Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ježiši, tady se dělá, jako když to byla poslední hra v životech těch kluků.
Dokážou k sobě vůbec být lidi ještě tolerantní a ustupovat si? S námi se tahali 15 letí kluci a samozřejmě, že je to nebavilo a otravovalo - ale byli vychováni k tomu, aby byli k mladším tolerantní a brali na ně ohledy. Kdyby byl ten starší kluk můj, tak ho sjedu na tři doby, že je 20 minut snad nebude stát život. Ne, tenhle je vedený k tomu, že je nedotknutelný, vždy musí být po jeho a tolerovat nemusí nic a nikoho. Přeci se nebude s někým obtěžovat jen protože někdo chce… Opravdu úžasná výchova. Dělej jen to co chceš ty, na pocitech druhých nezáleží. Ale co se divím, ono to dle toho už vypadá.
A zase se můžete poprdět. ![]()
Papínek může být hrdý, jakého bezohledného a sebestředného smradíka vychoval. Místo toho, aby mu řekl: Hele Honzíku, je malej a obdivuje vás. To je přece hezký, ne? Tak ho na chvíli k sobě vezměte, bude mít radost a vás to nic stát nebude.
Hrozná doba. ![]()
@AnnaNuvoletta07 píše:
Ježiši, tady se dělá, jako když to byla poslední hra v životech těch kluků.Dokážou k sobě vůbec být lidi ještě tolerantní a ustupovat si? S námi se tahali 15 letí kluci a samozřejmě, že je to nebavilo a otravovalo - ale byli vychováni k tomu, aby byli k mladším tolerantní a brali na ně ohledy. Kdyby byl ten starší kluk můj, tak ho sjedu na tři doby, že je 20 minut snad nebude stát život. Ne, tenhle je vedený k tomu, že je nedotknutelný, vždy musí být po jeho a tolerovat nemusí nic a nikoho. Přeci se nebude s někým obtěžovat jen protože někdo chce… Opravdu úžasná výchova. Dělej jen to co chceš ty, na pocitech druhých nezáleží. Ale co se divím, ono to dle toho už vypadá.
A zase se můžete poprdět.
Papínek může být hrdý, jakého bezohledného a sebestředného smradíka vychoval.Místo toho, aby mu řekl: Hele Honzíku, je malej a obdivuje vás. To je přece hezký, ne? Tak ho na chvíli k sobě vezměte, bude mít radost a vás to nic stát nebude.Hrozná doba.
jasně, takže je to nakonec chyba toho sedmiletého ![]()
@Ploskutáček píše:
Já jaxi nechápu potřebu se ptát cizích lidí na netu, zda jsem se zachoval/a v konkrétní situaci správně. Pokud potřebuju od druhých razítko správnosti postupu, asi nemám dost sebevědomí a sebedůvěry. Když mi většina řekne, že by se zachovala stejně, opravdu to nutně znamená, že ten postup/řešení situace bylo vždy spravné? A když mi většina napíše, že by to řešila jinak, budu se akorát cítit hůř.Mě zaujala na celé diskuzi jiná věc, omluvte mou neznalost, děti nemám a jet do města na hřiště pozorovat matky s dětmi by mohlo způsobit, že by se o mě začaly zajímat jisté orgány, ale to je to na hřišti vždycky takovýhle adrenalin? Občas zahlídnu něco tady v diskuzi, občas vidím něco ve filmech, jak je to doopravdy? Berou matky svoje děti na hřiště, aby je socializovaly, nebo aby si od nich odpočinuly? Tu a tam zahlídnu zde v diskuzi názor, že dost matek kouká do mobilu nebo si čtou knížku. Pokud je dítko příliš kontaktní, zvědavé nebo otravné (a ne, nejsou to synonyma), může to být pro matku, její dítě i okolí docela náročný. Dá se navštěva hřiště vůbec užít, nebo pořád musíte být ve střehu, zda potomek nikde nepadá, někdo mu nedělá příkoří nebo nedělá příkoří někomu on. Nevím, jaká je průměrná doba strávená na hřišti, ale umím si představit, že někdy může po návštěvě hřiště přijít člověk domů servaný, jako kdyby skládal vagón uhlí.
Jaké je to dnes na hřišti?
Příspěvek upraven 05.07.23 v 09:45
Dítě na hřiště bereš, aby to tam dítě bavilo a aby ses s ním doma nezblaznil. Děti cca do 4 let je potreba mít pořád na očích a většinou i aktivně se mu věnovat (točit kolotoč, houpat, stavet z písku etc.). Minimálně na něj koukat, takže non-stop pozornost. Když už je starší (tak 5 let) a čirou náhodou se zabaví s kamarádem, tak máš třeba 5 minut v kuse kouknout do mobilu nebo přečíst knížku, což se ti doma většinou nepoštěstí.
Být matkou menších dětí je prostě o tom, že 100 procent času dáváš pozor, co to dítě dělá kde je etc. a je to dost náročné. Proto někdy nemáš sílu něco posté řešit, jako tady zakladatelka, a byla ráda, že má chvíli klidu i když za cenu, že její dítě otravuje jiné děti. Jinak totiž 24 hodin denně zaměstnává tu matku, což je hezké, ale strašně vyčerpávající - tahle zkušenost je nepřenosná.
Takže ano, pokud má ta matka 5 minut, aby se koukla do mobilu v klidu, tak to asi udělá. Není to ale ten důvod, proč jít na hřiště, stejně víc než 5 minut v kuse nedá.
@Ploskutáček píše:
Já jaxi nechápu potřebu se ptát cizích lidí na netu, zda jsem se zachoval/a v konkrétní situaci správně. Pokud potřebuju od druhých razítko správnosti postupu, asi nemám dost sebevědomí a sebedůvěry. Když mi většina řekne, že by se zachovala stejně, opravdu to nutně znamená, že ten postup/řešení situace bylo vždy spravné? A když mi většina napíše, že by to řešila jinak, budu se akorát cítit hůř.Mě zaujala na celé diskuzi jiná věc, omluvte mou neznalost, děti nemám a jet do města na hřiště pozorovat matky s dětmi by mohlo způsobit, že by se o mě začaly zajímat jisté orgány, ale to je to na hřišti vždycky takovýhle adrenalin? Občas zahlídnu něco tady v diskuzi, občas vidím něco ve filmech, jak je to doopravdy? Berou matky svoje děti na hřiště, aby je socializovaly, nebo aby si od nich odpočinuly? Tu a tam zahlídnu zde v diskuzi názor, že dost matek kouká do mobilu nebo si čtou knížku. Pokud je dítko příliš kontaktní, zvědavé nebo otravné (a ne, nejsou to synonyma), může to být pro matku, její dítě i okolí docela náročný. Dá se navštěva hřiště vůbec užít, nebo pořád musíte být ve střehu, zda potomek nikde nepadá, někdo mu nedělá příkoří nebo nedělá příkoří někomu on. Nevím, jaká je průměrná doba strávená na hřišti, ale umím si představit, že někdy může po návštěvě hřiště přijít člověk domů servaný, jako kdyby skládal vagón uhlí.
Jaké je to dnes na hřišti?
Příspěvek upraven 05.07.23 v 09:45
Ode všeho trochu. Na hřišti by měl najít jiné děti a já jiné matky, se kterými chvíli poklábosím a odpočinu si. Nebo tam matky nejsou a já jen tak čučím doblba. Teď už můžu nechat dítě na hřišti samotné, ale přesto si tam beztrestně na hodinku sednu a pozoruju cvrkot. Dřív jsem dozorovala a ve chvíli, kdy si měly děti ublížit, jsem zasáhla. Jinak jsem nechala, ať si spory řeší sami a nestála mu za zadkem
@Ploskutáček píše:
Pravda v jednání lidí neexistuje. Pravda je, že mám zelený tričko a k obědu sekanou. Ale v mezilidský interakci a komunikaci na pravdu nevěřím, protože tam lidi jednají podle pocitů. Vezmi si, jak se i tady dokážou holky poštěkat kvůli svým „pravdám“. A další věc je, že lidi obecně nesnáší kritiku. Když o někom řeknu, že je vůl/kráva, tak je to pravda, nebo ne? Pravda to být nemusí, protože to vypovídá jen o mých pocitech z toho člověka, pro dalších 10 lidí může být ten člověk super. Za mě je život spíš o pocitech, kteří v nás druzí vyvolávají (a my v nich), rozhodně bych nevydával pocity za fakta a pravdy.Anebo je pravda to, na čem se shodne většina? Pokud si většina v téhle diskuzi myslí, že tazatelka situaci na hřišti nezvládla, tak je to pravda, nebo ne? Život je o tom, že bychom neměli dělat nic, co druhým vadí, stejně tak oni nám, jenže každý má tu toleranci ke druhým, ten práh, kdy vypění, někde jinde. Pokud bychom hned všem ustupovali, každý si nás namaže na chleba, protože furt někomu něco vadí, a člověk bude vyklízet pole a ustupovat už při prvním náznaku konfliktu/sporu, taková subinka.
A druhý Paul je, že budeme pocity druhých ignorovat (aby ses nepo…), je to složitý. Někdy přemírá tolerance škodí, stejně tak přemíra arogance. Některý jsou ostrý jako břitva a spláchnou vás při prvním prohřešku, na jiných můžete štípat dříví.
Příspěvek upraven 05.07.23 v 10:51
Ty jsi prostě super člověk
![]()
@Johli píše: ‐----
Hřiště bývá u každého paneláku, nevím proč chodit někam dál kor když si nejste jistí co se tam vyskytuje za individua.
Kdybych měla plašit co všechno by se mohlo stát tak mám ze svého 30 letého syna mamánka kterému musím furt stát za zadkem.
Srovnáváš tvého dnes třicetiletého tehdy zdravého syna v minulým století, kde jste bydleli na sídlišti s hřištěm, se čtyřletým nejspíš ADHD synem zakladatelky v dnešní době, kdy ani nevíš, kde bydlí ![]()
@Keyllah píše:
jasně, takže je to nakonec chyba toho sedmiletého
Má správný úhel pohledu. ![]()
@Zeoli píše:
Srovnáváš tvého dnes třicetiletého tehdy zdravého syna v minulým století, kde jste bydleli na sídlišti s hřištěm, se čtyřletým nejspíš ADHD synem zakladatelky v dnešní době, kdy ani nevíš, kde bydlí
V některých městech je opravdu spoustu dětských hřišť ale u nás je to bída s nouzí, jediné hřiště které za něco stojí je to o kterém píši. Tím pádem na to hřiště prostě chodí hrozně moc lidí protože je prostě nejlepší a jak známo čím víc lidí, dětí se někde vyskytuje tím větší je pravděpodobnost že nastane nějaká kolizní situace mezi dětmi ![]()
Je to moje první a asi nejspíš poslední dítě a prostě možná dělám chyby a v některých situacích nereaguje úplně na jedničku s hvězdičkou, ale je to tím že prostě plno je toho pro mě neznámého a nemám to ještě zažité.
A čerpat nějaké zkušenosti z toho co bylo když já byla dítě se moc nedá protože zase v té době se spousty věcí dělalo jinak a některé věci se zase pro změnu neřešili vůbec ![]()
Jako máma pětiletého syna podobného ražení tě chápu, leze to prostě na nervy. Na jednu stranu člověk chce, aby se dítě vyběhalo, na druhou ho štve to obtěžování. Taky mi zdrhal za většími dětmi, kterým se to nelíbilo. Prostě jsem ho odvedla a pokud se tak stalo potřetí, odcházeli jsme. Jeho svoboda končila tam, kde narušoval svobodu druhých. Tak to pro mě platí i v životě. Je pravda, že mu taky nejvíc pomohlo, když ho jednou ti starší kluci, ne zrovna hezky, poslali pryč, protože si s ním nechtěli hrát, on po nic ale nic neházel a já na to nijak nereagovala. Vyřešili si to mezi sebou. Pokud by on po nich začal něco házet, sbalila bych ho a šlo by se pryč.
@Ploskutáček píše:
Ktera by se mnou sla na hristi?
Takze po tobe tam jsou ty kondomy ![]()
Chyba byla sice na tvojí straně, ale je to maličkost. Občas se něco podobného stane každému. Zapomeň na to.
@Tarena píše:
Takze po tobe tam jsou ty kondomy
No, jsou, ale propichany.
@Anonymní píše:![]()
V některých městech je opravdu spoustu dětských hřišť ale u nás je to bída s nouzí, jediné hřiště které za něco stojí je to o kterém píši. Tím pádem na to hřiště prostě chodí hrozně moc lidí protože je prostě nejlepší a jak známo čím víc lidí, dětí se někde vyskytuje tím větší je pravděpodobnost že nastane nějaká kolizní situace mezi dětmi
Je to moje první a asi nejspíš poslední dítě a prostě možná dělám chyby a v některých situacích nereaguje úplně na jedničku s hvězdičkou, ale je to tím že prostě plno je toho pro mě neznámého a nemám to ještě zažité.A čerpat nějaké zkušenosti z toho co bylo když já byla dítě se moc nedá protože zase v té době se spousty věcí dělalo jinak a některé věci se zase pro změnu neřešili vůbec
Více dětí neznamená, že chyby dělat nebudeš. Chybujeme každá, ať máme jakýkoliv počet dětí, je to normální.
Nečetla jsem celou diskuzi, ale podle mě jsi ho měla z toho hřiště vzít pryč, protože evidentně dělal něco, co někomu jinému vadilo, a ty jsi nebyla schopná tomu zabránit vysvětlením, voláním, odkloněním pozornosti ani ničím jiným, takže zbývá odchod z hřiště.