Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
já bych do toho šla, pokud je zvlášť vchod a tudíž se nemusíte vůbec vidět, ev. se hádat, kdo pošlapal chodbu, apod. Já nemám se svou tchýní žádný problém, ale bydlet bych s ní memohla.
Naopak moje sestra tak bydlí už 12 let a je spokojená, a to mají společný vchod a chodbu…oni bydlí dole, rodiče nahoře. Ale oni jsou moc milí, takový pohodáři.
Jó, těžký rozkhodování…asi by mi vadilo, že tam nikoho neznám…
Alenka
Ahoj,
ja si myslim, ze na vsem jsou mouchy a nic neni zadarmo. Takze i tohle ma klady a zapory, to si nevyberes. Ale nez bydlet v byte, kde si souseduv pubertak po vecerech pousti magic na plny koule /a s tim nic nenadelas/ a kde je mimojine taky slyset kdy se koupes, milujes, varis, tak bych radeji brala dum se zahradkou a rodici…Je-li dvougeneracni, jste dospeli, dokazete se snad dohodnout na pravidlech. I kdyz budes bydlet v baraku sama, budes mit zase jine starosti, takze nic neni stoprocentne bezva…
Ahoj,
je opravdu těžké radit Ti takhle z křesla, když je neznáme.
Nicméně já bych s rodiči taky nebydlela ani za mák a to je mám ráda a ráda je navštěvuju. Nevadí mi ani jezdit k tchánovcům, ti jsou taky fajn, ani moc neradí, nepoučujou a mají celke podobný názor na výchovu jako já, ale přeci jen jsou jiní. Doteď do nich nevidím a když jsme tam, nikdy nejsem úplně uvolněná.
Takže díky bohu, že máme kde bydlet, a i když je to tu malý, jsme tu sami.
Moji tchánovci bydlí sami v domečku. Maminka mojí tchýně nedávno ovdověla a zůstala sama daleko od ostatních příbuzných. No a tchýně raději jezdí 150 km za ní na návštěvu, stále se stará, jestli babi něco nepotřebuje, volají si, ale ani ve snu ji nenapadlo ji pozvat bydlet k nim, protože i když má svoji maminku moc ráda, tak má taky ráda své soukromí. Ale myslím, že tady v tom případě to ani nikoho nenapadlo. Babi je tam sice sama, ráda nás přijede navštívit, chvilku pobyde a zase se ráda vrátí do svého hnízdečka.
Myslím, že je jen málo vyjímek, kdy to více generacím klape. Ať si vzpomenu na kohokoli v mojí rodině nebo známých, nikde to ale bohužel nešlo.
Pro Tebe, i, to je určitě těžké rozhodování, když manžel CHCE. Ale i za cenu hádky a složitého vysvětlování to stojí za to ho přesvědčit.
Nebo pokud to je možné, tak to třeba jen zkuste a byt si nechejte. Po pár měsících, možná mnohem dřív budete chytřejší. A tchýni rovnou na rovinu řekni, že si to chceš vyzkoušet, jestli Vám to všem bude klapat. Jestli to pochopí, tak je to OK, jestli ne, asi by to stejně neklapalo.
Zdar a sílu a chápavého muže přeje
M.
Ahoj,
taky bych si to pořádně rozmyslela.Tedy,my máme jasno podle zkušenosti švagrové.Aby nezůstali tchán s tchýní v poloprázdném baráku,zůstala tam chudák v dobré víře bydlet.(My jsme zbaběle utekli do 2+1,40km daleko)
Po narození neteře přestala tchýně respektovat hranice švagřiny domáctnosti a prostě si je pro sebe spojila.To,že když jí v kuchyni něco dojde,zaběhne k švagrové a vezme si to,to by se dalo pochopit,ovšem,kdyby to nebylo pravidelně v její nepřítomnosti a věci občas i vrátila.Ale aby lezla v noci švagrové do ložnice kontrolovat malou s tím,že měla pocit,že malá nespí,lézt do skříních s tím,že musí mít přehled,kde co je,aby nehledala věci,až bude malou hlídat nebo prát v pračce švagrové,protože tchýně má doma novou a byla by škoda jí používat,když ta švagrové je už 2 roky stará,to je fakt vrchol.
Kecá do vaření,koupání,úklidu,prostě do všeho.Nepomáhají domluvy,hádky,nic.Ona to přeci nemyslí špatně,chce mít rodinu pohromadě.Otec neteře to bohužel už nerozdejchal a vzal do zaječích.Švagrová se sice brání,ale je stejně jako muj muž vychovaná k úctě k rodičum.
Opravdu bych zvážila,zda bydlet s rodiči nebo se spolehnout sama na sebe a svou rodinku a žít v bytě,třeba i v paneláku v 1+1 a mít klid…
Ahoj, já být tebou, tak si to raději pořádně rozmyslím.
Mluvím z vlastní zkušenosti, protože bydlíme v baráku, který patří tchánovům a není o co stát. Dokud to tak nebylo, tak jsem si taky myslela, že je tchýně zlatá a po nastěhování a narození dětí je to jenom horší a horší. Do všeho nám mluví, snaží se neustále pro:,–(it svoje a když není po jejím, tak mě pěkně pomlouvá. Mí rodiče a babička k nám nechtějí chodit, protože sotva přijdou a chtějí se pomuchlovat s klukama, tak už je tu tchyně a kluci jsou z ní samozřejmě úplně hotoví. Dělá nám vyloženě naschvály.
Jak říkám, raději si to pořádně zvaž, protože potom už není úniku. Já kdybych měla možnost, tak odtud prchnu někam hodně daleko.
Ahojky, ja bych teda ani s jednema rodicema nebydlela. Do svych 24 let jsem bydlela v dvougeneracnim dome (s rodicema a prarodicema) a byl to vzdycky jenom des. Nejlepsi je mit je blizko, ale rozhodne ne v baraku. Tak poradne rozmyslej.
Romca a David, 1 rok
to je ale odpovědí! Já mám taky tchyni dirigentku v dobrem, nekdy se to da, nekdy ne, generál je taky moje maminka a babicka - s tema bydlime v dvougeneracnim domku zase my! No kdybych mohla byt sama tak nevaham a jdu!! I pres dve domactnosti k nam porad lezou a otravujou, vyhoda je samozrejme zahrada a pohlidani, ale myslim, ze bych to dovedla ozelet, jen kdybych byla ve vlastnim sama s dcerou a manzelem.
Ony vsechny ty rady „ja to nemyslim zle, chci ti poradit“ se dokazou zvrtnout a byt neprijemne a otravne.
Muj nazor je, ze s rodici se vychází nejlépe, kdyz s nima nebydlíte.
Zalezi samozrejme, jak s nimi vychazis ty, ja pred tehu taky s tchanama nemela sebemensi problem, jsou fajn, jen ohledne vychovy nasi holcicky je to jiny kafe a jina generace a oni to nedovedou pochopit, ale jinak je mam rada, ale bydlet s nimi, to tedy ne.
Radka
Ahoj,
bydlíme taky s přítelovou mamkoua a bráchou, a pokud budu moci vypadnu odtud hodně rychle, není nad to mít vlastní soukromí.
Ahoj,
tak pokud bych neměla na výběr, tak byh šla. Ale za zkušenosti vím, že to je fakt strašný bydlet s rodiči. To nejde dohromady. Bydleli jsme u mých rodičů,ale stejně to neklapalo. Vždycky se něco našlo.Že luxuju v úterý je problém, luxuje se vždycky ve čtvrtek, atd… Teď bydlíme od sebe asi 200m a občas se jdeme navštívit, teď když máme mimčo, tak častěji, ale všechny hádky jsou pryč.
Ale měla bys to zvážit a hlavně si o tom popovídat s manželem, snad tě pochopí. Jestli to pochopí i tchyně je jen na ní, ty žiješ přeci s manželem.Tak ti přeju hodně síly a odvahy.
Káťa
My taky bydlíme s rodiči. Oni v přízemku, a my v patře. Máme svoje bytečky, a když nechci, tak se vlastně ani nevydíme.A tchánovci k nám nahoru jen tak nevlezou… to už musí něco jo potřebovat aby přišli.Takže u nás pohoda. A vycházíme spolu fajn.
Mě to takhle vyhovuje - tchánovci pohlídají, nebo malýho vyvezou a já mám chvíli „klidu“
…
Jestli máš s rodiči dobrý vztah - tak prořč bys nešla
Ahoj, oživuji téma protože nemohu zakládat nové téma a nenašla jsem žádné téma vhodnější mého problému. Tak tedy. Bydlíme s přítelem s mými rodiči, plánujeme se odstěhovat za půl roku do Prahy, ale zatím musím zůstat v Litoměřicích kvůli škole. Máme 9. měsíčního synka a já se starám jako každá máma o domácnost (peru, žehlím, uklízím, vařím atd) každodenní kolotoč. Moje máminka pracuje jako pekařka v prodejně a vstává ve 4 ráno ( nemusela by ) ale prý potřebuje 2 hodiny na to aby se probudila. Táta je živnostník a dělá zednické práce - je šikovný a pracovitý domů chodí někdy v 5 někdy dřív někdy zase později. Teď k problému ani jeden z nich si neváží mé celodenní práce a uklízím po nich jako služka. Chápu že jsou unavení a chtěji mít klid a odpočinout si a tak nečekám, že po příchodu domů budou uklízet, ale oni si ani nevšimnou, že jsem po nich uklidila,, bordel,, který nadělali po té co se vrátili z práce a po sobě se to neuklidili a šli rovnou spát. Mne tak čeká ráno zase uklízení na novo. Jasně uklid nádobí je asi v každé domácnosti každodenní práce, ale úklid koupelny, mytí záchodu, luxování a uklízení jejich špinavého prádla, které odhodí jak jen se jim to hodí a je jim to jedno, že byt je uklizený. Příjde mi, že jim je to jedno a neváží si toho že je zrovna něco uklizené nebo čisté a že si asi říkájí že to po sobě uklidit nemůsí, přeci jen příjdou z práce a ono je opět uklizeno. Nikdy jsem nebyla dcera, která by se bránila domácímu uklidu a brala za těžko vynést odpadky, vynést koš a uklidit nádobí. Ale tohle je opravdu moc. Když je upozorním že bylo uklizeno a že je zas bordel po tom co oni příjdou z práce osočí se, že oni přišli, celý den pracovali a jsou unavení, ale nevidím problém v tom aby když vidí, že je uklizeno tak jednoduše ten pořádek přinejmenším udržují. Už nevím jak jim slušně říct, že tu všechno nebudu dělat já a že chci aby si minimálně vážili mé práce a udržovali to co jsem zrovna za celý den uklidila. Už jsem z toho fakt zoufalá, protože pečuji o domácnost 4 dospělých a jednoho dítěte a kromě přítele, který mi když je doma pomůže se o nic nikdo nestará a je jim to jedno. Včera jsme třeba vytepovali sedačku, která byla pinavá od psů a už sakra dlouho a nikdo na ní nesáhl, jen jsem slýchala jak je jako,, prase,, a oni jen přišli z práce a koukli, že je čistá, ale že by jsem pocítila nějaký,, jééé vy jste jí vyčistili,, prostě nic!! Musila jsem na to upozornit aby jsem se dočkala slova,, jooo všiml/a jsem si,, Poradte někdo co mám dělat a jak ji mám říct že tohle je moc a že to všechno nemohu táhnout sama? Ne když si toho nikdo neváží???
@Anibas55 Bydlíte v jednom bytě? Buď to neuklízej a nebo to uklízej pro svůj dobrý pocit. Pokud jsou takoví, že si nevšimnou či nepochválí, tak je nezměníš a zbytečně se užíráš ![]()
Ahoj situace se asi nezmění, prostě uklízej to co potřebuješ co chceš.
Třeba jejich prádlo jim dej k nim na postel, ale zase byste se asi nejspíš pohádaly.
Vydrž ten pulrok.
Uteče to a budeš mít svůj klid.
@jenny.fields píše:
@Anibas55 Bydlíte v jednom bytě? Buď to neuklízej a nebo to uklízej pro svůj dobrý pocit. Pokud jsou takoví, že si nevšimnou či nepochválí, tak je nezměníš a zbytečně se užíráš
Já jsem puntičkářka a existovat v,, bordelu,, nedovedu - kazí mi to náladu, ale to když mám vyšůrováný celý byt a celý den se snažím ho udržovat a jim stačí být hodinu doma a absolutně to není vidět a u nás je to jako po výbuchu je dost síla a tak šíleně mne to vytočí. Když jsem se několikrát na truc na uklid vyprdla a uklíela jen to co jsem nadělala já s malým měli by jste vidět jejich vražedné výrazy když přišli domů a po několika dnech mi bylo vyčteno, že jsem doma že jsem neuklidila, co jsem celý den jako dělala a že si snad myslim, že když přídjou z práce tak že nebudou uklízet a že je opravdu příjemný přijít z práce do takového bordelu…:( už nevím co mám dělat
@Anibas55 Ahoj, napadá mě jediná věc co by ještě mohla pomoci… Uklízej před nimi.
Maminka dopije kafíčko? Pomalu od huby bych jí odebírala hrnek a hned před ní bych ho začala umývat. Tatínek se v předsíni zuje? Čekala bych ve dveřích a hned co by se zul tak bych ty boty brala a srovnávala do koutku. Maminka si umyje ruce? Okamžitě bych za ní šla do koupelny a opláchla po ní umyvadlo. Tatínek vstane z gauče? Hned bych vylítla taky a srovnala po něm potah a polštářky.
Třeba by jim to secvaklo, že je z tebe služka a zastyděli by se ![]()
JInáč ti stejnak nezbyde než počkat těch půl roku až se odstěhujete… a budiž ti útěchou ten pocit jak si bez tebe poradí a zda-li si budou muset začít uklízet sami i když se vrátí utahaní z práce, páč nikdo jinej už to za ně neudělá ![]()
Dovolím si ještě napsat, že já měla doma to samé. Jako náctiletá když jsem bydlela s našima tak jsem si taky připadala jako služka. Veškerý úklid byl svalován na mě, moje vzácná maminka nebyla schopná utřít parapety. A jen řekla mě: „Utři parapety!“
Těšila jsem se na chvíli kdy se odstěhuju a podle jsem se v duchu smála když jsem si představovala jak to moje maminka bude dělat, až já odejdu, sama.
Moje drahá matka to vydržela dělat půl roku, pak si pořídila pani na úklid, která k ní dochází 1× týdně. ![]()
Příspěvek upraven 05.05.13 v 09:49