Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Cappy,těhotná už jsem,jsem ráda a kdybych se měla rozhodovat znovu,pořídím si mimčo zas
Vím,že to nebude nejlehčí,ale nelituju ![]()
Ani já toho nelituji, že mám Matyáška. Pořád říkám, žeon je to nejlepší, co mě když v životě potkalo. Jen mi teď přijde úsměvné, když si tohle čtu.
Cca před 2 rokama jsem mluvila totiž úplně stejně, ono to ale není tak jednoduché.
Napadá mě milion otázek.
Též jsem si měla dálkově dodělávat školu, ale jak, když jsem ráda, že se stihnu osprchovat? Jak když se mnou dítě chodí i na záchod, prostě neumí být sám?
Chci být dobrá máma a vážím si toho, že jsem měla a mám tu možnost kojit a říkám upřímně, že bych Matyho neodtavila na flašku jen kvůli tomu, abych mohla študovat
A dálkové stiduim obnáší jisté odloučení od dítěte.
Já ti to moc přeju, jak už jsem ale řekla, sama to poznáš
Mno, asi tak to řeknu. Samozřejmě, že to JDE, udělat školu s dítětem, když je třeba. Když je třeba, jde spousta věcí. Ale když má člověk na výběr, rozhodně radím dodělat školu bez dítěte. Aspoň tu střední. Samo, že když už se podaří a otěhotní, tak se to nějak zvládnout musí a dá.
Jednak s maturou je spojená spousta stresu, u nás aspoň byli na nervy všeci - přece jen je to první taková velká zkouška - takže takto se nervovat v těhotenství je na houby. Kromě toho člověk je v těhu unavený i bez nějakého velkého učení, které tomu rozhodně nepřidá. No a maturovat už s miminem zase znamená, že člověk nemá na učení tolik času, též je unavený z péče o mimčo, nočního vstávání apod. a do toho mu ještě hoří termíny, že se má učit na písemky, maturitu… O školní docházce ani nemluvě - těžko někdo najde doma s dítětem pohodlně 8 hodin denně na to, aby věnoval učení tolik času, kolik by ho strávil ve škole i s nějakou domácí přípravou.
Jako též jsem si plánovala, co se všecko budu učit, až se budu na mateřské nudit (a dělat různé věci do práce z domu a tak)
Praxe je taková, že když mám chvilku volno, tak ji věnuju nějaké činnosti, která mě baví a u které si odpočinu a zrelaxuju. Kdybych měla lítat mezi dítětem, domácností a učením + dojížděním do školy a v podstatě neměla čas na zábavu, tak by mě asi jeblo
A to mám doma hodného pohodového andílka, žádného ubrečence. A přišlo by mi škoda strávit nejkrásnější období mého dítěte s nosem v knížkách a dítětem po babičkách nebo samotném se zabavujíc v lehátku. Takže když to jinak nejde, tak zatnout zuby, ale když si můžu vybrat, tak mám jasno. Kromě toho nelze spoléhat na to, že budeš mít hodné dítě, třeba bude plačtivé, bude trpět na koliky, špatně ponese růst zoubků a já nevím co ještě…
Takže nejrozumnější je podle mě dodělat střední bez dítěte, pak otěhotnět, porodit, nechat dítko trošku odrůst (třeba aspoň rok nebo dva) a pustit se kdyžtak do VŠ. I když ani na tu bych momentálně chuť neměla (ačkoli já jsem byla pak z toho mojeho oboru otrávená už jako netěhule
)
Jéžiš, to jsem se ale zase rozepsala… ![]()
mííšul, já snad do svých 23let prohlašovala, že dítě nechci. Pak jsem se vdala a začala říkat možná. A pak… Pak přišla ta spalující touha, chci teď, hned, včera bylo pozdě, spláchnout prášky do záchoda,, vrhnout se na manžela a běžet do lékárny pro těhotenský test. Já tě chápu.
Na druhou stranu, ty první měsíce miminka, ty jsou tak prchavé, je to obláček štěstí, který hrozně rychle odpluje a najednou už to není miminko, už to není ten uzlíček, který by jen spal a jedl. Nechtěla bych při těch několika měsících mít na starosti cokoli jiného. Nemluvě o tom, že jsem své dítě zajistila i finančně.
Překlepej to, ten necelý rok uteče jako voda, zatím hledej informace, čti si o těhotenství, o porodu, o dětech, připravuj se. A začni život s miminkem s čistým stolem, s maturou, jedna etapa skončená, další začíná.
Kocunko, já bych si nemyslela, že někdy povedu tak blbé řeči
, sama jsem říkala, zabte mě, jestli budu někdy tak blbě kecat, ale myslím, že teď ještě nemůžeš objektivně posoudit „dopady svého rozhodnutí“ - zatím tě totiž nic neomezuje, kromě toho, že už se nemůžeš tak dobře ohnout a trošku víc se zadýcháš do schodů. Můžeš jít kam chceš, kdy chceš a dělat co chceš a nikdo tě neomezuje - to už pak nebude. Taky jsemjako těhule jezdila po koncertech a představovala si, jak pojedu v létě s miminem na břiše na fesťák
Zatímco měsíc před porodem jsem na koncert mohla jet v pohodě (a taky jsem byla), ani 7 měsíců po porodu si to dovolit ještě nemůžu. A sakra jsem si rozmýšlela, než jsem kývla na lístky na ten fesťák na příští léto a na ples na konci ledna. Doufám, že mi to bude umožněno…
Prostě spoustu věcí pak přehodnotíš a vidíš jinak - ale to všecko až se to malé narodí - my jsme se o tom fesťáku bavili ještě v porodnici při kontrakcích, jakože jasné, pojedem
A to jsem velmi akční člověk, nebojím se vzít Samíka kamkoli, byli jsme sami dva už i v Praze vlakem (přes celou republiku), i jako těhule jsem jela v zásadě kamkoli.
A už přestávám rozdávat rozumy a zalézám
![]()
Jenom ještě dodám, že psaní tohoto příspěvku jsem musela minimálně 5× přerušit kvůli dítěti - kolik bych věděla z nějakého učení, když bych od toho furt odcházela si netroufnu říct…
Ale v každém případě přeju hodně štěstí - a to myslím vážně
![]()
Anguo,jenže já jsem nikdy na nějaký diskotéky a fesťáky nebyla,takže v tom opravdu problém nevidím..
Dřív bylo normální mít mimčo v 18.. to až teď je modní mít mimi kolem 30..
Dřív už měl člověk v 18 dodělanou školu a nějaké pracovní zkušenosti - to nejde srovnávat dobu minulou a současnou.
Ono je opravdu zbytečné něco psát.
Za pár týdnů to budeš ty, co bude psát nějaké mladé těhulce, to samé, co tady píší všichni.
Chce to prostě jen projít tím, čím si projde každá mamina
No, diskotéky a fesťáky jsou příklad, doplň si cokoli jiného ráda děláš, půjde do kytek všecko, zvlášť jestli budeš ještě dělat školu - dřív jsem si třeba strašně ráda četla, třeba celé odpoledne. I jako těhuli mi to šlo. Teď jsem ráda, když honem přečtu nějakou kapitolu, když ukládám malého a ležím vedle něho než usne
No, ale na to přijdeš (fuj, další věta, kterou jsem nesnášela
) Nebo miluju adventury, ale tak dlouho jsem žádnou nehrála - přijde mi, že nemá cenu se do toho pouštět, když nevím, jestli na to mám 10 minut nebo 2 hodiny. A abych pařila, když si prcek hraje vedle mě, z toho dobrý pocit nemám.
Nemyslím, že pozdější mateřství je vyloženě modní trend, ono „dřív“ měl člověk nějakou tu práci jistou i bez školy, ženské se moc rozhánět nemohly, platy též neměly bůhvíjaké a on je vždycky někdo vzal, i když měly malé děti a nehrozil jim vyhazovem, když šly jednou za půl roku na paragraf. Teď je to prostě jinak a je třeba to při plánování života prostě vzít v úvahu. Sama nejsem velký fanda prvomateřství po třicítce, sama jsem chtěla mít dítě v 23, nevyšlo, mám ho v 25 (teď už 26
), ale nikomu to za zlé nemám, je třeba se i trošku zabezpečit, když je to možné. Člověk má pak lepší pocit, že může dítku dopřát to či ono…
Bože, zas román, já to snad jinak neumím nebo co
![]()
Cappy píše:
Dřív už měl člověk v 18 dodělanou školu a nějaké pracovní zkušenosti - to nejde srovnávat dobu minulou a současnou.
Ono je opravdu zbytečné něco psát.
Za pár týdnů to budeš ty, co bude psát nějaké mladé těhulce, to samé, co tady píší všichni.
Chce to prostě jen projít tím, čím si projde každá mamina
Amen - a s polovičním počtem písmenek, než to mám já
![]()
Já nelituji, že jsem nešla na potrat (Maty nebyl plánovaný) ale snažit se o dítě v 18, kdy člověk nemá ani dokončené střední vzdělání, je nezodpovědné a svědčí to o jisté naivitě.
Já jsem do toho tak nějak spadla a postavila jsem se k tomu čelem.
Neřeším tě, tvůj život je mi volný, jenom reaguju na tvoje názory
Naivní je ledaskdo, já též
Spíš se těším, že nám za rok napíšeš, jak to budeš vidět pak
Jestli je to fakt taková pohoda…
Neříkám,že to bude pohoda,ale na miminko se těším a nelituju.. Navíc s mimčem mám dost zkušeností,takže se opravdu nebojím.. ![]()