Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bojí se mít druhé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.11.25 21:38
@Anonymní píše: Více
Co rika na pripadne dalsi tehotenstvi tvuj psychiatr?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.25 21:41
@Cirrus fibratus píše: Více
S psychiatrem jsem o tom nemluvila, ale psychoterapeutce jsem se zmínila a nijak se k tomu nevyjádřila.
- Citovat
- Upravit
13.11.25 22:27
A co ten stav spustilo víš?
Určitě bych to probrala s lékařem i vzhledem k lékům.
Může být případně na mateřské a rodičáku manžel?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.25 22:37
@JancaS84 počátek všech problémů pramení už v dětství. Několik let jsem byla psychicky i fyzicky týraná otčímem. Než se syn narodil, měla jsem svůj život pod kontrolou, ale s ním to už nešlo. Měla jsem strach, myslela jsem, že nic nezvládnu. Můj stav se zhoršoval měsíce. Nemohla jsem ze strachu, že se něco špatného stane ani vycházet z domu, když měl syn rok, manžel s ním na chvíli odjel a já se pokusila o sebevraždu. Měla jsem pocit, že beze mě bude všem líp. Úzkosti mě bolely fyzicky, měla jsme tělo v křeči a nemohla ani dýchat…. Když měl syn 20 měsíců, dala jsem se do kupy, s manželem jsme dali dohromady pracovní rozvrhy a vrátila jsem se do práce. Od té doby je mi celkem fajn, měla jsem jen jednu větší příhodu, když jsem vysadila léky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.11.25 22:38
@JancaS84 píše: Více
Na mateřskou by manžel jít určitě nechtěl. Pomohl by mi, abych mohla pracovat na část úvazku, ale určitě by sám doma zůstat nechtěl.
- Citovat
- Upravit
14.11.25 01:03
Nedivím se mu.
Místo děcka si kup reborn když na to máte a nepokoušej osud 
Buď vděčná za to co máš a že vůbec funguješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.11.25 01:40
@BerunaCZ píše: Více
Já se mu v zásadě taky nedivím, ale myslím, že bych to po druhé zvládla. Už mám zkušenosti, beru léky a syn je skvělý. Je chytrý, patří k nadprůměrným žákům, v kolektivu je oblíbený, je slušně vychovaný. Denně se sním učím. Máme se finančně dobře, ale netuším, proč bych si měla kupovat panenku, zase tak mi nehrabe. Když mít druhé dítě nebudu, tak mi to bude líto, ale prostě nebudu. Syn se má dobře, má první poslední, věnujeme se mu, na dovolené v zahraničí byl letos 4×, z toho jednou jsme jeli bez manžela. V práci jsem se za těch posledních 6 let taky vypracovala. Dala jsem si svůj život za ty roky do pořádku a není to impulzivní rozhodnutí.
- Citovat
- Upravit
14.11.25 04:06
No, ony ty těhotenské hormony dokážou dost zamávat s psychikou i člověka bez psychických problémů…navíc v těhotenství a při kojení se spoustu léků nesmí…no kojení bys asi mohla vynechat pokud by to mělo špatný vliv na tvou psychiku. Dítě bohužel nejde naprogramovat aby se chovali dle plánu a ty zjevně plán potřebuješ. Kadopadne to musíš probrat s tvým psychiatrem nejen ohledně vlivu na tvůj stav ale i třeba kvůli lékům…zda se ty tvé mohou užívat v těhotenství nebo abys třeba stávající vyměnila za nejake vhodnější a mohli ste zjistit zda to s nimi půjde. Jestli by doporučoval kojení nebo ne atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.11.25 05:34
@Anonymní píše: Více
Jenže s druhým dítětem budeš mít zákonitě ním času. Syn je v podstatě samostatný a máš čas na sebe ale se dvěma dětmi už nebudeš. Nevyspání v kombinaci s psychikou je i tak masakr. K tomu to dětem může být náročné a budeš zase tam kde jsi byla. Strachy bývají iracionální a přebývat je a jet do poslední chvíle je taky nezdravý.
Pokud jsi se pokusila o sebevraždu tak už si další dítě nedělej! Já bych se bála, že budeš nebezpečná pro všechny 
.
Pokud by jste do toho jo šli… Možná by byla východiskem chůva nebo nějaká pomocnice do domácnosti a to denně. Možná bys měla určitou oporu, potencionálního hlídače, člověka co by ti ulevil alespoň s něčím. Někoho kdo ti bude nenápadně za zády kdy se cokoliv stalo. Možná nechat práci na půl úvazek? Musel by se ale kousnout i manžel! Protože bez konkrétního plánu to nejspíš nepůjde. Kdyby budete mít na některé věci konkrétní plán. Tak bys v případě nouze mohla jet podle něj. 
- Citovat
- Upravit
14.11.25 06:19
Pokud byl tvůj stav tak fatální, že ses pokusila o sebevraždu, nevycházela si ven, tak stojím za tvým manželem. A vůbec se mu nedivím. A můžou mě tu všichni sežrat.
Zkus se podívat na to z druhé strany, jak tvoje stavy a pokus o sebevraždu prožil on. Na tohle žádná chůva, jak tu někdo rádil nepomůže, ta to může jen zhoršit.
Ani zdravá žena neprožívá dobře, když ji na dítě hrabě pořád někdo cizí. Takže za mě ne.
Takový poporodní stav, jsme měli jako rodina úplně v tom nejbližším okolí, když jsem byla malá. Skončilo to nakonec dokonanou sebevraždou později ( řádech nižších let). Ano, v té době nebyla taková psychofarmaka jako dnes. Ale je to prostě hazard a ta nemoc se chová stejně dnes jako před těmi 40 lety. Akorát jsou lepším léky.
Byla bych vděčná za zdravé dítě a za své zdraví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.11.25 07:13
Asi máte pravdu. Pomoc do domácnosti máme už několik let, ale jen na úklid, chůvu bych nechtěla. Před lety jsme se rozhodli, že úklid domu je činnost, za kterou rádi zaplatíme a čas budeme věnovat příjemnějším činnostem.
Jen bych se ráda vyjádřila k tomu, že bych měla být nebezpečná pro okolí. To jsem nikdy nebyla. Moje úzkosti a deprese nejsou nebezpečné okolí, jsem “jen”nebezpečná sama sobě, mám to i v papírech. Většinou ve mě vyvolává úzkost právě to, že bych pro okolí nemusela být dost dobrá.
- Citovat
- Upravit
14.11.25 09:42
@Anonymní píše: Více
Jenomže pro okolí, rodinu… jsi „nebezpečná“ tím, že se tvůj stav může zas zhoupnout a ty je tady necháš. Já mám za sebou 6 pokusů o sebevraždu a děti nemám a mít nebudu, i když bych taky chtěla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.25 09:44
@Anonymní píše: Více
Ty to bereš moc logicky - máš zkušenosti, peníze, hodného syna, zvládáš to. Poporodní depresi a spánkovou deprivaci ale nezvládneš logikou. Ta tě proste semele, ať si říkáš co si říkáš, neovlivníš to. Prostě to přijde, i u zdravé ženské a najednou budeš mít zase pochyby, že to nezvládáš a nejsi nikomu potřebná.
Manžel si musel vytrpět hodně, hodně… já se mu nedivím. A samozřejmě se nedivím ani tobě. Ale pokus o sebevraždu je vážná věc. Mas to pod kontrolou díky lékům, ale zdravá nejsi. Mas ted krásný zivot, skvělého syna, skvělého manžela, mate se dobre. 
Možná by pomohl nějaký projekt? Co si pořídit psa? Koupit chatu? Byt v Chorvatsku? Začít podnikat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.11.25 10:55
@Anonymní píše: Více
Jak můžeš vědět že ti nepřepne jiným směrem. Když jsi schopna sáhnout na sebe? Jak ti můžou ostatní věřit, že nesahnes i na děti?
Najdi si koníček, psa, koně a věnuje se tomu!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojte, s manželem jsme spolu 14 let, z toho deset let manželé a máme syna, kterému je 8 let. Manžel chtěl vždycky dvě děti a já jen jedno. Pár měsíců po narození syna jsem začala mít vážné psychické problémy, diagnostikovali mi úzkostně depresivní poruchu. K psychiatrovi nepřestanu docházet nejspíš už do konce života. Léky jsme zkusili úplně vysadit jen jednou a nebyl to nejlepší nápad. S léky jsem v pořádku, pracuju v korporátu a psychický stres zvládám denně. Oba máme s manželem nadprůměrné příjmy, hezký dům a syn je skvělý. Jak nám odrůstá, začíná mi to být líto a jsem ve fázi, kdy bych ještě chtěla “zkusit tu holčičku”. Problém je, že mi manžel na rovinu řekl, že druhé dítě chce, ale bojí se, co by se stalo, kdyby se vrátily “mé nálady”. Upřímně, nevím jak se s tím popasovat. Je mi 35 let, manželovi 39 a nemáme dalších 8 let na rozmyšlenou. Chápu jeho obavy, ale znáte to, když biologické hodiny začnou tikat. Nevím, jestli to nechat plavat nebo ho přemlouvat. Kdyby měl jiné důvody, tak to vezmu, ale tenhle důvod je jen o mně a sám by to dítě chtěl.