Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@peta81 no u malýho zlom po očkování, do té doby sice nemluvil ale kontaktní byl až zpětně to vidim na fotkách, kolem roku je vyfocenej v židli jak jí rohlík, pak zlom a do tří let ho nejedl, ted ho jí ale sám si rohlík nevezme.jako mimino byl extrémně hodnej, furt spal, jediné co nesnášel byl kočár to šíleně řval ale v nosítku byl spokojenej
, hodně zvracel, a v 18m přestal ze dne na den. smál se hodně, to i ted se směje rád ![]()
@peta81 píše:
Holky, cirou nahodou jsem zahledla tuhle diskuzi a velmi me zaujala, celou jsem ji zhltla. nastesti se s nicim takovym potykat nemusim, jen o tehle problematice nic nevim, tak cista zvedavost. ale jednu věc jsem nepostrehla, pokud se autismus diagnostikuje az po druhem roce, jak se ditko chova do te doby? naprosto bezne a postupne se objevuji charakteristicke rysy? takze třeba kojenec se normalne smeje, hraje si, chce se mazlit a az pak ztraci zajem o kontakt apod? pokud tomu tak je, co zpusobuje ten zlom, vi se to? diky za pripadne odpovedi.
a vsem, které s tim bojuji preji pevne nervy, hodne sil a at si i tak se svyma andilkama uzivaji zivot
V podstatě do roku a půl nemáš šanci to poznat. Autíci můžou být klidnější než jiná miminka, ale není to pravidlo. Jak píše Markéta, do roku a půl autíci ledacos dělají, někdy žvatlají, reagují částečně na jméno, pak se porucha projeví naplno. O vlivu očkování se toho tolik neví, ale bohužel tenhle regres přichází i u neočkovaných autíků.
Ono jde o to, že v roce a půj si neurotypické dítě (zdravé) začne uvědomovat samo sebe, začíná ukazovat, mávat, jde do interakce s okolím. A autík prostě ne.
U miminka nemáš šanci poznat, čemu se směje. Jestli je to sociální úsměv, nebo prostě má radost z toho, že vidí paprsky světla na zdi. I autíci se smějou, ale jiným věcem. navíc normálně slyší. Pak, s postupem času, prostě zjistíš, že slyší, ale to co mu běží do mozku, jeho mozek nesprávně interpretuje. Dost dobře se to pozná třeba na hře „kuk“. Neznám zdravé batole, které by nechtělo „hrát“ kuk. (zakrývání obličeje) Autík to bude buď ignorovat, nebo ho to vyděsí. Zdravé dítě ví, že je to legrace (nikdo mu to nemusí říkat, prostě to ví, a takhle je to se spoustou věcí - zdravé dítě „ví“, že to tak je), u atisty to spustí úzkostnou reakci.
Nicméně, zhruba polovinu autíků se povede alespoň částečně „vtáhnout“ do našeho světa.
@Bábrdl píše:
V podstatě do roku a půl nemáš šanci to poznat. Autíci můžou být klidnější než jiná miminka, ale není to pravidlo. Jak píše Markéta, do roku a půl autíci ledacos dělají, někdy žvatlají, reagují částečně na jméno, pak se porucha projeví naplno. O vlivu očkování se toho tolik neví, ale bohužel tenhle regres přichází i u neočkovaných autíků.Ono jde o to, že v roce a půj si neurotypické dítě (zdravé) začne uvědomovat samo sebe, začíná ukazovat, mávat, jde do interakce s okolím. A autík prostě ne.
U miminka nemáš šanci poznat, čemu se směje. Jestli je to sociální úsměv, nebo prostě má radost z toho, že vidí paprsky světla na zdi. I autíci se smějou, ale jiným věcem. navíc normálně slyší. Pak, s postupem času, prostě zjistíš, že slyší, ale to co mu běží do mozku, jeho mozek nesprávně interpretuje. Dost dobře se to pozná třeba na hře „kuk“. Neznám zdravé batole, které by nechtělo „hrát“ kuk. (zakrývání obličeje) Autík to bude buď ignorovat, nebo ho to vyděsí. Zdravé dítě ví, že je to legrace (nikdo mu to nemusí říkat, prostě to ví, a takhle je to se spoustou věcí - zdravé dítě „ví“, že to tak je), u atisty to spustí úzkostnou reakci.
Nicméně, zhruba polovinu autíků se povede alespoň částečně „vtáhnout“ do našeho světa.
Četla jsem o nějaké studii, kde vytipovali skupinu děti, u nichž byla vysoká šance vzniku autismu, u 20 z nich se později autismus projevil. Hodnotili, jak se u těchto dětí vyvíjí komunikace, sociální interakce, atd. a zjistili, že do půl roku nebylo poznat nic. Po půl roce zdravé děti z kontrolní skupiny používali sociální úsměv čím dál častěji, komunikovali postupně i jinými formami (ukazování, napodobování…), autíci naopak, slábla komunikace i interakce. Postupně se s věkem projevily i další rysy. V zahraničí se diagnostikuje podstatně dřív než u nás. Co jsem viděla nějaký autitest, tak do 12M se zaškrtávalo buď, že dítě bylo hodně klidné, tiché, nenáročné, nebo naopak častý neutišitelný těžko vysvětlitelný pláč.
@verusak.berusak píše: Četla jsem o nějaké studii, kde vytipovali skupinu děti, u nichž byla vysoká šance vzniku autismu, u 20 z nich se později autismus projevil. Hodnotili, jak se u těchto dětí vyvíjí komunikace, sociální interakce, atd. a zjistili, že do půl roku nebylo poznat nic. Po půl roce zdravé děti z kontrolní skupiny používali sociální úsměv čím dál častěji, komunikovali postupně i jinými formami (ukazování, napodobování…), autíci naopak, slábla komunikace i interakce. Postupně se s věkem projevily i další rysy. V zahraničí se diagnostikuje podstatně dřív než u nás. Co jsem viděla nějaký autitest, tak do 12M se zaškrtávalo buď, že dítě bylo hodně klidné, tiché, nenáročné, nebo naopak častý neutišitelný těžko vysvětlitelný pláč.
Možná to vážně jde. Zvláště maminka si může všimnout, když je s dítětem stále. Ale myslím, že okolo toho roku má sousta dětí ještě zvláštní chování. A naopak auti děti mluví pár slov atd.
Nicméně to s těmi třemi roky je to pověra. Autistu prostě ve dvou letech pozná i laik. Prostě není normální, ale dvouleťák nereagoval, nekomunikoval, neukazoval a hrál si „auti“ způsobem.
@Bábrdl jenže zase každý řekne že je ještě čas do tří let
a kluci že jsou pomalejší
v listopadu jsme dávali žádost o příspěvek na péči a konečně dnes dorazil dopis že se má vyjádřit k posudku tak tam za chvíli jedu, no jsem zvědavá co schválili a co ne
, u autistů je problém že fyzicky jsou na tom dobře takže jsou vlastně ok ![]()
@Markéta80 No právě. Kolikrát dítě, které nemůžete nechat samotné, protože napadá jiné děti, nemůžete s ním jet MHD, nemůžete s ním nijak komunikovat, je považované za zdravé. Většinou se radí zdůrazňovat stránku mentální retardace, protože je to něco, čemu posudkáři rozumí. A i když vlastně není možné inteligenci auti dítěte kvůli nekomunikaci a nespolupráci určit ![]()
@Bábrdl Ahoj, musím souhlasit s tím, že autismus u dítěte lze diagnostikovat i před třemi roky věku dítěte. Mám osobní zkušenost z rodiny. Lehkou formu autismu diagnostikovali u příbuzné ve 2 letech a 4 měsích. Malá začala chodit až kolem těch 18 měsíců, což samozřejmě není typický příznak, ale nazamává, nehraje si - nepočítám zaujetí pro trhání papírků na pidi části, nepřítomný pohled, nemluví - skoro ve třech letech jenom skřeky. Sice ráda dává pusinku, což není typické pro „klasického“ autismu, ale bohužel i laik pozná, že malá není v pořádku.
Dočetla jsem se, že autismus může mít souvislost s genetickou poruchou štěpení bílkovin (klasicky fenylketonurie), sice to není vědecky zcela podložené, ale…
Příspěvek upraven 04.08.14 v 12:38
@Coleta píše:
@Bábrdl Ahoj, musím souhlasit s tím, že autismus u dítěte lze diagnostikovat i před třemi roky věku dítěte. Mám osobní zkušenost z rodiny. Lehkou formu autismu diagnostikovali u příbuzné ve 2 letech a 4 měsích. Malá začala chodit až kolem těch 18 měsíců, což samozřejmě není typický příznak, ale nazamává, nehraje si - nepočítám zaujetí pro trhání papírků na pidi části, nepřítomný pohled, nemluví - skoro ve třech letech jenom skřeky. Sice ráda dává pusinku, což není typické pro „klasického“ autismu, ale bohužel i laik pozná, že malá není v pořádku.Dočetla jsem se, že autismus může mít souvislost s genetickou poruchou štěpení bílkovin (klasicky fenylketonurie), sice to není vědecky zcela podložené, ale…
To nevypadá na úplně lehnou formu
Právě ty vyloženě lehké formy jsou diagnostikovat až později (dítě je mentálně ok, ale malý podivínek).
Je to, jak píšeš, u autismu v pravém slova smyslu to ve dvou letech prostě vidět je. Ale není všechno ztraceno. Autisté začínají mluvit až mezi čtvrtým až pátým rokem, někdy i dýl. A půlka se jich mluvit naučí.
@Bábrdl No, bohužel tady v tomto případě, je zřejmé, že je „problém“. Malá trošičku mluvila, alespoň máma, babi tak kolem toho roku a půl. Ale najednou vůbec nic. Nemá ráda zvuky, např. hrací hračky. Neukazuje, nemluví, nemává, mívá pohled jako že tě vlastně nevnímá, jako když se dívá přes tebe. Ale zase, dá pusu, což autista moc do siciálních vazeb nejde.
Bohužel nevím, jak s ní máme komunikovat. Zabaví jí jen hra, která se opakuje, např. rovnání korálků, posílání míče nerozumí, takže se snažíme si třeba mezi sebou posílat a malá nám jej nosí. Myslím, že bychom asi měli využívat obrázky. Nevíš, jak se jí přiblížit, jak s ní komunikovat.
Příspěvek upraven 04.08.14 v 12:40
@Bábrdl na stanovení iq jde malej v létě jenže i psycholožka řekla že u autistů je problém že když nespolupracujou těžko stanoví iq správně
, oni nejraději že i u zdravého dítte je nutná asistence ale jiná než u autisty
což už oni nevidí. Proč teda nemá šanci jít do klasické školky? Tam by se z něj zbláznili
Posudkář jde dle tabulek a čekala jsem ve zprávě víc než dvě věty
, na to jak dlouho jim to trvalo ![]()
@Bábrdl to mě teprve pošlou, něco v tom smyslu že potřebuje neustálou péči a neodpovídá věku. čekala jsem že to tam bude víc rozepsané, to po vídání. pak už jen úkony co mu uznali ![]()
@Coleta Nejlíp vám poradí odborník.
![]()
Ale můžete vyzkoušet třeba ty obrázky. Pro začátek vyfoťte její lahvičku a třeba mls, který má ráda. Dva obrázky zalaminujte. Potom vždycky, když jí dáte pití, podáte jí ho s tím obrázkem. Obrázky jí pak nechte, někde k dispozici, mezi hračkami. A vždycky, když jí budete dávat pití, nebo ten mls, dejte jí i tu kartu. Musí pochopit, ak to funguje. Pak by ji měla přinést sama, až bude chtít pití.
@Bábrdl píše:
@Coleta Nejlíp vám poradí odborník.Ale můžete vyzkoušet třeba ty obrázky. Pro začátek vyfoťte její lahvičku a třeba mls, který má ráda. Dva obrázky zalaminujte. Potom vždycky, když jí dáte pití, podáte jí ho s tím obrázkem. Obrázky jí pak nechte, někde k dispozici, mezi hračkami. A vždycky, když jí budete dávat pití, nebo ten mls, dejte jí i tu kartu. Musí pochopit, ak to funguje. Pak by ji měla přinést sama, až bude chtít pití.
@Margery píše:
@Bábrdl to je vážně chytré, uvažuju, že bych to vyzkoušela také
Nejlíp to funguje s něčím, co to dítě zbožňuje a nemá to furt. Třeba Kinder mléčný řez. Vyfotíš, zalaminuješ. Potom vezmeš kartičku, ukážeš dítěti, přineseš řez, oboje mu podáš. A furt dokola. Po čase prostě dítě pochopí, že kartička rovná se řez. A zkusí to taky, jestli to bude fungovat (jen to chce mít vždy v ledničce řez). Jak to pochopí, můžeš přidávat další obrázky. A na těch už bude i vana (koupání), nočník (chci čůrat), fotka hřiště (chci ven) atd.
Funguje to jako obousměrná komunikace. Dítě vezme kartičku hřiště a ukáže ti ji a tím říká - chci ven. A nebo ty vezmeš kartičku hřiště a říkáš mu tím - půjdeme na hřiště (pokud nerozumí mluvenému slovu, jinak je jasný, že ty kartičky nepotřebuješ
)
Bezva je, že to už je komunikace a dá se rozvíjet. Ukážeš kartičku hřiště (když už to bude zvládnutý) a dítě pochopí, že se jde ven a třeba se mu to nelíbí. Začne se vztekat. A ta začneš vrtět hlavou a budeš říkat „ty nechceš? ty nechceš?“ a když budeš mít kliku, pochopí to i u obrázku s pitím. (teď pití nechci) Vztekání nepomůže, ale vrtění hlavou ano? Tak budu vrtět hlavou, když něco nechci. A tak se naučí ano ne.
Ale chce to čas.