Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@unuděná píše:
jen proste rostu s tech dnesnich nevychov a respektu.Ony ty koncepty jsou dobre myslene, ale maloktera matka to plne pochopi a umi to pouzivat. A roste nam tu generace rozmazlenych deti, ktere si mysli, ze oni jsou stredobodem vesmiru a nemusi delat nic, co samy nechteji.
@unuděná Jsem opatrná na závěry typu vši z nemytých a nečesaých vlasů. Jako malý jsme je měli všichni a několikrát a česali a myli jsme se, to k zobecněním.
Náš se taky nečeše… vlasy si meje, ale nechce - hledáme kompromis, kdy to pro mě je únosný, aby nespal špinavej v posteli, což už vadí mě. Ale má možnost spát venku, ale nechce, tak se jednou za čas nechá umejt ![]()
Náš malej taky nevydržel u stolu, nepamatuju si, jak dlouho, ale v roce a půl určitě taky ne. Bylo mi to jedno - viděla jsem, že na to prostě ještě nemá držet na místě 10 min. Jedl za chůze, za cesty… postupně se zklidnil a jí sám u stolu…Do restaurace bych s tak malym nechodila, když nezvládá pravidla, který tamní podnik drží… a nechodili jsme. Uričtě to beru tak, že je třeba respektovat to, co si kdo zařídí - v restauraci respektuju je, takže s dítětem, co tam neni v klidu a nenechá tim pádem klid ostatnim, tam nejdu. Ona je nerespektuje… to je rozdíl, neni to podobnej přístup, jako máme my.
To, že se od stolu odchází, až když se dojí, neni pravda. To je tvoje představa a tvoje pravda, ale každej tohle může vidět jinak… Sama to vidíš na tom, že jsi ukončila ježdění s dětmi. Místo přijmout rozdílnost, utneš aktivity… je přirozený, že lidi maj různý pohledy na věc… k životu patřící.
S tim, co píšeš dál, už nesouhlasim vůbec (druhej příspěvek). Já pouštim a pomáhám čistě ze soucitu, ne z výchovy. Soucit se učej děti tak, že ho žijou. Nátiskem. Vnímání druhých taky… viděj to na to, jak jsou vnímáni oni. Jiný bytosti, zvířata… Přeci já spěchám, jiná ženská mi můž ebejt u zadele - to ti teda vnutili vaši striktně? Tim, že tě k něčemu vedli? Já to cejtim tak, že ona je stejná jako já, ona je já, soucítim naprosto.
Nerozumim, proč bys, vychovávaná tak, jak my přistupujem k dětem, si neměla čistit zuby. U nás si čistí denně… zdraví taky - sám od sebe. I děkuje…ne vždy. Vedem je k tomu, jen jinak… bez trestů, výčitek, kritik, hodnocení. Nehodnotim, kdo je vychovanec, a kdo ne. Když pětiletej nepozdraví, nevíš o ničem nic.. nic nevíš, co se kde děje a proč…
Moc lpíš, na mnoha věcech, směrech, svejch názorech… nic neni tak, jak se může zdát, o ničem nic nevíš. Ani já ne.
@Emno Ok, beru to tak, že se neshodnem, nemusíme se na tom dohadovat
Opravdu máš úplně jiný náhled na výchovu.
Jen přijmi fakt, že to, co možná můžeš aplikovat na své děti, bys na minimálně 50% dětí aplikovat nemohla.
Teda ale že mi někdo podrží dveře ze soucitu, to snad..? Podle mě je to slušné vychování. Není proč soucítit s matkou s kočárkem ![]()
@Emno Jo a té holčičce jsou nyní 4, takže to není žádné mimino, co by nevydrželo 10 minut v klidu.
Ještě jedno mě zajímá - proč teda tvoje děti zdraví? Nějak si nedovedu představit, že třeba tříleté dítě se rozhodne samo zdravit jen proto, že to tak všichni kolem (haha) dělají, tak že by si uvědomilo „že se to má“. Nebo jen opičkují po tobě bez toho, aby věděli proč? Prostě u nás to funguje tak, že děti vědí, že se má zdravit, když se někam přijde proto, že je to slušné. Netrestám, nekřičím, nevyhrožuju, to jdeš zase do druhého extrému. Ale když dítě pozdraví, tak ho pochválím. „Honzíku, jsi šikula, jak pěkně nahlas jsi pozdravil paní sousedku a vidíš, i ona tě pozdravila a usmála se na tebe“. A je mi jedno, jestli pětileťák od sousedky má nějaký strašně důležitý důvod, proč nikoho na chodbách nezdraví. Podle mě prostě je nevychovaný a tečka. Když já budu mít den blbec, taky nebudu čumět ostentativně do stropu, abych nemusela zdravit, taky se nebudu na veřejnosti škrábat na zadku nebo prdět. To je prostě slušné vychování.
@Dana 07 Moje tříletá si taky neumí hrát vůbec sama. Snažíme se být co nejvíce venku, ale když marodí, je to na budku. Mam k tomu ještě dvouměsíční miminko a zatim se mi nedaří kojit bez asistence starší dcerky. Prosim jí, at mi dá deset minut, že nakojim a přijdu si sní hrát a prostě ne, nepujde, válí se po posteli nebo po zemi(ne vzteky, ale jen tak z nudy) a dvacetkrát se mě zeptá "Už?
. Těšim se až mimčo bude trochu větší, že si budou hrát spolu, protože jak je u nás nějaké dítě, tak o dceři vůbec nevim, jak si hezky hrajou.Je to o povaze dítětě a říkam si, že jinak je to hodná holčička, akorát si prostě ještě neumí hrát a časem k tomu dojde.
@unuděná Super, nevímám to vůbec jako dohadování.
Nepřijmu fakt, že by moje výchova (ani tomu tak neřikám) nemohla fungovat na všechny. Neni tu nic, co by pro někoho nebylo. Co mi hodně vadí, nenechám si líbit. Vždycky se ptám, proč mi to vadí. Zda to neni naučený (většinou je). Učim se s dítětem, ono je čistý, já už bohužel dávno ne. Určitě nemáme rozmazlený dítě, upřímně si myslim, že ne. Neběhá po krámu, že by tahalo věci, nedržkuje, nebije nás… jen to děláme jinak, ten způsob komunikace. A jak jsem psala, vždycky zjišťuju, co mi vadí. Třeba takový to u televize, počítače se nejí… a sama doma si tam pak oběd ráda dám - jsem v tomhle dost bdělá a sebekritická…všímám si lží vůči dětem.
Zdraví, protože to vidí u nás. Když nepozdraví, zeptám se: pozdravíš? Popřeješ dobrý den? Zdraví vždycky… když někdy nechtěl, řekla jsem mu tak ne… dělá se to, lidi se takhle naučili, že navazujou konktakt, popřejou si… nemusíš to dělat, budeš asi jedinej, možná ti lidi taky pak nebudou přát.. a prostě zdraví, chápe proč. Ale začal stoprocentně sám od sebe nápodobou…
Podržení dveří u mě opravdu o tom, že jsem si vědoma toho, že to pomůže druhýmu. Z vychování pro mě absurdní. Co je výchova za blud a iluzi? Když nechci držet dveře a držim… nechci se s někym bavit a bavim… nechci odpovídat a odpovim… nechci podzravit, protože nemám rád, ale dělám to a dobrý den přeju, dobrý, dobrý… klidně ať si to nechá, kdo to necejtí - jenže tam je za mě právě ten moment, že to, že někdo nechce, je zasekanej, zatvrzelej atd… je tim, že je nevědomej, v nelásce, v boji. A to se někde musí vzít, nestane se to samo. Za mě vše v lásce, otevřenosti, pravdě, upřímnosti. A tady se vracíme k tématu, obloukem, ale konečně : ) - čili: nehraju si, když nechci. Nic se tim nemění, stále tě miluju bez podmínečně, nesouvisí to s tebou. Každej jsme jinej a já si nechci hrát pořád, mě tyto hry baví jen chvíli. Vic mě baví třeba puzzle, to klidně teď půjdu.. a nebo ani to ne, prostě chci být teď sama a mít chvíli klid. Půjdeme potom. Takhle žijeme a je to prostě danej fakt. Jeho by taky nebavilo ti tu se mnou psát a plnně to beru : ) Taková jsem já, takovej jsi ty… každej můžeme být, jakej chceme, jak je nám příjemno. Tim, že si nejdu hrát, neubližuju.
@unuděná Já to vidim tak, že když někdo nezdraví, tak tam za tim asi něco je. Už se nedomnívám, že je nevychovanej. Stejně tak nechválim za to, že někomu něco přeje (dobrý den). Stejně tak ho nekárám, že někomu něco nepřeje. Nejde nutit do toho, aby někomu něco přál… Když já budu mít den blbec, i tak popřeju lidem, to s tim nesouvisí… To je o tý neustálý bdělosti a uvědomování si pravdy.
Já teda přesně nechápu, smyslu co řešíte
ale u nás je to tak.. Žijem v menším městečku, kde se zdraví a děkuje.. takto, aby nebylo, že jinde se to nedělá, ale zase je jiné velké město, tam asi těžko někdo půjde po ulici a bude zdravit, proto píšu menší město.. lidi zvyklý pozdravit, poděkovat.. co kde jinde mají neřeším, takže u nás..
Kluk zdraví tam kde vejde- obchod, lékař, pošta, škola, chodí do druhé třídy, občas zapomene, ale určitě nestojím nad ním jak bachař a pozdrav.. Mladší má 3 roky a vidí to u nás, takže jak pozdavíme my udělá to také.. dál ho k tomu povedu..
Docela je divné, když někdo vejde do čekárny u dětského lékaře a nebo jinde a ani bů.. takže unás tak..
Jeslti to někdo má jinak je samozřejmě jeho věc. To samé děkování, něco dostanu, děkuju.. Třeba sestra něco podá, nebudu stát a nic.. Nemyslím, že na tom stojí vychovanost, ale prostě tak nějak jsme byli vychovaní a tak vedem
@Emno a jak budeš postupovat u následujícího příkladu, tříleté dítě do tebe 20× píchne a schválně a aby to bolelo ty mu 20× řekneš, že se to nedělá a co dál?
@Emno Je mi smutno z toho, co pises a jak bagatelizujes uz samotny pojem „vychova“.Spousta reci a vznosnych vyrazu, co sis nekde nastudovala (tipuju to na slavnou Nevychovu),ale zadna prakticka rada, treba te zakladatelce, ktera si sem pro ni prisla.Me o sve pravde presvedcovat nemusis, ja sve deti vychovavam a budu vychovavat, i kdybych je musela napomenout treba za to, ze odhodi na zem papirek. Nebudu cekat, az jim samotnym to dojde. Nebudu omlouvat sve dite tim, ze nema chut zdravit kdyz vejde do knihovny.
Kdyby bylo na me, tak by me ani nehlo chodit do prace, poustet v mhd sednout duchodce, platit v obchode za nakup atd.Je to ad absurdum, ale iluze toho, ze clovek ma delat v zivote jen to, co chce z vlastni vule, z deti vychovava prave ty nevychovance a jedince neschopne akceptovat autority a spolecnosti dana pravidla.Jsem hrda na to, jak me rodice vychovali a pokusim se vychovat sve deti stejne.
Dobrou noc
@ka2ka Nenechám si to líbit, stejně jako nic z toho, co se mi nelíbí… Jen k tomu nevyužívám fyzický tresty, kritiku, hodnocení, zákazy. Ale nerozumim, proč se na to ptáš, já nikde nepsala, že 20× něco dětem povídám furt dokola.
@Emno píše:
@ka2ka Nenechám si to líbit, stejně jako nic z toho, co se mi nelíbí… Jen k tomu nevyužívám fyzický tresty, kritiku, hodnocení, zákazy. Ale nerozumim, proč se na to ptáš, já nikde nepsala, že 20× něco dětem povídám furt dokola.
a jak konkrétně to dítěti vysvětlíš-?
Jé, kolikrát jsem poslouchala, jak je strašné, že syn ještě ve 3,5 letech nevydrží sedět u jídla.
Jaké bude mít problémy (ve školce, všude..), že se to nenaučí nikdy… ![]()
A co, naučil se to ze dne na den, SÁM, někdy kolem 3,5 let? Nikdy jsem ho k tomu nenutila.
A je mi upřímně úplně fuk, že to „neuměl“ dřív, my do restaurací nechodíme… nikoho tudíž „neobtěžujeme“.
Znáte nějakého dospělého, který si v restauraci objedná jídlo, a vždycky si jen zobne, a odběhne někam, a pak zase přiběhne? Já ne. ![]()
@unuděná Nebagatelizuju výchovu, jestli myslíš konkr. to iluze a blud, tak tam mi ujelo slovo výchova slušnosti. To si myslim, protože slušnost má v sobě každej, kdo je v lásce. Neni třeba vychovávat ke slušnosti. Slušnej přece je každej, kdo pochopí, že ostatní cítěj stejně jako on sám.
Nikde jsem si nic nenastudovala a Nevýchovu nesledujeme. Vznosný výrazy netušim…
Radu zakladatelce jsem dala hned z počátku, podle mě zásadní, celej hlavní pricnip. Určitě tě nepřesvědčuju, mluvim o sobě a o tom, jak to vnímám já. Ty jsi zpochybňovala čištění zubů a podržení dveří, kdybys byla rostla u nás. Přitom to je zas ono - přeci nevíš, jaká bys byla. Ani já nevim, jaká u vás. Zkus to sledovat, jak naučeně věříš a domníváš se. Kde se vzalo, že nemytý vlasy vedly ke vším. Že kdo nezdravil, je nevychovanec. Že jedeme nevýchovu. Že jsem si studovala výrazy. Je toho spoustu, co jsi psala, a není pravda. Hlava tě teď honí… myslim to upřímně. Věci jsou, jak jsou. My si můžem myslet, jaký jsou, ale nemusí to být pravda.
Ani u nás to neni tak, že omlouvám dítě, který nezdraví… a že ho nechám házet papíry po zemi. Je zvláštní, jak je ti smutno z něčeho, co u nás je krásný, fungující, okolí respektující, neubližující… i tady máš zas domněnku, aniž bys vůbec pořádně věděla.
A pak napíšeš, že kdyby bylo na tobě, nepustíš sednout důchodce… No tak ještěže to na tobě neni : )
Kde se nerespektuje společnost a její pravidla? U nás? To není pravda. I tady máš domněnky.