Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Aletheia Proč by jí měla prosit, aby postavila dům?
Já teda tohle moc nechápu, proč se z matek stávaj oběti. Ona si umí hrát, ale přirozeně jí to víc baví s tebou, to je jasný. Respektive možná si umí hrát míň, než by uměla, kdyby se to měla kdy naučit…
Pokud je to na tebe moc, tak to nedělej. Ona to nepotřebuje k životu, naopak pro ní bude přínosnější, a pro vás všechny, když se obrátí ke svý vlastní tvořivosti. Ještě neobjevila sebe sama, protože k tomu ani nemá prostor.
Necháš sebou mávat, ona ti panuje
Což neřikám, že by mělo bejt obráceně, ale proč děláš něco, k čemu máš odpor - pouštíš jí něco, co nesneseš… bijete se do poslední rány, necháváš prorážet skleněný dveře…
Vymez se… dělej, co chceš ty, nedělej, co ti tak vadí. Nepros ji, aby postavila domeček. Nech jí bejt, ať žije svůj život po svym - to je velkej dar, danej sám sebou, ale rodiče ho dětem často odpíraj.
@unuděná Tohle je nesmysl nutit dítě hrát si způsobem, že za to dostane pak odměnu, a ještě mu na to pořirozavt minutku. Si představ sebe, jak ti partne řekne, že musí něco udělat do práce, tak ať počkáš, a ty nechceš, tak ti nastaví minutku a slíbí ti pak přečtenou knížku ![]()
Děti ty matky uměj pěkně doblbnout. Co je na tom, že si nechci hrát? Proč je to špatně? To by mě zajímalo - proč to je pro vás špatně, že si teď nehrajete a nechcete a nebudete?
@Dana 07 píše:
@jdukolem Ona si sama nepouští ty videa, ale když už jsem zoufalá, tak jí v tom prostě vyhovím a pustím co chce, protože už nemám sílu na to vztekání. Ven se mi opravdu s kašlem nechce, chci jí vyléčit, aby to neskončilo u antibiotik. Jo přítel jí už naučil takových blbostí, že je nedokážu ani zpočítat, bohužel i když mu to denně vysvětluju, tak mi říká, že to nevadí. Dokonce se jí i zhoršila řeč, přikládám to tomu, ale on tvrdí, že je to ze školky. Přitom, když jsme byli před dny u mudr, tak v pondělí až byla doktorka zaskočená, jak mi malá krásně mluví a ve středu začala blekotat a každé slovo jí nerozumím a to v tom týdnu nechodila do školky, protože jsme to měli zakázáno
Podle výše uvedeného tedy vůbec nejsi důsledná. Důslednost je právě o tom nepovolit dítěti, ani když už by jsi ho nejraději vykopla na Mars, i kdyby se na hlavu stavělo a odstrkovalo se u toho ušima.
Evidentně to nemáte doma srovnané vy dospělí, děti na tohle mají radar. Takže dcera akorát misrně využívá toho, že nejste s tatínkem jednotní.
A děti se učí nápodobou, takže si akorát řežete větev samy pod sebou, když po ní chcete věci, které samy příliš nedodržujete (viz to, že tatínek je na PC pečenej vařenej).
@Dana 07 Uričtě bych jí nelhala, že jste prodali počítač. To je jen proto, že nezvládáš jiný řešení. Spíš bych zapracovala na sobě, nabrala svou ztracenou sílu a jistotu, přemejšlela, kam mi zmizela a proč… a proč radši lžu vlastní dceři, než jí nechat žít v pravdě a přirozenosti. Je přirozený, že něco nechceš… je přirozený, že máš nějaký představy a dojmy z něčeho… (z nevhodných videí).. a je stejně tak přirozený, že ona si to bude vyřvávat a vztekat se, pokud to chce zpět. No povídat si o tom s tebou nebude, přesvědčovat tě… to takovej prcek neumí.. přijmout to snadno takovej malej prcek taky neumí. Ona nemá jinou šanci než si to zkoušet vyřvat a vyhysterčit. To je v pořádku… vymez se, ohranič se, vrať se k sobě…
Onlina situace - stojí tu u mě syn 3,5 a povídá - mami, já chci s tebou něco dělat… a já: ale já teď nechci, chci tu něco dopsat… ptá se proč, narovinu mu to řeknu, že mě to baví a zajímá… pohoda… žije v tom takhle odmala… sedí, kouká… bude čekat, dokud ho to bude bavit. až přestane, zvedne se a něco vymyslí… a stále sme v největšim přátelství…
Me si dcera hraje sama od 2 let. Nejvic s panenksma, plysakama, kostkama nebo rada uklizi. Jinsk co se tyce vychovy, chovam se k ni jako kamaradka a ne jako autoritativni matka. Vysledkem je, ze mam velmi hodne dite. Porad se smeje a az na nejake lumparny je zlata. Sama hrat zvladne 30 minut i dele. Na televizi koukame vetsinou rano, v poledne a vecer. Vubec mi to neva. Chodime ven, vyrabime, malujeme tak proc se mepodivat na pohadky.
@Emno píše:
@unuděná Tohle je nesmysl nutit dítě hrát si způsobem, že za to dostane pak odměnu, a ještě mu na to pořirozavt minutku. Si představ sebe, jak ti partne řekne, že musí něco udělat do práce, tak ať počkáš, a ty nechceš, tak ti nastaví minutku a slíbí ti pak přečtenou knížku
Nevím, proč by to mělo být špatně. Pokud by manžel neměl čas a poprosil mě, ať si chvilku hraju sama a pak půjdeme společně na prochajdu, beru to jako parádní kompromis
![]()
Navíc zakladatelka tu řeší situaci, kdy si tříleté dítě prostě neumí samo hrát, protože ho to k tomu nikdo nevedl. Jak by na to asi měla jít, aniž by malá měla pocit, že si s ní maminka najednou nechce hrát?
edit: no a minutka je trapárna, ale pro dítě, které ještě neumí hodinky, neví, kolik je deset minut nebo hodina, je to asi jediné možné řešení.
@unuděná Neřekla jsem, že to je špatně, jen že to je nesmysl. Nesmyslný, nemístní řešení.. Podala jsi to tak, že za to dostane odměnu. A že má teď vymezenej čas na hraní, s deadlinem. Že to má vydržet, zvládnout, dokázat (ale co???) 15 min. Místo aby to bylo tak, jak to.. prostě přirozený. Často se to děje tak, že dětem je svět vyobrazovanej nepřirozeně. A pak se lidi diví, jak to dopadlo… Kdo nežije přirozeně, tak nemůže čekat, že žito doma bude ![]()
Když dítě žije v tom, že si nechci furt hrát, že pohádky pouštíme jen někdy… že nejíme sladkosti, že nejíme maso, že nejezdíme tam a tam, ani ho nenapadne šílet pro to či ono.
A jasně, nemůže skočit do vody zničeho nic, chce to postupně. Ale přirozeně, prostě tak, jak to je. Řekla bych jí pravdu - Aničko, já chci teď dělat tohle, mám teď na to náladu a nebaví mě teď si hrát. Bude mě to určitě zas za chvíli bavit…
Bude (matka) učitě ráda, když i tohle začně dítě žít… když se nebude jen přizpůsobovat a za sliby a podmínky něco dělat a nedělat. Ať je každej takovej, jakej je..
@scentini píše:
Me si dcera hraje sama od 2 let. Nejvic s panenksma, plysakama, kostkama nebo rada uklizi. Jinsk co se tyce vychovy, chovam se k ni jako kamaradka a ne jako autoritativni matka. Vysledkem je, ze mam velmi hodne dite. Porad se smeje a az na nejake lumparny je zlata. Sama hrat zvladne 30 minut i dele. Na televizi koukame vetsinou rano, v poledne a vecer. Vubec mi to neva. Chodime ven, vyrabime, malujeme tak proc se mepodivat na pohadky.
Nechci ti brát iluze a tvé skvělé výchově.
Ale spíš máš jen štěstí na nerevoltující dítě. V okamžiku, kdy by si tvá slečna třeba usmyslela, že zkusí, že si nebude chodit čistit zuby, nebude se oblíkat, nebude spinkat či spolupracovat v jiných věcech, a měla by v těchto svých pokusech nutnou výdrž (k tomu je potřeba určitá povaha), tak věř, že by jste to doma tak sluníčkové neměli a asi už by jsi tak velká kámoška nebyla a trochu by jsi musela přitvrdit. Jinak by ti takové dítě brzo skákalo po hlavě. ![]()
@Emno píše:
@unuděná Neřekla jsem, že to je špatně, jen že to je nesmysl. Nesmyslný, nemístní řešení.. Podala jsi to tak, že za to dostane odměnu. A že má teď vymezenej čas na hraní, s deadlinem. Že to má vydržet, zvládnout, dokázat (ale co???) 15 min. Místo aby to bylo tak, jak to.. prostě přirozený. Často se to děje tak, že dětem je svět vyobrazovanej nepřirozeně. A pak se lidi diví, jak to dopadlo… Kdo nežije přirozeně, tak nemůže čekat, že žito doma bude
Když dítě žije v tom, že si nechci furt hrát, že pohádky pouštíme jen někdy… že nejíme sladkosti, že nejíme maso, že nejezdíme tam a tam, ani ho nenapadne šílet pro to či ono.
A jasně, nemůže skočit do vody zničeho nic, chce to postupně. Ale přirozeně, prostě tak, jak to je. Řekla bych jí pravdu - Aničko, já chci teď dělat tohle, mám teď na to náladu a nebaví mě teď si hrát. Bude mě to určitě zas za chvíli bavit…
Bude (matka) učitě ráda, když i tohle začně dítě žít… když se nebude jen přizpůsobovat a za sliby a podmínky něco dělat a nedělat. Ať je každej takovej, jakej je..
Ale to je hloupost-to dite tri roky zije v domneni, ze takhle je to normalne a spravne a najednou si s ni maminka prestane hrat a „sorry kocko, me se proste nechce“?To bych ji taky vzala necim po hlave byt tim ditetem
Musi na to jit nejak postupne, nenasilne, specialne v tomto pripade u vzdorujiciho ditete. A v tom si myslim, ze tato metoda je ok.Ona ji nebude odmenovat za to, ze si hraje.Ale za to, ze vydrzi par minut bez asistence maminky, coz dosud nevydrzela.
@Svistice Presne tak.Ty „nejlepsi“ vychovne rady obvykle davaji matky klidnych a poddajnych deti ![]()
@unuděná Já si vždy vzpomenu na svého kolegu, jak kolegyni s o něco mladším poněkud aktivním synem vykládal, že jako něco musí dělat špatně, protože oni doma v rodinném domě nemají žádné dětské pojistky nebo zábranu na schodiště, protože on jejich asi rok a půl staré Aničce jenom prostě řekl, že se ke schodům nechodí a ona tam nechodí. ![]()
@Svistice píše:
@unuděná Já si vždy vzpomenu na svého kolegu, jak kolegyni s o něco mladším poněkud aktivním synem vykládal, že jako něco musí dělat špatně, protože oni doma v rodinném domě nemají žádné dětské pojistky nebo zábranu na schodiště, protože on jejich asi rok a půl staré Aničce jenom prostě řekl, že se ke schodům nechodí a ona tam nechodí.
@Svistice píše:
Nechci ti brát iluze a tvé skvělé výchově.Ale spíš máš jen štěstí na nerevoltující dítě. V okamžiku, kdy by si tvá slečna třeba usmyslela, že zkusí, že si nebude chodit čistit zuby, nebude se oblíkat, nebude spinkat či spolupracovat v jiných věcech, a měla by v těchto svých pokusech nutnou výdrž (k tomu je potřeba určitá povaha), tak věř, že by jste to doma tak sluníčkové neměli a asi už by jsi tak velká kámoška nebyla a trochu by jsi musela přitvrdit. Jinak by ti takové dítě brzo skákalo po hlavě.
@unuděná Tak já to mám opačně. První docela náročněj, druhý dítě mi oproti němu přijde bezúdržbové (a to i přes její horolezecké akce, ze kterých je na mrtvici moje máti, starší to nikdy nepraktikoval).
Na druhou stranu, nevím, co je to válecí scéna. Moje děti to prostě (zatím) neudělaly. Prostě je to nenapadlo, mají jiné projevy vzdoru. Výchova s tím nemá co společného.
Mladší si sice takhle asi 2× venku lehla, ale byla u toho vysmátá jak měsíček na hnoji, přišlo jí to hrozně zábavné.
@Svistice píše:
Nechci ti brát iluze a tvé skvělé výchově.Ale spíš máš jen štěstí na nerevoltující dítě. V okamžiku, kdy by si tvá slečna třeba usmyslela, že zkusí, že si nebude chodit čistit zuby, nebude se oblíkat, nebude spinkat či spolupracovat v jiných věcech, a měla by v těchto svých pokusech nutnou výdrž (k tomu je potřeba určitá povaha), tak věř, že by jste to doma tak sluníčkové neměli a asi už by jsi tak velká kámoška nebyla a trochu by jsi musela přitvrdit. Jinak by ti takové dítě brzo skákalo po hlavě.
Ver nebo ne, ale i toto jsme resili. Kolem 1 roku a pul mela obdobi kdy si nechtela cistit zuby, prevlikat, jit ze hriste byl horor valela se mi po zemi atd. Pomohlo mluvit mluvit a zase mluvit v dobrym a nebo si ji nevsimat. Ted o rok pozdeji je dite za odmenu. Ve 3 letech uz to bude partacka. A to si nemyslim, ze mam patent a na vychovu nebo genialni dceru. Ale nejaky ultimata a zakaz pohadek a brani hracek je mi proti srsti.
@Maden píše:přesně. Jedno dítě s matkou kamarádkou máme v rodině. Poslední akce byla, ze si malá „kamarádka“ usmyslela, ze uz nebude chodit do školky, protože proste nechce
Můj syn by si mezi rokem a půl a tak těmi třemi lety nečistil zuby, poměrně pravidelně by se nekoupal, večer by nespal, nechodil by ven, doma by chodil v botech, skákal po postelích a nemyl by si ruce. Taky by celé dny klidně vydržel v pyžamu nebo počůraném či mokrém oblečení. No, překvapivě jsme rodiče kruťáci a nic z toho jsme mu (i přes jeho vytrvalý odpor a protesty) nepovolili.