Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@ludmilaadamkova píše:
60 m čtverečných 3 plus 1? To je zajímavé my máme jen obývák 40 m čtverečných nějak si to nedokážu představit
Tyjo, to máte obří obývák. Náš 2+1 má 50 celkem. ![]()
@kocourGarfield píše:
@Serpentini taky jsem to vůbec nepochopila.
Naši tedy s tou ložnicí vedle pojíčka naopak chodili souložit do toho průchozího obýváku, protože to tak nebylo slyšet (.bylo stejně). A od jistého věku dítě ví, že rodičům do aktu se nelezenebo já bych se v tu chvíli určitě nechodila napít, vyčůrat a tak
Příspěvek upraven 27.10.23 v 21:28
Tak u nás spí dítě v ložnici, protože nechce spát samo, takže sex v ložnici je hudba hodně vzdálené budoucnosti. A nevidím v tom žádné omezení.
Mně přijde pro děti dobře, když má každé svůj pokoj - kvůli soukromí, učení, návštěvám kamarádů atd. Takže já třeba bych se vzdala ložnice, až budou starší, a byla s manželem v průchozím obýváku, nic špatného na tom nevidím a jak tady řešíš ten sex, tak v případě sexu se snad dá zamknout, ne?
Mame byt 65 metru, je to 3kk, jedno maly dite a je to malicky. Se dvema bychom se vesli, ale dost blbe. V budoucnu tu nebudeme.
Já nevím jak jsme tedy vyrostly jako děti. My žili v 2+1 a později jsme ještě měli pidí pokoj. A představ si, že žiju, trauma žádné nemám. A to se ségrou nemáme extra vztah, ale to vzniklo až mnohem později.
Dnes žiju s dvěma dětmi a chlapem na 160 M2 a to počítám jen obytné pokoje, nepočítám suterén a vše okolo. Každé dítě má svůj pokoj a stejně před prázdninami ještě spaly v jedné posteli u dcery a syna jsme v noci přenášeli k němu. A to je to kluk a holka. 9 a 12. Podle mě to není o prostoru. 3+1 byl dřív normální být, spíš větší.
Zakladatelko, záleží dost na povaze dětí. Kamarádka má dvoupatrový rodinný dům a všechny tři děti (13 kluk, 9 a skoro 3 holky) jsou na vlastní žádost v jednom pokoji. Já mám kluky (11 a 9) v jednom pokoji taky, ale kdyby mladší nebyl ve stridavce, už bych se vzdala ložnice.
Na druhou stranu kamaradciny děti jsou věčně zalezle v pokoji, kdežto já mám ty svoje pořád v obýváku a do pokoje chodí jen spát. A to ještě jen když jsou doma oba, jinak mám staršího v posteli. ![]()
Máme 2 děti ve 3+kk, puv. 2+1, asi 75 m2, jde to. Zatím mladší stejně chce spát s 1 z nás v ložnici většinou. Když jde spát s bráchou do pokojíku (což je zas výhoda, že jsou spolu a nebojí se, on jí i přečte pohádku), stejně k nám většinou v noci přileze, což je v týdnu kdy oba vstáváme do práce naprd, protože se tam pak nevyspime, já se stěhuju a trvá mi pak usnout. Občas tam nějaké strkanice jsou, čekám co u staršího přinese puberta, ale třeba kamarády si domů moc nezvou, jednak jsou líný uklízet si pokoj a do bordelu prostě neexistuje, hlavně taky manžel často pracuje z domu a rušilo by ho to. To je trochu nevýhoda, že má pracovní kout v obýváku, ale zas když má děti na povel, že jsou třeba nemocný a on má home office, má o nich přehled spíš, než kdyby byl někde zavřenej. Kluk když už tak chodí radši k nim na Xbox/PS, kde mají pokoj sami pro sebe, takže je tam neotravuje žádný sourozenec ![]()
@Veveří píše:
Jsem taky „socka“ v 3+1 stejně jako půlka republiky
My máme sice 4+kk, ale zase děti 3, takže 2 se dělí o jeden pokoj, nejstarší má svůj, ale ten pro 2 děti je dost velký…jako socka si nepřijdu…
@Tosidelassrandu píše:
Mně to přijde teda šílený cpát dvě děti do tak malého bytu. To jste nad počtem dětí nepřemýšleli při koupi bytu?
Asi tě to nikdy nenapadlo, ale lidi při koupi bytu mají nějaké finanční prostředky
Příspěvek upraven 27.10.23 v 22:01
@Anonymní píše:Švagr s rodinou bydlí ve 2 + 1, mají dvě děti. Dcera má kamarádku a ti bydlí ve 4 lidech ve větším 1+1. Takže dá se to.
Přemýšlím o druhém dítěti, ale nechceme to lámat přes koleno. Máme byt 3+1, budeme ho splácet ještě přes 20 let, pěknou pálkutakže se nerýsuje větší bydlení. Vždy mi 3+1 přišlo tak akorát pro čtyřčlennou rodinu, jenže to naše 3+1 je malé (cca 60m2). Děti by byly nahňácané v malém pokojíčku, soukromí o ničem až budou starší. Šli byste do toho nebo zůstali u jednoho dítěte?
Mám děti 11 a 7 - spolecny pokoj je a bude. Dcera uz chce soukromi, takze ma nad posteli zaves a syn vi, ze proste nesmi… ![]()
@smile_xxx píše:Že jo
Tak teď jsi to zakladatelce pomohla vyřešit.
@alisekR píše:
Já nevím jak jsme tedy vyrostly jako děti. My žili v 2+1 a později jsme ještě měli pidí pokoj. A představ si, že žiju, trauma žádné nemám. A to se ségrou nemáme extra vztah, ale to vzniklo až mnohem později.
Dnes žiju s dvěma dětmi a chlapem na 160 M2 a to počítám jen obytné pokoje, nepočítám suterén a vše okolo. Každé dítě má svůj pokoj a stejně před prázdninami ještě spaly v jedné posteli u dcery a syna jsme v noci přenášeli k němu. A to je to kluk a holka. 9 a 12. Podle mě to není o prostoru. 3+1 byl dřív normální být, spíš větší.
Můj chlap se ségrou taky vyrostli ve 2+1, měli napůl největší pokoj, rodiče spali v obýváku - měli takovou tu vyklápěcí postel. To bych zase já nedala. Mám lehké spaní…jeho máma tam klidně spala když koukali na TV nebo si hráli. Naši měli 3+1, my se ségrou nejdřív společný pokoj, pak naši nechali segre ložnici a udělali si ji z části obýváku, předělili to skříněma, měl dvoje dveře. Ale okno jen jedno, a samozřejmě se TV vypínala když šli spát. My pak s mým chlapem v tom 2+1, co mu zůstal poté co si rodiče postavili barák, žili několik let, ale pro rodinu nám přišel malý (60 m2), sousedi v paneláku byli kapitola sama pro sebe. Takže když se naskytlo jít do většího, neváhali jsme.
Do podobne velkeho bytu se docasne nastehovala moje sestra s manzelem a ditetem. Nastesti v dobe, kdy jsem doma byvala minimalne.
To bych nedala. Mít ověšenou postel nějakým firhaňkem (závěsem). To bych se raději vzdala obýváku ve prospěch dítěte v malém bytě.