Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak vydržet to čekání?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.8.12 14:56
Narození prcka je spíš zátěž pro vztah.. neznám lidi, kterým dítě vztah slepilo 
Ale pokud jsi se změnila, tak zapracovat na sobě. Položit si otázky, co se stalo, proč a jak se co změnilo a zkusit na tom zapracovat.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.12 14:56
No, udělala jsi chybu, že jsi vzala celou „vinu“ na sebe. Pokud vztah neklape, většinou v tom jsou oba rovným dílem. Takže jestli něco, tak by sis měla uvědomit svou cenu. Dělat ze sebe rohožku před mužíčkovou postelí, aby nešlápnul ráno na studenou podlahu, to je asi dobrá strategie pro Japonky, nikoliv Češky.
Začni být trochu nezávislá, najdi si nějaký zájem, kvůli kterému občas on přijde do prázdného bytu/domu, přestaň být úžasně se měnící pro něj, buď svá a hlavně, hezky si rozmysli, co vadí to bě na něm a pak mu to řekni! Myslím, že si tě neváží a popravdě, proč by taky jo, když mu skoro lezeš do zadku.
Přesvědčení, že v tom nemůže být žádná jiná, pokud víš, že je to technicky nemožné (veškerý volný čas tráví s tebou, v práci jsou smí chlapi a nemůže v pracovní době se jen tak zdejchnout na randíčko), tak fajn, jinak je to možný vždycky a u každýho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.12 15:03
(jinak u nás výrazná kritika toho, co dělám, jak vypadám, co chci a nechci přišla až ve chvíli, kdy najednou porovnával jinde. A že mohl srovnávat ve všech ohledech 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.8.12 15:03
Snažim se hledat svoje zájmy, ale jsem na rizikovym, takže občas jdu cvičit, občas na kafe s holkama, ale to není denně, nemám takovou možnost neustále někde rajzovat, o to je to těžší, že jsem doma a pořád o tom přemýšlím a taky samozřejmě bulim…ta vina je převážně na mně, jeho vina je, že to neřekl dřív a nechal dojít tak daleko 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.8.12 15:05
Nikdo jinej v tom neni, vim, že se to nikdy nedá říct na 100%, ale tohle je o nás dvou, o tom, aby mi uvěřil, že už nejsem taková, jako dřív, a znovu mě mohl milovat, je to tak strašná bezmoc
- Citovat
- Upravit
17.8.12 15:17
No a v čem tak zásadním ses teda změnila? Nějak to nechápu, mění se přece každý, žádná osobnost nestagnuje 40 let na jedné úrovni, tak by se s tím mělo počítat. Nebo se změnil tvůj zevnějšek? A tvůj manžel se nezměnil? My jsme s manželem spolu 10 let a za tu dobu jsme se změnili oba a přijde mi to normální. Spíš by mi přišlo nenormální, kdybych tu dnes vedle sebe měla toho naivního klučinu plného ideálů, kterého jsem měla před 10 lety 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.12 15:19
@Anonymní píše:
Snažim se hledat svoje zájmy, ale jsem na rizikovym, takže občas jdu cvičit, občas na kafe s holkama, ale to není denně, nemám takovou možnost neustále někde rajzovat, o to je to těžší, že jsem doma a pořád o tom přemýšlím a taky samozřejmě bulim…ta vina je převážně na mně, jeho vina je, že to neřekl dřív a nechal dojít tak daleko
pokud jeden z páru nepodvádí, nefetuje, nechlastá či neporvádí jiné takové vylomeniny, tak je vina na obou. Podle mě máš hrozně nízké sebevědomí, spíš bych řekla, že on tě přesvědčil, jaký jsi póvl, jak jsi odporná, nezajímavá a já nevím, co ti všechno řekl a on je asi ten adonis, bez chybičky, dokonalý a dělá ti vlastně laskavost, že s tebou zůstává… Měla by ses trochu sebrat - chlapům neimponuje to, že se kvůli nim ženská změní a udělá, co jim na očích vidí. Malá změna, ano, ta potěší. Ale jinak - přijde mi, že když takhle chlap začne frfňat a říkat tak neskutečně hnusné věci, jako že tě má jen rád a že se to v něm zlomilo, tak s tebou zametá z rohu do rohu, má pocit moci a potřebuje pořádně srazit zpátky na zem, aby si uvědomil, co má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.8.12 15:26
@Anonymní píše:
Ahoj, dlouho pročítám diskuse o vztazích a jaký má kdo problémy, tak přidávám svůj, ať si vyslechnu nezávisle vaše názory…jsme s manželem 6let, z toho 2roky svoji, vždycky jsem si myslela že jsme pro sebe stvořený, všechno krásný, pořád jsme si řikali jak se milujem a určitě to tak cítili;od svatby jsme se pokoušeli o dítě, nešlo to;počátkem roku mi manžel řekl, že už takhle dál nechce, vyčetl mi spoustu věcí, já uznala svoje chyby a prosila ho, ať nám dá ještě šanci, s čímž souhlasil, bylo to pro mě strašný, taky řekl, že s dítětem chce teď počkat (ale věděl, že neberu prášky, jen že se nebudeme tak cíleně snažit)…no a za 2měsíce jsem otěhotněla…problém je, že se to mezi náma moc nelepší, já za sebe mám pocit že jsem se změnila hodně, fakt se snažim, ale on mi řekl, že se to v něm zlomilo, už mi nemůže upřímně říct, že mě miluje, že mě má rád, chce se mnou bejt, chce taky, aby se to urovnalo, na malý se těší, ale že neví, co mam dělat aby mě zas miloval…nikdo jinej v tom neni což mu věřim…já jsem strašně zoufalá, vim, že i on neni šťastnej, nevim, co mam dělat, jestli to chce čas a vrátí se to???jestli narození prcka to v něm zlomí? díky za vaše názory
taky jsem si myslela, ze v tom nikdo jiny neni (potom), ze ta nejhorsi jsem ja (presvedcil me) a ze ditetem se vsechno zmeni.
Ano, ditetem se vsechno zmenilo, ale ne tak, jak jsem si malovala ja.
Chtela jsem, aby se zmenil partner, stal se z nej zamilovany otec a manzel a namisto toho jsem se zmenila ja, zmenily se mi priority a najednou nebyl v mem zivote ten nejdulezitejsi „manzel“ a to, co dela nebo nedela, ale maly tvorecek, ktereho jsem milovala nadevse a diky jemu jsem si uvedomila, jake chyby jsem mela ja a jake muj exmanzel a podle toho jsem se 6 mesicu po narozeni maleho zaridila…
nemam radu, pro sebe jsem ji tehdy taky nemela, ale s odstupem casu vidim, ze u chlapu opravdu nic takoveho jako „ochladnuti“ vztahu bez toho, a by tam byl nekdo treti, neni… Bohuzel… A vzdy se to snazi svest na partnerku (spatne vari, spatne uklizi, nestara se o sebe, nestara se o domacnost, neda se s ni mluvit apod. a vetsinou se jim povede partnerku presvedcit).
Doufam, ze u vas to dopadne jinak, ale me se to jevi jako klasicky model… Strach z prichazejici zodpovednosti a nemajic uniku, tak vymysli kraviny…
- Citovat
- Upravit
17.8.12 15:35
@Anonymní píše:
Snažim se hledat svoje zájmy, ale jsem na rizikovym, takže občas jdu cvičit, občas na kafe s holkama, ale to není denně, nemám takovou možnost neustále někde rajzovat, o to je to těžší, že jsem doma a pořád o tom přemýšlím a taky samozřejmě bulim…ta vina je převážně na mně, jeho vina je, že to neřekl dřív a nechal dojít tak daleko
A co mu na Tobě tak vadilo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.12 15:43
Jako bych se viděla, jen s tím rozdílem, že my se ani nezašli snažit a už se to podělalo.. viz. diskuze, kterou jsem založila dneska… Taky mi vyčetl spoustu věcí a teď říká, že neví, jestli by mohl cítit to co předtím… Já taky ne, taková zrada se nedá jen tak zapomenout, ale nepracovala jsem na našem vztahu proto, aby to skončilo jen proto, že si nekodázal říct, co vlastně potřebuje… No a co poradit tobě… Nebyl by ochoten navšívit třeba rodinného poradce? Já bych byla moc ráda, kdyby ten můj nebyl tak tvrdohlavý a zkusili to takhle ale není šance… Když si na rizikovém, tak se toho moc podnikat nedá, ale co kdyby si zkusila změnit pohled na svět a když ho máš ještě doma (což já nemám), tak Vám oběma ten svět udělat hezčí… Napeč mu, kup si hezké spodní prádlo, najdi si nějáký koníček aby viděl, že tě pořád něco baví, nebo ještě lépe, zkus přijít na něco, co by mohlo bavit Vás oba… Přeju ti hodně štěstí, doufám, že to u tebe dopadne líp, než u mě a opatruj se a nenervuj, mysli na sebe a na mimi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LuciTau
17.8.12 15:49
Taky by mě zajímalo co mu na tobě tak vadilo, to že nemůžete přijít do jiného stavu? no tak to jsem se nemusela vdávat 
neschazuj vše jen na sebe.. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.8.12 15:51
On má pravdu, vadilo mu, že jsem se k němu chovala hnusně, žárlivě atd., ale neviděla jsem to, teď si to uvedomuju, tehdy ne, měla jsem hodně problémů najednou (práce, rodiče, nedařící se dítě, atd) a vylejvala jsem si to na něm, on to snášel, ale pak už asi nemohl, to já nepopírám, uznala jsem to, taky jsem přestala bejt stíhačka, snažim se mu dát víc volnosti - sport, kamarádi, atd., ženský samozřejmě ne, a pořád doufám, že se to vrátí zpátky v tom smyslu, že to zas budem my dva těšící se na mimi…doma se snažim, uklízim, vařim, on to sice ocení, ale asi to neni pro něj to nejpodstatnější teď…nejhorší jsou ty hodiny doma kdy se v tom člověk mele a bulí a nemůže ale nic dělat…jen doufám, že to nějak neohrozí mimi tyhle moje nervy, o to se teď bojim samozřejmě nejvíc
- Citovat
- Upravit
17.8.12 16:07
Anebo je to proste normalni vyvoj, kazdeho po case prejde zamilovanost, spadnou ruzove bryle. Muj ex mi po nekolika letech mi rekl, ze uz me nemiluje, ze jsem delala to a to spatne, a ze potkal jinou - lasku jeho zivota, tu pravou a buhvi co jeste. Po par mesicich se rozesli, stejne tak s dalsima holkama, co vim.. 
Nekteri chlapi proste nechapou rozdil mezi zamilovanosti a laskou.
Jak jste spolu dlouho?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.8.12 16:13
@Radka84 6let, ale vim, že odejít jinam nechce, vždycky chtěl rodinu, dítě, moc se na to těšil, a teď když se to snad už brzo povede, ani jeden si to neužíváme, protože je takováto krize
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, dlouho pročítám diskuse o vztazích a jaký má kdo problémy, tak přidávám svůj, ať si vyslechnu nezávisle vaše názory…jsme s manželem 6let, z toho 2roky svoji, vždycky jsem si myslela že jsme pro sebe stvořený, všechno krásný, pořád jsme si řikali jak se milujem a určitě to tak cítili;od svatby jsme se pokoušeli o dítě, nešlo to;počátkem roku mi manžel řekl, že už takhle dál nechce, vyčetl mi spoustu věcí, já uznala svoje chyby a prosila ho, ať nám dá ještě šanci, s čímž souhlasil, bylo to pro mě strašný, taky řekl, že s dítětem chce teď počkat (ale věděl, že neberu prášky, jen že se nebudeme tak cíleně snažit)…no a za 2měsíce jsem otěhotněla…problém je, že se to mezi náma moc nelepší, já za sebe mám pocit že jsem se změnila hodně, fakt se snažim, ale on mi řekl, že se to v něm zlomilo, už mi nemůže upřímně říct, že mě miluje, že mě má rád, chce se mnou bejt, chce taky, aby se to urovnalo, na malý se těší, ale že neví, co mam dělat aby mě zas miloval…nikdo jinej v tom neni což mu věřim…já jsem strašně zoufalá, vim, že i on neni šťastnej, nevim, co mam dělat, jestli to chce čas a vrátí se to???jestli narození prcka to v něm zlomí? díky za vaše názory