Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ráda bych se Vás zeptala jestli se noci sami doma někdy bojíte? Je to asi hloupé a dětinské ale přítel chodí na noční směny a já jsem doma sama s ročním synem. špatně se mi usíná a myslím na hlouposti. Je taky pravda že občas koukám na nějaké dokumenty o různých záhadách apod. nebojím se jen toho že by se mi mohl někdo vloupat do bytu ale také duchů a jiných stvoření
chci se zeptat jestli máte zkušenost? Zbavili jste se podobných představ? Nebo aspoň co si mám říkat abych se odpoutala od podobných myšlenek? Podotýkám že nebydlím v žádném odlehlém domku ale v paneláku ![]()
Ne, nebojím se
A v přítomnosti dětí už vůbec ne, mám odmala takový pocit, že kdyby cokoli budu je bránit a ochraňovat a na strach tak nezbývá čas
Víc hrozí úraz politím horkým kafem, spadnutím z výšky, ochutnáním nějaké drogerie a někde na kraji zapomenutým nožem, než že by se v noci k vám někdo vloupal či přišli duchové ![]()
@wiki čiki mne stačí vidět jen nějaký pitomý film s něčím strašidelným a večer už špatně spím. A to kolikrát vedle mne leží-spí přítel…a já ležím a poslouchám zvuky v bytě a čekám, kdy a odkud sem na nás někdo vpadne.
Dá nedejbože, aby byla venku navíc bouřka. To mám co dělat kolikrát jít i na záchod! Ale to mám naštěstí jen když předtím vidím nějaký film, kde se vraždí či tak něco.
Ahoj, muj pritel taky pracuje v noci a ja jsem doma s dcerou. Prevntivne se nedivam na horory, dokumenty o zahadach a podobne. Ani o tom nectu na internetu a vubec nad tim radeji nepremyslim. Skvela vec je mit psa, nebo kocku. Hlavne kocky kdyz chodi v noci po byte a vsude vlezou, vsechny podezrele zvuky se daji svadet na ne ![]()
Ne, jsem přes noc doma furt, muž je tu jen každou třetí noc, takže jsem si zvykla. Než jsem měla dítě, tak jsem i chodila na dlouhé procházky uprostřed noci.
Občas mě přepadne náhlý, nevysvětlitelný strach, ale to spíš venku, doma nikdy. Většinou to přijde ve chvíli, kdy už stojím před barákem, nebo bytovými dveřmi ![]()
Ale v bytě se cítím absolutně bezpečně - a to bydlíme v přízemí, okna jsou víceméně nonstop otevřená.
A mé nejoblíbenější dokumenty jsou o zločincích, dokumenty z věznic a o psychologii zločinců ![]()
Jsem si myslela, že jsem v tomhle rarita. Třeba když jsem byla malá, tak v noci se mnou chodila sestra na záchod.
Ehmm mladší sestra. Rozsvítila na chodbě, já popošla za ní. Rozsvítila na záchodě, počkala, pak jsem zaběhla pod peřinu a segra pozhasínala. Jsem strašpitel i jako dospělá. Teď když máme psa, jsem hrdina. Sice by naše čuba šla s každým, ale to nikdo neví a u kočárku jednou zavrčela na cizí. Je to fajn mít psa, když jsem sama skoro na samotě.
A ja uplne miluju byt v noci, nebo kdykoliv, sama doma! Delala bych si co chtela, celou noc bych si cetla a rano nemusela vstavat… Ale to se mi bohuzel NIKDY
nepostesti ![]()
Já se bojím jak kdy. Když ležím v posteli, synáček vedle mě spokojeně chrupká a najednou uslyším nějaké podezřelé zvuky, tak strach mám - hlavně o syna, vždycky vymýšlím teorie jak bych ho ochránila či utekla z bytu.
Jinak se celkem nebojím ![]()
Tak ja se teda ted v byte v panelaku nebojim. Pritel dela jen noční směny-6 dni v praci, 3 dny volno a tak porad dokola a teda taky jsem myslela, ze se bat budu, ale naštěstí ne:-) vim, ze jsem mezi lidma, okolo bydli spousta lidi a to me nejak uklidnuje:-) ale kdyz jsem jeste bydlela doma, tak jsem se hodne bala a to jsem ani nemusela byt doma sama..stacilo, kdyz jsem sla treba v noci na zachod a tak..brr nerada na to vzpominam. Ani jsem nechtela rozsvicet, protoze jsem mela pocit, ze na me zvenku nekdo kouka. Ale bydleli jsme v odlehlem baracku 3km od vesnicky, vsude kolem les..takze tam ten duvod bat se celkem byl ![]()
My bydlíme na konci vesnice, nejbližší sousedi jsou asi 300 metrů a strašpytel teda jsem, chlap je cca 2× týdně v noci v práci + různé kurzy atd. Naštěstí máme psa v baráku, to mě celkem uklidňuje, když je nejhůř tak si ho vezmu do postele
Ale má to i nevýhody když v noci vrčí u balkónu, já s nožem pokálená strachy jdu už najisto na toho masového vraha co se k nám vloupává a pak zjistím, že nám nějaký opilec močí u plotu
Preventivně se vyhýbám hororům a pořadům typu Na stopě.
@wiki čiki ne, nebojím, protože jsem zvyklá být sama
k nám dost lezou bezdomáči, občas se sem někdo dobývá přes dveře, ale nějak už to neřeším ![]()
Ne, ze bych se bala, ale prijemna mi chlapova nepritomnost neni, navic ja mam vseobecne spatny spani a kdyz neni doma, stoji to uplne za houby, rikam tomu syndrom prazdne postele ![]()
Já se teda sama doma v noci většinou bojím. Manžel jezdí na 5 dní týdně pryč, takže jsem většinou sama v panelákovém bytě. Duchů se nebojím, ale zlodějů a vrahů jo
je to denně ve zprávách, jak někoho zabili kvůli pár stovkám a kriminálky taky dávají pořád, i když na ně nekoukám, občas něco zhlédnu. Před 3 roky nás (když jsem ještě bydlela u rodičů) vykradli ty „navrtávači oken“ - 5 dospělých chlapů v noci v baráku, my jsme spali nahoře v patře a oni nám zatím spodní patro vykradli. Nikdo nic neslyšel a od té doby se bojím
takže v tom určitě nejsi sama
Já se doma zamykám i do ložnice. Když je manžel doma, spím celou noc, ale když jsem sama pořád se budím a poslouchám divné zvuky
navíc Máme byt v 1. Patře, takže zloději by šli rovnou k nám u schodů ![]()
V noci se nebojím, usnu hned, horší je to se sny - mám příšerné sny a každé ráno mi tak hodinu trvá, než se z toho dám dohromady a začnu normálně fungovat…
Mívám po ránu deprese, ale už snad celý život… Nevím proč, rána jsou nejhorší… ![]()
@jane-e píše:
Ne, ze bych se bala, ale prijemna mi chlapova nepritomnost neni, navic ja mam vseobecne spatny spani a kdyz neni doma, stoji to uplne za houby, rikam tomu syndrom prazdne postele
Mám to stejně, jak chlap není doma do půlnoci spím a pak se převaluji a budím po hodině. ![]()