Chtěla bych miminko

mííšul
28.11.09 00:15

chtěla bych miminko..

Ahojky,
potřebovala bych od vás poradit,bude mi 18 let a moc toužím po miminku,problém je ten,že pořád studuji na střední,jsem ve třeťáku a ještě mě čeká rok k maturitě :-( s přítelem(22) jsem přez 2 roky a máme slušně zařízený byt,koupili jsme si nový autíčko a práci má také slušnou takže finančně si myslim že bysme to zvládli.Nemám s kým tohle téma probírat proto se obracím na vás,moc bych ho chtěla a vím co všechno to obnáší,sama mám velký zkušenosti s miminkama z rodiny.Trápí mě když vím,že to miminko můžu mít ale okolnosti mi to nedovolujou ..nevím co dělat :( děkuju za odpověd.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

11966
28.11.09 00:47

Ahoj míšul,

holka, zkus aspoň to nějak doklepat k maturitě, třeba už s bříšek, ale ať to doděláš… já taky táááááák hrozně moc chtěla a nakonec jsem se dočkala…

Myslím se, že o to víc se budeš na miminko těšit. Ale podle mne je teď ta škola přednější… teď už to opravdu vidím s odstupem času… a už teď mi běhá mráz po zádech, když si představím, že za 3 roky třeba budu shánět práci a mám „jen“ maturitu.

Všechno to hrozně utíká, takže třeba za rok touhle dobou už budeš mít fazolku v sobě a krásně to vyjde, že uděláš maturu a pak se budeš těšit z uzlíčka :huban:

Ale tohle si asi nechtěla slyšet, viď???

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
50730
28.11.09 08:27

Já tě chápu, já jsem chtěla miminko snad od 15 - nebo spíš už tehdy jsem věděla, že by to pro mě nebyl průser a že by to bylo super. Postupně to samozřejmě gradovalo, dobrá zpráva je, že ono to na čas vždycky tak jako přejde (trochu) a pak se to zase vynoří. Já jsem to takto „z rozumu“ odložila do 25 a nakonec jsem ráda. Mám aspoň Bc., podívala jsem se do světa, našla si práci, do které se můžu po mateřské vrátit… Ale to až s odstupem času, v průběhu jsem samozřejmě šílela :lol: Hodně mi pomohlo, když jsme to s drahým probrali a dali si termín, od kdy se budeme snažit - takže jsem se upnula na to a těšila se :lol:

V každém případě bych si dodělala maturitu - v dnešní době, kdy chtějí snad i uklízečku s maturitou by tě to mohlo mrzet. Fakt vím, že když se to v člověku zblázní, tak nehledí napravo ani nalevo, ale na některé věci je potřeba podívat se s dávkou rozumu. Osobně bych určitě neplánovala TP hned na červen, ať máš možnost případného opravného termínu. Úplně ideální by bylo najít tu práci, ať se máš pak kam vrátit - nevím, co děláš za střední, ale hledat práci po mateřské, s gymplem a bez praxe nebude žádný med. Dala bych si kdyžtak snažení jako dárek k maturitě, ať máš motivaci :lol: Zatím navštěvuj ostatní miminka a „ukájej“ se na nich :wink:

Jo a co na to říká přítel? Chce teď, po maturitě, po VŠ…? :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1000
28.11.09 08:31

Mišul - Vím, že je to těžké - rozum říká mimi ne, zbytek mimi ano.Co si zatím pořídit nějakého domácího mazlíčka? - my to takhle udělali :wink: A nebo co si takhle najít hlídání nějakého špuntíka?

Držím pěsti, abyste to min. ještě rok vydrželi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
50730
28.11.09 08:40

Jo, ještě jsem chtěla napsat, že jsem ráda, že jsme počkali i z toho důvodu, že drahý dřív moc nechtěl - věděl, že děti chce, ale spíš ne teď. Takže i kdyby se zadařilo, musel by se s tím nejdřív nějak srovnávat a kdesi cosi, takto se těšil už od začátku.

A abych si to čekání ukrátila, tak jsme se vzali (to nebylo teda přímo z toho důvodu, ale pomohlo to) - skoro rok jsem z toho žila - že se budu vdávat, že budem bydlet spolu, pak přípravy… Pak jsem si zas užívala, že jsem vdaná paní :lol: Pak jsem nastupovala do té nové práce, tak jsem byla zas nadšená z toho a realizovala se chvilku tam…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15043
28.11.09 09:27

Souhlasim s holkama… doklepala bych rok k maturite, ono se to nezda, ale s maturou na krku si brisko vubec neuzijes, budes mit jiny starosti.
Byt mate, praci taky, takze po maturite bych to resila, ale driv ne. Skola ma v tuhle chvili opravdu prednost.
Neboj dockas se, rok utece jako voda.
A pritel je pro? :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7601
28.11.09 10:14

Ahoj míšul…
Teda jak já Tě chápu :)Děti jsem měla ráda vždycky, ale zlom přišel, když se mi narodila ségra. Mě bylo v té době osmnáct a půl. Do té doby jsem brblala, i brácha, že tam to hádě bude řvát a my se nevyspíme, že se potřebujeme učit do školy a ne se starat, atd. Ale jen co se malá narodila, tak obrat. Starala jsem se o ní vlastně se vším všudy kromě kojení :mrgreen: A hned jsem chtěla vlastní. A to opravdu nejradši hned!! :lol: Drželo mě to asi dva roky, pak byli jiné starosti a radosti. No a teď je mi 23, nijak se to neplánovalo a bum, už mám polovinu těhu za sebou. Vydrž, holka, vydrž:)
Minimálně matura je důležitá, abys pak toho prcka mohla zabezpečit, bez matury už nejsi nic:(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6093
28.11.09 11:13

Mišul, zkus to ještě vydržet.
Ono je miminko moc krásné, ale má i stinné stránky.
Já jsem otěhotněla v 18 letech (neplánovaně), měla jsem zrovna před maturitou.
K matuře jsem šla v září minulý rok a byla jsem v osmém měsíci. Měla jsem dost starostí se školou, věčně jsem byla jen ve stresu.
My měli ještě tu nevýhodu, že jsme neměli vůbec nic, ani byt, o autu a zařízení bytu ani nemluvím.
Celé těhotenství jsem se nervovala a dopadlo to tak, že jsem si ho vlastně ani neužila a ještě se mi narodilo plačtivé dítě - dávám si to hodně za vinu

Mít dítě v 18 není opravdu žádný med a myslím, že není kam spěchat. Já bych si do téhle doby dítě plánovaně určitě nepořídila.
Tvůj přítel má sice dobře placenou práci, ale zítra už může být vše jinak :-? Doba je zlá.

Navíc se k tobě většina vrstevníků obrátí zády, co taky s maminou s pupkem, že? :roll:
Já jsem si kamarádky mezi maminkama hledala těžko, všechny byly starší a tak nějak jsem cítila, že mě považují ještě za dítě.
Sem tam se u nás mihne nějaká moje kamarádka „z mládí“, jinak si na mě už málokdo vzpomene.
Nechodím moc do společnosti, občas si zajdu někam sednout do hospůdky, ale to je jen zřídka.

Musíš myslet na to, že dítě ti kompletně změní život.
Rodila jsem v 19 letech a neměla jsem to a ještě ani teď nemám moc lehké, pořád se tím vším tak nějak prokousáváme.
Takové jsou moje zkušenosti.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
28.11.09 12:04

Ahoj.

Já jsem porodila Adámka rok po maturitě.

Taky jsem bytostně toužila po miminku už snad od 18 let.Ale jsem ráda,že jsem se nerozhodla dřív.

Spolužačce se narodila holčička na konci třeťáku SŠ,taky to nějak zvládla,ale co z toho měla?Mimčo měla stále u příbuzných,i několikrát přes noc,protože škola na maminky moc ohled nebere.Musela do ní chodit.Nestihla ráno malou odvézt na hlídání.Musela přestat kojit.Ať si píšou co chcou kde chcou,pro dlouhodobé a dostačující kojení je nutné být s mimčem neustále.
Docela ji to trápilo,ale snažila si to nějak nepřipouštět.
První rok dcerky ji utekl mezi prsty jako voda a ona z toho neměla nic.Jinak dítě bylo takové do světa.Když ji přinesla do školy,bylo malé jedno,jestli má mámu nebo ne.Ten základní citový vztah byl utvořen s hlídací osobou.

Rozhodnout se musíš sama.Já bych počkala aspoń do maturity.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
28.11.09 12:06

Jinak se mi po 2apůl letech po Adámkovi narodila holčička.Jsem spokojená,že jsem počkala.

  • Nahlásit
  • Citovat
5018
28.11.09 12:24

Podle mě nejde zase až tolik o věk, spíš o životní situaci.Otěhotněla jsem plánovaně v devatenácti, ale to už jsem měla rok po maturitě (za mě ještě nebyla povinná devítka, takže ani gympl nebyl osmiletý, ale sedmiletý), a za sebou skoro dva roky v práci.S manželem jsem v té době byla tři roky, měli jsme malý byt (na hypotéku), manžel už nějakou dobu chodil do práce.

Určitě bych počkala na maturitu, další škola se dá eventuelně dodělat i s dítětem (začala jsem VŠ když byly Vénovi tři a teď jsem v posledním ročníku).

Jsem moc ráda, že jsem měla Vénu tehdy, ale určitě kdybych počkala, tak bych našla zase jiné výhody. :wink: Chce to řádně zvážit, je to na celý život, hlavně výběr partnera, v tom je podle mě největší háček. Když člověk vybírá hodně mladý, může mít jiná měřítka (já měla víc štěstí než rozumu, řekla bych :wink: ).

Takže pokud podle mě člověk má stálého partnera, vztah funguje, je jakési zázemí (bydlení) a alespoň jákasi finanční jistota (absolutní finanční jistota samozřejmě není nikdy, to by člověk mohl čekat do čtyřiceti), a k tomu se přidá dlouhodobější touha po dítěti, tak bych do toho šla.

Je fakt, že třeba kamarádky mám řádově o deset let starší, než jsem já, ale nijak mi to nevadí, díky podobné životní situaci si rozumíme jako bychom byly vrstevnice.Mít brzy dítě má soustu výhod (určitě zhruba tolik kolik má mateřství v pozdějším věku :mrgreen: ), ale je potřeba to dobře zvážit, protože zpátky se to vzít nedá.

Capy, máš můj obdiv, mít takhle brzy dítě neplánovaně a bez zázemí je něco úplně jiného a musí to být těžké.Ale bude to lepší a lepší, zvládnete to. :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
28.11.09 12:40

Ahojky,
děvče, dodělej si tu maturitu a pokud možno bez dítěte. S prckem to bude hooodně těžké. Věř mi, vím o čem mluvím. Já jsem sice neřešila miminko (v Tvém věku a ve škole), ale díky blbosti maturu nemám a s… mě to neskutečně. Dneska lituju, a když jsem se konečně rozhodla, že na tu školu „hupnu“, otěhotněla jsem a mám po škole, páč nemám žádné hlídání. Takže škola musí zase počkat… :cry: . A pak už nevím, jestli seberu odvahu na to, abych se dokopala do školy.

  • Nahlásit
  • Citovat
224
28.11.09 14:27

Já mám takový pocit, že spousta holek chce dítě, protože v tom vidí něco úžasného (a samozřejmě že je). Jenže si neuvědomuje, že je to zodpovědnost na celý život, že dítě se nedá odložit, když zlobí nebo když je „zrovna nebaví“, je to úvazek na 24 hodin denně …
Moje kámoška to měla podobné a teď je ráda, že děcko nemá.
Já před x-lety taky toužila po dítěti, naštěstí mi rozum velil - škola, práce, zábava - a já poslechla. Teď se mi těhotenství událo náhodou (bráno s nadsázkou) a já jsem úplně spokojená. Mám na to věk (24 - i když počkat jsem ještě tak 3 roky mohla), práce jistá, užila jsem si dost, teď jsem připravená pečovat o svou princeznu na 110 % :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9219
28.11.09 15:28

Ahojky,je mi 18 a jsem těhotná :-) jsem bez školy (tu si dodělám dálkově a problém v tom nevidím) a nelituju ničeho… myslím si,že když chceš,chce i přítel a víte,že ho uživíte,není co řešit.. :-) přeju hodně štěstíčka :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6093
28.11.09 15:36
kocunka píše:
Ahojky,je mi 18 a jsem těhotná :-) jsem bez školy (tu si dodělám dálkově a problém v tom nevidím) a nelituju ničeho… myslím si,že když chceš,chce i přítel a víte,že ho uživíte,není co řešit.. :-) přeju hodně štěstíčka :-)

Taky jsem měla takové plány, ale člověk míní a život mění.
Když jsem byla těhotná, tak jsem si nedokázala představit, že ono to není jen tak, mít dítě. Škola dálkově u mě nepřipadá v úvahu, hlídací babičky nemám a navíc Maty mě nenechá jít samotnou ani na záchod, nevydrží chvilku sám.
Přes den toho v domácnosti moc neudělám, tak uklízím hlavně po večerech a po nocích.
Maty se od malička budí nekolikrát za noc, takže si nemám šanci dopočinout a ani se vyspat.
Nikoho od ničeho neodrazuju, jenom říkám, že asi brzo, holky, přijdete o iluze :-?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama