Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
A co jít někam ven? Kde je klid? A doma jsi neříkala, že potřebuješ mít čas pro sebe a vypnout?
@Anonymní píše: Více
Jsem podobná a prostě si zalezu klidně na tu hodinu po práci, ačkoli většinu času dělám z domova, některý den v týdnu jsem v kanceláři. Ale partner to ví, zná mě, naštěstí umí být bez neustálého kontaktu a klidně se věnuje dětem. Mně přijde divné, že manžel tě za ty roky nezná a nedopřeje ti soukromí.
Tohle musíte řešit, nebo vám hrábne! Pozvěte si rodinu a oficiálně jim sdělte pravidal, že potřebujete být třeba aspoň hodinu (dvě, tři, jak chcete) denně sama. Zalezte si do nějakého pokoje, ostatní ať dělají něco jiného a nechají vás být. Jste samostatná lidská bytost, vaše existence není o tom, že děláte zábavu ostatním.
Ó, jak moc ti rozumím
Já to doma prostě na férovku řeknu - teď potřebuji být sama, nechoďte prosím nikdo za mnou. Zalezu si třeba do ložnice. Velké dítě to chápe, je celé po mně. Manžel to respektuje a malé dítě už je vlastně taky docela velké takže taky respektuje a jde za tátou
Práci mám naštěstí takovou, že když chci, můžu být taky sama. Ale když byly děti malé, bylo to pro mě občas psycho ![]()
@AnGo123 to už proběhlo. Máme kvůli tomu obrovský barák. Vždycky někam zalezu a oni mě najdou.
Prave jsem na tri dny sama v hotelu
snazim se si to obcas doprat
Každý potřebuje mít svůj čas sám pro sebe a druzí by mu to měli umožnit. Osobně bych nemohla fungovat, kdybych neměla čas pro sebe. To samé platí k manželovi a dětem. Taky mají svůj čas sami pro sebe…
Po práci si jdi zaběhat, nebo třeba jen projít. Budeš na čerstvém vzduchu, sama, ještě uděláš něco pro zdraví
Teda záleží to taky na počasí no, ale když je potřeba vypadnou a je fakt hnusně, dá se kamkoliv dojet autem ![]()
Já doma vypnout neumím, i kdybych byla úplně sama, všude tu na mě kouká nějaká práce, bordel atd…
@Anonymní píše: Více
začni běhat, u mě to pomohlo. Uteču a mám na chvíli klid ![]()
@Jaaanča píše: Více
Po práci jsem ráda, že někam padnu. Hlavně přicházím dost často v pět a to už jede večerní maraton úkolů, večeře, úklidu, svačin… Stačilo by mi, kdyby mě nechali třeba jen tu večeři udělat v klidu.
@Keyllah píše: Více
Běhat nezacnu. Z běhání mám stres ještě že ZŠ, kdy na me učitelka ječela, že běhám jak postižená, že mě nechá propadnout a podobné věci.
@Anonymní píše: Více
chapu, me behani taky nechytlo, snazila jsem se
Ja mela obdobi, kdy jsem se pred detmi i zamykala. Byla jsem na ne sama a fakt uz jsem nemohla.
Jsem introvert. Když už fakt nemůžu, tak jdu po práci na procházku a tvrdím, že jsem byla dýl v práci ![]()
@Anonymní píše: Více
tak místo běhu procházka s hudbou ve sluchátkách…
Jak řešíte potřebu si chvíli odpočinout od lidí? Pořád za mnou někdo leze.
Pracuji s lidmi a potřebovala bych po práci tak hodinu vypnout, to se nedaří. Lezou za mnou děti, manžel, máma chce, abych u ní denně seděla aspoň hodinu, pokud tam nejsem, vyčítá mi to.
Ať si doma zalezu, kam zalezu, za chvíli tam někdo je. Manžel má potřebu kontaktu, sice mlčí, ale sahá na mě, od narození jsem velice nekontaktní, máma vzpomíná, jak všechny děti tulily maminky a já si seděla někde sama.
Děti pořád melou. Už mám velké děti, těšila jsem se, jak budou zalezle ve svých pokojích a nic. Obě děti mají potřebu být s námi nejlépe pořád.
Svoji rodinu mám ráda, ale vadí mi to, že nikdo nerespektuje moji potřebu chvilkové samoty.