Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mam to stejně, vůbec netoužím po vlastních, ale nevadilo by mi adoptovat.
@Anonymní píše:
Zdravím všechny, ráda bych otevřela diskuzi na toto téma. Jsem spokojeně vdaná, je mi téměř 33 let a nemám touhu mít vlastní děti, být těhotná, porodit atd. Prostě ani postupem v času se to ve mě neobjevilo a když něco necítím, tak to nedělámMám ale nějaké vnitřní pnutí, že bych chtěla adoptovat dítě. Odjakživa mám silnou empatii, zachránila jsem několik vyhozených zvířat a obecně jsem člověk, co hodně přemýšlí a rád pomáhá a stará se.. A chci být hlavně užitečná, to je můj smysl života. Má to někdo podobně, že nemá pud mít vlastní potomky, ale chtěl by dát domov (nebo to již uskutečnil) děťátku z dětského domova/kojeňáku? Děkuji za odpovědi, je to citlivé téma, tak proto anonymně. Přeji pěkný den všem
a neuvažovala jsi spíš o pěstounství? empatických lidiček, co chtějí pomoci, je tam potřeba stále víc a víc a pro ty děti, je to prvotní záblesk naděje do budoucna…co si o tom myslí manžel?
A manžel na to říká co? Myslím, ze jen málokterý muz bude dobrovolně vychovávat cizi dítě, když muze mít vlastní. Mne by třeba nevadilo dítě adoptovat, ale vlastní je vlastní
i když touhu byt těhotná a rodit muze mít snad jen masochistka ![]()
@veneaK No,divný to trochu je,neboť přirozenou touhou člověka je množit se a předávat svoje geny dál,do dalších generací.
A co manžel?
Pokud netoužíš po dítěti, ale chceš adopcí uspokojit svůj altruismus, je to špatně. Nejde jen o to dát dítěti domov, ale také bezmeznou lásku a nekonečnou trpělivost. To bez mateřského citu nejde. Vlastní dítě nechceš, netoužíš po něm. Chceš být tedy jen chůvou? To je málo. Srovnáváš ho se zachráněným zvířátkem a z toho mi vstávají vlasy na hlavě. Buď cítíš celým svým srdcem, že ve svém životě potřebuješ dítě a dáš mu celé tvé já nebo ne a pak neexperimentuj s dětskou duší. Ono je velmi těžké vychovávat i vlastní dítě, které bezmezně miluješ, natož dítě z domova se zraněnou duší a spoustou problémů.
@Keyllah Manžel je flegmatik a vše mu dlouho trvá, než si promyslí, ale je taky hodně empatický, takže když se o tom bavíme, tak proti není. Pěstounství se nějak trochu bráním, protože jsem dost citlivá, mít dítě třeba jen dočasně a pak třeba by se vrátilo k bio rodičům? Nejsem teda přesně znalá zákonů, ale zdá se mi to jako dočasná péče..
My taky uvazujeme nad adopci do budoucna. Vlastni deti uz nechce, mame tedy jen jedno a oba relativne nizky vek (28,35). Manzel je tomu naklonen jeste vic nez ja. My bychom chteli pripadne uplnou adopci, aby dite melo plnohodnotny narok na dedictvi apod. A je v tom touha dat vzdelani a zazemi diteti, ktery nemelo takovou kliku.
Pokud jsi nějak citlivá a myslíš si, že bys nezvládla návrat k pěstounům(pokud je rodič zbaven práv, tak to moc pravděpodobné není), tak to pro tebe není vhodné. A to ani pěstounská péče a ani adopce v českých podmínkách.
Víš vůbec něco o tom, jaké děti je možné v této zemi adoptovat?
Mám to stejně
Bohužel jelikož jsem lesbička a má budoucnost nebyla růžová tak adopcí bych neprošla, testy a vším. Znám „dokonalé“ páry ktere tez neprosli. Tudiž ted cekam vlastní a pokud se zmeni zákony, dalsi bych chtela adoptovat ovsem ne blondate bile dite ale napr romske či jinak etnicke a s nejakym problemem.
@Janli Asi tak,lépe bych to nenapsala,paní si zřejmě neuvědomuje,že dítě,které by dostali do adopce nemusí být bezproblémové,což samozřejmě nemusí být ani biologicky vlasttní. Ale u toho adoptovaného nebude vědět,co mělo za rodiče,nic o jejich inteligenci,nemocech,genetické zátěži,dají se tam očekávat výchovné provblémy.Představa,že do adopce dávají děti dva krásní zdraví vysokoškoláci,jelikož si nemohou dovolit mít teď dítě je dost mylná. Já to v práci vidim z druhé strany a z toho důvodu bych do adopce nikdy nešla,genetika se oklamat nedá.Něco se dá ovlovnit výchovou a prostředím,ale ten genetický předpoklad tam prostě hraje největší roli .
@Janli Děkuji za tvůj názor, respektuji ho, ale nesouhlasím. Nejedná se o žádný experiment, ale touhu dát domov a lásku někomu, kdo jej nemá a kdo to potřebuje, bez potřeby se sám množit. Jsem si vědoma, že to je pro někoho absurdní, proto jsem otevřela tuto diskuzi, jestli to někdo cítí podobně.
Mi to trochu divné přijde. Navíc ty děti častěji mívají různé diagnózy. Sama mám dceru s ADHD a dá to někdy dost zabrat, i když je moje. ![]()
moji soused adoptovali dite. celkem s hodne problemy, ktere nikdo netusil.a pak znam rodinu, co ma dite z babyboxu a to je uplne dokonale.
Zdravím všechny, ráda bych otevřela diskuzi na toto téma. Jsem spokojeně vdaná, je mi téměř 33 let a nemám touhu mít vlastní děti, být těhotná, porodit atd. Prostě ani postupem v času se to ve mě neobjevilo a když něco necítím, tak to nedělám
Mám ale nějaké vnitřní pnutí, že bych chtěla adoptovat dítě. Odjakživa mám silnou empatii, zachránila jsem několik vyhozených zvířat a obecně jsem člověk, co hodně přemýšlí a rád pomáhá a stará se.. A chci být hlavně užitečná, to je můj smysl života. Má to někdo podobně, že nemá pud mít vlastní potomky, ale chtěl by dát domov (nebo to již uskutečnil) děťátku z dětského domova/kojeňáku? Děkuji za odpovědi, je to citlivé téma, tak proto anonymně. Přeji pěkný den všem 