Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Toužím po jiném
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.1.17 14:27
Bav se s ním co nejméně a pouze o práci. Vyhýbej se mu, co to jde a trav co nejvíce času s manželem. Takové zamilování je v pořádku, stává se to kde kou, jen se teď zaměř víc na manžela a s kolegou omez kontakt. Já osobně bych to i manželovi řekla, co se děje a jak se cítíš, ale to záleží na tom, jaký je a jaký máte vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.1.17 14:27
@elvia2 píše:
A víš, jak to má on?
Nevím. Je to takové divné.
On se mi třeba fakt svěřuje s různými osobními věcmi, když jsme spolu sami(až jsem z toho často překvapená), třeba co zrovna řeší s dětmi za problémy, řekl mi i nějaká rodinná tajemství (nechápu…), často se mě třeba ptá jestli jsem se svým mužem spokojená.
Chová se ke mně hezky a třeba když jsme spolu na té služební cestě, tak se mi hodně věnuje (prostě mezi ostatní společností dává přednost mně).
Ale třeba v kanceláři mě kolikrát celkem ignoruje.
Já ani nevím jestli se mu líbim, nedívá se tak na mě(takový pohled se pozná), spíš bych řekla, že mě vnímá prostě jako fajn holku se kterou si rozumí…
Je mezi náma taková zvláštní energie. Já prostě nevím. 
Ach pomoc.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.1.17 14:32
@KiwiT Fakt je to normální takhle být poblázněná? Já jsem právě s mužem teprve 4 roky a nikdy se mi to nestalo.
S kolegou se snažím obecně v kontaktu nebýt, dokonce jsem už i v práci začala řešit přesun na jiné oddělení (tohle je pro mně jeden z důvodů, i když né hlavní), ale zatím to ovoce nepřineslo:-(
Nicméně stejně se nám asi zase nevyhnou ty společné služební cesty (což je vždycky tak 5 dní společně v zahraničí)…a to je prostě mor…tam jsme prostě spolu skoro nonstop…
- Citovat
- Upravit
27.1.17 15:17
Minimálně 3 možnosti
@Anonymní píše:
Mám v práci kolegu, no vlastně je to i můj šéf, který je mi hodně blízký i osobně (hodně si rozumíme, máme totožné záliby) a se kterým trávím pracovně hodně času (včetně společných služebních cest).
Nevím co se mi to děje a proč se mi to děje, ale já jsem z něj úplně hotová. Vždycky mě nějak přitahoval, ale po posledním týdnu, který jsme strávili skoro celý v intenzivním kontaktu se to celé zhoršilo.Já prostě neskutečně toužím po tom být mu na blízku, jsem z toho úplně rozhozená a poslední dva týdny nemůžu pořádně spát. Je to naprosto strašný stav.
Nic mezi námi ale nebylo, ani nic takového nechci. Netoužím po něm fyzicky, ani ho nemiluju. Jen prostě na něj pořád myslím (a to jako fakt pořád), mám strašnou touhu být furt s ním. Naprosto tenhle stav nechápu
.
Já jsem vdaná a mám svého muže moc ráda (děti nemáme, dlouho se snažíme). On je ženatý, má tři děti, je o 15 let starší jak já.
Nechci nic začínat, nechci nic měnit, jen se chci zbavit téhle šílené posedlosti (a konečně se vyspat). Ach pomoc.
Stalo se tohle někomu taky?
Pardon za anonym, ale já se strasne stydim.
Nevíte jak se toho zbavit?
Zbavíš se toho tak, že bys ho neměla moc vídat, spíš vůbec. Ale to nejde, že? Další možnost je, že k němu budeš chladná, ale to nejspíš taky nepůjde. Věřím v možnost, že spolu budete časem bydlet. Ale zas jak k tomu přijde rodina? Je to těžky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.17 15:30
Limituj váš vztah jen na pracovní téma, pokus se s ním co nejméně vídat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.17 16:14
@Anonymní píše:
@KiwiT Fakt je to normální takhle být poblázněná? Já jsem právě s mužem teprve 4 roky a nikdy se mi to nestalo.S kolegou se snažím obecně v kontaktu nebýt, dokonce jsem už i v práci začala řešit přesun na jiné oddělení (tohle je pro mně jeden z důvodů, i když né hlavní), ale zatím to ovoce nepřineslo:-(
Nicméně stejně se nám asi zase nevyhnou ty společné služební cesty (což je vždycky tak 5 dní společně v zahraničí)…a to je prostě mor…tam jsme prostě spolu skoro nonstop…
Je to normální, může se to stát každému, nic si z toho nedělej. Jestli ti to pomůže, tak si ho zkus něčím znechutit, protože předpokládám, že služebním cestám se nevyhneš.
Jinak jak jsem psala, mě osobně přijde dobré říct to manželovi, protože 1. bude vědět o té zamilovanosti a třeba tě to bude víc držet, 2. možná se bude třeba víc snažit různými způsoby, aby jsi se znovu „zamilovala“ do něj a 3. si myslím, že komunikace je základ kvalitího vztahu. Pokud je manžel chápavý, tak mu bude jasné, že mu to říkáš, protože ho miluješ a chceš být s ním a ne z nějakého jiného (mě naprosto neznámého) důvodu.
A neboj, to pobláznění brzy pomine, ona se tráva zdá vždycky zelenější někde jinde. Teď tě přitahuje, protože neznáš všechny jeho zvyky a zlozvyky a kdo-ví co ještě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.17 16:22
Taky bych se mu vyhýbala a hlavně se snažila nebýt s ním osamotě. A manželovi bych to rozhodně neříkala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.17 16:29
Jestli nechceš manželovi ublížit, tak mu to neříkej! To jsou teda blbý rady, aby to řekla manželovi. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.17 16:30
@pavld žejo, poblouznění zachvíli přejde a manžel by byl chudák celej znejistělej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.17 16:34
@pavld píše:
Jestli nechceš manželovi ublížit, tak mu to neříkej! To jsou teda blbý rady, aby to řekla manželovi.
@quinty píše:
@pavld žejo, poblouznění zachvíli přejde a manžel by byl chudák celej znejistělej.
Není to „blbá rada“, pokud si pár věří a oba dva chápu, že zamilovanost se prostě děje v mnoha spokojených vztazích a nelze to ovlivnit, tak v tom přeci není žádný problém, naopak se projevuje ta důvěra, kterou jeden má v druhého. A to mluvím z vlastní zkušenosti, pokud si věří nemusí před sebou tajit takové blbůstky jako náhodná zamilovanost, která přejde a nic neznamená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.17 16:37
@KiwiT píše:
Není to „blbá rada“, pokud si pár věří a oba dva chápu, že zamilovanost se prostě děje v mnoha spokojených vztazích a nelze to ovlivnit, tak v tom přeci není žádný problém, naopak se projevuje ta důvěra, kterou jeden má v druhého. A to mluvím z vlastní zkušenosti, pokud si věří nemusí před sebou tajit takové blbůstky jako náhodná zamilovanost, která přejde a nic neznamená.
tak ale není nutné toho druhého zraňovat, ne? zvlášť, když to časem přejde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.17 16:40
@Malaga tak tak. Já bych to třeba chtěla vědět jen v případě, že by mě manžel hodlal opustit, tak bych aspon věděla proč. Ale pokud to je na chvilku, takovej rozmar, tak bych se nechtěla trápit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.1.17 16:45
Dekuji za rady. Zkusim se s tim nejak porvat.
Ale jako je to tezke. Kdybych ho aspon nemusela porad vidat, kdybychom si tak nerozumeli…
Proc ja blb do toho musim takhle spadnout, proc se s nim nemuzu normalne zvladnout pratelit jako s jinyma…
Já bych s ním ani být nechtěla, on je pro mě několikanásobné tabu (kolega, nadřízený, otec od rodiny, ženatý, já vdaná - ne nutně v tomto pořadí).
Vlastně mám tenhle stav s ním už podruhé. Už předloni jsem cítila tu přitažlivost, ale ustála jsem to, už ani nevím co pomohlo. Ale teď jsem jak přeléčený alkoholik co si dal po roce sklenku a hned do toho spadl a to ještě výrazně hůř.
Muzovi to rikat asi nebudu, ono by ho to dost zranilo. Já vzhledem k charakteru své práce pracuju téměř výhradně mezi muži, a pokud by on zjistil, že mi tam padla nějaká dosud funkční zeď, tak by ho to mohlo dost vyděsit…
Takže já jdu zase rekonstruovat tu pobořenou zeď…
Děkuji, že mě nesoudíte 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám v práci kolegu, no vlastně je to i můj šéf, který je mi hodně blízký i osobně (hodně si rozumíme, máme totožné záliby) a se kterým trávím pracovně hodně času (včetně společných služebních cest).
Nevím co se mi to děje a proč se mi to děje, ale já jsem z něj úplně hotová. Vždycky mě nějak přitahoval, ale po posledním týdnu, který jsme strávili skoro celý v intenzivním kontaktu se to celé zhoršilo.
Já prostě neskutečně toužím po tom být mu na blízku, jsem z toho úplně rozhozená a poslední dva týdny nemůžu pořádně spát. Je to naprosto strašný stav.
Nic mezi námi ale nebylo, ani nic takového nechci. Netoužím po něm fyzicky, ani ho nemiluju. Jen prostě na něj pořád myslím (a to jako fakt pořád), mám strašnou touhu být furt s ním. Naprosto tenhle stav nechápu
.
Já jsem vdaná a mám svého muže moc ráda (děti nemáme, dlouho se snažíme). On je ženatý, má tři děti, je o 15 let starší jak já.
). Ach pomoc.
Nechci nic začínat, nechci nic měnit, jen se chci zbavit téhle šílené posedlosti (a konečně se vyspat
Stalo se tohle někomu taky?
Nevíte jak se toho zbavit?
Pardon za anonym, ale já se strasne stydim.