Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Verim, ze ji to trapi, tim spis ale musi jednat a ne sedet v koute…
@Magdalenalenka podle mě se bojí, protože už při první nátlaku tenkrát zdrhl. Podle mě se bojí ty odpovědi, protože jí v podstatě ví.
@Anonymní píše:
@Lively podle mě je sobecký, jestli je fakt nechce, ale neřekne jí to narovinu. Prostě já je nechci a ty bud se mnou bud nebo ne, udělat by to měl, at se sama rozhodne. Nebo i on by se měl rozhodnout, jak to vlastně chce.
Tak rozhodnout by se konečně měl to je pravda, ale „nechci děti, tak si vyber já bez dětí, děti beze mě“ je na úplně stejné úrovni jako „já děti chci, tak si vyber, mě s dětmi, nebo táhni jinam a buď si bez dětí“. Tady žádnej kompromis nejde udělat aniž by jeden z nich nebyl nešťastnej. ![]()
@Lively píše:
Ježiš a proč je on sobec, kvůli tomu, že nechce děti? Proč by se měl přizpůsobit a žít život, který nechce žít ten, kdo ty děti nechce?
Spíš by jí měl narovinu říct, že je nechce ať může hledat jinde, ale označovat ho za sobce…
Proč není sobec ta žena, která po něm chce dítě? To je naprosto stejná nelogika…
Na druhou stranu, nevím jestli je připravena mít dítě, když se 8 let bojí partnera zeptat zda chce děti ![]()
@omites píše:jelikož je relativně běžné, že většina páru se nakonec chce rozmnožit. Pokud on nechce, ať to řekne zrovna a přímo a nevodí ji za nos.
Druhý věc je, že ona se bojí zeptat přímo.
Pokud jsi myslela sobectvím to vození za nos, tak souhlas, ale tys to prvně podala, tak že je sobec jen kvůli tomu nechtění, nebo se mi to aspoň tak jevilo. ![]()
@Anonymní píše:
@Magdalenalenka podle mě se bojí, protože už při první nátlaku tenkrát zdrhl. Podle mě se bojí ty odpovědi, protože jí v podstatě ví.
no, takže to jenom odsune.
@Lively píše:
Pokud jsi myslela sobectvím to vození za nos, tak souhlas, ale tys to prvně podala, tak že je sobec jen kvůli tomu nechtění, nebo se mi to aspoň tak jevilo.
podala jsem to tak, že pokude on ví, že ona děti chce a on je nechce a ponechává si ji - je sobec.
Ne že páry, kde ani jeden nechce děti jsou sobecké. ![]()
Delime tu kuzi z medveda, co jeste beha po horach ![]()
medveda ma kamoska, musi ho lapnout a naporcovat sama ![]()
Treba ani tak moc nic resit nechce…
@omites taky tady je hlavně problém, že spolu chtějí být oba, ale ani jeden nechce svůj život přizpůsobit tomu druhému v tak důležitém rozhodnutí, jako je mít dítě.
Hlavně doufám, že ať už on jí to řekne narovinu nebo ne, že se s ním rozejde a ne že jí „selže antikoncepce“ a bude si myslet jak „miminko ho určitě změní“.
Lepší se ve slušnosti rozejít a zůstat třeba přítelé, než aby se pak nenáviděli.
I když to musí být těžké odejít…
@Lively ona antikoncepci nebere už tak dva roky a on si pečlivě hlídá, aby něco neuniklo, protože jinak už by dávno v tom byla
Uvidíme, co s ní udělá, když já jako opravdu poslední kamarádka, budu mít malé u sebe. Zatím je v břichu, tak to furt nevidí reálně. Já sama jsem do tý fáze a velký touhy dospěla, až jsem si podržela dítě od bráchy. Předtím jsem furt věděla, že děti určitě chci, ale tím pochováním se to změnilo už v realitu a hlavně když jsem viděla, jak jsou s prckem šťastní.
Zdravím
chtěla bych se vás zeptat, co a jak byste řešily vy. jsem teď s přítelem cca půl roku, mě je 30 let a jemu teď bude za dva měsíce 37. Už spolu i žijeme, tak nějak to proběhlo všechno rychle, myslím, že je to zatím úplně skvělý (ještě prožíváme sladké začátky
). Narazili jsme ovšem na téma dítě.. On už má 11 letého syna z předchozího vztahu. Já mám problémy otěhotnět. V předchozím vztahu jsem byla už i na IVF a nezadařilo se, ale mám za sebou „zatím jen“ jeden pokus. No a teď k problému. Přítel z toho není zrovna odvařenej, protože už si tím vším prošel. Vyprávěl mi, jak to měli s jeho předchozí partnerkou, když se jim jejich syn narodil, že bydleli všichni tři v jednom pokoji, že on chodil utahaný z práce a nemohl si třeba jen na hoďku udělat soukromí, že nebylo prostě kam „utéct“. Tak nějak mi prostě řekl, že by se mnou do IVF šel, ale jen kvůli mě, že on už by dítě prostě mít nemusel, ale že mě chápe, že mi rozumí, proč a jak to chci.. Bavili jsme se o tom celkem dost rozumně, ptal se mě, jestli kdyby mi řekl, že ne, tak jestli bych mu to pak vyčítala a já odpověděla, že jo, že určitě by časem došlo na to, že bych mu to vyčítala
.. protože to vím a nechci ho v takovýhle důležitý situaci vodit za nos.. říkal mi, že se bojí, aby to mezi námi nebyl pak v budoucnu problém… já ale zase si říkám, že přeci nemůžu chtít mít dítě s někým, kdo to dělá jen kvůli mě a ne i kvůli sobě… je blbý to, že to mám stěžený tím, že nemůžu počít přirozeně, moje šance na přirozený početí jsou tak asi 5 %. Spíme spolu teda bez ochrany a nedává si pozor, ale až po tom, co jsem mu vysvětlila, jakej mám problém. Vím, že to řeším možná předčasně, ale zase si myslím, že je důležitý vědět tohle takhle na začátku. Na dítě už taky nejsem zrovna nejmladší, už mi taky není 20
.. co byste dělaly na mém místě vy? opustit ho kvůli tomu teď určitě nedokážu, to vím, že bych nedala.
Jsem zvědavá na reakce. Ale je jasný, že takhle důležitý téma, jako mít či nemít dítě u ještě bezdětné „třicítky“, se nemůže zamést pod koberec s tím, že se to nějak v budoucnu vyřeší. Je to časovaná bomba. A to furt bydlíte takhle blbě v malém bytě, nebo už je přítel pohodlnější a současný životní styl nechce měnit, ani kdybyste měli hrad?
Příspěvek upraven 29.09.15 v 15:05
U vás je problém, že se znáte jen ten půlrok. Takže od něj ještě moc nemůžeš vědět, co čekat. Jsi zamilovaná a i když jsi mu správně přiznala, že bys mu to vyčítala, neumíš si představit, že by to byl teď důvod rozchodu. Pokud by to přirozeně šlo, ani by nevěděl jak, asi by to taky bylo jednodušší. Přišel by k hotovému a nějak se snad zhostil role otce. Ale pokud to bude obnášet stres, načasování, odběry,…, tak tím spíš se mu do toho v jeho věku asi chtít nebude a mohlo by to vás vztah zničit, myslím si. ![]()
Ale chápu, pokud máš na paměti i to, že bys musela ještě hledat dalšího dobrého partnera a potenciálního otce, na což teď asi fakt chuť nemáš. Není to snadné… ![]()
Asi bych byla hodně nervózní a mermomocí chtěla vědět, na čem jsem. A to by dost možná i zapříčinilo rozchod. ![]()
Jo, ještě jsem zapomněla dodat, že teď žijeme v mém bytě 2+1. já vás chápu, jak to myslíte, ale on mi neřekl vyloženě NE, proto se s ním rozcházet ani náhodou nechci, za poslední roky jsem měla fakt šílený období a teď jsem tak strašně ráda, že jsem se usadila a že někoho zase mám opravdu ráda, ale vím, že mě to přejde, že už nebudu mít tolik ty růžové brzy, ach jo.. žere mě to ![]()
zakl.