Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Emno píše:
@ka2ka Ne, vůbec se nevyhýbám, myslím to vážně, 20 x do sebe nenechám píchat.
Tuším, že ti postačí odpověď na 2 píchnutíMoc hezká debata
Řeknu mu, že mě to bolí, nelíbí se mi to. Případně zvýšim hlas.
U nás většinou hned přestane. Když dítě ani tehdy nepřestane, řeknu mu, že asi neví, co mi teď způsobuje, ať si to zkusí na sebe, pokud si to neumí představit, jaký to je… a že mu to můžu ukázat, pokud mu to stále nedochází z mých slov.
A dal? Ver mi, ze jsou deti (jasne ze ne ty tvoje),ktere neprestanou, dokonce te nebudou ani moc poslouchat. Uvidi pouze, ze vyvolaly nejakou reakci, jedno ze negativni, a neprestanou.Jak pak zakrocis? Nerypu, jen me to vazne zajima.
@zuzukobylka Já taky kojení naopak využívala k tomu, že se staršímu můžu dost pověnovat, povídala jsem mu pohádky.
@Emno píše:
@ka2ka Ne, vůbec se nevyhýbám, myslím to vážně, 20 x do sebe nenechám píchat.
Tuším, že ti postačí odpověď na 2 píchnutíMoc hezká debata
Řeknu mu, že mě to bolí, nelíbí se mi to. Případně zvýšim hlas.
U nás většinou hned přestane. Když dítě ani tehdy nepřestane, řeknu mu, že asi neví, co mi teď způsobuje, ať si to zkusí na sebe, pokud si to neumí představit, jaký to je… a že mu to můžu ukázat, pokud mu to stále nedochází z mých slov.
a když to nezabere?
@unuděná píše:
A dal? Ver mi, ze jsou deti (jasne ze ne ty tvoje),ktere neprestanou, dokonce te nebudou ani moc poslouchat. Uvidi pouze, ze vyvolaly nejakou reakci, jedno ze negativni, a neprestanou.Jak pak zakrocis? Nerypu, jen me to vazne zajima.
právě syn taky nepřestane je spokojený že reaguje okolí, vysvětlovala jsem mu to horem dolem a nic
@unuděná Jedna věc je, že si myslim, že dítě, který má to, co má dítě u nás, už ve věku 2 let je nějaký… je hodně emoční, citlivý, empatický… tam je to pak na komunikaci jiný, nebo určitě v mnoha případech to jiný bude než u běžně vychovávanýho dítěte. Určitě varianta, že nebude poslouchat a nepřestanou, je v našem pojetí míň pravděpodobná. Ale jasně, může se to stát. Takovou situaci neznám, takže neřeknu, jak to řešim. Ale asi bych to dítě separovala ode mě, vymezila se, že nebudu v kontaktu, když mi je takhle ubližováno. Protáhla bych to do doby, kdy mu to začne vadit a dojde mu, že s tim, kdo mi ubližuje, nechci teď pobývat.
@ka2ka U nás nejsou děti spokojený, když někdo druhý se trápí. Silně to vnímaj. Netvrdim, že to jsou následky něčeho, a u vás něčeho. Ale může to tak být…
V pořádku, syn staví sebe nad tebe, je na tobě prosadit se, že jste si rovni…
No prave.Ja chapu, ze dite, ktere se odmalicka pohybuje v takovem prostredi, zrejme v pohode zareaguje, ale nejsou na svete jen tyto deti a maminky stejne smyslejici. Dokonce myslim, ze jich je stale jen velmi malinke procento.Jak dite, takto „vychovavane“ obstoji v zivote? Tam, kde se po nem neco bude chtit, mozna dokonce aby sedelo v lavici a poslouchalo vyklad, aby udelalo domaci ukol nebo treba to, o co pozada sef?
Jak ty sama reagujes na cizi dite, ktere by te treba takovym zpusobem otravovalo a na tvoje vysvetlovani nedbalo?
@Emno píše:
@unuděná Jedna věc je, že si myslim, že dítě, který má to, co má dítě u nás, už ve věku 2 let je nějaký… je hodně emoční, citlivý, empatický… tam je to pak na komunikaci jiný, nebo určitě v mnoha případech to jiný bude než u běžně vychovávanýho dítěte. Určitě varianta, že nebude poslouchat a nepřestanou, je v našem pojetí míň pravděpodobná. Ale jasně, může se to stát. Takovou situaci neznám, takže neřeknu, jak to řešim. Ale asi bych to dítě separovala ode mě, vymezila se, že nebudu v kontaktu, když mi je takhle ubližováno. Protáhla bych to do doby, kdy mu to začne vadit a dojde mu, že s tim, kdo mi ubližuje, nechci teď pobývat.
hmmm tak to si neumím představit jak ho chceš separovat
pošleš ho do jiné místnosti? Náš to uvítá bude si v klidu hrát
@Emno píše:
@ka2ka
V pořádku, syn staví sebe nad tebe, je na tobě prosadit se, že jste si rovni…
Znovu se ptame-jak?
@unuděná Jde kdykoliv začít s tim bejt naprosto upřímná k sobě a dítěti. Vymezovat se, když je potřeba se chránit, nebo něco svýho… Absolutně kdykoliv a jelikož je to cesta pravdy a lásky, nikdy nebude šoková a bolestivá, děti na to reagujou krásně, i cizí. S cizíma jednám stejně - řeknu mu upřímně všechno do očí. Že mě to bolí, že mě to trápí, že jsem stejná jako on, copak necejtí, že tohle bolí? Že já mám stejnou kůži jako on? Naopak děti, co to slyší prvně, se úplně zastaví a proberou.
@unuděná jsem asi natvrdlá já to fakt nechápu, jako syn prostě zkouší co si smí dovolit hranice mu umím nastavit, ale nejsem schopná pochopit jak si to emmo představuje ![]()
@unuděná Já to ale psala. Odejdi pryč, nebo dej pryč jeho, že s ním nechceš pobývat. Je to přirozenej princip přece. Co uděláš, když tě něco otravuje? Buď se před tim zavřeš, nebo odejdeš… dokud neni vzduch čistej. Neni třeba vyhrožovat, dělat zákazy… dítě hodně rychle pozná, že máma se mnou nechce být.
@Emno píše:
@unuděná Jde kdykoliv začít s tim bejt naprosto upřímná k sobě a dítěti. Vymezovat se, když je potřeba se chránit, nebo něco svýho… Absolutně kdykoliv a jelikož je to cesta pravdy a lásky, nikdy nebude šoková a bolestivá, děti na to reagujou krásně, i cizí. S cizíma jednám stejně - řeknu mu upřímně všechno do očí. Že mě to bolí, že mě to trápí, že jsem stejná jako on, copak necejtí, že tohle bolí? Že já mám stejnou kůži jako on? Naopak děti, co to slyší prvně, se úplně zastaví a proberou.
tak na tohle ti syn odpoví, že jeho to nebolí ![]()
jako jestli si myslíš, že tohle jsme nezkoušeli tak nás dost podcenuješ já bych ráda by jsi mi vysvětlila co teda dál jak mu to vysvětlit bez násilí jak říkáš
@Emno píše:
@unuděná Já to ale psala. Odejdi pryč, nebo dej pryč jeho, že s ním nechceš pobývat. Je to přirozenej princip přece. Co uděláš, když tě něco otravuje? Buď se před tim zavřeš, nebo odejdeš… dokud neni vzduch čistej. Neni třeba vyhrožovat, dělat zákazy… dítě hodně rychle pozná, že máma se mnou nechce být.
takže když jako dospělá musíš řešit záležitost, která ti je nepříjemná tak odejdeš
no v tom případě to naprosto chápu