Reklama

Chci znát váš upřímný názor

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.01.17 17:02
Chci znát Váš upřímný názor

Hezké odpoledne všem :mavam:,

chtěla bych se Vám tady svěřit, ač anonymně, ale přesto s takovým mým menším psychickým problémem, pokud to tak můžu nazvat. :nevim:

Předem bych chtěla jen tak trošku nastínit, kdo vůbec jsem, aby jste si udělaly alespoň malý obrázek. Je mi 18, přítel je o něco starší, řekněme, že už je to pár let pracující muž. Má své koníčky (sport) a se vztahy už zkušenosti má. Jsme spolu 2 roky, z toho asi rok spolu bydlíme (80% věcí už mám u něj, s rodiči mám ale dobré vztahy a navštěvuji je) V mém případě teď šly nějaké koníčky stranou, protože se potřebuji soustředit hlavně na úspěšné dokončení školy. Proč to ale zmiňuji. Jde o to, že s nástupem jeho nové pozice přišly i různé výjezdy na služební cesty. Nejezdí sám, jezdí se svým šéfem. Většinou se jedná o výjezdy na jednu noc, občas jsou to třeba 4 dny, poslední dobou častěji (třeba jednou do měsíce). Ze začátku jsem dělala docela scény, za které se stydím, protože vím, že i jemu se nejspíš dvakrát nechce, ale vysvětloval mi, že je to jeho práce, a že chce, abychom se měli dobře. Aby mi mohl dát vše, co si přeji. Můj problém je ale v tom, že když odjede, najednou nevím, co mám dělat. Nedokážu se moc soustředit na školu, jelikož mě to ani nebaví (i když je přítel doma). Na jednu stranu si vždy řeknu, že je to fajn. Člověk si odpočine, užije si čas „sám se sebou“, podle mě to vztahu i lehce prospěje. Ale přesto - nedokážu bez něj fungovat jako normální dospělý člověk. :pocitac: Při loučení se teda snažím být v pořádku, řeknu mu, ať se mu tam líbí a že to rychle uteče, ale jakmile zavře dveře, tečou mi slzy. :roll:
Teď se Vás zkušenějších a starších ptám, jak to zvládáte Vy? Jak se s tím samy v sobě „perete“? Myslíte třeba často na to, co asi dělá, s kým se na takových poradách a školeních setkává, jestli se mu doopravdy stýská, jak často si píšete nebo voláte?
Asi se Vám bude můj problém zdát jako úplně banální, ale chtěla bych opravdu radu do vztahu od někoho, kdo už má přeci jen větší zkušenost. Nechci tím našemu vztahu nějak uškodit, jenže v 18ti jsou pro mě všechny tyto věci nové, takže to zkouším touto cestou.
Děkuji těm, co to dočetli a udělají si na mě čas. :kytka:

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

Reakce:
 
Ajvi89
Ukecaná baba ;) 1874 příspěvků 29.01.17 17:06

Přesně jak řekl, dělá to kvůli vám… Můj jezdí i na 3tydny či měsíc pryč.. Člověk si zvykne.. Ještěže jsou mobily, skype atd..

 
CarenAll
Stálice 53 příspěvků 29.01.17 17:11

Ahoj,
nevím jestli to tak mají i ostatní, ale já určitě ano. S přítelem jsme spolu už 5 let (je mi 24) a máme teď i 4 měsíčního kluka a musím říct, že dokud jsme ho neměli, tak jsem měla velmi podobné pocity. Dokonce když malý spí, tak ten pocit mám taky. Nechci znít jako z červené knihovny, ale prostě všechno jsme dělali společně (vařili, uklízeli, koupali se…) a když byl pryč, nebo já od něj, tak jsem měla neodbytný pocit, že jsem „neúplná“. Nic mě nebavilo a jen jsem koukala na hodinky, kdy už zase budeme spolu.
My si píšeme vcelku hodně, pokud to jde (v práci) tak min. jednou a případně si voláme (třeba i jen proto, že je mi smutno, někdy i jemu :-) )

Snad ti to pomůže :hug: Možná jsme ale divné, ale já jsem takhle divná ráda :mrgreen:

 
Tšekkin Kulpa
Zasloužilá kecalka 762 příspěvků 29.01.17 17:13
@Anonymní píše:
Hezké odpoledne všem :mavam:,

chtěla bych se Vám tady svěřit, ač anonymně, ale přesto s takovým mým menším psychickým problémem, pokud to tak můžu nazvat. :nevim:

Předem bych chtěla jen tak trošku nastínit, kdo vůbec jsem, aby jste si udělaly alespoň malý obrázek. Je mi 18, přítel je o něco starší, řekněme, že už je to pár let pracující muž. Má své koníčky (sport) a se vztahy už zkušenosti má. Jsme spolu 2 roky, z toho asi rok spolu bydlíme (80% věcí už mám u něj, s rodiči mám ale dobré vztahy a navštěvuji je) V mém případě teď šly nějaké koníčky stranou, protože se potřebuji soustředit hlavně na úspěšné dokončení školy. Proč to ale zmiňuji. Jde o to, že s nástupem jeho nové pozice přišly i různé výjezdy na služební cesty. Nejezdí sám, jezdí se svým šéfem. Většinou se jedná o výjezdy na jednu noc, občas jsou to třeba 4 dny, poslední dobou častěji (třeba jednou do měsíce). Ze začátku jsem dělala docela scény, za které se stydím, protože vím, že i jemu se nejspíš dvakrát nechce, ale vysvětloval mi, že je to jeho práce, a že chce, abychom se měli dobře. Aby mi mohl dát vše, co si přeji. Můj problém je ale v tom, že když odjede, najednou nevím, co mám dělat. Nedokážu se moc soustředit na školu, jelikož mě to ani nebaví (i když je přítel doma). Na jednu stranu si vždy řeknu, že je to fajn. Člověk si odpočine, užije si čas „sám se sebou“, podle mě to vztahu i lehce prospěje. Ale přesto - nedokážu bez něj fungovat jako normální dospělý člověk. :pocitac: Při loučení se teda snažím být v pořádku, řeknu mu, ať se mu tam líbí a že to rychle uteče, ale jakmile zavře dveře, tečou mi slzy. :roll:
Teď se Vás zkušenějších a starších ptám, jak to zvládáte Vy? Jak se s tím samy v sobě „perete“? Myslíte třeba často na to, co asi dělá, s kým se na takových poradách a školeních setkává, jestli se mu doopravdy stýská, jak často si píšete nebo voláte?
Asi se Vám bude můj problém zdát jako úplně banální, ale chtěla bych opravdu radu do vztahu od někoho, kdo už má přeci jen větší zkušenost. Nechci tím našemu vztahu nějak uškodit, jenže v 18ti jsou pro mě všechny tyto věci nové, takže to zkouším touto cestou.
Děkuji těm, co to dočetli a udělají si na mě čas. :kytka:

No, taky jsem byla mlada (je mi 29 ;) ) a mam za sebou dalkove vztahy a tohle jsem tedy nikdy neprozivala. Vzdycky jsem mela milion jinych konicku, kamaradu a tak, takze i kdyz mi tehdy ten kluk chybel, tak jsem to zvladala dobre.
I ted ja i manzel casto jezdime pracovne do zahranici, treba na tyden na dva a proste si jednou za par dni zavolame, napiseme mail. Pro mne je dulezite aby se mel dobre, a teda patrat po tom co tam dela a skym je by me fakt nenapadlo(myslim ze to stejne vetsinou neni zajimave :mrgreen: - same vedecke konference na jeho strane, na me strane zase schuzky s kolegy z jinych pobocek).

Myslim ze by ses mela zacit soustredit na sebe, prestat byt na nem zavisla a hlavne mu prestat cokoli vycitat.
Tohle je dospely zivot a k nemu patri prace a k te zase patri kolikrat to ze se proste cestuje. Bud rada ze neni treba auditor, ti jsou v trapu porad :lol:.

 
sladke-mameni
Ukecaná baba ;) 1635 příspěvků 29.01.17 17:15

V 18 jsem byla na střední a měla přítele na vejšce 100km daleko, vždy jsme se v neděli loučili a v pátek zas přijel. Taky mi tehdy strašně chyběl i jsem brečela. Teď se tomu směju :mrgreen: ale nedělám si z tebe legraci, je to prostě fáze, musíš dospět, stát se sama plnohodnotnou osobností a nedefinovat se skrze někoho jiného.

Řekla bych že se to naučíš až se jednou rozejdete a budeš single, ale to byla moje cesta, třeba to u vás bude jinak. Najdi si svoje zájmy, učení na maturu tolik času nezabere :kytka:

 
jessikka
Extra třída :D 10676 příspěvků 29.01.17 17:16

Hele, asi takhle. Když se podívám zpátky na to, jak jsem vtahy prožívala ve svých 18 letech, tak jsem se chovala podobně. Teď je mi 34 a vidím v tom jistou nevyzrálost, emoční nestabilitu a hlavně to, že jsem moc nevěděla, co sama se sebou. Byla to jakási majetnickost směrem k partnerovi, ani ne tolik závislost. Dávno tím netrpím, vyzrála a dospěla jsem.
Zkus na tom zapracovat, trívit čas s přáteli, najít si nějakého pravidelného koníčka, třeba cvičení nebo nějaký kurz čehokoliv, dnes se možné všechno. Zabav se. Uvědom si, jak je to skvělý chlap, že to dokáže snést (není pravidlo, ne každý by to dal, viděl by v ženské hysterku) a snaž se být zrovna tak skvělá ženská.
Jinak k dotazu - nevím, jestli to je nebo normální, každopádně to není dobré. Ale dá se toho zbavit.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.01.17 17:17

@Ajvi89 To je pravda, je to asi o zvyku. Děkuji :kytka:
@CarenAll To je zajímavé, zrovna jsem přemýšlela, že kdybychom už teď měli miminko, tak bych se zabavila tou péčí o něj a asi bych neměla tolik času nad tím přemýšlet a nebylo bys mi tak smutno. Ale když jsem sama v bytě, tak je to prostě takové smutné. A taky děláme skoro všechno společně no. :roll:
 zakl.

 
jessikka
Extra třída :D 10676 příspěvků 29.01.17 17:19
@Anonymní píše:
@Ajvi89 To je pravda, je to asi o zvyku. Děkuji :kytka:
@CarenAll To je zajímavé, zrovna jsem přemýšlela, že kdybychom už teď měli miminko, tak bych se zabavila tou péčí o něj a asi bych neměla tolik času nad tím přemýšlet a nebylo bys mi tak smutno. Ale když jsem sama v bytě, tak je to prostě takové smutné. A taky děláme skoro všechno společně no. :roll:
zakl.

Jinými slovy potřebuješ vyplnit volný čas. A to nemusí být mimino, to mi věř. Pokud ho neplánujete i z jiných důvodů, tak by tohle byl hodně blbý důvod si ho pořídit.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.01.17 17:24

@jessikka Máte pravdu, že je skvělý v tom, jakou má trpělivost. :D A to s tím mimčem jsem nemyslela tak, že bych si ho chtěla pořídit jen z tohoto důvodu, i když to tak asi vyznělo. :oops: zakladatelka

 
Kelsey
Hvězda diskuse 44220 příspěvků 29.01.17 17:24

Manzel je 15 dni doma, 15 dni v praci v zahranici. Behem toho co je doma dela vse co ja bezne. Kdyz je pryc mam tu tri decka, psa, kocoura, celkem velky barak, praci, školu.
Neni cas se hroutit. Do prace chodit musi jinak by jsme nemohli mit co mame.
Ty si mlada jeste, ve tvem veku jsem tez byla majetnicka a chtela aby byl porad semnou (tehdy byl 4 dny v praci 100 km a 4 dny u nas) a to muzu byt stastna, ze nasi ho tolerovali u nas, ze k nam jezdi a v podstate, tam bydli. Jelikoz jsem chodila do skoly, tak aby se nevalel doma, tak pomahal memu otci a nebo k nim do firmy na vedlejsak.

 
Hanka_S_V
Echt Kelišová 9451 příspěvků 29.01.17 17:25

Mně se vždy kolegyně v práci smála a říkala: „počkej, za pár let budeš ráda, že máš pár dní klid“. no a měla pravdu :mrgreen: Ne, samozřejmě se mi pořád stýská a určitě si píšeme a voláme, ale už si umím i užívat čas o samotě, zvlášť když jde jen o pár dní.

 
oliš
Zasloužilá kecalka 665 příspěvků 29.01.17 17:30

Řekla bych, že je to normální vývoj ve vztahu, je vidět, že jsi mladá a že ti na něm záleží a to je vlastně hezké. Za čas se s tím budeš srovnávat líp a líp. :hug:

 
Borůvka1990
Kelišová 5431 příspěvků 29.01.17 17:30
@Anonymní píše:
Hezké odpoledne všem :mavam:,

chtěla bych se Vám tady svěřit, ač anonymně, ale přesto s takovým mým menším psychickým problémem, pokud to tak můžu nazvat. :nevim:

Předem bych chtěla jen tak trošku nastínit, kdo vůbec jsem, aby jste si udělaly alespoň malý obrázek. Je mi 18, přítel je o něco starší, řekněme, že už je to pár let pracující muž. Má své koníčky (sport) a se vztahy už zkušenosti má. Jsme spolu 2 roky, z toho asi rok spolu bydlíme (80% věcí už mám u něj, s rodiči mám ale dobré vztahy a navštěvuji je) V mém případě teď šly nějaké koníčky stranou, protože se potřebuji soustředit hlavně na úspěšné dokončení školy. Proč to ale zmiňuji. Jde o to, že s nástupem jeho nové pozice přišly i různé výjezdy na služební cesty. Nejezdí sám, jezdí se svým šéfem. Většinou se jedná o výjezdy na jednu noc, občas jsou to třeba 4 dny, poslední dobou častěji (třeba jednou do měsíce). Ze začátku jsem dělala docela scény, za které se stydím, protože vím, že i jemu se nejspíš dvakrát nechce, ale vysvětloval mi, že je to jeho práce, a že chce, abychom se měli dobře. Aby mi mohl dát vše, co si přeji. Můj problém je ale v tom, že když odjede, najednou nevím, co mám dělat. Nedokážu se moc soustředit na školu, jelikož mě to ani nebaví (i když je přítel doma). Na jednu stranu si vždy řeknu, že je to fajn. Člověk si odpočine, užije si čas „sám se sebou“, podle mě to vztahu i lehce prospěje. Ale přesto - nedokážu bez něj fungovat jako normální dospělý člověk. :pocitac: Při loučení se teda snažím být v pořádku, řeknu mu, ať se mu tam líbí a že to rychle uteče, ale jakmile zavře dveře, tečou mi slzy. :roll:
Teď se Vás zkušenějších a starších ptám, jak to zvládáte Vy? Jak se s tím samy v sobě „perete“? Myslíte třeba často na to, co asi dělá, s kým se na takových poradách a školeních setkává, jestli se mu doopravdy stýská, jak často si píšete nebo voláte?
Asi se Vám bude můj problém zdát jako úplně banální, ale chtěla bych opravdu radu do vztahu od někoho, kdo už má přeci jen větší zkušenost. Nechci tím našemu vztahu nějak uškodit, jenže v 18ti jsou pro mě všechny tyto věci nové, takže to zkouším touto cestou.
Děkuji těm, co to dočetli a udělají si na mě čas. :kytka:

Kdysi jsem taky trpěla nejistotou a stezkem z odloučení, ve tvým věku. Neboj, přejde to :hug:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.01.17 17:32

Moc všem děkuju za hezké reakce, jsem ráda, že jste mě neodsoudili :kytka: zakl.

 
Laurelin
Nováček 3 příspěvky 29.01.17 17:34

Já jsem byla naopak vždy ráda, když jsem měla jednou za čas klid sama pro sebe, vůbec mi to nevadilo. Pokud to není moc často a nemám nějaký objektivní důvod žárlit, myslím že je to pro oba ve vztahu prospěšné.

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Kdy začít děti učit zacházet s penězi? Začněte pomocí her v předškolním věku

Jedním z nejčastějších sociálních problému, se kterými se dnes potkávají... číst dále >

Váháte, zda a kdy nechat děti očkovat? Udělejte si vlastní názor

Neublížím svému miminku očkováním brzy po narození? Otázku, kdy začít s... číst dále >

Články z Expres.cz

Na dovolenou jeli po rozchodu? Bučková naznačila konec už před měsícem

Napsala jsem vše, co jsem říct chtěla, na svůj Instagram, odbývá Eliška... číst dále >

Bučková a Vágner už spolu na ryby nevyrazí. Po třech letech se rozešli

Modelka a náš nejznámější rybář se rozhodli jít od sebe po dvouletém vztahu.... číst dále >

Články z Ona Dnes

Devadesátkový trend znovu na scéně. Čtyři tipy, jak nosit džíny do pasu

Džíny patří k základním kouskům šatníku. Stačí jen najít střih, který si bude... číst dále >

Příběh Soni: Syn s vnoučaty nás odmítá navštěvovat, vadí mu švagr

S manželem jsme již v důchodu, na který jsme se těšili. Nejen na klid a... číst dále >


Reklama