Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@stinga píše: Více
Jo, souhlasím se vším. Naše babička se dopouštěla podobně šílených věcí vcelku pravidelně (a vždy překvapila), ale stejně jsem názoru, že byla nejhodnější na světě a vzpomínám jen s láskou a úsměvem.
Samozřejmě taky likviduju
Hlavně nenápadně. Uff, a ta keramika! Pomooc ![]()
@Lojzísek píše: Více
já jsem loni dokoupila novou polici na keramiku, ale další police už se mi do bytu nevejde ![]()
@Lojzísek píše: Více
Tak já když jsem vyklizela zbytek věci po odstehovanem pribuznem člověku, který se přesouval do pečovatelaku, tak objektivně vzato vetsina těch věci byla poškozena a tudíž k nepotřebě, i když se zdálky zdály byt v pořádku. Zbytky osobních věci jsem mu ještě dobalila a přivezla, co bylo v pořádku a hodilo se mi, jsem si nechala, a co šlo, to jsem udala jinam. Nerada vyhazuji dobre věci, které by mohly ještě posloužit. Na druhou stranu ale rozumím tomu, ze ne vždy má člověk kapacitu a energii to vše takhle třídit, ono to stojí spoustu práce a usili. Tak si lidi proste vezmou, co se jim zalibi, a zbytek letí na sbernak, tak to je. Ale často ani ten sbernak není konečná, i odtamtud se stane, ze si jiní něco odvezou, nebo si to vezme obsluha, nebo to chtějí stehovaci nebo nějaký jiný personal nebi náhodný člověk, co s tím přijde někde v procesu do kontaktu.
Na něco jsem už kapacitu pak ke konci neměla a nechala je, ať to vyvezou. Ale věřím tomu, ze třeba matraci se někdo ujal, byly pekne. Jenže je to velká věc a já už psychicky neměla na to, to doma skladovat a někomu nabízet, tak to letělo.
Popravdě řečeno, já se docela děsím až budu po mamce vyklízet. No, vzhledem k tomu, že už překročila devadesátku, se to stává čím dál tím aktuálnější. U nás je to taky tak. Spousta nenošeného oblečení, plný šuplík drogérie, nahromadila všechny možné učebnice snad od 1. do 5. třídy, bývala učitelka
, utěrky, ručníky, spousta cetek v sekretáři. Na jednu stranu je mi to taky líto, na druhou stranu, kam to dát? To jsou ty předchozí generace, nic se nesmí vyhodit a všeho nového je škoda použít.
@Buba mara je to těžký, babička mi ještě kdzy bydlela doma, nabízela, ať vezmu nějaké nadobi, jestli chci, jenže to taky měla skoro všechno otluceny, tak jsem si vzala jenom to hezci, a pak se při bližším pohledu stejně ukázalo, ze je to třeba taky natukle a vyhodila jsem to
par kusu mi zůstalo ještě i po její mamince a ty normálně používám, i když něco už děti rozbily.
Jak jsem vyklizela, tak jsem taky měla hlavni kritérium poskozene/neposkozene. Všechno poskozene v prve vlne třídění letělo, a byla toho vetsina řekla bych. Pak jsem si opět hezké hrnky všechny vzala, jelikož naše děti jsou nicici a domacnost má prirozeny úbytek několik hrnku za rok. Talíře mizí taky, i když ne tolik. Mizí i misky. Uzili jsme i drobný neposkozeny nabytek, různé skříňky, stolecky, kancelářskou židli… polštáře z gauce… a tak.
@Lojzísek píše: Více
Proč hned házet obrázky od vnoučet do kamen?
Snad nemá těch obrázků plný kamion, nebo co.Taky mám vnoučata, a mám od nich hodně obrázků, a často i s krásným věnováním, nebo dopisy od starší vnučky, které nám psala z letního tábora, a pod. Máme je hezky uložené v šufleti, a kolikrát jsem si je s nostalgíí prohlížela, a vzpomínla
.A až tady už nebudu, to opravdu nechám na nich, co s tím udělají.
U nas je to to same. Ne u rodicu, ti jsou jina generace, hromadeni a cetky z duse nesnaseli. Ale prarodice meli plny barak veci „mohlo by se to hodit“, vcetne rozbitych kramu. Babicka muze dokonce schovavala kelimky od jogurtu. Chapu, ze treba na sazenicky se hodi, ale ona je sbirala VSECHNY a nikdy nevyuzila. Obleceni mela dvacet let schovane po mrtvem muzi, jakoze vsechno.
Sama hromadeni kramu nesnasim. Jsem v tom extremista, chci mit doma co nejmene kramu, a jen to, co fakt vyuzivam. V zivote bych si nekoupila suvenyr bez uzitku z dovolene. Z jedne dovolene jsme si treba privezli specialni vyrezavane pribory a vyuzivame je - za me idealni.
Nejake obrazky deti, pranicka ze svatby, zamilovany dopis z mladi, to mam schovane pravda. Je toho minimum
Ale neco mam.
Babicce zakladatelky bych rekla mezi ctyrma ocima, ze deti to mrzi a jedno i plakalo, at ty obrazky nevraci. Kdyby si nedala rict, detem bych to nejak okomentovala (starsi lidi jsou nekdy takovy…nemysli to zle…obrazky ji potesily, ale ke konci zivota lidi zvazuji, co se stane s majetkem, rozdavaji ho, ona chce tohle nechat vam, by se tak krasne obrazky neztratily…) Priznavam, jsem utlocitna matka, proste na: „Baba jedna trhla, se smirte, deti“ nejak nemam srdce ![]()
@Lojzísek píše: Více
No podívej, jedna babička žila v domě 6+1 a druhá po smrti dědy obývala sama dům 8+2 + garáž, dílna a přístavky venku. Několik ložnic plných skříní s oděvy po komsi??? Ani charita to nechtěla, těžké nádražácké kabáty z padesátých let, staré gauče, matrace a tím myslím opravdu staré, nepoužitelné, nepraktické. Část nádobí, povlečení a ručníků má moje mamka po obou babičkách, ale to je nic z takového domu!
Manžel, tehdy přítel, bydlel v bytě po jeho zemřelých prarodičích. Když jsem tam přišla i já, nedovolila jsem si cokoliv vyhodit, ale neumíš si to představit! Opravdu obývák, kuchyň, chodba po babi a dědovi, kteří 10 nežili. V každém šuplíku a všude byly jejich věci. Moje byly různé poskládané všude okolo nábytku a skříní.
@dedrichov píše: Více
Holky, ale já to chápu.. Jasně, někdy je to složité, a prostě to přebírat nejde nebo je to hlavně nepoužitelné harampádí. Naše babička měla poměrně málo věcí, schovávala jen nové věci, nevhodné dárky
Takže já po ní mám sady povlečení, ručníky a osušky z Veby, jídelní servis, který denně používáme, pár pokojovek, asi 2 hrníčky, 2 obrazy.. Sestra, máma a teta jsou na tom podobně. Pro sošky si přijel pán, nějaké nové noční košile (cca 20
) šly do charity.. A tak dále. Většinu se nám podařilo udat. Navíc je nás hodně, takže nějaké maličkosti jsem si nechali na památku, protože jsme babičku měli všichni hrozně rádi, byla zlatá, stmelovala rodinu.
Jen si myslím, že kdyby byla zakladatelka moudrá žena, vyřešila by tu situaci nějak diplomaticky a z vrácených přáníček nemusela být třetí světová. S dětmi je to někdy zapeklité a složité, zrovna jako se starými lidmi.
@Lojzísek píše: Více
Tak v dnešní době minimalismu každý opravdu nechce serepetičky, na které se práší, či nějaké kvítka. Nebo starou zatuchlou skříň.
72 dneska neni zadny vek. Jo, zdravi uz tak neslouzi, ale porad to neni starenka nad hrobem, ktera nema úsudek.
@PaníBovaryová píše: Více
no tak to bych řekla, že každý je jiný, někdo je při smyslech i v 90 a někdo blbne v 72
@PaníBovaryová píše: Více
Tak nikdy nevíš, nějaká demence začínat klidně může..
Tchánovcům je 70 a fakt vidím, jak jim čím dál víc „hrabe“. Nad jejich názory a nápady zůstává rozum stát. Poznala jsem je před 10 lety jako ještě pracující a byli to úplně jiní lidé…
@Lojzísek píše: Více
Ja ne. Akorat vekem zahazuji rukavicky. Protoze jim vic musi pry projit;