Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Tak to bude možná ta příčina. Matka má velký vliv na psychiku svých dětí. Pokud Ti celý život snižuje sebevědomí, tak si potom na dně celkově a manžel tomu asi moc nepřidá.
Potřebuješ někam vycestovat, uvidíš tu úlevu. Pokud tedy nechceš sama, tak zkus nějakou kamarádku a nebo přes nějakou skupinu na Facebooku, cestovatelská seznamka nebo tak něco.
@Atisia takže ti přijde, že pocity se mají zakkopat dva metry pod zem a být jak stroj? Právě kvůli těm nezpracovanym pocitům a traumatům - očividně minimálně vlivem matky, je autorka dnes tam, kde je. Dokud to nerozluští, nehne se z místa. Jen by to chtělo terapeuta, který to umí a ne poslouchače, který ji nikam neposune. A hlavně musí chtít sama pochopit proč má takový život. Lidem se moc nechce postavit se čelem sobě samému a často je pro ně jednodušší fňukat a nadávat na všechny okolo, že mohou za jeho neštěstí. Nesoudim to, jen popisuji, co tu vidím a cítím. Krom toho, tohle není na „jen“ terapii, ale komplet rozkopnout stávající život a začít skutečně žít se vším všudy. Upřímně jsem trochu překvapená, že má autorka partnera, ale obávám se, že je to náplast a zdroj aspoň trochu energie… Začala bych tím, že nebudu hledat výmluvy proč nic nejde a zkusila vše, co jde. Rozhodnout se musí sama a taky pochopit, že jediný, kdo s tím může něco udělat, je ona sama.
Zakladatelko, jako větší problém, než že jsi neměla dovolenou, vnímám to, že neumíš být sama se sebou. To je věc, kterou se lidé v podporující rodině běžné učí v dětství a je pro život velice významná. Zní to, že jsi takovou rodinu bohužel neměla a to mě moc mrzí. Zkus tohle téma nahodit s psycholožkou a pomalu to zkoušet. Protože dokud nebudeš v pohodě sama se sebou, budou trpět i tvoje vztahy.
Další věc je, píšeš velmi letmo o dětech, jen že ti nebylo komfortní s nimi cestovat bez manžela. Bylo ti trapně. Proč? Tyhle mantinely si zase stavíš jen a jen sama. Jaké jsou tvé vztahy s dětmi teď? Jestli už jsou odrostlejší, nebylo by možné s nimi zkusit ty vztahy nějak upevňovat, najít v nich přátele?
No a co se týče toho cestování, napadá mě možnost se připojit k nějaké větší cestovatelské skupince, třeba přes fb, a jet někam jako zájezd.
Je na čase změnit svuj život!! Udelej to hned, bez vymluv typu - rozvést jsem se měla dávno. Chces se rozvést? Vztah ti nic nepřináší? Jdi od něj! Je to změna, kterou potřebuješ. Ac s tím, že nevíš, co ti to přinese. Přinese to změnu, kterou potřebuješ.
Chces jet na dovolenou? Jed! Kup si co chces, let kam chces. Sama. Uzij si to tak, jak Ty chceš. Buď šťastná. Dělej věci, tsk jak Ty chces, ne je jak chce někdo jiný. A uvidíš, jake změny (pozitivní změny) to přinese
jen se nebát udělat ten prvni krok ![]()
Velmi vám doporučuji se zaměřit na sebe na svou duši. Doporučuji Vám chakradance taneční terapii, která vás vede do vašeho vlastního nitra. Mně pomohla dostat se sama k sobě, zjistit, o sobě co mě naplňuje radostí a kam chci v životě kráčet. Případně vzít batoh na záda a vydat se ideálně na několik dní mimo civilizaci a být sama se sebou, od toho se mimochodem i lidé vydávají na poutě. Pokud jste tomu nakloněná, přátele můžete najít i například v evangelické církvi, kde bývají lidé srdeční otevření a kde můžete najít podporu v osobních vztazích. ![]()
Co to je za vyjadřování? Takhle se vzteká možná tak malé dítě v krámě (…a chci, a chci, a chci!), ale to autorka předpokládám není, tak by se podle toho mohla začít chovat. Z toho co (ne)napsala nelze poradit, ale tak nějak tuším, že o to vlastně ani nestojí. Dluhy za jiné nikdy není nutné platit (pokud člověk není tak hloupý, aby z nich legálně udělal svoje dluhy), jenže to by nejspíš autorka přišla o nějaké své pohodlí (třeba manželův dům apod.). Je třeba zařídit se jinak, nebo si nestěžovat.
Delate ze sebe obet
Az vyresite sebe a je to dlouha a pomala cesta, budete na tom lip
A ostatni nemuzou za Vas stav a zivot, jak lidem dovolite, tak se k Vam chovaji
Hodne stesti
Ahoj, mám stejnou zkušenost s psychoterapií. Nikdy mi psycholog nepomohl, spíš naopak…to neustálé vzpomínání mi vždy spíš přiblížilo.
Na to, že bych raději zemřela místo někoho kdo žít chce, jsem myslela dost často.
Pomáhá mi myslet občas jen na sebe, hodně odpočívat, pospat si, zajít si na kosmetiku, masáž, něco hezkého si koupit. Zařídit si pěkně byt, aby se tam člověk cítil v hezky. A mít partnera, který vás z toho dokáže vytáhnout a ne vás v tom nechat utápět.
Ale důležité je taky se snažit sama. Na dovolenou bych zkusila najít nějakou kámošku, vždy se někdo najde…nebo s dětmi. Ale i když se na dovču vždy těším, je to taky velká zátěž. Mám vždy strach odjet na delší dobu z bytu (mám OCD). Takže i jednodenní výlety jsou strašně fajn.
A i po různých túrách chodí sama ženská třeba jen se psem. Chce to hledat, protože tu budete určitě nějakou dobu ještě (na to, že bych skončila život sama nemám odvahu) a proplakat a nervovat se je škoda.
Myslím, že vykazujete známky deprese. Nezlobte se, ale máte děti, přítele, práci. A zníte, jak kdybyste měla rakovinu v posledním stadiu a nic jiného. Doporučuji vyhledat profesionální pomoc, věřím, že se vám uleví.
Ahoj, chapu te, ze se citis dlouhodobe spatne, ve vsem totiz najdes jen to spatne a to te posila dolu a citis se zle, je to navyk, zvyk, ktery muzes zmenit jen ty sama a to tim, ze zacnes pozornost davat na veci ktere si prejes. Trapeni je nase volba.
Kazdy den zacit psat 3 veci, ktere ti udelaly radost a 3 veci za ktere jsi vdecna, takto si udelas novy navyk a zacnes se citit mnohem lepe, staci kdyz vydrzis 30 dni.
Drzim ti palce ![]()
@Tarjei nedoporučuji. Je to psychosmejd. Dříve spolupracoval s Erikem Matoušem. Nemá na to školy, dnes je zákon, že tito lidi, už nesmí vykonávat terapie, on to stále porušuje.
Snaží se lidem „pomoct“, jeho skupina působí a jako sekta.