Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Ahep píše: Více
Já v takové rodině vyrostla, takže vím. Pro mě jsou ještě dnes velmi překvapivé diskuze typu: Přemýšlím jestli si pořídit druhé/třetí dítě, nejsem si jistá, jestli to finančně zvládneme. A většina komentářů je o tom, že pořídit si další dítě by bylo bláznovství a nezodpovědnost…
Pokud jste jakž takž stabilní pár, bez exekucí a oba zdraví, tak, že můžete pracovat, není se čeho bát.
Bydlíme v nájmu, vlastní bydlení na hypo nechceme, dítě máme, časem třeba i druhé. Já mám průměrnou mzdu, pokud bereme těch 46 k hrubého, manžel má o něco víc.
Peníze investujeme jinak.
Ano, nejsme asi ten případ, na který se ptáš, ale pořídit si rodinu do nájmu není nic zvláštního. Teda na emimi to je špatně, v reálném světě běžná věc.
Myslím, že to, že lidé uvažuji o tom, kolik dětí mají mít, aby je uživili, je dobře. Co já pamatuji, tak dříve bylo mít hodně dětí známkou chudoby a nízké inteligence nebo katolicismu. Dnes si bohaté rodiny pořizují děti víc, už nejsou divní, když mají tři nebo čtyři, chudé méně. Za mě o. k.
@mokkk píše: Více
Zase na druhou stranu, před 100 lety, kdo neměl svatbu v 18-ti letech a kolem deseti dětí, byl divný
. Bylo jedno, zda byl chudý rolník, či vlastnil statek.
@Bytsamsebou píše: Více
To je možné, ale republikový průměr, i na vesnicích byl vyšší. Dokonce vyšší než za socialismu.
@Bytsamsebou píše: Více
Ne.
Chudí lidé mívali sňatky obecně později.
A u vlastníků statků záleželo na tom, jak staří byli rodiče, kolikátý je to sourozenec a jestli se rodičům chce už jít na výměnek. Takže klidně to mohlo být až ke 30.
Navíc se zde počítalo i s tím, že se některý syn vyučí - tedy bude se ženit později. Nebo dcera zůstane svobodnou - aby posloužila rodičům ve stáří.
@Anonymní píše: Více
chápu… prostě se bydlí ve špatném reginou, nebo horší vzdělání, nevadí, pokud OBA pracujete, tak jedno dítě klidně, je to radost a smysl života (aspoň mého dost
)
@saddreamer píše: Více
Proč je to pro tebe překvapivé?
Já taky vyrostla v rodině kde nebyly peníze. Měla jsem jako dítě jedny džíny, nechodila jsem na žádný kroužek a boty i oblečení od Vietnamců jsem nosila do roztrhání, nenáviděla jsem to. Vždycky jsem si proti krásně oblečeným spolužačkám, které o víkendu vyrážely na diskotéku a v létě k moři připadala jako šmudla a socka. Pro svoje dítě bych tohle nechtěla. Teď v dospělosti jsem jedna z těch, která neschvalují přístup „pořiď si dětí kolik chceš, vždycky se to nějak udělá“.
Na teoreticky položenou otázku ti tu většina lidí napíše „to se nějak udělá“. Ve chvíli, kdy sem příspěvatelé napíší konkrétní sumy, tak ta diskuse zpravidla vypadá úplně jinak…