Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ženy tohle téma zakládám protože mi tu k mnoha osudovým příběhům, bolestivým zkušenostem, nevěrám, těhotenství bez partnera zkrátka ke všemu hnusném chybí konec… Tak jak to dopadlo, našly jste své štěstí, nový vztah, lásku, klid?? Nebo ne a stále čekáte?? Povzbuďte ty, které jsou u dna a řekněte jim jaké konce píše sám život ![]()
Povzbudím - vše zlé, je pro něco dobré, i když jsem v tu danou chvíli skřípala zubama a tuhle frázi nesnášela!!
měla jsem od 19ti partnera a chtěli jsme mít krásnou rodinu - vysnila jsem si 3 děti a strašně toužila po dvojčatech. dítko nepřicházelo a tak jsem bohužeel zažila ty hnusný chvíle snažení a beznaděje, probdělých nocí s prázdnou náručí, plno proplakaných menstruací, až došlo na deprese a můj partner to vše neustál a našel si veselou a hravou milenku! klesla jsem na úplný dno a drhla ksichtem v blátě…skončila na osyndě a antidepresivech…
ve 28mi rozvedená, bezdětná… ![]()
dneska je mi 34 a mám to o čem jsem snila! skvělýho partnera, jsem zamilovaná, podruhé vdaná, mám vysněná dvojčata a k tomu i to třetí dítko -splnil se mi sen i když jsem si prošla peklem ![]()
„sny je třeba ctít, ne je zrazovat“ tímhle jsem se mnohdy řídila ![]()
@dvojmatka píše:
Povzbudím - vše zlé, je pro něco dobré, i když jsem v tu danou chvíli skřípala zubama a tuhle frázi nesnášela!!měla jsem od 19ti partnera a chtěli jsme mít krásnou rodinu - vysnila jsem si 3 děti a strašně toužila po dvojčatech. dítko nepřicházelo a tak jsem bohužeel zažila ty hnusný chvíle snažení a beznaděje, probdělých nocí s prázdnou náručí, plno proplakaných menstruací, až došlo na deprese a můj partner to vše neustál a našel si veselou a hravou milenku! klesla jsem na úplný dno a drhla ksichtem v blátě…skončila na osyndě a antidepresivech…
ve 28mi rozvedená, bezdětná…
dneska je mi 34 a mám to o čem jsem snila! skvělýho partnera, jsem zamilovaná, podruhé vdaná, mám vysněná dvojčata a k tomu i to třetí dítko -splnil se mi sen i když jsem si prošla peklem
„sny je třeba ctít, ne je zrazovat“ tímhle jsem se mnohdy řídila
Pěkné a povzbudivé ![]()
Ještě před 18 jsem se chytla prvního vola, který se našel, abych vypadla z baráku. Vdala jsem se a měla s ním syna, po 3,5 letech jsme šli od sebe, psychicky mě deptal, začali tahanice o syna, byla jsem psychicky na dně a ryla drzkou v zemí. Po roce mi byl syn svěřen do péče a rozvedli jsme se uf, to mi bylo 21, dneska je mi 28, dětství a část dospělosti na mě zase zanechaly psychické následky. Mám milujícího partnera, který mi je oporou, jsme spolu něco málo přes 3 roky, máme spolu skoro ročního syna. Přítel bere prvního syna jako vlastního. Ta dlouhá cesta stála za všechno to zle ![]()
Nebudu psát žádný příběh, reaguju na příspěvek. Proč by někdo měl čekat? Na co, že se stane zázrak, že přijede princ na bílém koni a spasí celý svět? Abych řekla pravdu, tak na nic nečekám. Čekání po prožitých hrůzách by znamenalo možná cestu do blázince. Bylo by to jako čekání, že přiletí ufoni a následovalo by jenom zklamání. Nový vztah a láska nejsou jediná štěstí v životě. Klid… má ho dnes někdo?
Klid souvisí s tím, že původce zla navždy zmizí… aspoň ze života, že se sama vyrovnám s tím, co se stalo - na způsobu nezáleží. A o konci mluvit nebudu ani náhodou. Ještě žiju a doufám, že tomu tak bude po delší dobu.
Po rozchodu a stalkingu ze strany expřítele jsem si uspořádala život sama, že už nikoho nechci, měla jsem to krááásně nalajnovaný. A jako vždy, když jsem se pro něco rozhodla, zavířil prach osudu a dneska jsem šťastně vdaná ![]()