Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
3 leté - jak dlouho by si mělo hrát samo?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.11.16 23:17
@ka2ka Ani život to nerozhodne, podle čeho by rozhodl? Který dítě bude jaký? Poslušný? Sťastný? Spokojený ve vztahu? Víc milující matku? Nejde nic takovýho měřit. Nezjistíš nikdy nic. Jen domněnky a iluze o souvislosti mezi příčinama a následkama. Nikdy nejsou lineární.
Moc nerozumim, co tu porovnáváš. Nehodnotim vůbec to, jak se chováš. Zaměř se na to, jestli vám to doma vyhovuje, jste v lásce a šťastný spolu a tam, kde je to pro vás důležitý. Pokud ne, zkus se zamyslet, kde by to šlo změnit. My nemáme jedinej problém, ani doma, ani ve společnosti, zároveň nepochybuju o vašem přístupu. Jdi to ty, kdo má otázky a neví, jak má něco doma řešit…
Zkus na to nahlídnout jinak. Ale když čtu, co mi píšeš, tak myslim, že proti jinakostem máš velkou zeď, o kterou si možná sama rozbíjíš hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.16 23:20
@ka2ka To je nesmysl, lze to praktikovat na všechny děti, stejně jako cokoliv jinýho. Každý dítě na to bude reagovat jinak, to samozřejmě. Ale nebála bych se vůbec dát všem dětem co nejvíc lásky, podpory, co nejmíň nesmyslnejch zákazů, co nejvíc otevřenosti a upřímnosti a co nejmíň lží, co nejvíc se k nim chovat jako k sobě, přistupovat jako k sobě.. o ničem jinym tu celou dobu nemluvim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.16 23:24
@Emno píše:
@ka2ka Ani život to nerozhodne, podle čeho by rozhodl? Který dítě bude jaký? Poslušný? Sťastný? Spokojený ve vztahu? Víc milující matku? Nejde nic takovýho měřit. Nezjistíš nikdy nic. Jen domněnky a iluze o souvislosti mezi příčinama a následkama. Nikdy nejsou lineární.
Moc nerozumim, co tu porovnáváš. Nehodnotim vůbec to, jak se chováš. Zaměř se na to, jestli vám to doma vyhovuje, jste v lásce a šťastný spolu a tam, kde je to pro vás důležitý. Pokud ne, zkus se zamyslet, kde by to šlo změnit. My nemáme jedinej problém, ani doma, ani ve společnosti, zároveň nepochybuju o vašem přístupu. Jdi to ty, kdo má otázky a neví, jak má něco doma řešit…
Zkus na to nahlídnout jinak. Ale když čtu, co mi píšeš, tak myslim, že proti jinakostem máš velkou zeď, o kterou si možná sama rozbíjíš hlavu.
ale já vím jak to doma mám řešit, já se tě ptala jak by jsi to řešila ty a po pěti stránkách jsem se to konečně dozvěděla, můžu tě ubezpečit, že tvoje řešení nikdy nepoužiju. A pro tvůj duševní klid my se máme skvěle a všichni se milujeme. Jediný co ti k tomu napíšu nebo spíš ocituju je zkus na svojí výchovu nahlídnout jinak, pomáhá to. Já se tě na tu otázku o píchání ptala záměrně, protože jsem chtěla vidět i jiný pohled na výchovu a porovnat to, opravdu nejsem tak zoufalá abych tvojí radu odcházet do jiné místnosti akceptovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.16 23:25
@ka2ka Problémy, co mě nebaví, neřešim - řešim i věci, co mě řešit nebaví. Ale když něco vyřešit neumim, tak odcházim, aniž bych z toho měla jakejkoliv dojem o sobě, svý zralosti, dospělosti. To je ego, to u mě nerozhoduje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.16 23:26
@Emno píše:
@ka2ka To je nesmysl, lze to praktikovat na všechny děti, stejně jako cokoliv jinýho. Každý dítě na to bude reagovat jinak, to samozřejmě. Ale nebála bych se vůbec dát všem dětem co nejvíc lásky, podpory, co nejmíň nesmyslnejch zákazů, co nejvíc otevřenosti a upřímnosti a co nejmíň lží, co nejvíc se k nim chovat jako k sobě, přistupovat jako k sobě.. o ničem jinym tu celou dobu nemluvim.
napsala jsem někde že dítě nemiluju, nepodporuju, že ho týrám zákazama a že mu lžu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.16 23:27
@ka2ka A proč jsi teda tak popíchnutá teď? Když je vše tak super. Já ti tu píšu, že nezpochybňuju nic, co děláš ty. Že nejde říct, co je správně, ani špatně. A ty furt jen bafeš a smečuješ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.16 23:29
@ka2ka Vůbec jsi nic takovýho nenapsala. Ani já nepsala, že jsi to napsala. Tebe se to netýkalo. Týkalo se to toho, jak my žijeme… že se nebojim, že něco z tohoto by mělo být nepříznivý pro dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.16 23:30
@Emno protože píšeš jedno a to samé pořád dokola a dokola a dokola
takže jak jsi napsala od toho co mě nebaví tak odcházím
takže radši odcházím né protože mě to tu nebaví, ale protože mi došli argumenty na tvoje neustále opakování toho samého dokola a dokolečka. Možná se tu najde někdo kdo to zvládne pochopit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.16 23:34
@Annapavelkovaml No ale to s námi nesouvisí, u nás má hranice každej svobodne tam, kde je cejtí. Nikdo nikomu nediktujeme.
Odejít je mylně chápáno, jako nechce se řešit. Já nenapsala nikdy, že to řešit nechci. Naopak vždycky chci. Chápu, že jsi rozhořčená nad některýma dětma, ale zobecňuješ nesmyslně a nemístně. Nezmínila jsem jedinej problém, kterej máme, pak nechápu, co všechny zde tak dráždí. Na co tak poukazujete. Na cizí děti? To je přece nesmysl. Taky napoukazuju na cizí děti, že to je tak, když matky jsou jako vy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.16 23:37
@Annapavelkovaml A co je tu tak nepochopitelné? Opravdu nerozumim, proč takhle reagujete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.16 07:08
Holky necetla jsem vsechno ale musim se @Emno zastat. Mam takovu dceru jako jsou jeji deti. Kdyz nekomu ublizi (nejcasteji maldsi bracha), obreci to sama od sebe. Ani neni potreba ji za to trestat. Vetsinou je to nechtic nebo v zapalu hry. Urcite je to i jeji povahou, ale treba i tim ze ji beru jako sobe rovnou. Ne ve smyslu ze si muze delat co chce, ale ve smyslu jeji hodnoty. Nikdy jsem eji nenechala vyrvat, nerikam ze na ni obcas nezakricim, ale vetsinou je mi to pak lito a omluvim se. Emno se vam prece snazi rict ze by diteti vysvetlila ze do ni nema pichat, treba to i ukazala jak to boli. Ale ze mu to nebude opakovat porad dokola, nebude ho bit… Deti nejsou hloupe, jednou jim to rict staci, spis tim ze vsechno opakujeme, zpusobime to, ze deti neposlouchaji… A uci se hlavne prikladem naseho chovani…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.16 08:30
@brumik7 já chápu co tím chce říct, ale ona nechce pochopit, že všechny děti prostě takové nejsou, to co platí na její dítě prostě nemusí platit na ostatní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.16 08:58
Tak mi to nedá a ještě se vyjádřím.
Zaprvé, @Emno píšeš, že žijete v harmonii a nemáte s nikým problém. Tak s tím nesouhlasím. Minimálně ty máš problém s komunikací s ostatními, jak je vidět v této i jiných diskuzích. Jelikož nedokážeš své názory prezentovat tak, aby ses setkala s pochopením. Myslím, že spoustu lidí i naštveš, a to má do všeobjímající lásky hodně daleko. Můžeš namítnout, že to je ale náš problém, nikoli tvůj. Ano, to je pravda za předpokladu, že ti je zcela jedno, co si o tobě myslí okolí. Pokud to tak je, tak to ale zavání sebestředností. Tvé děti přece musí žít v „normálním“ životě, který nebude vždy takový, jaký jim doma prezentovala maminka.
Řeči, které jsem označila „omáčkou“, to jak vždy a všude má vládnout láska a pochopení, respekt atd., že vychovávat není třeba, mě dostávají do vývrtky už jen proto, že se chováš jakoby jiné matky automaticky byly ty špatné, na děti se jen křičí, zakazuje, přikazuje, bije. Ale to je zase druhý extrém a myslím, že takových matek je méně, než těch, které by v životě ani nezvýšily hlas.
Já své děti a manžela nadevše miluju, doma nám vládne klid a pohoda, ale to nic nemění na faktu, že pokud dítě udělá něco špatně, tak mu prostě řeknu NE nebo NESMÍŠ. Tohle jsou ostatně dvě slova, které dle tvých slov jsou úplné tabu. Nevím, proč by měly být. Všichni se musíme naučit, že jsou věci, které se mohou a věci, které se nesmí. Ať už kvůli slušnému chování, úcty k druhému nebo nebezpečí, které nám hrozí jejich děláním. Já jsem ke svým dětem taky vždy upřímná, říkám jim pravdu, to nemá s otázkou výchovy nic společného.
Vůbec jsi mi neodpověděla na otázku, jak si myslíš, že tvé děti obstojí ve světě, který neakceptuje koncept tvé výchovy. Budou chodit do školy, kde je bude nějaká autorita „nutit“ sedět a dělat úkoly. Následně nastoupí do zaměstnání, kde budou muset respektovat, že jim někdo dává úkoly a budou je muset dělat nikoli ze svého přesvědčení, ale protože to po nich někdo chce. Autority tu přece nejsou proto, aby potlačovaly vůli jedince nebo jeho potřeby. Jsou tu proto, aby společnost fungovala. To je staletími ověřený fakt a brojit proti němu je úplně nesmyslné.
Nechápu, proč by dítě mělo být na stejné úrovni, jako rodič. Není a nikdy nebude. Rodič je tu od toho, aby předával své životní zkušenosti nabyté roky života. Ano, vzájemně musíme respektovat své potřeby, na stejné úrovni, ale to většinou dělají i matky, které své děti vychovávají běžným způsobem. To, že řeknu „Pepíčku nesmíš si hrát s míčem u silnice“ a pokud neuposlechne, míč mu seberu a povedu ho dál až k hřišti za ruku, neznamená, že nerespektuju jeho potřeby. Normální matka to dítěti vysvětluje, povídá, co by se mohlo stát, ale nenechá ho „dojít si k tomu poznání samotné“, protože by to taky dítě nemuselo přežít, že.
Příklad s tou šálou na pohřeb je úplně příznačný. Matka, která vychovává tak nějak běžně, prostě dítěti vysvětlí, že není slušné něco takového mít na pohřeb, že tím, že se oblékneme do černé vyjadřujeme smutek a upřímnou soustrast pozůstalým. Ty by ses pravděpodobně zeptala „přijde ti vhodné vzít si bílou šálu?“ a pokud by dítě odvětilo, že ano (vždyť nemá žádnou předešlou zkušenost a nemá zábrany), tak ho snad necháš? Protože je to jeho rozhodnutí a jeho zodpovědnost? A protože si třeba na místě uvědomí, že všichni jsou v černé a on ne, že to není vhodné? Dítě přece nemůže nést zodpovědnost za všechny své činy, od toho je to dítě a je nesvéprávné. Takže ostudu nebude mít to dítě, ale ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.16 09:11
Stejně jako holky, i já jsem tvé principy pochopila, ale nesouhlasím s nimi. Abych to vysvětlila na příkladu dítěte, které do mě šťouchá. U nás by to bylo asi tak, že bych mu nejprve řekla, ať do mě nešťouchá, že mě to bolí a ať si to zkusí na sobě. Pokud by pokračovalo, důraznějí bych zopakovala, ať to nedělá, ať si třeba vezme klacík a jde zkusit vydloubat cestičku do hlíny. Pokud by stále nereagovalo, buď bych celou věc otočila v žert (v případě, že se jedná jen o takovou blbost jako toto a taky v případě, že vidím, že to dítě dělá spíš z nudy a potřeby pozornosti)-třeba bych ho chňapla a zlechtala. Pak bych mu dala pusu a vysvětlila, že pokud si se mnou chce hrát, tak příště stačí říct a nemusí mi ubližovat.
V případě, že by se jednalo o něco závažnějšího, jako třeba opětovné provokativní házení hračkou/jídlem, šlapání v botách po posteli, ubližování dětem na písku, pak bych po dvou důrazných upozornění s vysvětlením zakročila nekompromisně tak, že bych dítě odvedla z místa dění, případně mu vzala to, co ničí a zamezila opakování. Ano, autoritativně a s převahou. A teď do mě 
edit: to je právě to, čemu já říkám „svoboda mých dětí končí tam, kde začíná svoboda ostatních“. Nenechám přece dělat děti něco, co může druhému nebo jim ublížit, a čekat, až jim samotným to dojde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
