Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Taky jsem si moc přála jako druhé holčičku. Máme kluka
Prvnímu jsou tři a druhý bude mít teď 9m, jsem spokojená, krásně si hrají, neměnila bych. Už ani nevím, proč jsem po tom párečku tak prahla.
Hlavu vzhůru ![]()
Holka by Ti taky odešla.. hlavně si z kluků kvůli tomu neudělej mamánky. POkud s nimi budeš mít úžasný vztah, třeba Ti další dítě, v podobě fajné snachy, přibude
Taky mám 2 kluky a osobně jsem ráda
můj chlap chtěl hrozně moc holku a mazel ho má omotaného kolem prstu asi 20×
i když to není ta vysněná holčička ![]()
Do tretice… treba manzela premluvis
ale v okoli mam 2 zeny, ktere premlouvaly a jedna ma 3 syny a druha 4…
Hlavne, ze jsou a budou zdravi…
Ahoj, pises stejne jak ja, miminko ma ted pul roku, miluju ho, uzivam si ho zvykam si byt maminkou dvou kluku, ale ta holcicka mi chybi. Treti manzel moc nechce a stejne to holka byt nemusi, navic mame partu kamaradek a ty maji jen holky jednu, dve, tri tak vzdy me to zamrzi kdyz je vidim.
Neřeš co bude, ale řeš co je…čekáš zdravé miminko, to je důležité. Vy můžete mít se svými dětmi - syny, úplně jiný vztah než ty s rodiči nebo tvůj manžel. Vidím to v naší rodině. Někteří kluci naopak lpí na mámě mnohem více než holky. Věci obvykle bývají tak jak mají být
Těš se na mimino ![]()
Odejít muže holka i kluk
…chápu, že si někdo přeje parecek, ale brečet kvůli tomu to fakt nechápu ![]()
Jedine co si přeji jsou zdravé děti, ja dokonce trochu víc chci zas druhého kluka, hlavně z praktických důvodů ![]()
Nikdy nevis jestli nebude treti…
A treba se spletli, i kdyz je to mene pravdepodobne… A kdyby ne, kluci jsou moc fajn
A vztah matky s dcerou muzes mit i se synovou partnerkou, nikdy nevis jake budou mit kluci partnerky ![]()
Rozumím ti. Ale musíš to brát z té lepší stránky. Pokud si svoje děti vychováš tak, aby se k tobě rádi vraceli, bude všechno v pohodě. Je to hodně o povahách a chování lidí, než o pohlaví. Moje tchyně má dceru a syna, ale jen to, že má dceru neznamená automaticky ten skvělý vztah. Skoro se nevídají. A může si za to tchyně sama svým chováním v minulosti a vlastně i teď. Zato naši mají mě a bratra a ač je to chlap, za naší mamkou vždycky jde pro radu, povídají si, sem tam se jí i s něčím svěří, protože ví, že může a že u ní vždycky bude vítaný a milovaný. A není to rozhodně žádný mamánek, to ani v nejmenším. Mám pár kamarádek, které mají s tchyní lepší vztah, než s vlastní matkou, tchyni se svěřují, chodí spolu nakupovat, scházejí se na kafe apod. Jednou tvoji synové budou mít svou ženu (klidně i muže, kdoví
) a nikdo dopředu nemůže vědět, co budou zač. Je hodně lidí bez rodičů, kteří si ve svých tchánovcích rodiče vynahrazují. Nebo mají s rodiči špatné vztahy a přimknou ke své vyvdané rodině. Třeba jednou budeš chystat nevěstu k oltáři a manželem jí bude tvůj syn. To je přece stejně krásná představa, jako kdyby šlo o dceru ![]()
Vše je o lidech - o povahách, chování, toleranci. Buď milující matka a tolerantní tchyně a bude to dobré ![]()
Hele tohle jsem si říkala taky, holky se budou držet mámy, jo tůdle
Starší dcera se odstěhovala 100 km daleko a kousek od manželových rodičů. Takže vnoučata jsou pořád u nich a já je moc nevidím. Druhá dcera má přítele a taky jsou víc u jeho rodičů. Takže asi tak ![]()
Nezoufej, i já si přála chlapečka a mám holčičku, prostě to někdy nevyjde a já si říkám, že mi to dcerka třeba oplatí na vnoučatech. A co ty víš, třeba bude ještě třetí? ![]()
Jestli tě to potěší, tak když jdeme k rodičům, tak z 90% k jeho rodičům ![]()
Mám dva kluky. Taky jsem si přála holčičku.
Dokonce jsem se od sousedky dozvěděla „druhý kluk a co s ním jako budeš dělat“. A celkově reakce okolí na druhé dítě stejného pohlaví jsou na ránu.
No a pak jsem potkala sousedku, co má 3 kluky. Ona první mi řekla, že mi to závidí, že mít kluky, je naprosto skvělá věc. Její synové jsou dospělí a všechny 3 má u sebe skoro každý víkend. Nejsou to mamánci, ale starají se o ní a mají s ní krásný vztah. Ale proč to píšu. Tahle sousedka měla i holčičku. Narodila se s těžkou genetickou vadou srdce, podle doktorů by tak dopadla každá holčička, která by se jim narodila. Dcerka jí zemřela asi v půl roce. Ona pak otěhotněla a jejím jediným přáním bylo, aby měla kluka. Vždycky, když to na mě padne, tak si vzpomenu na ni.
PS: Moje švagrová vídá svou mámu méně než my s manželem a to bydlí od sebe 5 km a my jsme 60 km daleko ![]()
@Krakatice88 píše:
Rozumím ti. Ale musíš to brát z té lepší stránky. Pokud si svoje děti vychováš tak, aby se k tobě rádi vraceli, bude všechno v pohodě. Je to hodně o povahách a chování lidí, než o pohlaví. Moje tchyně má dceru a syna, ale jen to, že má dceru neznamená automaticky ten skvělý vztah. Skoro se nevídají. A může si za to tchyně sama svým chováním v minulosti a vlastně i teď. Zato naši mají mě a bratra a ač je to chlap, za naší mamkou vždycky jde pro radu, povídají si, sem tam se jí i s něčím svěří, protože ví, že může a že u ní vždycky bude vítaný a milovaný. A není to rozhodně žádný mamánek, to ani v nejmenším. Mám pár kamarádek, které mají s tchyní lepší vztah, než s vlastní matkou, tchyni se svěřují, chodí spolu nakupovat, scházejí se na kafe apod. Jednou tvoji synové budou mít svou ženu (klidně i muže, kdoví) a nikdo dopředu nemůže vědět, co budou zač. Je hodně lidí bez rodičů, kteří si ve svých tchánovcích rodiče vynahrazují. Nebo mají s rodiči špatné vztahy a přimknou ke své vyvdané rodině. Třeba jednou budeš chystat nevěstu k oltáři a manželem jí bude tvůj syn. To je přece stejně krásná představa, jako kdyby šlo o dceru
Vše je o lidech - o povahách, chování, toleranci. Buď milující matka a tolerantní tchyně a bude to dobré
Ahoj holky. Předem se omlouvám, ale možná bude můj příspěvek pro někoho sobecký, ale potřebuji se svěřit a vypovídat.
Jsem maminkou krásného a zdravého čtyřletého chlapečka. Vždycky jsem si k němu přála ještě holčičku. A tak jsem byla hrozně šťastná, když jsem v září objevila na testu dvě čárky. Těhotenství je od začátku úplně jiné než se synkem, tak jsem si říkala, že by ta holčička mohla vyjít. Ve středu jsme byli na genetice a doktorka nám oznámila, že čekáme chlapečka. Byla jsem hrozně moc ráda, že je vše v pořádku, miminko má vše tam, kde mám mít. Ale doma to na mě nějak dolehlo. Dokonce jsem i chvili brečela.
Mrzí mě, že nikdy nepoznám ten vztah maminky s dcerou, nikdy nezažiju takové ty holčičí starosti, nepůjdu s dcerkou vybírat šaty na maturák, na svatbu, apod.
Jsem hodně citlivý člověk a rodina je pro mě vším. Mám úžasný vztah se svojí mamkou a dokonce s nimi bydlíme v dvougeneračním baráčku. Tak jsem si to moc přála začít i s dcerkou.
Bojím se, že jednou zůstanu sama, že kluci si najdou partnerky, se kterými si třeba nebudu rozumět a nebudou za mnou tolik jezdit. Vidím to u svého manžela. Maminku má sice rád, ale stejně jsme pořád více s mými rodiči a k tchánovcům jezdíme jen občas.
Vím, že některá ženské by dali vše za to, aby mohly mít dva zdravé kluky a říkám si to pořád dokola…
Třetí dítě už asi nebude. Manžel je jedináček a jedno dítě by mu stačilo.
Jen je mi to prostě líto…