Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co dovolíte tchýni?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.11.20 20:31
@DoktorkaZorkaHorká píše:
Klid…mámina snacha to dotáhla k větší dokonalosti…mamka si chovala půlroční vnučku a její maminka ji po pěti minutách chování ( kdy tam naší jedou přes hodinu) řekla - už mi ji dejte, já si ji chci taky užít, vy už jste si svoje dvě děti vychovala…
no čuměli jsme všichni…brácha zrovna nebyl doma. Od té doby tam naší jezdí, jen když je brácha doma… Podobných příhod bylo ale víc…
To je strašný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.20 20:34
@Anonymní píše:
Já mlčím, protože na ni nechci bejt hnusná nebo drzá a prostě se jí bojim říct, že se mi nelíbí, že se mě aspoň nezeptá, aby to nevzala špatně. Ale být tam celý den a za celou dobu ho nemít pomalu ani na chvíli u sebe?Vím, že mám něco říct, když se mi to nelíbí, ale přijde mi, že ani neposlouchá. Ona mě moc nemusí a přijde mi, že mi chce ukázat, že tam nejsem potřeba. Zakl.
tak bych tam tak dlouho nebyla, nebo tam nejezdila. U nás si tchýně dovolí, to co jí dovolím já a stejně tak moje mamka. Pokud s něčím nesouhlasím, ozvu se v obou případech. Ale ony zvládly a zvládají vše, nemám problém, když dítko nakrmily, povozily v kočárku, přebalily, vykoupaly…ale jde o to, co vyhovuje tobě a co už ne. Pro sebe si stanov mantinely a ty se pokus dodržet. A když s ní nebude řeč, vyšší bere, tedy ty, tak to zaraz.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.20 20:35
Ona se neptá, prostě přijde a vezme si ho. Prostě se to musím naučit říkat “NE”. Nebo třeba dlouho brečí a nenapadne jí, aby ho dala mně. Když se rozbrečel u mojí mamky, tak mi ho hned dávala a ona ne. Prostě si ho utěší sama. Nebo on chce spát a místo toho, aby ho dala do postýlky, tak si ho uhoupe v náručí. Já jsem ráda, že mi hezky spí. Dám ho do postýlky a můžu jít pryč, protože do 5 minut spí, aniž bych tam musela být. Ještě párkrát ho takhle uhoupe a bude to vyžadovat po mě, protože si na to zvykne a neusne bez toho. Jezdíme tam párkát do týdne. Bohužel tam občas i spíme. Zakl. - (píšu z druhýho účtu)
Příspěvek upraven 09.11.20 v 20:37
- Citovat
- Upravit
9.11.20 20:37
@Anonymní píše:
Já chápu ty, co mají třeba víc dětí a uvítaj to, ale já tam nemám co dělat a tak mi ani pomáhat nemusí. Akorát tam sedím a koukám pomalu do zdi. A když už si ho teda nakrmím, tak mi je hned odebrán. Chtěla jsem radu, jak to slušně říct, že si ho chci teď chvíli chovat budu já nebo si pro něj jít, když si ho chová. Přece se nebudu ptát, aby mi dala moje dítě? Co když mi řekne, že ho má teď ona a že mám smůlu? Protože by toho byla schopná. Manžel se mě bohužel nezastane, nechápe mě. Zakl.
a jak často tam jezdíte? zas mi nepřijde divný, že když už tam jste, že si chtějí malýho pochovat a být s ním 
chce to najít rovnováhu. Nech je se pomazlit a pokud se neděje nic závadovýho, tak se raduj že ho mají rádi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.20 20:37
@Ou píše:
Jak dovolit - ty chceš něco zakazovat člověku výrazně staršímu a zkušenějšímu než ty?Z jaké pozice? Protože si porodila dítě - to ona taky. A těch zkušeností s dětma má v tuhle chvíli patrně výrazně více než ty.
Nemůžete se normálně domluvit?
No moment, moment, takže jako když tchýně je starší a porodila dítě, tak má nárok dělat si s dítětem snachy con jen se jí zachce a snacha k tomu nesmí nic?
Tchýně si už své dítě vychovala, a zakladatelka z pozice matky má rozhodně právo se ohradit, pokud tchýně bude dělat s miminkem věci, které si matka nepřeje (typicky například posazování dětí, za našich rodičů to bylo normální a mají k tomu tedy sklony, ale mezitím jsme se už dověděli, že to není nejzdravější). Snacha jako matka není přece vůči tchýni v podřízené pozici jen proto, že je mladší (to samozřejmě platí i pro snašinu matku, otce, atd).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.20 20:42
Vadilo mi, když dělala to, co jsem si nepřála. Krmení tím, co jsme jí ještě nedávali. A řekli, že jí to dáme později, protože se prostě teď říká, že se to má dávat později. Nebo když malou přitahovala za ruce v pár mesicich, ale to chápu, že se tenkrát, když měla děti, prostě dělalo. (Nicméně kdyby mi řekla, hele, s detma se dřív dělalo tohleto a tohleto, nechceš to ukázat, tak bych taky měla možnost jí to říct 
)
Koupání nebo teda „jen“ mytí zadečku si se mnou zkusila jednou. Pořád brblala, což dělala i moje máma, na vlhceny ubrousky. Za nich voda, vana. Takže jednou jsme malý u nich myly zadeček. Malá byla hodně živý miminko. Byly jsme na ni dvě a měly jsme co dělat. Od tý doby jsem o ubrouscich snad neslyšela. Ale to je prostě střet generací, to je ve všem, že jo.
Jako jo, babičky mají sice víc zkušeností, ale že měly jedno, dvě,… X dětí jim taky nedává patent. Za tu dobu se obecně v péči o děti leccos změnilo, taky spoustu si toho už po těch letech nepamatují (kdykoliv jsme se na cokoliv zeptali, nepamatuju si) A notabene si člověk přeje, aby o dítě bylo pecovano po jeho. Koupání, krmení, přebalování, takovou péči bych vnouceti bez domluvy nedávala. Někdo třeba koupe dítě obden. Nebo to má spojeny s ritualem, kdy se něco děje před koupáním, po koupání. Prebaluje po jídle, před jídlem. Nechtěla bych to narušit s tím, že jednou se přece nic nestane. Neříkám, že babička nic z toho nesmí, ale měla by se zeptat. Možná se v tom taky moc babrám, ale s tím nic neudělám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.20 20:45
Nevím, co s tím posazováním pořád mají, ale taky už to párkrát zkusili 
ať si ho chovají, ale aby si ho chovali pomalu celý den? To dítě si taky potřebuje narovnat záda. Mně by se taky nelíbilo, kdyby mě celej den někdo choval. Takže za mě bych byla nejradši, kdyby ho jen chovali a zbytek nechali na mě. Přeci jen ani to přebalování není její silná stránka. Zakl.
- Citovat
- Upravit
9.11.20 20:51
@Anonymní píše:
Nevím, co s tím posazováním pořád mají, ale taky už to párkrát zkusili
Hlavně se domluv s chlapem, ať jste za jedno.
A říct jí to narovinu. Zkoušet to nějak oklikou by se nejspíš minulo účinkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.20 20:51
@Anonymní píše:
Nevím, co s tím posazováním pořád mají, ale taky už to párkrát zkusili
A proč jí to tedy neřekneš? Slušně samozřejmě. To se jí bojíš?
Třeba to dělá, aby tobě ulevila..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.20 20:54
Asi snad i bojím nebo já nevim, proč nic neřeknu. To určitě nedělá, aby mě ulevila. To je totiž doba, než mi ho vždycky dá, když ho mám krmit nebo když ji někdo volá, ať tam jde. Spíš mi to dělá naschvál a ví, že se neozvu, tak toho vlastně i využívá.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.11.20 21:26
Moje ani prebalovat nechtela a kdyz sem ji rekla jestli by nechtela prebalit tak se vykrucovala… a v porodnici si ji ani pochovat nechtela asi mela strach z krehkeho miminka ale na hlidani, to chtela. Jenze sem k ni nemela duveru ze se dokaze postarat. Nikdy mi to nepredvedla, tak mela smulu.
- Citovat
- Upravit
9.11.20 21:29
Nedovolím děti bít a krmit potravinami, na které jsou alergické. Jinak v rámci běžné péče ať se babičky, dědečkové, tetičky i další příbuzenstvo angažují dle libosti. Já si ráda hodím nohy nahoru a nechám to na nich Však proto k babičkám jezdíme, aby si s dětmi tvořily vztah a navzájem se užili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.20 21:30
@Anonymní píše:
Moje ani prebalovat nechtela a kdyz sem ji rekla jestli by nechtela prebalit tak se vykrucovala… a v porodnici si ji ani pochovat nechtela asi mela strach z krehkeho miminka
To moje tchýně je zase až moc akční a strašně hrr do všeho, jak kdyby byl hračka. Vůbec s ním nezachází s citem.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.11.20 21:32
@Kassy já bych jí ho svěřila, kdybych k ní měla důvěru. Třeba mojí mamce věřím a můžu jí ho svěřit, ale jí se ho bojím nechat i na 5 minut bez dozoru.
- Citovat
- Upravit
9.11.20 21:43
@Anonymní píše:
Já chápu ty, co mají třeba víc dětí a uvítaj to, ale já tam nemám co dělat a tak mi ani pomáhat nemusí. Akorát tam sedím a koukám pomalu do zdi. A když už si ho teda nakrmím, tak mi je hned odebrán. Chtěla jsem radu, jak to slušně říct, že si ho chci teď chvíli chovat budu já nebo si pro něj jít, když si ho chová. Přece se nebudu ptát, aby mi dala moje dítě? Co když mi řekne, že ho má teď ona a že mám smůlu? Protože by toho byla schopná. Manžel se mě bohužel nezastane, nechápe mě. Zakl.
Tak neseď a nekoukej do zdi, vezmi si s sebou nějakou zábavu. Já si třeba vozím relaxační omalovánky. Přece nejsi k dítěti přirostlá. Že nepotřebuješ pomoc, to je fajn, ale babička s vnoučetem si nevytvoří vzájemný vztah tím, že na sebe budou z povzdálí koukat. A za pár let se ti bude sakra hodit, když babička zvládne péči obstarat a dítě pohlídat i na delší dobu. Zvlášť, jestli plánujete další.
Takže bych se hlavně zamyslela nad tím, co ti opravdu vadí. Mně trochu přijde, že tchyni prostě nemáš ráda, vidíš ve všem, co dělá, zlý úmysl, čekáš negativní reakce, a žárlíš. Zkus brát víc pozitivně, že má o vnouče zájem, nesnaží se ti ho snad ukrást. Jestli něco dělá jinak, než bys chtěla, tak to normálně slušně řekni. „Prosím, nech ho usnout v postýlce, jak je zvyklý, nechci, aby pak vyžadoval houpání po mně každý den.“ Případně „Je čas na spinkání, dej mi ho, prosím, já ho uložím.“ Co je na tom složitého?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
