Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Dnešní úkol byl naprostá tragédie. Fakt něco strašného. Než jsem ho k tomu donutila, pláč, rev, vztek. Pak zase chvilku to dělá a pak zase pláč, že to je hnusný, hrozný. Takže asi výsledek je ten, že je to pro něj opravdu těžké. Přitom mu pomáhám, radím. Když ale poradím a ví to, tak je to zase vztek. Totální zoufalství. Jsou to takové nervy. Je to chyba ve mně, že si s ním nevím rady.
V jaké je třídě? Co mu nešlo?
U nas to je stejné. Ječí na mě, ječí i na učitelku ve škole.
Není chyba v tobě. Některé děti jsou prostě náročnější než jiné.
@Anonymní píše:
V jaké je třídě? Co mu nešlo?
U nas to je stejné. Ječí na mě, ječí i na učitelku ve škole.
Není chyba v tobě. Některé děti jsou prostě náročnější než jiné.
Druhá třída. Měl popsat obrázky. S tím má velky problém. Ale on má velký problém si s delanim ukolu. Přitom včera jsme přijeli brzo, dala jsem mu pauzu na to, ať si dělá, co chce. Byl najedeny. Bylo to šílené.
@Anonymní píše:
Druhá třída. Měl popsat obrázky. S tím má velky problém. Ale on má velký problém si s delanim ukolu. Přitom včera jsme přijeli brzo, dala jsem mu pauzu na to, ať si dělá, co chce. Byl najedeny. Bylo to šílené.
Zkusit se domluvit, co by mu pomohlo.
Ony jsou úkoly problém.
@Anonymní píše:
Druhá třída. Měl popsat obrázky. S tím má velky problém. Ale on má velký problém si s delanim ukolu. Přitom včera jsme přijeli brzo, dala jsem mu pauzu na to, ať si dělá, co chce. Byl najedeny. Bylo to šílené.
Syn taky nadává, že musí dělat úkoly, nedávno jsme měli taky výstup…kdyby člověk rozuměl jejich algoritmu naštvání, tak budeme mít Nobelovku. Já když vidím, že nemá svůj den, tak mu ten úkol nadiktuju…
někdy to prostě nemá cenu se trápit…proto se učíme o víkendu, kdy to pro něj má přidanou hodnotu a něco si zapamatuje.
Já ho většinou obejmu, řeknu mu, že to chápu, že už je ze školy unavený, že mu s tím pomůžu… že všichni musíme dělat i věci co nás nebaví…to se většinou uklidní a jdeme na úkol. Když vidím, že je to nad jeho síly, tak mu to nadiktuju…
@Anais Brno u nás třeba ani diktování nepomůže. Prostě mu vadí i jen to, že musí něco dělat.
Nakonec udělá vždy. Ale někdy to jsou nervy. Často končíme tím, že mu řeknu, že to dělat nemusí, ale učitelce si to vysvětlí sám.
I ve škole jsou problémy. Včera roztrhal sešit na češtinu.
To jsme se se třídní bavily, že loni byl o dost lepší než letos. Loni hezky psal, pracoval… Letos o hodinách vydává zvuky, okusuje tužky a prsty…
Loni bylo vše celkem v pohodě, letos se vzteká, rozčiluje, trhá sešity…
@Anonymní píše:
@Anais Brno u nás třeba ani diktování nepomůže. Prostě mu vadí i jen to, že musí něco dělat.
Nakonec udělá vždy. Ale někdy to jsou nervy. Často končíme tím, že mu řeknu, že to dělat nemusí, ale učitelce si to vysvětlí sám.
I ve škole jsou problémy. Včera roztrhal sešit na češtinu.
To jsme se se třídní bavily, že loni byl o dost lepší než letos. Loni hezky psal, pracoval… Letos o hodinách vydává zvuky, okusuje tužky a prsty…
Loni bylo vše celkem v pohodě, letos se vzteká, rozčiluje, trhá sešity…
Musíš najít nějaké terapie, aby se posouval dál, on se trápí a neví jak z toho ven..vše co dělá, jsou mechanismy, kterými kompenzuje ty nedostatky ![]()
@Anais Brno píše:
Musíš najít nějaké terapie, aby se posouval dál, on se trápí a neví jak z toho ven..vše co dělá, jsou mechanismy, kterými kompenzuje ty nedostatky
No a z poradny jsme dostali informaci, že už nebude mít žádné PO, že je vše v pořádku a vše dohnal.
@Anonymní píše:
No a z poradny jsme dostali informaci, že už nebude mít žádné PO, že je vše v pořádku a vše dohnal.
To si děláš legraci? U psychologa jste byli, musíš hledat na vlastní pěst. Mi pediatra na devítileté prohlídce řekla, jo oni z té dysfazky vyrostou…no chtěla jsem jí něco říct, ale raději jsem se k tomu nevyjádřila…
@Anais Brno píše:
To si děláš legraci? U psychologa jste byli, musíš hledat na vlastní pěst. Mi pediatra na devítileté prohlídce řekla, jo oni z té dysfazky vyrostou…no chtěla jsem jí něco říct, ale raději jsem se k tomu nevyjádřila…
To mi řekla psycholožka, že typické znaky pro VD není vůbec dysfázie, ale rozmazlenost, a že u něj dysfázii nevidí. To mě taky pobavilo. Že všemu rozumí, jen nás zkouší, aby to nemusel dělat. Pak jsme naštěstí byli u jiné a ta už to viděla. Bohužel nám odešla do důchodu, tak aktuálně hledáme novou psycholožku.
Vsimat jsem si zacala po tretim roce, nastup do skolky, silene afektivni zachvaty, ktere se mely s vekem a dozravanim zlepsovat, ale naopak se stupnovaly a stupnovaly. Fyzicky neposedny, velice pohybove zdatny, soustredeni ma dobre. Neunasi tlak, neumi spravne reagovat v konfliktnich situacich, kazda hranice spoustela afektivni rapty, zachvaty destrukce a agrese. K tomu velka predstavivost, logicke a abstraktni mysleni nadprumerne. Reseni: psychiatr, medikace, tim padem uz nedochazi k afektivnim zachvatum, tim padem je dite klidnejsi a mene unavene a ma prostor premyslet a ne jen neadekvatne reagovat v amygdalovem unosu. Dg je prozatim hyperkineticka porucha chovani, vek cerstve 5 let.
@Anonymní píše:
Dnešní úkol byl naprostá tragédie. Fakt něco strašného. Než jsem ho k tomu donutila, pláč, rev, vztek. Pak zase chvilku to dělá a pak zase pláč, že to je hnusný, hrozný. Takže asi výsledek je ten, že je to pro něj opravdu těžké. Přitom mu pomáhám, radím. Když ale poradím a ví to, tak je to zase vztek. Totální zoufalství. Jsou to takové nervy. Je to chyba ve mně, že si s ním nevím rady.
My tohle meli v prvni tride, denni sceny kvuli ukolum, ukol na 5 minut ale hodinovy zachvat, ze to ma delat, sceny hodne Oscara - nefungovaly mu nohy, padal na zem, svedilo ho cele telo…ja vazne uvazovala, ze zacnu chlastat, jinak ze to nedam. Myslim, ze jsem tady i zakladala diskusi. Pak jsme to zacali ve druhem pololeti resit, dochazet na ta cviceni…ze zacatku taky boj, ale zklidnilo se to. Nevim, co presne zabralo, jestli se s tim smiril, nebo to cviceni, nebo trochu proste dozral (on byl navic i takovy hranicni pro odklad, ktery jsme z jistych duvodu nedali)…nebo ta opatreni, ze neciti takovy tlak…nebo od vseho neco…ve druhy tride naprosty klid, obcas zabrble, ale jinak jde..ze u toho cuci kolem a hraje si s ledacsim a premysli o 1000 vecech a pise jedno cislo 5 minut, to jako jo, ale aspon bez scen.
Nejaka cesta urcite bude, jen hledat ![]()
@sakota píše:
Vsimat jsem si zacala po tretim roce, nastup do skolky, silene afektivni zachvaty, ktere se mely s vekem a dozravanim zlepsovat, ale naopak se stupnovaly a stupnovaly. Fyzicky neposedny, velice pohybove zdatny, soustredeni ma dobre. Neunasi tlak, neumi spravne reagovat v konfliktnich situacich, kazda hranice spoustela afektivni rapty, zachvaty destrukce a agrese. K tomu velka predstavivost, logicke a abstraktni mysleni nadprumerne. Reseni: psychiatr, medikace, tim padem uz nedochazi k afektivnim zachvatum, tim padem je dite klidnejsi a mene unavene a ma prostor premyslet a ne jen neadekvatne reagovat v amygdalovem unosu. Dg je prozatim hyperkineticka porucha chovani, vek cerstve 5 let.
Hm…no mam strach, jestli me k tomu nesmeruje druhatko. Prvorozeny je nepozorny, druhy mozna hyperaktivni…bo jsou mu 4 a afektivni zachvaty nam ted predvadi horsi, nez v prvnim obdobi vzdoru
Inteligencne ho sice zatim nikdo nemeril, ale tak nejak podle prvniho tipuji, ze bude taky nekde spis vys nez niz…ale jako…je to neco.
@Oriseka píše:Čtu, že máš teprve prvňáčka. Já mám dítě ve 3.třídě a druhé dítě v 1.třídě. S prvňákem nám opravdu stačí pár desítek minut o víkendu, ale se třeťákem už je to učení opravdu na delší dobu…my taky děláme školu u víkendu cca 2 hodiny v té 3.třídě. Je to obrovský rozdíl 1. versus 3.třída. Aspoň v naší rodině to tak vnímám. Takže se nedivím tady mamince třeťáka, že jim ta škola zabere tolik času.
Ty 3 hodiny uceni o vikendu mi prijdou teda docela drsne. To je 3. trida? Co se tak ucite tak dlouho, kdyz ma nadmerny intelekt? Mate toho hodne. Bala bych se pretizeni.
@milwinka jak zvládáte vyjmenovaná slova? Děcka to teď dodělali a po prázdninách začne ta gramatika, to bude divočina.
A jak jste na tom s angličtinou? U nás boj…opakujeme slovíčka, oni už i regulerne píšou, tak je toho docela dost…
Dnešní úkol byl naprostá tragédie. Fakt něco strašného. Než jsem ho k tomu donutila, pláč, rev, vztek. Pak zase chvilku to dělá a pak zase pláč, že to je hnusný, hrozný. Takže asi výsledek je ten, že je to pro něj opravdu těžké. Přitom mu pomáhám, radím. Když ale poradím a ví to, tak je to zase vztek. Totální zoufalství. Jsou to takové nervy. Je to chyba ve mně, že si s ním nevím rady.