Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já moc cestu nevidím. Mám podobnou zkušenost, kde ten starý člověk se neštítil ničeho, a potomek nebyl ochoten svého rodiče odstřihnout. Ti staří lidé jsou všeho schopní. A pokud tvoje mamka opravdu nezlomí hůl, a nebude ochotna (a vy taky) přijmout v extrémním případě i smrt/nebo absolutní odloučení, tak ji ten starý člověk bude mít v hrsti.
Zažil jsem, kdy paní utíkala z domova do lesa, tam se zahrabala do listí, a vydržela třeba 12 hodin. Předstírané slabosti, mdloby, teatrální pády, které měly za následek i úraz a další záměrné sebepoškozování, aby dosáhla svého.
Nakonec jim vyšlo, že vlastně je pro ně lepší, když jí půjdou úplně na ruku, protože do blázince nebo jinam ji dát nechtěli.
@Mosie píše:
Promiň upřímnost, ale vaše matka je hloupá. A s takovým člověkem to budete mít těžký - neustále bude mít milion připomínek, proč to nejde. Protože jí to vlastně svým (dost zvláštním) způsobem vyhovuje, nechat se takhle komandovat. Kdyby chtěla, dávno už bydlí jinde. Řekla bych, že její rodiče, nebo aspoň jeden z nich, ji vedli dost tvrdou rukou, musela poslouchat a neodmlouvat. Tyhle povahový vzorce se špatně mění, musela by mít sakra náhled, aby s tím chtěla něco dělat. Určitě se taky bojí, že zůstane v bytě sama.
Tchýně má jen toho jednoho syna? To má blbý, ale barák může prodat a jít do domu s pečovatelskou službou. Matka by asi zírala, jak je najednou soběstačná.
Máte pravdu, její rodiče prý na ní byli hodně přísní. To nám vždycky vyprávěla, že musela mít srovnané oblečení podle novin. Náš otec byl taky a asi stále je despota. S ním se sice rozvedla, ale až potom co začal mlátit nás, dokud mlátil jen mamku, tak ne. A babička je taky dost dominantní a hlavně manipulátor. To si mamka nechá líbit a ozve se, jen, když se to týká nás. Ona je prostě moc hodná, rozdala by se, potřebuje se o někoho starat, vlastně si ani nepamatuji, že by na nás křičela nebo nám něco zakázala, přikázala, to prostě mamka neumí. Měla štěstí, že jsme byli v klidu, protože dělat problémy, tak to ona nezvládne. To babička, to je jiná kapitola, ta nám v dětství dávala zabrat. Pak se to nějak zlomilo, my si z ní přestali něco dělat, bránili jsme mamku, ona nás, to vždy a babča se stáhla a celkem to šlo. Teď je ale mamka sama a ona to zkouší, u ní se člověk nemůže dát, na to jsme my už přišli někdy v páté, šesté třídě. Do té doby nás jen strašila a vyhrožovala. Cokoliv nebylo podle ní a nebyla u toho mamka, hned jsme slyšeli, že zavolá tátu, že si nás vezme a když ho nebudeme mít rádi, tak nás dá do děcáku. Nebo další její oblíbený, že nás vezme čert, když nebylo období čertů, říkala, že zavolá sanitku a ta nás vezme do pekla. Třeba jen za to, že jsme nechtěli jídlo od ní. Mamka jí pak vždycky nadávala, ale to bylo tak vše. Jednou si dokonce vymyslela, že potkala bráchy třídního učitele, to byl asi v šesté třídě a že jí říkal, že nebyl ve škole. Byl to pátek. Řekla to mamce, brácha sliboval, že tam byl, já taky, mamka nám věřila, ale řekla, že se půjde zeptat do školy v pondělí. Celý víkend babča strašila, jak zavolá v pondělí tátu, že lžeme, že tam prostě nebyl. My samozřejmě v nervech. V pondělí se zjistilo, že si to všechno vymyslela, sice učitele potkala, ale nic o tom, že by nebyl ve škole neříkal, sám to nechápal, ještě se omlouval, že to bylo nedorozumění. Jenže ne, ona si to vymyslela, jenže do dnes tvrdí, že ne, že nás učitel kryl, protože jsme rozmazlení parchanti. Po tomto mamka začala shánět byt, slibovala, s babičkou nemluvila, nadávala jí, ale stejně jako vždy nás nevzala pryč. Za chvíli jí to přešlo a říkala, že babička je taková a zle to nemyslí. A takových radostí bylo do těch 12 let hodně, než jsme jí přestali úplně řešit. Uměla být i hodná, to zase jo, někdy, ale je prostě zlá a má dvě osobnosti. A nikdo neví, co tam vyvádí, když tam jsou samy, na nás už si potom netroufla. Zkusíme toho psychologa, asi to opravdu mamka potřebuje, když od nás to nebere.
Ahoj zakladateli, hele docela z toho jde mráz po zádech, co píšeš. Takže předně bych využila té možnosti, kdo tady už dost rozumně napsal, zavolat na Bíly kruh bezpečí, tohle je fakt potřeba řešit s odborníky, jedná se o dost lstivou formu domácího násilí. Mně osobně k tomu napadají dvě věci. Myslím, že se mamka musí hodně trápit, ale spíš se k tomu staví tak, že už to holt jiné nebude, snaží se to všechno skousnout a vnitřně tiše trpí. Je otázka, jestli to vnitřní trpitelství a sebelítost už nedošlo do bodu, kdy je to chronická fáze, protože tam to bez odborné pomoci nepůjde. No, a druhá věc. V mládí jsem se vdala za jednoho supermanipulátora. Byla jsem v tom neskutečně zacyklená, taky mi sem tam jednu lepnul, pak teatrálně řval, jak se beze mě zabije, zamykal mě doma, no užila jsem si své. Já byla zoufalá a neuměla jsem si poradit, taky jsem ho neustále omlouvala, no měl mě zmáknutou, a to jsem s ním nebyla x let jako Tvoje mamka s bábinou. Nedokázala jsem odejít, i když jsem si to ve skrytu duše nesmírně přála. A víš, jak to dopadlo? Jednoho krásnýho dne se na nás dobouchali moji rodiče, vypakovali mě i s věcmi z bytu, posadili do auta a odvezli si mě domů. V autě jsem začala bulet jak želva, jak to ze mě všechno začalo padat. Tohle je sice trochu jiná situace, ale já řešení vidím tak, že pro mámu přijedete, sbalíte ji, odvezete ji k sobě, mezi tím bych rozjednala nějaký podnájem. Jasně, tohle je hrubej náčrt, ale já bych se svoji mamkou v takové situaci jednala skutečně jako s nesvéprávnou a prostě se o ni postarala, všechno bych natvrdo zajistila. Máš oporu v bráchovi i v partnerce, působíš na mě jako sympatickej, inteligentní mladík, já bych se nebála do toho jít, pokud bych věděla, že si to máma taky přeje, jen to neudělá protože tohle a tamto. Ona zodpovědnost za babku nenese.
@Mišu G
taky bych to viděla na překvapení v podobě odstěhování. Mamka je ve vleku tchyně už tak dlouho, že se sama na nic nezmůže.
@Russet píše:
@Ondrado
Tvoje máma potřebuje pryč od ní a pak psychologa.
Pryč od ní, to by bylo to nejlepší, to máte pravdu. Jenže jak jí dostat? My bychom ji sehnali v místě bydliště byt, vše zařídili, klidně i tady, ale to není dobrý nápad kvůli práci, je tam zvyklá, má jí ráda, vydělá si slušné peníze. Tady by začala od začátku, což by zase nemusel být špatný nápad takový nový start. Možná by jí to pomohlo ze všeho nejvíc, zůstat ve městě, kde je, to by stejně lítala k babičce, ona by jí neřekla ne. Blbý je, že jí nemůžeme vzít k nám, kvůli psovi. Jednou jsme ji hlídali, máme tu zákaz zvířat, takže jsme ji domu i ven nosili v cestovce, aby to nikdo nevěděl, jenže tím jak není zvyklá na velkoměsto, tramvaje, ruch a hlavně panelák, zejména výtah, pořád štěkala. Druhý den na nás vlítnul majitel bytu a musela okamžitě pryč, dali jsme ji k našemu kamarádovi, než se mamka vrátila a vzala si jí zpět. Oni jsou na sebe strašně fixované, pro mámu je ta Amálka jak mimino, ona se bez ní nikam nehne, v životě by jí nikam nedala ani pohlídat, to už by jí psychicky dodělalo a my jí tady mít nemůžeme. Vzali jsme nájem podle ceny a lokality, ale máme fakt šílenou smlouvu a šílené podmínky, podle ní nesmíme vařit bez pokličky, sprchovat se, pouze koupat, mít kytky kvůli případnému přelití a plovoučce, natož zvíře. Samo, že nic z toho nedodržujeme, kytky máme, dokonce i králíka, ale pes je prostě vidět a slyšet, možná to bylo tím, že byla bez mamky, ale my si nemůžeme dovolit riskovat ztrátu bydlení, takový byt za takové peníze tady prostě neseženeme. Jedině jí tady zařídit bydlení dopředu, takové, kde může být pes, klidně garsonku, kvůli dlouhému volnu jsme mohli chodit do práce více, než obvykle, takže máme něco našetřeno, ale ta obava z toho, že vše zařídíme, zaplatíme kauci a mamka prostě nepůjde, to je prostě risk, no ale něco udělat musíme.
@Ondrado píše:
Pryč od ní, to by bylo to nejlepší, to máte pravdu. Jenže jak jí dostat? My bychom ji sehnali v místě bydliště byt, vše zařídili, klidně i tady, ale to není dobrý nápad kvůli práci, je tam zvyklá, má jí ráda, vydělá si slušné peníze. Tady by začala od začátku, což by zase nemusel být špatný nápad takový nový start. Možná by jí to pomohlo ze všeho nejvíc, zůstat ve městě, kde je, to by stejně lítala k babičce, ona by jí neřekla ne. Blbý je, že jí nemůžeme vzít k nám, kvůli psovi. Jednou jsme ji hlídali, máme tu zákaz zvířat, takže jsme ji domu i ven nosili v cestovce, aby to nikdo nevěděl, jenže tím jak není zvyklá na velkoměsto, tramvaje, ruch a hlavně panelák, zejména výtah, pořád štěkala. Druhý den na nás vlítnul majitel bytu a musela okamžitě pryč, dali jsme ji k našemu kamarádovi, než se mamka vrátila a vzala si jí zpět. Oni jsou na sebe strašně fixované, pro mámu je ta Amálka jak mimino, ona se bez ní nikam nehne, v životě by jí nikam nedala ani pohlídat, to už by jí psychicky dodělalo a my jí tady mít nemůžeme. Vzali jsme nájem podle ceny a lokality, ale máme fakt šílenou smlouvu a šílené podmínky, podle ní nesmíme vařit bez pokličky, sprchovat se, pouze koupat, mít kytky kvůli případnému přelití a plovoučce, natož zvíře. Samo, že nic z toho nedodržujeme, kytky máme, dokonce i králíka, ale pes je prostě vidět a slyšet, možná to bylo tím, že byla bez mamky, ale my si nemůžeme dovolit riskovat ztrátu bydlení, takový byt za takové peníze tady prostě neseženeme. Jedině jí tady zařídit bydlení dopředu, takové, kde může být pes, klidně garsonku, kvůli dlouhému volnu jsme mohli chodit do práce více, než obvykle, takže máme něco našetřeno, ale ta obava z toho, že vše zařídíme, zaplatíme kauci a mamka prostě nepůjde, to je prostě risk, no ale něco udělat musíme.
Já bych našla vhodný byt a šla na prohlídku. Vzala mamku, kdyby se jí tam líbilo, řekla bych jí na rovinu, že tohle je poslední šance, kdy jí chcete pomoci, aby se konečně vymanila z moci extchýně. Pak že od všeho dáváte ruce pryč, protože donekonečna toto řešit nemáte sílu. Že jí pomůžete stěhovat, ideálně bych ji nechala sbalit si oblečení a osobní věci a nechat ji odejít, jako by šla jen ven. Všechny věci za ní odstěhovat do nového, aby bábu neviděla a nemohla ji manipulovat. Jestli má babka na nájem smlouvu, tu řádně vypovědět.
Ona nemá žádnou odpovědnost za život své extchýně, i kdyby vyhrožovala sebevraždou. Tohle zdravý příčetný člověk nedělá. Nemá smysl si cokoliv vyčítat. Ona je svobodný člověk, může odejít. Spíš musí. Jinak nebude normálně žít. A to by bylo v tak mladém věku hodně škoda.
@Ondrado
Buď po dobrém (třeba počkat na další simulantskou scénu s babičkou, nahrát to na skrytou kameru a pak mamce pustit) anebo opravdu natvrdo. Ona sama to nejspíš nezvládne.
Sehnat pronájem, objednat stěhovák, a fakt přestěhovat. Vám - synům - to odpustí.
Ale musíte s bráchou máknout oba dohromady.
Poradit se na Bílém kruhu bezpečí je taky dobrá cesta.
@Ondrado píše:
Pryč od ní, to by bylo to nejlepší, to máte pravdu. Jenže jak jí dostat? My bychom ji sehnali v místě bydliště byt, vše zařídili, klidně i tady, ale to není dobrý nápad kvůli práci, je tam zvyklá, má jí ráda, vydělá si slušné peníze. Tady by začala od začátku, což by zase nemusel být špatný nápad takový nový start. Možná by jí to pomohlo ze všeho nejvíc, zůstat ve městě, kde je, to by stejně lítala k babičce, ona by jí neřekla ne. Blbý je, že jí nemůžeme vzít k nám, kvůli psovi. Jednou jsme ji hlídali, máme tu zákaz zvířat, takže jsme ji domu i ven nosili v cestovce, aby to nikdo nevěděl, jenže tím jak není zvyklá na velkoměsto, tramvaje, ruch a hlavně panelák, zejména výtah, pořád štěkala. Druhý den na nás vlítnul majitel bytu a musela okamžitě pryč, dali jsme ji k našemu kamarádovi, než se mamka vrátila a vzala si jí zpět. Oni jsou na sebe strašně fixované, pro mámu je ta Amálka jak mimino, ona se bez ní nikam nehne, v životě by jí nikam nedala ani pohlídat, to už by jí psychicky dodělalo a my jí tady mít nemůžeme. Vzali jsme nájem podle ceny a lokality, ale máme fakt šílenou smlouvu a šílené podmínky, podle ní nesmíme vařit bez pokličky, sprchovat se, pouze koupat, mít kytky kvůli případnému přelití a plovoučce, natož zvíře. Samo, že nic z toho nedodržujeme, kytky máme, dokonce i králíka, ale pes je prostě vidět a slyšet, možná to bylo tím, že byla bez mamky, ale my si nemůžeme dovolit riskovat ztrátu bydlení, takový byt za takové peníze tady prostě neseženeme. Jedině jí tady zařídit bydlení dopředu, takové, kde může být pes, klidně garsonku, kvůli dlouhému volnu jsme mohli chodit do práce více, než obvykle, takže máme něco našetřeno, ale ta obava z toho, že vše zařídíme, zaplatíme kauci a mamka prostě nepůjde, to je prostě risk, no ale něco udělat musíme.
Mamka má štěstí, že má tak hodné děti.
Bez pomoci to asi sama nezvládne. A „milá“ babička ať se laskavě obrátí na svého syna. Když je taková dokonalá, tak ho jistě i dobře vychovala, a rád se o ni postará.
Aspoň by ochutnala svoji medicínu. Určitě si budou rozumět.
Upřímně, bylo by mi to jedno.
@Ondrado Působíš jako velice rozumný a hodný kluk. Chápu, že chcete mámě pomoci, je to hezké a asi opravdu je to potřeba, po tolika letech takového psychického nátlaku to sama nedá. Ale klidně bych se nebál trochu na sílu, když to sama nechce vidět. Všechno bych domluvil a pak jí jen postavil před hotovou věc. Klidně bych použil menší nátlak a malinko zabrnkal na city, jednou vám za to bude vděčná.
Pane jo, to je ježibaba. Maminka je teda hloupá, že si nechává takto protéct život mezi prsty. Má nárok na lásku, normální vztah mezi mužem a ženou, dospělé syny má, vypadá to, že jste bezva, určitě i máte i prima přítelkyně. Měla by se těšit z toho, jak se jí podařilo „vyvést mladé z hnízda“.
Babce bych důrazně řekla své.
A další věc je, že povinnost starat se o ni, má její syn, váš otec. A to bych jí také dost jasně sdělila. Pokud nepřestane rýpat a prudit.
@Tomáš916 píše:
@Ondrado Působíš jako velice rozumný a hodný kluk. Chápu, že chcete mámě pomoci, je to hezké a asi opravdu je to potřeba, po tolika letech takového psychického nátlaku to sama nedá. Ale klidně bych se nebál trochu na sílu, když to sama nechce vidět. Všechno bych domluvil a pak jí jen postavil před hotovou věc. Klidně bych použil menší nátlak a malinko zabrnkal na city, jednou vám za to bude vděčná.
Taky to tak vidím, viz můj dřívější příspěvek. Zakladateli, všechno jde. Nehledej zbytečné problémy dopředu. Maminka potřebuje pomoct, tak do toho jděte naplno. ![]()
@dedrichov píše:
Pane jo, to je ježibaba. Maminka je teda hloupá, že si nechává takto protéct život mezi prsty. Má nárok na lásku, normální vztah mezi mužem a ženou, dospělé syny má, vypadá to, že jste bezva, určitě i máte i prima přítelkyně. Měla by se těšit z toho, jak se jí podařilo „vyvést mladé z hnízda“.
Babce bych důrazně řekla své.
A další věc je, že povinnost starat se o ni, má její syn, váš otec. A to bych jí také dost jasně sdělila. Pokud nepřestane rýpat a prudit.
Vyloženě zákonnou povinnost starat se o rodiče nikdo nemá, pokud jsou rodiče svéprávní, ale morální povinnost má rozhodně vůči jejich babičce jejich otec. A jak píšeš, i to by se mamce mělo dokola připomínat. ![]()
@Ondrado Pokud byste mohli sehnat garsonku, kde by mohla mít psa…tak co ji pozvat na týden někam na dovolenou a mezitím ji přestěhovat? Sejde z očí, sejde z mysli. A z té dovolené ji zavést rovnou tam? A babu jí v telefonu zablokovat. Ale nevím, jaké máte možnosti. ![]()
@dedrichov píše:
Pane jo, to je ježibaba. Maminka je teda hloupá, že si nechává takto protéct život mezi prsty. Má nárok na lásku, normální vztah mezi mužem a ženou, dospělé syny má, vypadá to, že jste bezva, určitě i máte i prima přítelkyně. Měla by se těšit z toho, jak se jí podařilo „vyvést mladé z hnízda“.
Babce bych důrazně řekla své.
A další věc je, že povinnost starat se o ni, má její syn, váš otec. A to bych jí také dost jasně sdělila. Pokud nepřestane rýpat a prudit.
Přesně tak. Každopádně bych na místě Ondrovy mámy řešila vlastní bydlení z toho důvodu, že v případě smrti babičky by ji mohl bývalý manžel taky vykopnout na ulici. Záleží na tom, na koho je barák napsaný. ![]()