Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Venceslavka píše:
Ja mam zatim jedno, je mi 30+,takze 4 už nestihnu. Ale jinak bych do toho šla. Chtěla jsem vždycky hodně děti. Pořád doufám, že vyjdou 3.
Tak když je budete mít za sebou „jak Baťa cvičky“. Tak klidně i ty 4 můžete dát ![]()
@Netopirek jo pod to se podepisuju, ono jestli pak dvě nebo čtyři, je to pak jedno. Ale je to masakr. Nejhorších bylo prvních 6let, pak už to bylo fajn ![]()
S dovolením se vmísím do tématu. Nechci rýpat, ale opravdu mě celkem dost zajímá, jaký typ žen si pořizuje tolik dětí? Sama mám jedno a další dítě nechci. Bude mi pomalu čtyřicet, žijící rodiče nemám, starala jsem se o ně až do konce jejich života. Dítěti se věnuji velmi nadstandardně, včetně domácí školy. Nemám tedy v podstatě žádné hlídání, tchán je starší a nemocný. Jsem relativně šťastně vdaná, přesto bych šla nejspíš v případě dalšího těhotenství na potrat, ačkoliv jsem nikdy takto neuvažovala. Na mateřství nenacházím téměř žádná pozitiva. Fakt je, že jsem hodně unavená. Finančně se máme dobře. Nechápu matky více dětí, ani tento styl života všeobecně. Opravdu vás to tolik naplňuje? Vyrůstala jsem jako jedináček a sourozenec mi nikdy nechyběl. Manžel je naopak z více dětí a dobře se jako dítě neměl. Těším se na dobu až bude dcera minimálně plnoletá a já budu mít možnost zase veřejně publikovat.
@Caboverde tak já je měla jako hodně mladá, kdybych měla třeba jen dvě, spousta věcí v životě by byla jednodušší, to je prostě pravda. Ale já si zase neumím představit, že bych měla jen jedno. A hlavně doufám, že až my tu jednou nebudem, budou se mít navzájem. Ironií je, že já prostě nejsem zrovna na děti, když to řeknu blbě, mám ráda jen ty moje
. Ale že by mě to nějak omezovalo, to se říct nedá, už jsou fakt ve věku, kdy jsou parťáci, je na ně spoleh a dá se s nimi mluvit. Jediný co mě tak nějak štve, že to cestování (ubytování) prostě vyjde xkrat dráž. Až mi bude 40, všichni už budou dospělí. Pro mě jsou nejhezčí momenty vecere, kdy jsme společně a povídáme si. Nejhorší momenty jsou placení ![]()
@Caboverde
Tak já měla první dítě v 21, druhé v 27 a 3.v 29.
Moje dcera si mladšího sourozence hodně přála. Já jsem ráda když vidím jak si hrají. Sama jsem ze tří a i svým dětem jsem chtěla dopřát sourozence.
A momentálně jedináčky dost lituji.
@Caboverde píše:
S dovolením se vmísím do tématu. Nechci rýpat, ale opravdu mě celkem dost zajímá, jaký typ žen si pořizuje tolik dětí? Sama mám jedno a další dítě nechci. Bude mi pomalu čtyřicet, žijící rodiče nemám, starala jsem se o ně až do konce jejich života. Dítěti se věnuji velmi nadstandardně, včetně domácí školy. Nemám tedy v podstatě žádné hlídání, tchán je starší a nemocný. Jsem relativně šťastně vdaná, přesto bych šla nejspíš v případě dalšího těhotenství na potrat, ačkoliv jsem nikdy takto neuvažovala. Na mateřství nenacházím téměř žádná pozitiva. Fakt je, že jsem hodně unavená. Finančně se máme dobře. Nechápu matky více dětí, ani tento styl života všeobecně. Opravdu vás to tolik naplňuje? Vyrůstala jsem jako jedináček a sourozenec mi nikdy nechyběl. Manžel je naopak z více dětí a dobře se jako dítě neměl. Těším se na dobu až bude dcera minimálně plnoletá a já budu mít možnost zase veřejně publikovat.
Co to je za blbou otázku?
Každý snad žije pro něco jiného, to je normální, ne? Já děti miluju a chci jich mít okolo sebe více než jedno. Manžel je třeba taky že tří dětí a měli se výborně. Všechny mohli studovat, rodiče jim platili jak bydlení při studiu, tak jídlo, potřeby do školy, každoročně jezdili několikrát na dovolenou, každé z dětí mělo svůj pokoj. A i teď, v dospělosti se mají všichni moc rádi, volají si. Já mám sestru a nikdy bych ji za nic na světě nevyměnila, ani jako dítě. Od malička se máme moc rády. To, že se tvůj manžel se sourozenci měl špatně znamená, že se tak mají všechny rodiny s více dětmi, nebo jinak nechápu.
Já bych jedináček nechtěla být. Já měla děti brzy, první ve 21 letech, druhé ve 22 letech, proto se nemusím o své rodiče starat, protože jsou mladí, užívají si vnoučat a já jsem takhle šťastná.
Celý tvůj příspěvek zní dost zahořkle. Nevím, co si tím chtěla říct. ![]()
Anonym z důvodu, že píšu o manželovi rodině.
@Anonymní píše:
Co to je za blbou otázku?Každý snad žije pro něco jiného, to je normální, ne? Já děti miluju a chci jich mít okolo sebe více než jedno. Manžel je třeba taky že tří dětí a měli se výborně. Všechny mohli studovat, rodiče jim platili jak bydlení při studiu, tak jídlo, potřeby do školy, každoročně jezdili několikrát na dovolenou, každé z dětí mělo svůj pokoj. A i teď, v dospělosti se mají všichni moc rádi, volají si. Já mám sestru a nikdy bych ji za nic na světě nevyměnila, ani jako dítě. Od malička se máme moc rády. To, že se tvůj manžel se sourozenci měl špatně znamená, že se tak mají všechny rodiny s více dětmi, nebo jinak nechápu.
Já bych jedináček nechtěla být. Já měla děti brzy, první ve 21 letech, druhé ve 22 letech, proto se nemusím o své rodiče starat, protože jsou mladí, užívají si vnoučat a já jsem takhle šťastná.
Celý tvůj příspěvek zní dost zahořkle. Nevím, co si tím chtěla říct.
Anonym z důvodu, že píšu o manželovi rodině.
A kolik máš deti, jestli se můžu zeptat?
Ještě dopíšu, že moje sestra nemá děti ráda. Nechce je. A je ochotná za hadry, šperky, boty a kabelky zaplatit desetitisíce. Já tohle zase absolutně nechápu, protože oblečení nepovažuji za důležité. Samozřejmě nechodím v pytli
, ale nepotřebuji 10 značkových kabelek, 20 bot a nespočet oblečení a šperků. Do toho bych neinvestivala zdaleka tolik, ale zase mi absolutně nevadí utratit 20 tisíc (zcela reálná částka
) na Vánoce za dárky pro děti, protože jsou můj smysl a dělá mi to radost. Každý žije něčím jiným. ![]()
@Opiska píše:
A kolik máš deti, jestli se můžu zeptat?
Zatím dvě, ale chtěli bychom určitě ještě jedno
4 už je pro mě extrém, ale když by přišly dvojčata, která máme všude v rodině.
Nebo bych v budoucnu otěhotněla neplánovaně, na potrat bych nešla, pokud by to bylo jen trochu možné.
Ikdyž to už by bylo pro náš rozpočet velká zátěž. Rádi bychom skončili u třech dětí ![]()
@Anonymní píše:
Co to je za blbou otázku?Každý snad žije pro něco jiného, to je normální, ne? Já děti miluju a chci jich mít okolo sebe více než jedno. Manžel je třeba taky že tří dětí a měli se výborně. Všechny mohli studovat, rodiče jim platili jak bydlení při studiu, tak jídlo, potřeby do školy, každoročně jezdili několikrát na dovolenou, každé z dětí mělo svůj pokoj. A i teď, v dospělosti se mají všichni moc rádi, volají si. Já mám sestru a nikdy bych ji za nic na světě nevyměnila, ani jako dítě. Od malička se máme moc rády. To, že se tvůj manžel se sourozenci měl špatně znamená, že se tak mají všechny rodiny s více dětmi, nebo jinak nechápu.
Já bych jedináček nechtěla být. Já měla děti brzy, první ve 21 letech, druhé ve 22 letech, proto se nemusím o své rodiče starat, protože jsou mladí, užívají si vnoučat a já jsem takhle šťastná.
Celý tvůj příspěvek zní dost zahořkle. Nevím, co si tím chtěla říct.
Anonym z důvodu, že píšu o manželovi rodině.
V jednadvaceti letech by měl člověk studovat, případně, pokud není studijní typ, zapracovat na potřebné praxi, aby se měl později od čeho odrazit. Moji rodiče by byli velmi staří i v případě, když bych začala s plozením dětí v takto nízkém věku. Neznáš moji rodinnou historii, nejsem na tvoje urážky a invektivy zvědavá, zvlášť pokud se skrýváš za anonym. V jednadvaceti letech jsi měla jistě dostatečně naspořeno vlastním přičiněním. Pokud ze mne mluví zahořklost, pak z tebe mladistvá nezkušenost a nerozum. Navíc ti život sponzorují druzí lidé.
@Anonymní píše:
Ještě dopíšu, že moje sestra nemá děti ráda. Nechce je. A je ochotná za hadry, šperky, boty a kabelky zaplatit desetitisíce. Já tohle zase absolutně nechápu, protože oblečení nepovažuji za důležité. Samozřejmě nechodím v pytli, ale nepotřebuji 10 značkových kabelek, 20 bot a nespočet oblečení a šperků. Do toho bych neinvestivala zdaleka tolik, ale zase mi absolutně nevadí utratit 20 tisíc (zcela reálná částka
![]()
) na Vánoce za dárky pro děti, protože jsou můj smysl a dělá mi to radost. Každý žije něčím jiným.
Aha, takže v jednom příspěvku si každý žije podle svého a pro něco jiného a v dalším pomlouvas svou milovanou sestru, že žije jinak, než ty
takže jsi vlastně děsně tolerantní, pokud ženský rodí děti, v opačném případě jsou ztracené existence ![]()
@Netopirek píše:
@Caboverde
Tak já měla první dítě v 21, druhé v 27 a 3.v 29.
Moje dcera si mladšího sourozence hodně přála. Já jsem ráda když vidím jak si hrají. Sama jsem ze tří a i svým dětem jsem chtěla dopřát sourozence.
A momentálně jedináčky dost lituji.
Ok, mně je zase líto dětí, které si rodiče pořídí i přesto že vědí, že už na to nemají fyzické či psychické kapacity. V situaci, kdy moc dobře vědí, že je pořízení dalšího dítěte stáhne na pomyslné sociální dno. Na jedináčkoství není nic zlého, má to svá pozitiva i negativa, stejně jako vícedětné rodiny. Toto si musí každý vyhodnotit zcela sám, dle svých možností a schopností. Mně by zajímalo i to, zdali by matky více dětí byly schopny svoje děti uživit v případě výpadku partnera.
@terien píše:
Aha, takže v jednom příspěvku si každý žije podle svého a pro něco jiného a v dalším pomlouvas svou milovanou sestru, že žije jinak, než tytakže jsi vlastně děsně tolerantní, pokud ženský rodí děti, v opačném případě jsou ztracené existence
Já ji nepomlouvám!!
Myslela jsme to tak, že každého naplňuje něco jiného.
Psala si něco v tom smyslu, že nechápeš styl života žen, které touží po více než jednom dítěti. Tak dávám příklad, že zkrátka někdo miluje velkou rodinu, někdo má jen jedno dítě a to mu naproto vyhovuje
a někdo nechce žádné a radši se rozmazluje nákupy. Není na tom nic k chápání a nechápání
Sestru ve všem podporuji a jestli je takhle šťastná, což je, tak snad to je hlavní, ne?
Že se svému dítěti věnuješ nadstandardně neznamená, že dvoum nemůžeš dát to samé. Jen dvě děti budou mít navíc ještě sebe navzájem, což je za mě k nezaplacení. A anonym dávám jen z důvodu uvádění informací o manželovi rodině. Za svůj komentář se samozřejmě nestydím ![]()