Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejsi v tom sama, doslova a do pismene
no já natom byla stejně a stále jsem, tak se s tím sžívám a věřím že to je pouze černá představa a že bude realita jiná. Že moji chlapci nebudou mit ve vyberu partnerek spatnou ruku a ze nezapomenou kým jsem pro ne byla…
Tak víš jak, můj muž se taky držel při pohledu na UTZ za hlavu, zmohl se jen na „do prdele, zase pinďour“… dneska má prd a nejradši by si nafackoval za to že to někdy vypustil z pusy…
Já mám doma malého raubíře a čekáme druhé. Nenecháme si to říct, ale já si už z principu kvůli okolí, které nám pořád podsouvá, že chceme určitě holčičku, říkám, že dva kluci by byli fajn.
Svatební šaty jsem s mamkou nevybírala, vlasy jsem měla nakrátko, a s prvníma láskama jsem se nesvěřovala, řekla bych, že jsem měla k oběma rodičům stejně blízko. Tchánovce i rodiče máme poměrně blízko a navštěvujeme je zhruba stejně, aby měl malý se všemi prarodiči hezký vztah. Tchýni mám ráda. Moc nechápu to přesvědčení, že pouto mezi matkou a dcerou by mělo být nějak výjimečné oproti poutu matka-syn, otec-syn, otec-dcera. Já to vnímám úplně stejně ![]()
Jo a já tě také potěším, také bydlíme v 3. generační vilce s manželovo mamkou, taťkou a ještě tu bydlí i babička… No a naše malá také více tíhne k manželovo rodičům, z jeho stany je to první narozená holka za 60 let… všechny holky byly jen přivdané, takže se hooooodně oslavovalo… ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Předem se omlouvám, ale možná bude můj příspěvek pro někoho sobecký, ale potřebuji se svěřit a vypovídat.
Jsem maminkou krásného a zdravého čtyřletého chlapečka. Vždycky jsem si k němu přála ještě holčičku. A tak jsem byla hrozně šťastná, když jsem v září objevila na testu dvě čárky. Těhotenství je od začátku úplně jiné než se synkem, tak jsem si říkala, že by ta holčička mohla vyjít. Ve středu jsme byli na genetice a doktorka nám oznámila, že čekáme chlapečka. Byla jsem hrozně moc ráda, že je vše v pořádku, miminko má vše tam, kde mám mít. Ale doma to na mě nějak dolehlo. Dokonce jsem i chvili brečela.
Mrzí mě, že nikdy nepoznám ten vztah maminky s dcerou, nikdy nezažiju takové ty holčičí starosti, nepůjdu s dcerkou vybírat šaty na maturák, na svatbu, apod.
Jsem hodně citlivý člověk a rodina je pro mě vším. Mám úžasný vztah se svojí mamkou a dokonce s nimi bydlíme v dvougeneračním baráčku. Tak jsem si to moc přála začít i s dcerkou.
Bojím se, že jednou zůstanu sama, že kluci si najdou partnerky, se kterými si třeba nebudu rozumět a nebudou za mnou tolik jezdit. Vidím to u svého manžela. Maminku má sice rád, ale stejně jsme pořád více s mými rodiči a k tchánovcům jezdíme jen občas.
Vím, že některá ženské by dali vše za to, aby mohly mít dva zdravé kluky a říkám si to pořád dokola…
Třetí dítě už asi nebude. Manžel je jedináček a jedno dítě by mu stačilo.
Jen je mi to prostě líto…
Ja jsem podruhé tehotna a pevne doufám, ze tentokrát se nam narodi zdrave miminko, na pohlaví vazne nesejde. Nerouhej se. Preju ti, aby tvé zklamání brzy preslo a ty ses mohla radovat ze zdravého miminka, coz mnohe berou jako samozřejmost, ale naopak je to obrovsky dar!
@BlueFairy píše:krásně napsáno
Děkuji
Já sama mám dva kluky a vždycky na tom vidím pozitiva. Nikdy jsem si neposteskla nad tím, že nemám dceru a i u své a manželovy rodiny vidím, že dcera+matka= kamarádky neplatí jen tak samo o sobě.
Raduj se z toho co máš než smutnit z toho, co nemáš. Holka by se ti mohla odstěhovat do zahraničí a málo platné, že je to holka, l na kafíčky byste stejně nechodily.. Mohlo ti být druhé dítě třeba odepřeni úplně. 2 kluci si budou rozumět víc než holka a kluk. Ale na jednu stranu, tě chápu. Já si z tohohle důvodu nenechala u druhzého říct pohlaví. Věděla jsem, že když se dozvím, že je to kluk a budu ho držet v náručí, budu cítit jen štěstí, ale když se to dozvím ještě v těhotenství, že bych cítila asi i zklamání a že si to ten drobeček ve mně nezaslouží.
Jinak známá porodila druhého kluka a strašně ji zklamalo, že to není holčička.. ještě v 6tinedělí zahlásila, že chce hned další, že chce tu holčičku. Na druhorozeného od začátku kašle, minimální projevy lásky, nevěnuje se mu, když to vypadalo na zdrav. problém a cvičení Vojtovky, řekla, že nikde lítat nebude, že se to spraví samo.. atak podobně.. no chlapeček podle toho vypadá.. Teď před Vánoci porodila třetí..a zase kluk..jen z hrůzou čekám, co bude.. a toho prostředního je mi líto dvojnásob, teď už na něho nebude mít čas ani lásku tuplem..
Mám dva syny a dceru, s klukama si rozumím víc, dcera bydlí daleko, málo se s ní vidím. Nezoufej a doufej ve fajn snachy. ![]()
Já snila o holčičce od patnácti, celou tu dobu mám vybrané jméno…
S tím že první bude kluk jsem počítala, stejně jako s tím že druhé bude 100% holka. Když mi dr řekl na utz že to vypadá na kluka, vůbec jsem nechápala a trvalo mi dva velký větrníky než jsem to strávila ![]()
Ted už bych pucka nedala, ale někde tam pořád ta nesplněná touha je, zvlášt když vím že třetí už nebude…
Jsem prvni anonymni, ja bych druheho prcka taky nedala, je to takove slunicko, uzivam si ho vic nez prvniho, protoze si ted uz vic uvedomuju jak rychle mi vyroste z tohi pidi miminka a uzasnyho batolete do vzdorujiciho triletaka. Jen porad mi to uvnitr chybi, ta touha mit i dceru, nevim jak to vic vysvetlit, vazim si dvou zdravych deti, ale je to ve me, jsme v rodine jen parecky i z manzelovi strany tak je mi to nejak blizsi, zname a najednou dva kluci. U nas a u manzelovi sestry tedy plati, ze dcery mame pekne vztahy s maminkami a zustavame u nich ale mam pekny i s mazelovou maminkou, ale to neni stejne. Bojim se ze budu mimo, kluky budou zajimat veci co nezajimaji me a budu v rodine mimo.Cele tehotenstvi jsem si zvykala ze budou dva kluci, vidim tam i vyhody, ale proste ta touha tam je.. Jak vidim copatou cacorku tak me to vzdycky bleskne hlavou, ze bych taky chtela..kazdy to ma jinak nekomu je to jedno, nekdo kdo ma co chtel nechape a pochopit nemuze…
Mno nezměníš to, prostě to tak je a musíš se s tím smířit a těšit se.
Já jsem to taky obrečela, ačkoli jsem byla strašně ráda, že je všechno v pořádku. Moje švagrová má doma kluky 3, teď je na samým začátku dalšího těhotenství, představ si, co se jí musí honit hlavou.
Je pravda, že kecy jako to je škoda, že nemáte páreček…jako bych to mohla ovlivnit.
Mno ve finále se mi stejně nelíbí růžová barva.
Kluky miluju úplně nejvíc na celým světě.
Já byla z tohoto podobného takto rozladěná u prvního těhu, chodila jsem po obchodě s mimi věcmi a byla smutná, že nebudou šatečky a copánky apod. Ale jsem moc ráda, že to byl kluk (navíc se teď o sestřičku krásně stará), teď napodruhé nám vyšla holka.
Ale úplně chápu tvé pocity - přesně takhle jsem vše brala i já (kluci za mámou tolik nejezdí, není to takový ten vztah jako s dcerou) a kdovíjaké budou snachy apod.
Ale pozor: Tchýně má dceru a syna (dcera za ní jede párkrát do roka) a my (někdy manžel sám, někdy vezme starší dítko s sebou, někdy jedeme všichni) jezdí v týdnu a každý víkend). A i bych řekla, že na synovu rodinu více tchyně drží než na rodinu své dcery.
Takže to vše opravdu záleží spíše na tom jaké si vypěstujete vztahy. Ano, kluci se časem od mámy více odtáhnou než ta dcera, ale pro každého, kde jsou rovné a dobré vztahy je máma prostě máma.
To přejde, doufám, kluci jsou aspoň takoví pohodovější, když teď můžu trochu srovnávat. ![]()
Kdyby bylo opravdu nejhůře - hledala bych - být tebou - nějakou odbornější pomoc, aspoň se někomu vykecat a srovnat si vše v hlavě apod.
Taky jsem chtěla holčičku. Mám tři kluky
Mrzí mě to, že spolu nebudeme mít takový ten kamarádský vztah dcery s matkou. Nejstarší syn už je puberťák a vidím, že je spousta věcí o kterých bych se s dcerou bavila a s ním to prostě nejde. Na druhou stranu vím, že ačkoliv není mamánek, máme spolu krásný vztah a nebojím se, že by ode mě odešel někam daleko a já třeba neviděla vnoučátka jak je rok dlouhý. Jsem hrdá, když vidím, jak z mých synů rostou krásní, galantní mladí pánové, kteří se o sebe umí postarat a snažím se, abych z nich udělala takové muže, za jejichž výchovu se nebudu muset před snachami stydět. I to je poslání a jak píše někdo výše - díky tomu mi snad přibydou místo dcer bezva snachy ![]()
Vždyť je to úplně jedno! Já mam taky dva kluky ( viz. metriky). A bylo mi u obou těhotenství úplně jedno co to bude. A v době,, kdy budou dětmi, je to spíš výhoda. Doufám, že budou partaci. Jediný důvod, proč bych chtěla holku, je taky ten vztah v dospělosti. Máma dcera. Je to asi bližší než snacha- tchýně. Ale i to není zaručený. Moje teta ma třeba dceru, ale co z toho. Jela jako oupair do anglie. Zalozila rodinu a lítali cca. 4× do roka na návštěvu. Což ještě šlo. Ale cca. před rokem se odstěhovali do austrálie. A od té doby se neviděli. Možná přiletí s dětmi v dubnu, ale těžko říct. Letenka z austrálie je už trochu větší sousto než z anglie. Takže co z toho. Teta ma sice dceru a dvě vnoučata, ale vidí je max. na skypu… strejda toto sestřenici asi nikdy neodpusti. Je z toho teda víc hotový než teta asi.
Takže ani to, že ma někdo dceru mu nezaručí to, že bude mít blízký vztah s ni i s vnoucaty.