Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
ano posílilo,s manželem jsem od 16 let,v 17 letech mi ruplo v hlavě a začala jsem ho podvádět(prostě mladá,blbá,nevybouřená),nedokázala jsem však vést tento dvojí život a manželovi to řekla,plakala jsem (už jsme spolu v té době i bydleli)že už to neudělám,je to už 11let,vážím si ho,stále ho moc miluju a také mu to každý den dávám najevo
Tak za mě rozhodně ne!Já už bych prostě chlapovi nevěřila.I když bych mu odpustila,tak už by tam prostě nebyla ta důvěra.A pořád by ve mě hlodal červíček pochybností,jestli jde opravdu do práce,jak mi tvrdí,nebo za milenkou.Udělá to jednou(dvakrát,třikrát)bude to dělat pořád.Jak já říkám"odpustit můžu,ale zapomenout ne"!
U nás měla manželova nevěra dobrý konec. Manžel se sice odmilovával celý jeden rok, s dotyčnou „chodil“ tři měsíce. Ale jsem přesvědčena, že náš vztah jeho nevěra utužila. U mě, přestala jsem si spoustu věcí brát a „blbosti“ jakékoliv neřeším, tím chci říct, že pokud by se to někdy opakovalo, tak vím, že mě to určitě nechá chladnou. Nevím jestli bychom spolu zůstali nebo ne, ale vím, že už bych si život nezkracovala stresem z manželovy nevěry, protože každý konec znamená začátek ((-:
Ale manžel už nevěrný asi nikdy nebude. Dva roky od oné události si nesmírně váží rodiny, zázemí, je šťastný že může být denně s dětmi a mě miluje a jsme si vzájemně oporou. A občas prohodí, že to pro něj byla velká škola života a je rád, že o nás nepřišel. I já jsem ráda, že jsme kompletní rodina, co se má ráda. Manželovi jsem odpustila, věřím mu, ale samozřejmě že si jisté okamžiky v našem životě budu pamatovat s hořkou příchutí ((-:
odpustila jsem, ale myslím na to pořád. Máme se brát, tak doufám, že do té doby zapomenu úplně. Chovala jsem se v těhotenství dost šíleně a po porodu to nebylu jinak. Byla jsem unavená, pořád jsem jen stresovala a nedělala nic jiného, kojila a spala…pak jsem ho pustila na 14 dní samotného a tam si našel sexbombu bezstarostnou a usměvavou..lhal, měsíc s námi nekomunikoval, dost mi ublížil a já jemu. Odpustila jsem mu, protože ho miluji. Teď seká latinu
je jen s námi, věřím mu, že už nikoho nehledá, ani nemá, ale vztah to určitě neposílilo, ale poškodilo, jen doufám, že ne natrvalo. ![]()
Neposílila. Nevím jak to vidí, ten nevěrný. Já jako podvedená nevěřím. Snažím se, ale často pochybuju o tom kde doopravdy byl a jestli si náhodou neužíval. ![]()
Manžel se před víc než 6 lety opil a zahnul mi s opilou kamarádkou. Bylo to 2 měsíce po svatbě a 3 měsíce před porodem druhého dítka.
Kromě narození dětí a ještě 2 případů jsem od té doby nebyla doopravdy šťastná.
Spokojená jo, ale to pravé štěstí ve mě zabil. ![]()
Jednou na to nemyslíš a žiješ spokojeně a pak propad a podezíráš. Snažím se to vždycky nějak ustát, ale stejně pak vybuchnu kvůli blbosti. Asi jak se to ve mě hromadí. ![]()
Manžela mám pořád ráda a neumím si představit život bez něj, ale..
Zrovna cca měsíc se v tom zase plácám. ![]()
Raději anonym. ![]()
poslední anonyme, zrovna se v tom pár dní také už plácám…já na to nemyslím, mě se o tom rovnou zdá, pak jsem nepříjemná a partner neví proč. On už to bere za uzavřené. Když nad tím přemýšlím, máš pravdu. Úplně šťastná také nejsem, ale bez něj žít nechci…mrzí mě, že to u tebe trvá už tak dlouho. Měla jsi někdy chuť se na to vykašlat?
Omlouvám se za anonym, ale přihlížející rodina nemusí vědět všechno.
Manžel mě podváděl opakovaně, čím více jsem se snažila, brečela, prosila, starala se o něj a byla „dokonalá“, tím to bylo horší. Trvalo to několik let a já trpěla jako pes
. Před nějakou dobou jsem se osamostatnila, začala se věnovat více sama sobě, našla si kamarády… Jednoho jsem „využila“
, začala jsem dělat, že jsem se do něj zamilovala, doma jsem se chovala poblble (nic jsem s tím dotyčným neměla, až na pár procházek). Manžel mi to sežral i s navijákem. Šíleně žárlil, bylo u nás peklo, rozvod byl na spadnutí. Před celou rodinou ze mě udělal děvku… Tohle peklo trvalo nejméně půl roku. Podařilo se nám vydržet, všechno překonat. Dneska máme vztah jako nikdy před tím. On neblbne a nepodvádí mě, já nemám důvod dělat mu naschvály.
Takže u nás asi ty nevěry pomohly, protože já se rozhoupala k tomu, abych se od základů změnila a ve finále se změnil i manžel
![]()
Původně sem myslel že to je:
Anketa - pos*ala nevěra vaše manželství? ![]()
Tak já si myslim že pokud na nevěru kouknete jako na každej jinej problém kterej se v partnerství řeší tak to že to oba zvládnete vás posílí a posune dál.
Jako u každýho jinýho problému ale může nastat i to že to nezvládnete, nebo si to jen myslíte.
Každopádně se si myslím že je lepči když se tuto vůbec nestane a posilovat vztah můžete i na jinejch míň nebezpečnejch problémech.. málo prachů, sexu, nebo třeba šílená tchýně ![]()
mikelka píše:
poslední anonyme, zrovna se v tom pár dní také už plácám…já na to nemyslím, mě se o tom rovnou zdá, pak jsem nepříjemná a partner neví proč. On už to bere za uzavřené. Když nad tím přemýšlím, máš pravdu. Úplně šťastná také nejsem, ale bez něj žít nechci…mrzí mě, že to u tebe trvá už tak dlouho. Měla jsi někdy chuť se na to vykašlat?
Na co? Na manželství? Právě včera a před měsícem. Ale to pomine.Snad. Víš já tak nějak doufám, že když viděl a zažil, jak mě to položilo (jinak jsem hodně silná a zvládám snad vše), tak to znovu neudělá. Ale červík pochybnosti hlodá. Copak já vím, jestli zase neujede?
Před tím to taky neplánoval.
Vím, že je to už delší doba, co se na net o tomto tématu psalo, ale také mám zkušenosti. Trvalo to mezi nimi asi dva měsíce. Možná bych odpustila, ale nejde to. Nemohu mu odpustit, že jel k ní i přesto, že měl náš tehdy čtyř měsíční syn vysoké teploty (už jen to nemohu odpustit), a klidně si užíval. Vybral si naše ušetřené peníze, aby s ní mohl jít na večeři a užít si. Byla to jeho kolegyně z práce. Dopadlo to tak, že když jsem na to přišla, ani jsme se nehádali, snažila jsem se to řešit v klidu, ale bylo to marný. Byl zblázněný.On to začal řešit po svém. Nazývala jsem jí děv..,tak mě za to začal mlátit, protože to podle něho děv.. nebyla a za vše jsem stejně mohla jen já, že se kur…, protože jsem se po porodu nesnažila dosti rychle být přitažlivá a fit(spala jsem max. 2h denně, protože měl syn problémy se spaním, i 15-20 krát za noc vzhůru a přes den nikdy nespinkal a když už, tak 1× max. 20minut). Starala jsem se o celý dům, denně vařila a on mi skoro s ničím nepomohl. Stačilo by mi, kdyby si jen občas hrál se synem, ale on tvrdil, že když si s ním stále bude hrát a pořád se mu věnovat, tak bude rozmazlený (hloupost, není, je úžasnej-náš syn). Sex mu ani nechyběl, měl ho dost, ale já měla po porodu pořád větší bříško (o 4kg více než před porodem) a ona byla štíhlá, bez starostí, bez stresu a bez spěchu. Když si vzpoměl, tak si na něho udělala čas. Nakonec to dopadlo tak, že se s ní šel rozejít a ukončit to a na rozloučenou se s ní vych..... znova. I poté pořád za ním lezla. Skončilo to až tehdy, když jsem asi po 14 dnech, co se s ní poprvé vychrápal a pak měl sex se mnou, začala mít gynek. potíže, což jsem nikdy předtím neměla. Řekla jsem doktorovi, že se manžel kurvil, tak mi udělal testy. Nakonec jsme byli chlamidiemi nakaženi všichni, i náš malý syn, protože byl kojený a dostával to přes mléko, takže jsme se všichni museli přeléčit antibiotikama (už to je neodpustitelný, že se ani nechránil). Už jsou to tři roky a spíše než aby to náš vztah posílilo, tak zničilo. On tvrdí, že se na 100% ponaučil, ale já mu stále nevěřím. Už když jen přede mnou, když jsme s kamarády kouká po ženských a když se mu nějaká líbí, tak dodá, že je to pěkná kolčavička (on tvrdí, že je to jen ze srandy před chlapama a nechápe, jak mě to může po takové době ještě trápit). On si myslí, že je to sranda, pro něho a kamarády možná, ale ve mně to vře. Už kolikrát jsem to chtěla zabalit, ale drží mě u něho náš syn. Chci aby měl to, co já jsem jako dítě neměla. Celou rodinu. Říkám si, že to snad jednou překonám, ale ty pro mě strašné stavy, naštvání a nenávisti se stále po nějakém zpouštěcím impulsu vracejí. Bohužel. Takže si nejsem jistá, zda to vztahy posílí nebo zničí. Možná malé procento posílí, ale zbytek (velké procento) zničí. Toť můj příběh a názor.
K tématu: já tomu taky nevěřím, že by to vztah posílilo, max se to dá zvládnout, překonat, ale určitě bych na to pořád vzpomínala a ta důvěra už by tam prostě nebyla. Ale je fakt, že dnes vztah bez nevěry je skoro zázrak. Já jsem vdaná jen 5 let, zatím bez jakéhokoli problému tohoto typu, i když měla jsem dobu kdy jsem na jiného myslela, ale to je spíš jen to koření, jsem pyšná na to že mám v tomto směru „čisté“ manželství, a doufám že to vydrží hodně dlouho.
K poslednímu příspěvku.. toho tvého bych už dávno poslala do pr.. V tomhle případě teda čert vem nevěru, ale to jak se k tobě choval po porodu, to je dost hnus. To že pokukuje a komentuje jiné baby, to je věc povahy a nemusí to znamenat nic, ale naprosto chápu že tě to vytáčí. Ale to jak se k tobě choval, že tě v důležité chvíli „nepodržel“ a ještě ti vyčítal že nejsi po porodu dost fit, za to bych s ním už nebyla ani minutu. Myslim si že byste si určitě našli „tatínka“, který by si tě víc vážil.
Za sebe mohu jednoznačně žíct, že nevěra manželky posílila náš vztah. posílila především mě, protože jsem se o problematiku vztahů a myšlení lidí začal zajímat hlouběji, tedy jsem lépe poznal sám sebe. Ano, nevěra posílila kvalitativně náš vztah.