Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Babička, která se nezajímá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.3.19 12:49
@Chatlineristka píše:To je dobře
Starala jsem se o ní jako jediná ze 3 dětí dokud to šlo, mám svědomí čisté,udělala jsem maximum!!!
@Chatlineristka píše:
To je sporné je a neni(záleží vždy na konkrétní situaci)
Já myslím, že opravdu není, stejně jako rodičům do života dítěte… Vše je dobrovolné, nedá se vynutit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.19 12:52
@Venetia píše:
Já myslím, že opravdu není, stejně jako rodičům do života dítěte… Vše je dobrovolné, nedá se vynutit
Souhlasím,vynutit se to skutečně nedá:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.19 12:55
@Chatlineristka píše:
To je sporné je a neni(záleží vždy na konkrétní situaci)dokud jsem žila s ní pod jednou střechou a měla jsem ji nějak pomoct,což stejně nevyšlo,tak mi do jejího života bylo hodně,teď už ji pomoci není a opravdu už mě její život nezajímá a nic.mi do něj není
Přesně tak. Že je někdo matka nebo dcera neznamená, že má zasahovat a žvanit té druhé do života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.19 12:56
@Chatlineristka No je mi líto, že tvoje matka nemá zájem / moje se taky nepřetrhne/, ale tak to prostě je a nemá cenu se tím zabývat. Jako přijít k dceři na kávu a pozvat je na oběd mi přijde úplně normální, ale všude to tak prostě nefunguje…Já bych taky uvítala zájem, ale prostě není…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.19 14:00
@zlata barva píše:
Přesně tak. Že je někdo matka nebo dcera neznamená, že má zasahovat a žvanit té druhé do života.
Ale tady přece nikdo nemluví o zasahování a žvanění do života…tohle je přece diskuze o jiné pointě.Ale jinak ano,souhlasím,že pokud si to vzájemně obě strany nepřejí,tak si do zivota zasahovat nemají
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.19 14:03
@Monchichik píše:
@Chatlineristka No je mi líto, že tvoje matka nemá zájem / moje se taky nepřetrhne/, ale tak to prostě je a nemá cenu se tím zabývat. Jako přijít k dceři na kávu a pozvat je na oběd mi přijde úplně normální, ale všude to tak prostě nefunguje…Já bych taky uvítala zájem, ale prostě není…
No ono to prave tak úplně normální není i když by mělo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.19 14:14
@Chatlineristka Já to beru tak, že každá rodina má něco, nikde to není ideální a nikoho nutit nemůžu. Stejně s tím nic nenadělám, tak se tím prostě nezabývám. Zajímavé je, že u jedné dcery funguje na 100% a u druhé vůbec…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.2.22 11:13
Babičky nemají o vnučku zájem....
Ahoj holky, obnovuji diskuzi. Dost je to choulostivé, takže anonym. Také to máme doma. Mám 14 měsíční dceru. Tchýně jí povozila za těch 14 měsíců jen 3×. A to jsme se jí museli doprošovat a přemlouvat. Pak si vzpomene 1× za měsíc, že jí chce vidět, aby si udělala fotky kvůli kamarádkám. Je mladší do 60ti let, nemocná není, do práce chodí, nemá jí vůbec náročnou. Bydlí od nás 2 km. My bydlíme na vesnici a ona ve vedlejším městě. K nám to má cca 20 minut pěšky. Má jiné hodnoty. Vše dělá pro kamarádky. Dokonce jim hlídá vnoučata. Nedostává za to nic. Hlídá jim i o dost menší vnoučata než je ta naše, aby se kamarádkám zavděčila. My jsme pořád zvali k nám, volali, posílali SMS zprávy ať příjde. To byly vždy výmluvy, že jde ke kadeřnici, že jede na výlet, do kavárny s kámoškou. Nebo kolikrát nám volala, že se doma nudí, tak jsme ji řekli, že se může stavit nebo my k ní a hned začala s výmluvy, že si něco jiného najde. Vůbec mi nejde o nějaké hlídání apod. Jen mi příjde divné v dnešní době, že babičky nemají o vnoučata vůbec žádný nebo minimální zájem. To za tím vůbec vězí? Tak jsem řekla muži, že až zase 1× za měsíc si vzpomene, že chce vnučku vidět kvůli fotkám, tak že nikam nejdu. Můj muž mi zase řekl, že když nepůjdu, tak také nepůjde. On je se svou mámou témeř v sobě. Kolikrát taky, když k nám přišla, tak mu řekla, že jak to, že jí neobsluhuji, že když je tu ona 1× za měsíc, tak tam musím vedle ní být a obsluhovat ji a skákat podle ní. S mužem jsme si dali pravidlo, když přijede jeho rodina, on je obslouží a když přijede moje, tak obsloužím já svou rodinu. Takhle to vedeme již mnoho let. No a moje mamka je 100 km daleko a moje sestra 130 km. Takže mamka se víc zajímá o vnoučata od mé sestry. Také o naší dcerce nechce nic slyšet. Moje máma si hodně oblíbila moji mladší sestru, takže ve všem měla přednost. A když něco udělala, tak jsem byla bitá já za sestru. Moji rodiče mě nechtěli, prý jsem jeden velký omyl. Když se dali dokupy, hned měli nechráněný sex, páč si mysleli, že se nic nestane a hned stalo. Máma na potrat jít nechtěla, chtěla mě dát do děcáku, tak to jí otcova rodina rozmlouvala a aby nebyla ostuda pro vesnici, tak máma bydlela u nich doma. Táta mě hodně bil, když přišel z práce unavený a my jsme se sestrou se smáli a hráli si, tak přišel s pantoflí v ruce a třískal nás do zátylku. Moji sestru téměř vůbec mě pořád. Všude jsem měla modřiny a vždy mi tekla krev. Má matka s tím nic neudělala. Neměli bychom kam jít v té době. Musela jsem to vydržet do dospělosti. I ve škole mě šikanovali. Kolikrát jsem chtěla utéct nebo se zabít. Musela jsem to vše ustát. Pak jsem si našla svého muže, za pár měsíců se k němu nastěhovala. Moje sestra také odešla, páč to pak schytávala za mě od otce, ta odešla také za manželem a pak to schytávala i má matka. Ta se rozvedla a odešla také za přítelem. Pardon, že jsem se tak rozepsala. Člověk to pořád má v sobě a teď i nezájmy od babiček pro mou dceru. Jen tiše vždy závidím, když vidím od mých kamarádek, jak jejich matky a tchýně si užívají vnoučata a mají jako rodina zájem. My jsme v okolí vím jediní, kdo nemá pořádné babičky, aby si všímali vnučky. Všichni jen kroutí hlavou, že je to od nich pěkná ostuda…
- Citovat
- Upravit
15.2.22 11:24
@Anonymní píše:
Ahoj holky, obnovuji diskuzi. Dost je to choulostivé, takže anonym. Také to máme doma. Mám 14 měsíční dceru. Tchýně jí povozila za těch 14 měsíců jen 3×. A to jsme se jí museli doprošovat a přemlouvat. Pak si vzpomene 1× za měsíc, že jí chce vidět, aby si udělala fotky kvůli kamarádkám. Je mladší do 60ti let, nemocná není, do práce chodí, nemá jí vůbec náročnou. Bydlí od nás 2 km. My bydlíme na vesnici a ona ve vedlejším městě. K nám to má cca 20 minut pěšky. Má jiné hodnoty. Vše dělá pro kamarádky. Dokonce jim hlídá vnoučata. Nedostává za to nic. Hlídá jim i o dost menší vnoučata než je ta naše, aby se kamarádkám zavděčila. My jsme pořád zvali k nám, volali, posílali SMS zprávy ať příjde. To byly vždy výmluvy, že jde ke kadeřnici, že jede na výlet, do kavárny s kámoškou. Nebo kolikrát nám volala, že se doma nudí, tak jsme ji řekli, že se může stavit nebo my k ní a hned začala s výmluvy, že si něco jiného najde. Vůbec mi nejde o nějaké hlídání apod. Jen mi příjde divné v dnešní době, že babičky nemají o vnoučata vůbec žádný nebo minimální zájem. To za tím vůbec vězí? Tak jsem řekla muži, že až zase 1× za měsíc si vzpomene, že chce vnučku vidět kvůli fotkám, tak že nikam nejdu. Můj muž mi zase řekl, že když nepůjdu, tak také nepůjde. On je se svou mámou témeř v sobě. Kolikrát taky, když k nám přišla, tak mu řekla, že jak to, že jí neobsluhuji, že když je tu ona 1× za měsíc, tak tam musím vedle ní být a obsluhovat ji a skákat podle ní. S mužem jsme si dali pravidlo, když přijede jeho rodina, on je obslouží a když přijede moje, tak obsloužím já svou rodinu. Takhle to vedeme již mnoho let. No a moje mamka je 100 km daleko a moje sestra 130 km. Takže mamka se víc zajímá o vnoučata od mé sestry. Také o naší dcerce nechce nic slyšet. Moje máma si hodně oblíbila moji mladší sestru, takže ve všem měla přednost. A když něco udělala, tak jsem byla bitá já za sestru. Moji rodiče mě nechtěli, prý jsem jeden velký omyl. Když se dali dokupy, hned měli nechráněný sex, páč si mysleli, že se nic nestane a hned stalo. Máma na potrat jít nechtěla, chtěla mě dát do děcáku, tak to jí otcova rodina rozmlouvala a aby nebyla ostuda pro vesnici, tak máma bydlela u nich doma. Táta mě hodně bil, když přišel z práce unavený a my jsme se sestrou se smáli a hráli si, tak přišel s pantoflí v ruce a třískal nás do zátylku. Moji sestru téměř vůbec mě pořád. Všude jsem měla modřiny a vždy mi tekla krev. Má matka s tím nic neudělala. Neměli bychom kam jít v té době. Musela jsem to vydržet do dospělosti. I ve škole mě šikanovali. Kolikrát jsem chtěla utéct nebo se zabít. Musela jsem to vše ustát. Pak jsem si našla svého muže, za pár měsíců se k němu nastěhovala. Moje sestra také odešla, páč to pak schytávala za mě od otce, ta odešla také za manželem a pak to schytávala i má matka. Ta se rozvedla a odešla také za přítelem. Pardon, že jsem se tak rozepsala. Člověk to pořád má v sobě a teď i nezájmy od babiček pro mou dceru. Jen tiše vždy závidím, když vidím od mých kamarádek, jak jejich matky a tchýně si užívají vnoučata a mají jako rodina zájem. My jsme v okolí vím jediní, kdo nemá pořádné babičky, aby si všímali vnučky. Všichni jen kroutí hlavou, že je to od nich pěkná ostuda…
Je mi líto, čím jsi prošla.
V každém případě - svou tchyni zjevně nemáš příliš v oblibě (takže se není co divit, že spolu nevycházíte)… a co se tvé maminky týče, tak tam těch nezpracovaných křivd máš v sobě tolik, že nějaké „babičky nemají zájem“ je ta úplně nejméně podstatná drobnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.22 11:34
@Anonymní píše:
Ahoj holky, obnovuji diskuzi. Dost je to choulostivé, takže anonym. Také to máme doma. Mám 14 měsíční dceru. Tchýně jí povozila za těch 14 měsíců jen 3×. A to jsme se jí museli doprošovat a přemlouvat. Pak si vzpomene 1× za měsíc, že jí chce vidět, aby si udělala fotky kvůli kamarádkám. Je mladší do 60ti let, nemocná není, do práce chodí, nemá jí vůbec náročnou. Bydlí od nás 2 km. My bydlíme na vesnici a ona ve vedlejším městě. K nám to má cca 20 minut pěšky. Má jiné hodnoty. Vše dělá pro kamarádky. Dokonce jim hlídá vnoučata. Nedostává za to nic. Hlídá jim i o dost menší vnoučata než je ta naše, aby se kamarádkám zavděčila. My jsme pořád zvali k nám, volali, posílali SMS zprávy ať příjde. To byly vždy výmluvy, že jde ke kadeřnici, že jede na výlet, do kavárny s kámoškou. Nebo kolikrát nám volala, že se doma nudí, tak jsme ji řekli, že se může stavit nebo my k ní a hned začala s výmluvy, že si něco jiného najde. Vůbec mi nejde o nějaké hlídání apod. Jen mi příjde divné v dnešní době, že babičky nemají o vnoučata vůbec žádný nebo minimální zájem. To za tím vůbec vězí? Tak jsem řekla muži, že až zase 1× za měsíc si vzpomene, že chce vnučku vidět kvůli fotkám, tak že nikam nejdu. Můj muž mi zase řekl, že když nepůjdu, tak také nepůjde. On je se svou mámou témeř v sobě. Kolikrát taky, když k nám přišla, tak mu řekla, že jak to, že jí neobsluhuji, že když je tu ona 1× za měsíc, tak tam musím vedle ní být a obsluhovat ji a skákat podle ní. S mužem jsme si dali pravidlo, když přijede jeho rodina, on je obslouží a když přijede moje, tak obsloužím já svou rodinu. Takhle to vedeme již mnoho let. No a moje mamka je 100 km daleko a moje sestra 130 km. Takže mamka se víc zajímá o vnoučata od mé sestry. Také o naší dcerce nechce nic slyšet. Moje máma si hodně oblíbila moji mladší sestru, takže ve všem měla přednost. A když něco udělala, tak jsem byla bitá já za sestru. Moji rodiče mě nechtěli, prý jsem jeden velký omyl. Když se dali dokupy, hned měli nechráněný sex, páč si mysleli, že se nic nestane a hned stalo. Máma na potrat jít nechtěla, chtěla mě dát do děcáku, tak to jí otcova rodina rozmlouvala a aby nebyla ostuda pro vesnici, tak máma bydlela u nich doma. Táta mě hodně bil, když přišel z práce unavený a my jsme se sestrou se smáli a hráli si, tak přišel s pantoflí v ruce a třískal nás do zátylku. Moji sestru téměř vůbec mě pořád. Všude jsem měla modřiny a vždy mi tekla krev. Má matka s tím nic neudělala. Neměli bychom kam jít v té době. Musela jsem to vydržet do dospělosti. I ve škole mě šikanovali. Kolikrát jsem chtěla utéct nebo se zabít. Musela jsem to vše ustát. Pak jsem si našla svého muže, za pár měsíců se k němu nastěhovala. Moje sestra také odešla, páč to pak schytávala za mě od otce, ta odešla také za manželem a pak to schytávala i má matka. Ta se rozvedla a odešla také za přítelem. Pardon, že jsem se tak rozepsala. Člověk to pořád má v sobě a teď i nezájmy od babiček pro mou dceru. Jen tiše vždy závidím, když vidím od mých kamarádek, jak jejich matky a tchýně si užívají vnoučata a mají jako rodina zájem. My jsme v okolí vím jediní, kdo nemá pořádné babičky, aby si všímali vnučky. Všichni jen kroutí hlavou, že je to od nich pěkná ostuda…
Ahoj, mam v rodine podobnou situaci, manzel ma starsiho bratra a ten je to mene oblibene dite. Tchyne o nej nema moc zajem a o jeho deti a vnoucata uz vubec ne. Muj manzel je ten oblibeny a o to vic se taky musi o matku starat. A ja mu samozrejme pomaham a uz mne to dost unavuje. Manzel je cerstvy duchodce, ja jeste pracuju, krome toho nakupuju a varim pro tchyni…varim i pro nas, obcas musim uvarit neco, cy my nemusime a tchyne to ma rada. Nakupy ve stylu slevovych akci taky stoji za to. Popravde tchyne s tchanem moc nase deti taky nehlidali, hlidala hlavne moje mama. Vim jak je to tezke, moc neporadim, hlavne, ze manzel stoji pri tobe. To ja doma nemam, manzel matku miluje a neodvazi se ji odporovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.22 11:39
Tak v tomto pripade bych babicky vubec neresila. Nekdo na to proste neni a nebo se ji nelibis ty. Mam kamarady - sourozence… ons i nasel takovou.. ehm no holku.. a babicka proste jejich deti hlidat nechce - ja v nich vidim matku, nevychovanost a rozcapenost a taky mi dost lezou krkem. Od druheho ditete si bere vnoucata bez problemu, protoze jsou vychovana, hodna a nemusi od maminky poslouchat co by jako babicka mela, musela atp (a to se chova jako normalni babicka, zadny sileny potravinovy a vychovny experimenty)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.22 11:41
@Anonymní píše:
Ahoj holky, obnovuji diskuzi. Dost je to choulostivé, takže anonym. Také to máme doma. Mám 14 měsíční dceru. Tchýně jí povozila za těch 14 měsíců jen 3×. A to jsme se jí museli doprošovat a přemlouvat. Pak si vzpomene 1× za měsíc, že jí chce vidět, aby si udělala fotky kvůli kamarádkám. Je mladší do 60ti let, nemocná není, do práce chodí, nemá jí vůbec náročnou. Bydlí od nás 2 km. My bydlíme na vesnici a ona ve vedlejším městě. K nám to má cca 20 minut pěšky. Má jiné hodnoty. Vše dělá pro kamarádky. Dokonce jim hlídá vnoučata. Nedostává za to nic. Hlídá jim i o dost menší vnoučata než je ta naše, aby se kamarádkám zavděčila. My jsme pořád zvali k nám, volali, posílali SMS zprávy ať příjde. To byly vždy výmluvy, že jde ke kadeřnici, že jede na výlet, do kavárny s kámoškou. Nebo kolikrát nám volala, že se doma nudí, tak jsme ji řekli, že se může stavit nebo my k ní a hned začala s výmluvy, že si něco jiného najde. Vůbec mi nejde o nějaké hlídání apod. Jen mi příjde divné v dnešní době, že babičky nemají o vnoučata vůbec žádný nebo minimální zájem. To za tím vůbec vězí? Tak jsem řekla muži, že až zase 1× za měsíc si vzpomene, že chce vnučku vidět kvůli fotkám, tak že nikam nejdu. Můj muž mi zase řekl, že když nepůjdu, tak také nepůjde. On je se svou mámou témeř v sobě. Kolikrát taky, když k nám přišla, tak mu řekla, že jak to, že jí neobsluhuji, že když je tu ona 1× za měsíc, tak tam musím vedle ní být a obsluhovat ji a skákat podle ní. S mužem jsme si dali pravidlo, když přijede jeho rodina, on je obslouží a když přijede moje, tak obsloužím já svou rodinu. Takhle to vedeme již mnoho let. No a moje mamka je 100 km daleko a moje sestra 130 km. Takže mamka se víc zajímá o vnoučata od mé sestry. Také o naší dcerce nechce nic slyšet. Moje máma si hodně oblíbila moji mladší sestru, takže ve všem měla přednost. A když něco udělala, tak jsem byla bitá já za sestru. Moji rodiče mě nechtěli, prý jsem jeden velký omyl. Když se dali dokupy, hned měli nechráněný sex, páč si mysleli, že se nic nestane a hned stalo. Máma na potrat jít nechtěla, chtěla mě dát do děcáku, tak to jí otcova rodina rozmlouvala a aby nebyla ostuda pro vesnici, tak máma bydlela u nich doma. Táta mě hodně bil, když přišel z práce unavený a my jsme se sestrou se smáli a hráli si, tak přišel s pantoflí v ruce a třískal nás do zátylku. Moji sestru téměř vůbec mě pořád. Všude jsem měla modřiny a vždy mi tekla krev. Má matka s tím nic neudělala. Neměli bychom kam jít v té době. Musela jsem to vydržet do dospělosti. I ve škole mě šikanovali. Kolikrát jsem chtěla utéct nebo se zabít. Musela jsem to vše ustát. Pak jsem si našla svého muže, za pár měsíců se k němu nastěhovala. Moje sestra také odešla, páč to pak schytávala za mě od otce, ta odešla také za manželem a pak to schytávala i má matka. Ta se rozvedla a odešla také za přítelem. Pardon, že jsem se tak rozepsala. Člověk to pořád má v sobě a teď i nezájmy od babiček pro mou dceru. Jen tiše vždy závidím, když vidím od mých kamarádek, jak jejich matky a tchýně si užívají vnoučata a mají jako rodina zájem. My jsme v okolí vím jediní, kdo nemá pořádné babičky, aby si všímali vnučky. Všichni jen kroutí hlavou, že je to od nich pěkná ostuda…
Vykašli se na obě babičky, a žij si s manželem svůj život. Nechceš si nějakou babičku adoptovat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.22 12:13
@Anonymní píše:
Ahoj holky, obnovuji diskuzi. Dost je to choulostivé, takže anonym. Také to máme doma. Mám 14 měsíční dceru. Tchýně jí povozila za těch 14 měsíců jen 3×. A to jsme se jí museli doprošovat a přemlouvat. Pak si vzpomene 1× za měsíc, že jí chce vidět, aby si udělala fotky kvůli kamarádkám. Je mladší do 60ti let, nemocná není, do práce chodí, nemá jí vůbec náročnou. Bydlí od nás 2 km. My bydlíme na vesnici a ona ve vedlejším městě. K nám to má cca 20 minut pěšky. Má jiné hodnoty. Vše dělá pro kamarádky. Dokonce jim hlídá vnoučata. Nedostává za to nic. Hlídá jim i o dost menší vnoučata než je ta naše, aby se kamarádkám zavděčila. My jsme pořád zvali k nám, volali, posílali SMS zprávy ať příjde. To byly vždy výmluvy, že jde ke kadeřnici, že jede na výlet, do kavárny s kámoškou. Nebo kolikrát nám volala, že se doma nudí, tak jsme ji řekli, že se může stavit nebo my k ní a hned začala s výmluvy, že si něco jiného najde. Vůbec mi nejde o nějaké hlídání apod. Jen mi příjde divné v dnešní době, že babičky nemají o vnoučata vůbec žádný nebo minimální zájem. To za tím vůbec vězí? Tak jsem řekla muži, že až zase 1× za měsíc si vzpomene, že chce vnučku vidět kvůli fotkám, tak že nikam nejdu. Můj muž mi zase řekl, že když nepůjdu, tak také nepůjde. On je se svou mámou témeř v sobě. Kolikrát taky, když k nám přišla, tak mu řekla, že jak to, že jí neobsluhuji, že když je tu ona 1× za měsíc, tak tam musím vedle ní být a obsluhovat ji a skákat podle ní. S mužem jsme si dali pravidlo, když přijede jeho rodina, on je obslouží a když přijede moje, tak obsloužím já svou rodinu. Takhle to vedeme již mnoho let. No a moje mamka je 100 km daleko a moje sestra 130 km. Takže mamka se víc zajímá o vnoučata od mé sestry. Také o naší dcerce nechce nic slyšet. Moje máma si hodně oblíbila moji mladší sestru, takže ve všem měla přednost. A když něco udělala, tak jsem byla bitá já za sestru. Moji rodiče mě nechtěli, prý jsem jeden velký omyl. Když se dali dokupy, hned měli nechráněný sex, páč si mysleli, že se nic nestane a hned stalo. Máma na potrat jít nechtěla, chtěla mě dát do děcáku, tak to jí otcova rodina rozmlouvala a aby nebyla ostuda pro vesnici, tak máma bydlela u nich doma. Táta mě hodně bil, když přišel z práce unavený a my jsme se sestrou se smáli a hráli si, tak přišel s pantoflí v ruce a třískal nás do zátylku. Moji sestru téměř vůbec mě pořád. Všude jsem měla modřiny a vždy mi tekla krev. Má matka s tím nic neudělala. Neměli bychom kam jít v té době. Musela jsem to vydržet do dospělosti. I ve škole mě šikanovali. Kolikrát jsem chtěla utéct nebo se zabít. Musela jsem to vše ustát. Pak jsem si našla svého muže, za pár měsíců se k němu nastěhovala. Moje sestra také odešla, páč to pak schytávala za mě od otce, ta odešla také za manželem a pak to schytávala i má matka. Ta se rozvedla a odešla také za přítelem. Pardon, že jsem se tak rozepsala. Člověk to pořád má v sobě a teď i nezájmy od babiček pro mou dceru. Jen tiše vždy závidím, když vidím od mých kamarádek, jak jejich matky a tchýně si užívají vnoučata a mají jako rodina zájem. My jsme v okolí vím jediní, kdo nemá pořádné babičky, aby si všímali vnučky. Všichni jen kroutí hlavou, že je to od nich pěkná ostuda…
Vypada to, ze mas typicky syndrom tyranych deti - snazis se vsem zavdecit, vcetne tchyne.
Nechapu, proc se svou matkou vubec mluvis. Sama mas ted dceru - sla bys ji vykladat, jak jsi ji chtela potratit nebo strcit do decaku? Nesla, ze. Proc asi nesla? V zivote se clovek dostane do ruznych situaci, to nerozporuji. Ale detem se takove veci nerikaji.
Jestli chce tchyne fotky vnucky, at hejbne zadkem. Pro cizi hejbne, tak asi neni nemohouci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.22 12:15
@Ba412 píše:
Ahoj, mam v rodine podobnou situaci, manzel ma starsiho bratra a ten je to mene oblibene dite. Tchyne o nej nema moc zajem a o jeho deti a vnoucata uz vubec ne. Muj manzel je ten oblibeny a o to vic se taky musi o matku starat. A ja mu samozrejme pomaham a uz mne to dost unavuje. Manzel je cerstvy duchodce, ja jeste pracuju, krome toho nakupuju a varim pro tchyni…varim i pro nas, obcas musim uvarit neco, cy my nemusime a tchyne to ma rada. Nakupy ve stylu slevovych akci taky stoji za to. Popravde tchyne s tchanem moc nase deti taky nehlidali, hlidala hlavne moje mama. Vim jak je to tezke, moc neporadim, hlavne, ze manzel stoji pri tobe. To ja doma nemam, manzel matku miluje a neodvazi se ji odporovat.
Tak at ji vyvaruje sam.
Jak jako „musim uvarit neco, co my nemusime…“? nemusis uvarit vubec nic
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.22 12:16
Mám to stejně…řekla že chce klid, že se starala o nás dost a má toho plný zuby.. nesmířila jsem se s tím do teď…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
