Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Kriss Tina to jsi měla super. Já mám holku a kluka a jsou jak oheň a voda a odmalička furt v sobě. Ale jinak se milují ![]()
@Anonymní píše:
Nechci se hádatjen z toho tvého prvního príspěvku je cítit strašná křivda směrem k rodičům, ale já ti tu dávám druhý pohled, že možná kdyby ti rodiče přenechali ložnici, měla bys daleko větší traumata, když by rodiče spali a souložili v „centru“ bytu, tedy obýváku.
Paradoxně naší chodili souložit do obývák, abychom je neslyšeli (stejně slyšeli),protože ložnice byla vedle našeho pokoje.
@Kriss Tina píše:
Já měla pokoj se segrou a bylo to fajn, ačkoliv sem introvert, tak segra mi nijak neprekazela. Jako malé sme si spolu povídali a hrály před spaním, hned jak se probudily sme dělaly blbinky, jako větší sme třeba koukaly na film, nebo sme si každá něco potichu četla. Když jedné z nás přišla kamoska na prespani, tak z toho hned byla pyzamova party a spaly sme všechny 3 v jedné posteli. Občas bych to brala zpátky, ani s muzem se mi nesdílí společný prostor tak dobredneska sme se segrou nejlepší kamosky. Chápu, ze to muze byt problém, když je odlišné pohlaví nebo velký věkový rozdíl, ale každý kdo má společný pokoj se sourozencem fakt neutika v 18 z domu a nezazliva rodičům, ze mu neprenechali ložnici. Vlastně v okolí snad ani nemám nikoho, kdo by měl v dětství vlastní pokoj a nikdo z toho nemá trauma
Asi tak. Já jsem sdilela pokoj s o 5 let mladším bráchou a bylo to fajn. Vlastně nás ani nenapadlo, že by to šlo jinak, protože všichni kamarádi a spolužáci to měli úplně stejně.
Naše děti sdílely pokoj do jejich 11 a 13 let, zvládly i "domácí vězení " za doby covidu, kdy spolu byly 24/7 a nesežraly se
A kdyby to jinak nešlo, tak by to zvládly i teď.
60 m čtverečných 3 plus 1? To je zajímavé my máme jen obývák 40 m čtverečných nějak si to nedokážu představit ![]()
@kocourGarfield píše:
@Dollorres 4 a 7 jsou stále malý děti. Naše děti chtěly své vlastní soukromí od puberty cca 10-12 let. Myslím si, že je to normálně přirozené s věkem. Časem to mělo benefit při učení, online období Covidu úplně, až po rozdílné vše a v neposlední řadě kamarádi, drahé polovičky, atd… Ale ve 4 a 7 letech taky touzily spát s mámou. Ve 14 si byly rádi že si mají kam zalést a má to dveře.
Mě přijde, že oni snad nikdy soukromí chtí nebudou. Ale dám tomu teda ještě pár let.
Jen teď maj ty pokojíčky opravdu hodně dětský, ten mladší dokonce spíš batolecí. A je to úplně k prdu.
@Anonymní píše:
Přemýšlím o druhém dítěti, ale nechceme to lámat přes koleno. Máme byt 3+1, budeme ho splácet ještě přes 20 let, pěknou pálkutakže se nerýsuje větší bydlení. Vždy mi 3+1 přišlo tak akorát pro čtyřčlennou rodinu, jenže to naše 3+1 je malé (cca 60m2). Děti by byly nahňácané v malém pokojíčku, soukromí o ničem až budou starší. Šli byste do toho nebo zůstali u jednoho dítěte?
3+1 je ok, ale těch 60m2 co máte vy, je hodně maličké.
Takže ne. Do dalšího dítěte bych nešla. Jak jste teď, tak je to za mě akorát.
@Veveří píše:
@Kriss Tina to jsi měla super. Já mám holku a kluka a jsou jak oheň a voda a odmalička furt v sobě. Ale jinak se milují
Taky mám takové 2 děti. Dokonce stejného pohlaví, kousek od sebe. Dle většiny značka ideál. Od jistého věku spolu v pokoji být nechtěli. Z mnoha důvodů. Sourozenci a samozřejmě spolu sdílí zbytek prostor domu stále jsou. Jen každý yma místo které má dveře a mohou si tam zalést.
Bydleli jsme se dvěma dětma, holka a kluk, několik let v 3+1, 65m. Měli jeden malý pokojík dohromady a samozřejmě, že to šlo… Všechno jde, když se chce. Jenom ten nedostatek úložných prostor byl někdy na palici. Nedávno jsme se přestěhovali do baráku, kde jsou dva dětské pokoje. A hádej co? Spí spolu v jednom a rozdělit se nechtějí..
Já jsem vyrostla doslova v paláci, asi tak 12+1, kde jsme se nemuseli s ostatními členy rodiny za celý den ani potkat. Měly jsme se ségrou až do dospělosti jeden pokojíček dohromady… Co bych za to dala, kdybych mohla vrátit čas a zažít ještě někdy ty skvělé holčičí večery ![]()
Jestli chceš druhé dítě, měj ho. Metry bytu se vyřeší někdy potom…
@Dollorres mně přijde naprosto přirozeně že chtějí být v kontaktu. My měli v tomhle věku z jednoho pokoje
mega hernu a v druhém spali. Věkem se to měnilo.
Kdybych jim dneska dala na výběr, tak ani jeden z nich nebude volit žít spolu v pokoji. Jo jdou si o k sobě poklábosit, někdy na něco podívat, atd… ale pak si zqlezou k sobě. Někdo ani to ne. Nekdy nemají náladu. Při tom rádi s námi sedí v obýváku, jdou ven, atd.. Teď přijel VŠ, pokecal v obýváku a sek si zalest k sobě.
Druhý tady má drahou polovičku na víkend. To by souložili dohromady ![]()
Příspěvek upraven 27.10.23 v 21:17
Normálně jsme tak s bráchou vyrostli. Panelákové byty bývají takto menší.
@Anonymní píše:
Byla bys tedy méně traumatizovaná koukat na intimní chvilky rodičů, zatímto bys 10krát za večer courala přes obývák? Nebo rodiče nemají nalrok na sexuální život?
Nějak mi uchází souvislosti. Kamarádka bydlí ve 2+1, mají dvě děti, ona s mužem spí v průchozím obýváku a dětem přenechali obrovský pokojíček. Úplně normálně spolu souloží.
Nikdo desetkrát za noc nikam necourá. Mimochodem v malém bytě bývají pokoje na spaní vedle sebe a minimálně pokud jde o zvuk je lepší souložit v jiné než sousedící místnosti.
@smile_xxx píše:
Tak podle autorky už tohle mají na krev. Myslíš, že kdyby ty peníze měli, že by nekoupili větší byt rovnou?
Tak mohli třeba dýl hledat, koupit větší a postupně rekonstruovat… ty možnosti jsou. 60m2 je malý i pro 3 lidi natož tam rvát další dítě.
Já bych to neviděla nijak černě, v dnešní době je spousta možností, jak vyřešit malé prostory, plus málokdo si teď může dovolit vzít hypotéku na větší bydlení, takže takových dětí v jejich věku bude určitě víc. Kolik by měl jejich pokoj m2?