu, pokud si ale v 17 sbalí věci a odejde, asi ji už policajtama hledat nebudeme. Je to smutné, ale je to tak. Bohužel její genetický otec je jiný než ten,který ji vychovává a asi to má bohužel v genech. My se modlíme aby dospěla a dostala rozum,my ji nebijem už kolik let, nemá nic takového smysl, my se jen modlíme aby prostě dospěla, bud rozumově nebo papírově, buď ať je normální, nebo je alespoň za své činy odpovědná ![]()
Ahoj, jdu taky přispět se svou zkušeností, i když nevím, jestli to zakladatelce v něčem pomůže… Řešíme podobné problémy s desetiletou dcerou, všechno to začalo před dvěmi lety, kdy jsem u ní našla velké množství tehdy populárních kartiček s Pokémony. Bylo mi divné, kde k nim přišla, tak jsem na ni udeřila a vyšlo najevo, že je vzala dětem - v šatně, ve družině atd. Byli jsme naprosto zděšeni, do té doby zcela bezproblémové dítě a teď tohle! Okamžitě jsme vše řešili s třídní učitelkou a družinářkou, musela vše vrátit a omluvit se (ovšem citlivě, ne přede všemi, konkrétně těm dětem, kterým to vzala, takže se to nerozmazávalo přede všemi). Následovala schůzka u psycholožky, která ji sice dost rozebrala, ale prakticky žádné konkrétní rady nám nedala, snad jen že se jí mám víc věnovat samostatně. Jediný vyvolávací faktor, který padal v úvahu byl její tehdy roční bratr, i když nikdy nedala najevo, že by na něj žárlila. Běžné hádky mezi nimi samozřejmě probíhají, ale jinak ho má moc ráda, umí si s ním krásně hrát, čte mu, mazlí se, umí se o něj postarat, prostě mi vždycky připadalo, že je ráda, že ho má. ![]()
Takže slečna v slzách slíbila hory doly, psycholožka nás uklidnila, že si myslí, že to bylo ojedinělé a že už to neudělá a my uklidněni usnuli na vavřínech. Rok nato jsem ji úplnou náhodou načapala, jak mi vybírá peníze z kasičky a nebylo to málo. Přiznám se, že v první chvíli ve mně chytly saze a dostala jednu takovou, že se jí hlava málem otočila kousáním dozadu, ale pak odpoledne jsme to už řešili s manželem a s chladnou hlavou - vyšlo najevo, že to zdaleka nebylo poprvé, dostala spoustu trestů a zákazů a samozřejmě opět jsme putovali k psycholožce. Ta kromě toho, že nám doporučila dávat jí pravidelné kapesné (které do té doby, pravda, nedostávala, protože jsem byla přesvědčena, že jí stačí peníze, které různě dostává za vysvědčení, k narozeninám a tak a kterých nebylo právě málo), bohužel opět neshledala, co s ní dál.
Samozřejmě opět následovalo slzavé údolí, spousta slibů, blablabla. Už jsme jí ale moc nevěřili a zůstávali ve střehu, což se bohužel právě dnes ukázalo být oprávněné. Možná jsem blbá a naivní, ale po téhle příhodě jsem před ní ty kasičky s drobáky (dvacky a padesátikoruny) neschovávala, prostě mi to přišlo strašně ponižující a trapné schovávat peníze před devítiletým dítětem. Co jsem ale pro jistotu udělala, že jsem si všechny ty peníze spočítala, abych měla kontrolu. Dnes na základě přečtení téhle diskuse jsem se rozhodla si to přepočítat a ejhle - za poslední půlrok tam chybí víc než 700,–.
![]()
Takže jsme opět tam, kde jsme byli a já už vážně nevím, kudy kam.
Dcerka byla od početí chtěné a vytoužené dítko, námi milovaná, pro prarodiče z obou stran první vnouče, takže velice intenzivně obklopená láskou (ovšem pozor - určitě ne rozmazlovaná!). Je strašně chytrá, jedna z nejlepších ze třídy, šikovná, nádherně maluje a vůbec výtvarně tvoří, jezdí na koni, chodí do skauta, mezi dětmi je oblíbená, prostě mě nenapadá žádná příčina, odkud by tohle její chování mohlo pramenit.
![]()
Teď tu sedím sama doma, řvu a přemýšlím, co dál. ![]()
Omlouvám se zakladatelce, že jsem si tu v jejím tématu takhle vylila duši, ale třeba i to, že v tom není sama, jí trochu pomůže. ![]()
A kdyby měl někdo nějaký nápad, co s tou naší nádherou, budu ráda.
Za anonym se schovávat nebudu, jsem přesvědčená, že já osobně se nemám za co stydět…
Ronnie píše:
Ahoj, jdu taky přispět se svou zkušeností, i když nevím, jestli to zakladatelce v něčem pomůže… Řešíme podobné problémy s desetiletou dcerou, všechno to začalo před dvěmi lety, kdy jsem u ní našla velké množství tehdy populárních kartiček s Pokémony. Bylo mi divné, kde k nim přišla, tak jsem na ni udeřila a vyšlo najevo, že je vzala dětem - v šatně, ve družině atd. Byli jsme naprosto zděšeni, do té doby zcela bezproblémové dítě a teď tohle! Okamžitě jsme vše řešili s třídní učitelkou a družinářkou, musela vše vrátit a omluvit se (ovšem citlivě, ne přede všemi, konkrétně těm dětem, kterým to vzala, takže se to nerozmazávalo přede všemi). Následovala schůzka u psycholožky, která ji sice dost rozebrala, ale prakticky žádné konkrétní rady nám nedala, snad jen že se jí mám víc věnovat samostatně. Jediný vyvolávací faktor, který padal v úvahu byl její tehdy roční bratr, i když nikdy nedala najevo, že by na něj žárlila. Běžné hádky mezi nimi samozřejmě probíhají, ale jinak ho má moc ráda, umí si s ním krásně hrát, čte mu, mazlí se, umí se o něj postarat, prostě mi vždycky připadalo, že je ráda, že ho má.
Takže slečna v slzách slíbila hory doly, psycholožka nás uklidnila, že si myslí, že to bylo ojedinělé a že už to neudělá a my uklidněni usnuli na vavřínech. Rok nato jsem ji úplnou náhodou načapala, jak mi vybírá peníze z kasičky a nebylo to málo. Přiznám se, že v první chvíli ve mně chytly saze a dostala jednu takovou, že se jí hlava málem otočila kousáním dozadu, ale pak odpoledne jsme to už řešili s manželem a s chladnou hlavou - vyšlo najevo, že to zdaleka nebylo poprvé, dostala spoustu trestů a zákazů a samozřejmě opět jsme putovali k psycholožce. Ta kromě toho, že nám doporučila dávat jí pravidelné kapesné (které do té doby, pravda, nedostávala, protože jsem byla přesvědčena, že jí stačí peníze, které různě dostává za vysvědčení, k narozeninám a tak a kterých nebylo právě málo), bohužel opět neshledala, co s ní dál.![]()
Samozřejmě opět následovalo slzavé údolí, spousta slibů, blablabla. Už jsme jí ale moc nevěřili a zůstávali ve střehu, což se bohužel právě dnes ukázalo být oprávněné. Možná jsem blbá a naivní, ale po téhle příhodě jsem před ní ty kasičky s drobáky (dvacky a padesátikoruny) neschovávala, prostě mi to přišlo strašně ponižující a trapné schovávat peníze před devítiletým dítětem. Co jsem ale pro jistotu udělala, že jsem si všechny ty peníze spočítala, abych měla kontrolu. Dnes na základě přečtení téhle diskuse jsem se rozhodla si to přepočítat a ejhle - za poslední půlrok tam chybí víc než 700,–.
![]()
![]()
Takže jsme opět tam, kde jsme byli a já už vážně nevím, kudy kam.Dcerka byla od početí chtěné a vytoužené dítko, námi milovaná, pro prarodiče z obou stran první vnouče, takže velice intenzivně obklopená láskou (ovšem pozor - určitě ne rozmazlovaná!). Je strašně chytrá, jedna z nejlepších ze třídy, šikovná, nádherně maluje a vůbec výtvarně tvoří, jezdí na koni, chodí do skauta, mezi dětmi je oblíbená, prostě mě nenapadá žádná příčina, odkud by tohle její chování mohlo pramenit.
![]()
![]()
Teď tu sedím sama doma, řvu a přemýšlím, co dál.
Omlouvám se zakladatelce, že jsem si tu v jejím tématu takhle vylila duši, ale třeba i to, že v tom není sama, jí trochu pomůže.
A kdyby měl někdo nějaký nápad, co s tou naší nádherou, budu ráda.
Za anonym se schovávat nebudu, jsem přesvědčená, že já osobně se nemám za co stydět…
to je skoro jako bych cetla o tom mem synovi…sice neni nejchytrejsi a nejsikovnejsi ve skole,ale inteligentni je myslim dost......ale jinak sedi skoro vse.....vubec nevadi,klidne si vylivejte srdicko,nechci rict ze jsem rada ze je na tom nekdo stejne,to snad ani nejde,ale rada si prectu jine pripady pro srovnani a pro pripadnou pomoc.Zakl.
Napadá mě jediné - jestli ona náhodou nechce, aby se s ní jednalo jako s dospělou - a cítí se být doma spíš za děcko… Tak třeba nasebe chce upozornit. Třeba…
Třeba si tayk myslí, že něco straaaašně nutně potřebuje k životu a chce si to za ty čmajznuté peníze dopřát.
Asi bych se jí v klidu a bez výčitek zeptal, k čemu ty peníze tak nutně potřebuje. Že to chcete vědět. A finanční plánování v domácnosti bych dělal odteď za její přítomnosti. Aby měla ještě lepší představu než doteď, kolik co stojí.
Pak mě napadá ještě jedna taková věc, skoro úlet - v Brně jsou v takových stojanech volně k rozebrání tiskoviny realitních kanceláří. Nějaký bych přinesl domů a ukázal jí to. Jen tak pro lepší představu, v ajkých cifrách se pohybuje nákup domku nebo bytu.
Když chce zacházet s penězma, tak se vším všudy… ![]()
Samozřejmě nejsi jediná, kdo má tuhle povahu. Je zlaté pravidlo napřed napočítat do deseti, ale pokud to v sobě máš
Už je super, že si to umíš připustit, je to skvělý odrazový můstek. Jak se říká, jablko nepadá daleko od stromu… Až budeš mluvit s tou psycholožkou, zeptej se jí, jak zvládat vztek. A hlavně když vybuchneš, můžeš se zase omluvit a po chvíli to řešit s chladnější hlavou. Hlavu vzhůru! I když si asi myslíš, že ta sociálka a to ostatní je už vrchol všeho, může to být řešení. Syn se lekne, že už je to fakt zlé a pomůžou ti problém řešit. Já myslím, že tady je každá rada drahá a odborníka dvojnásob.
Ještě mě napadlo, že byste mohli se synem najít společný koníček. Můžete třeba lepit modely, nebo matlat vodovky po papíře, dělat otisky… Když si pro děti vyhradíš třikrát týdně hodinku, tak se vám prohloubí vztah a ty mu lépe porozumíš. Myslím, že teď pro vás bude nejtěžší najít příčinu. Je mu 11 let, tak máte ještě rok dva, než se úplně vymkne kontrole a to je fůra času. Držím palce a věřím, že to dopadne skvěle