Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj děvčata a chlapci, potřebuju se poradit, vypovídat a třeba tu najdu někoho, kdo to má stejně. Oč jde? Jsem na mateřské - dcerka tři měsíce, ještě mám z prvního manželství syna tři a půl roku. Poslední dobou mě strašně vytáčí všichni z rodiny - příklad - syn poslední dobou špatně jí, a tak se sejde rodinná rada (beze mě), která to řeší a mě se pak řekne, co bych měla dělat.
Když nechce zeleninu - nejí jí, musím obhajovat, proč jí nedávávám, když je zvyklý spát v sedm večer, proč ho dávám spát v sedm, když si dcerka cucá prsty, proč jí nedám víc nutrilonu, atd. Tchýně razí heslo, že se má dítě dávat na bříško a už to hustí do manžela a ten do mě společně s mou matkou. Vydám synovi příkaz nebo něco zakážu a má matka před ním začne proč jsem mu řekla to a to, prostě mám pocit, že se musím obhajovat!
Několikrát jsem jí řekla, že ač se jí moje rozhodnutí nemusí líbit, já jsem matka a nehodlám o tom diskutovat před synem - na to konto mi řekla, že jsem asi labilní. Při hlídání je mi jedno, co babičky dělají, je to jejich věc a ať si užívají vnoučat, ale když jsem s dětmi já, platí moje pravidla ) teda měla by, ale ostatní to jaksi neberou). Když se ozvu, tak jsem já ta divná, moje reakce přehnané, fakt už nemůžu
.Vygradovalo to tím, že jsem matku seřvala, ona se urazila, ale nikoliv proto, že mě nerespektuje jako matku, ale že jsem drzý fakan (je mi 36), na odchodu prohlásila, ať nezapomenu dát syna vyčůrat, myslela jsem, že mě klepne. Od té doby vztahy na bodu mrazu. Jak mi stále někdo něco hustí, co mám, jak mám a nemám, mám pocit totálního selhání jako matka, připadám si jako debil, kterému dovolili akorát děti odrodit. Už jsem i omezila hlídání, protože když řeknu, ať synovi nedává karamely tak z ní pak vyleze, že měl jen tři
. Jinak obhajuju, proč mám psa venku, když ona ne a tak pěkně, sotva vytřu mi pustí obě hovada domů. Pro vysvětlení - byla s námi tři měsíce, než jí dorenovovali domek. Manžel mi radí, jak mám vařit a co tam přidat (vařim od dvaceti, ale asi jsem trotl). Bohužel, se nemám ani komu svěřit, přistěhovala jsem se na druhý konec republiky a nikoho tu neznám, sedím doma nebo jedu s kočárem, dřív jsem dělala ve zdravotnictví - kontakt s lidma, takže, je možné, že mi vadí věci, které bych jindy přešla. Jinak mám svou rodinu moc ráda, manžel je báječný, mamka taky a tchýně je zlatá, ale prostě z jejich reakcí mám pocit, že jsem k ničemu. I žárlím na děti, když babičky řeknou, že jsem synovi nechyběla nebo že dcerka celé odpoledne neplakala a u nás doma řve, je mi do breku. Omlouvám se za román a díky, že jste mě vyslechli. ![]()
Dobrý večer,
taky se u mnoha věcí musím obhajovat co a jak a hlavně proč to tak dělám atd… je to strašně nepříjemné a taky jsem občas slýchavala jak moje dcerka u jiných nebrečí a prej u mě brečí doma… což je úplně blbost. I přes mé zákazy ohledně něčeho se nic nedodržuje. Např. mám 10ti měsíční dcerku.. (nebudu psát kdo) ji dával pít kofolu.. což mě z toho málem jeblo
prej.. to je jen trošku.. noa co… je tam proboha kofejn.. co se otočím, zase má kofolu v papuli… prostě hrozné, plně vás chápu a nejste sama, opravdu ne. Chce to čas ať si každý uvědomí, že to dítě už dávno nejste a teď Vy jste ta, co „nařizuje“. Je to těžké.. tady se mi to píše, ale taky to mám složité ![]()
Nebudu psát podrobné detaily, jen napíšu, že to znám. Dítě ještě není na světě, ale co jsem těhotná tak hrůza. Připadám si jak náhradní matka. Neustále poslouchám co mám jíst, jestli cvičím, chodím na procházky, navštěvuji pravidelně předporodní kurz a jestli náhodou nekouřím. Dále tchyně musí vědět přesný čas každé kontroly, aby mi ten daný den mohla vypisovat a volat, že je nervózní.
Bojím se co bude až porodím…
Buď musíš udělat pořádky nebo zatnout zuby
Ono někdy udělat si pořádky je hodně těžké
Mnohdy to vůbec nejde. Když je ženská hodná (obecně), tak pak ji nikdo nebere vážně a je těžké si „vybudovat“ nějaký „respekt“. ![]()
Trochu to nechápu, ty ses přestěhovala 600km a bydlíte všichni pohromadě? I manžel se k tobě chová jak k nesvéprávné? Proč se nebráníš, neukážeš, že se umíš postarat sama? Všichni si k tobě dovolí jen to, co jim dovolíš sama.
@Daja94 ono kolikrát nejde o to jestli je ženská hodná, ale jsme mladé nezkušené a maminky popř. tchyně jsou ty „nejzkušenější“ a všechno ví. Potom si prosazují pořád to svoje a dělají z nás neschopné trubky. ![]()
@Mexie píše:
@Daja94 ono kolikrát nejde o to jestli je ženská hodná, ale jsme mladé nezkušené a maminky popř. tchyně jsou ty „nejzkušenější“ a všechno ví. Potom si prosazují pořád to svoje a dělají z nás neschopné trubky.
No to je pravda. Hlavně pořád co by mělo v tom a v tom věku umět už, atd…
@pitbul Úplně živě jsem si vzpomněla, jak po mně manžel kontroloval teplotu UM, abych náhodou jeho vzácnou dceru neohrozila na životě.
On na mě byl teda sám, ty vypadáš, že to schytáváš ze všech stran, a to musí být masakr.
Jestli teda můžu z vlastní zkušenosti poradit, tak:
Za prvé - vyžeň si z hlavy ty myšlenky o selhání. Selhání vidím spíš na straně tvého manžela, který se po tobě vozí a ještě v tom podporuje babičky. S ním bych na tvém místě dala vážný rozhovor na téma „Vzájemný respekt mezi manželi“ a v jeho rámci bych mu vysvětlila, co přesně mi vadí a co on může udělat pro to, aby se situace doma zlepšila.
A za druhé - neobhajuj se. Já vím, že to svádí, ale zkus odolat snaze vysvětlovat jim, a teď myslím zejména babičky, proč to a to děláš tak a tak. Najdi si nějakou mantru a tu jim opakuj při každé takové otázce. Klidně, s úsměvem. „Proč mu nedáváš zeleninu?“ „To neřeš.“ Tečka. Nenech se zatahovat do diskuze, prostě to utni a začni se bavit o něčem jiném.
@Mexie Mamka u nás byla dočasně, než se dodělal její domek, myslela jsem, že to bude kratší doba. Co se týče mantinelů, ono je to pěkné, ale oni nechápou nebo spíš nechtějí pochopit, co mi vadí a proč, manžela na jednu stranu chápu, je táta a chce se podílet na výchově, ale ostatní jaksi ještě nepochopili, že mají už odrozeno a odvychováváno
Je to k vzeku…ale nesmíš se dát no. a nic ve zlým, ale jako první mě praštilo do očí, že když hlídají babičky, tak je neomezuješ, a ať si dělají co chtějí, a o pár řádků dál, žes jí říkala, ať mu nedává karamely ![]()
@Bersaba s manželem jsem hodila řeč a fakt se snaží, ale někdy je na přespusu taky a někdy to schytá i za babičky ![]()
@slavuska1 to byla jedna z mála připomínek před odchodem a prd si ze mě dělali ![]()
@pitbul hlavně ať manžela neočkují
ale souhlasím, že se musí podílet na výchově
Já si pravidla určuji už teďka. Jednou nám někdo podrazí autoritu, kluka neuvidí. Ony se pak babičky rychle naučí nás respektovat. Já už mám plné zuby těch keců okolo a to jsem ještě neporodila
mamka v klidu. Ta mi do ničeho nekecá, tchyně je zas pravý opak. Všechno ví nejlíp a všechno zná. Navíc je na chlapovi závislá…je jedináček ![]()
@Mexie píše:
@Daja94 ono kolikrát nejde o to jestli je ženská hodná, ale jsme mladé nezkušené a maminky popř. tchyně jsou ty „nejzkušenější“ a všechno ví. Potom si prosazují pořád to svoje a dělají z nás neschopné trubky.