Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ještě jsem našla že takové děti nemávají a neukazují. Jakub hodně ukazuje, mávat moc nechce..
Nezdá se mi to pravděpodobné, dětský autismus to nebude (tam musí být narušeny všechny složky triády), maximálně atypický autismus (dříve se používal termín autistické rysy).
Ale jestli nechybí oční kontakt, dítě ukazuje, reaguje na členy rodiny, tak to (těžký) autismus nebude.
Mám teď 16 měsíčního a před týdnem mi dr řekla, že má autisitcký rysy. No podle mě nemá, jen je prostě svůj. Jo jasně, přestal mluvit, nemazlí se, hračky ho moc neberou atd. Ale zas je mu jedno jestli máme režim nebo ne, zajímají ho zvířata a i malý děti, je takovej vzteklejší… no má ty autistický rysy tak pade na pade. V těch hlavních, se ale neshoduje… takže já tomu nevěřim. ![]()
Dost dobře toto nechápu.. Autismus jako takový se dá diagnostikovat až v cca 3 letech
řekla bych, že hodně věcí je typických pro jeho věk ![]()
Jsem matkou 11letého autisty.Pro posouzení autismu se potřebujete dostat ne na neurologii, ale na specializ. pracoviště nejlépe FN Motol-dětská psychiatrie, Thomayeova nemocnice-psycholožka MUDr. Krejčířová, popřípadě APLA Praha.
Ta kolečka, ta mě zarážejí. U nás bylo tolik roztočených koleček…a tolik vztekáního.
Zadní dva autici nejsou stejní, muže byt a nemusi, muže tam byt treba i těžká dysfazie a kdyz se jedna o detsky autismus nebo těžší pripad lze ho diagnostikovat již pred třetím rokem
@smutná máma píše:
Jsem matkou 11letého autisty.Pro posouzení autismu se potřebujete dostat ne na neurologii, ale na specializ. pracoviště nejlépe FN Motol-dětská psychiatrie, Thomayeova nemocnice-psycholožka MUDr. Krejčířová, popřípadě APLA Praha.
Ta kolečka, ta mě zarážejí. U nás bylo tolik roztočených koleček…a tolik vztekáního.
děkuji
na neuro jsme aktuálně kvůli menším záchvatům - aby se zjistilo jestli to je neurologické nebo právě jako doprovod toho chování apod.
podle výsledků budeme postupovat dále
@martina.se píše:
Dost dobře toto nechápu.. Autismus jako takový se dá diagnostikovat až v cca 3 letechřekla bych, že hodně věcí je typických pro jeho věk
Tohle je takový mýtus, od kterého se už upouští. Projevy dětského autismu lze pozorovat mnohem dříve. A pokud dítě ve dvou letech nekomunikuje (nikoliv nemluví, to je něco jiného), nemá oční kontakt, neukazuje, není opravdu potřeba čekat další rok, jestli se nestane zázrak.
Neurotypické (zdravé) dítě si zuačne uvědomovat samo sebe okolo 1,5 roku. A od té doby jde ten vývoj prostě různými cestami.
„Počkejte do tří let“, říkají doktorky spíš, aby se zbavily příliš úzkostlivých maminek, které jim tahají do ordinací dítě, co „se málo směje“. Skutečného autistu poznáte už v těch dvou letech.
Může i nemusí. Mám doma dítě s Aspergerovým syndromem - lehkou forma autismu. Od malička byl jaksi svůj. Miloval rituály, taky rád točil koly na odrážedle, ale to my přišlo jaksi normální u chlapečků. Nesnášel změny, preferoval už jednou projitou cestu, oblečení jsem musela napřed vystavit, aby si ho zvládl obléct. Ve školce se nezapojoval. Že se jedná o tento syndrom, diagnostikovala ho psycholožka, co přišla se podívat do školky. Dlouho mu trvalo navázání kontaktu s druhými dětmi. Spíše mamánek, víc závislý. Dlouho nemluvil, ale pak začal velice čistě mluvit, vynikající paměť, nesnáší hluk, křik, je citlivý na hlučení ve třídě - chodí již do školy. Velký problém s adaptací na jiné učitelky, nebo zástup u lékaře.
@renatkau píše:
Může i nemusí. Mám doma dítě s Aspergerovým syndromem - lehkou forma autismu. Od malička byl jaksi svůj. Miloval rituály, taky rád točil koly na odrážedle, ale to my přišlo jaksi normální u chlapečků. Nesnášel změny, preferoval už jednou projitou cestu, oblečení jsem musela napřed vystavit, aby si ho zvládl obléct. Ve školce se nezapojoval. Že se jedná o tento syndrom, diagnostikovala ho psycholožka, co přišla se podívat do školky. Dlouho mu trvalo navázání kontaktu s druhými dětmi. Spíše mamánek, víc závislý. Dlouho nemluvil, ale pak začal velice čistě mluvit, vynikající paměť, nesnáší hluk, křik, je citlivý na hlučení ve třídě - chodí již do školy. Velký problém s adaptací na jiné učitelky, nebo zástup u lékaře.
Můžu se zeptat, zda měl oční kontakt? A kdy začal mluvit? Žádného aspíka neznám, jen klasické autisty. ![]()
@smutná máma píše:
Jsem matkou 11letého autisty.Pro posouzení autismu se potřebujete dostat ne na neurologii, ale na specializ. pracoviště nejlépe FN Motol-dětská psychiatrie, Thomayeova nemocnice-psycholožka MUDr. Krejčířová, popřípadě APLA Praha.
Ta kolečka, ta mě zarážejí. U nás bylo tolik roztočených koleček…a tolik vztekáního.
Jo, kolečka mě taky zarazila. Ale jestli si jinak hraje funkčně, nemusí to nic znamenat.
@Bábrdl píše:
Můžu se zeptat, zda měl oční kontakt? A kdy začal mluvit? Žádného aspíka neznám, jen klasické autisty.
Ještě ve dvou letech zvládl říct akorát auto jede, máma táta baba a deda, pak měl svoje výrazy, pak do těch tří všechno v pohodě a čistě se stihl rozmluvit. Oční kontakt teda měl, ale ne s cizími lidmi těch se bál. Dlouho ho nemohli pochovat muži v rodině, což bylo takové zvláštní, ale prostě to poznal, že to jsou chlapy. Nyní naopak oba dědečky zbožňuje. Jednou na hřišti jsem se setkala s chlapečkem aspikem, co uměl ve dvou letech číst, byl velmi nekontaktní, nesnášel, když se ho někdo cizí dotkl, ve školce nespolupracující. Mě přišel naopak úžasný, připadal mi jako náš malej. A to náš malej to nemá rozvinuté v takové formě. Mluvila jsem o tom s jeho babičkou a té se děsně ulevilo, že nejsou jediní na světě. Se omlouvám, jsem se trochu rozepsala. Tyto děti jsou velmi inteligentní, citlivé a musí se na ně trochu jinak.
Zeptám se hlavně maminek, případně jestli je někdo z oboru. Jakub bude hospitalizovaný na neurologii pro posouzení jeho chování. Je to ale až za pár dní a mě pořád v hlavně běhá co všechno to může být. Jako jedna z možností mě napadá autismus.
Je mu 19 měsíců. Je velmi agresivní, nekontaktní. V poslední době se nevěnuje hračkám. Nesnáší změnu (nové hodiny, COKOLIV na něm - nálepka, náplast - nesnese, řve dokud nesundám).
Je na mě dost fixovaný. Je hysterický když jdu i jen na wc.
Moc nemluví - umí snad jen máma, jinak vrčí nebo vydává jiné zvuky.
ALE nemá problém s očním kontaktem. Nemá problém s rodinou - poznává a není vyděšený.
Ale ve větším davu se velmi bojí, nechce se mě pustit.
Nejraději si hraje s koly - otočí odrážedlo a i několik desítek minut točí kolečkama.
Je toho dost. Nevím jak moc „neobvyklé“ to je - je to první dítě.
Výchova je přiměřená a dobrá - dle hodnocení lékařů i rodiny. Finančně i sociálně jsme na tom dobře.