Necítím od našich lásku

Anonymní
30.10.20 23:52

Necítím od našich lásku

Ahoj,
mám poslední dobou takový problém. Nechci aby to vyznělo že jsem nevděčná nebo že se lituju, ale prostě to tak cítím. Jsem obyčejná mladá žena, celkem úspěšně studuji, mám byť malý příjem a milovanou fenku - se svým životem jsem celkem spokojená. Třeba na mě jen doléhá korona a podzimní splín, ale poslední dobou často přemýšlím o tom, že jsem za celý svůj život nikdy necítila od našich lásku. Začalo to už od základky - nikdy jsem nebyla dost dobrá, dost chytrá, dost krásná, dost hubená, dost výkonná (dosaďte si)… Každé moje slovo nebo rozhodnutí bylo okamžitě podrobeno bedlivému zkoumání a následně rozcupováno. Připadala jsem si jako u soudu - neustále jsem se musela z něčeho zpovídat a před někým se obhajovat. I když jsem jako malá měla spoustu drobných docela rozumných přání, nikdy se mi žádné nesplnilo. Vzpomínám si, že jednou jsem si přála k Vánocům panenku, ale pod stromečkem byly jako obvykle samé „praktické dárky“. Proč rozhazovat za zbytečnosti (a ne, nijak chudí jsme nebyli)? Na to že by mě někdo obejmul, dal pusu nebo prostě jenom řekl „Mám Tě rád.“ jsem mohla rovnou zapomenout. Zbytečné rozmazlování, ne? A tak je to vlastně doteď. Např. jako svoji strategii jak doma nezešílet jsem si zvolila chovat se co nejvíc jako normálně - líčím se, pěkně oblékám, češu si vlasy, cvičím… Moje máma např. chodí celý týden v jednom triku a jedněch teplákách a taky jí to neberu. Ale jí ten můj přístup hrozně vadí. Tohle samo o sobě by se dalo v pohodě zvládnout, ale to jsou tisíce dalších věcí, které se na mě sypou jako lavina a já už to nedávám. Jednou mám ošklivého psa, pak nemám vkus, blbě se stravuju, moc často se sprchuju, nosím brýle, chrápu, mám blbý výsledky ve škole, špatnou brigádu… zkrátka všechno je špatně, snad i to jak dýchám. Každý den si opakuju, že problém mají oni a já musím zůstat nad věcí, ale už to zkrátka nejde - cítím jak mě to sžírá a stává se ze mě hromádka neštěstí. Co si o tom myslíte, jak se bránit, nebo je opravdu chyba na mojí straně? Poraďte prosím. A omlouvám se za slohovku… Zakladatelka (snad je anonym pochopitelný)

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
580
31.10.20 00:04

Řeklas jim to někdy? Zkus si s nimi promluvit a nenechat se utlouct kritikou, možná přijdeš na to, proč to tak je. Pak z toho vyvoď nějaké důsledky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6912
31.10.20 00:06

Odstěhuj se, někam do studentského sdíleného bytu a k rodičům jezdí jen na návštěvu, tím se vztahy vylepší, hrany obrousí.
Z chování rodičů k tobě si vem ponaučení a nedělej stejné chyby ve výchově svých dětí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.10.20 00:11
@Kipa22 píše: Řeklas jim to někdy? Zkus si s nimi promluvit a nenechat se utlouct kritikou, možná přijdeš na to, proč to tak je. Pak z toho vyvoď nějaké důsledky.

Neřekla a popravdě (vím že je to srabské) se mi do konfrontace vůbec nechce. Bojím se že zase zažiju to ponížení, jako už mockrát. A navíc ani nevěřím, že by si něco přiznali.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
31.10.20 00:14
@mado píše:
Odstěhuj se, někam do studentského sdíleného bytu a k rodičům jezdí jen na návštěvu, tím se vztahy vylepší, hrany obrousí.
Z chování rodičů k tobě si vem ponaučení a nedělej stejné chyby ve výchově svých dětí.

Já už dávno odstěhovaná jsem, bydlím na koleji - jenže teď je korona, takže se učím distančně a kolej je zavřená.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
31.10.20 00:31

@mado mohla bys mi prosím přesněji specifikovat, jakých rodičovských chyb se mám vyvarovat? Zatím sice děti nejsou úplně na pořadu dne, ale třeba se mi to bude někdy hodit. Díky
Mmch, i když jsem jezdila domů jen občas, naši se chovali pořád stejně - jen já měla víc psychických sil…

  • Citovat
  • Nahlásit
2902
31.10.20 00:41
@Anonymní píše:
Já už dávno odstěhovaná jsem, bydlím na koleji - jenže teď je korona, takže se učím distančně a kolej je zavřená.

Kolej ale není odstěhování. Vážně se odstěhuj alespoň do spolubydlení, uleví se ti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
213
31.10.20 00:57

Já bych tedy řekla, že ti závidí. Což je u rodičů docela hrozné. Závidí ti tvůj styl života a sami se nevzchopí ke změně. Já nevim, možná tě měli hodně mladí a teď ti závidí, že si užíváš svobodu a oni nemohli a viní za to podvědomě tebe.Ale to je jenom můj rychlý soud. Třeba tě milují, jen to nedokáží dát najevo.Nevim.Ale chyba rozhodně není v tobě. Zasloužíš si bezpodmínečnou rodičovskou lásku. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5192
31.10.20 04:57

Jak jsem si přečetla, že se tvoje matka převléká jednou za týden, nemohla jsem se pořádně soustředit na zbytek textu.. to je teda prase!! :poblion: Já vím, že to je těžké, ale musíš si to kompenzovat jinde. Třeba ten pes nebo nějaký přítel, později manžel. Taky jsem to měla doma podobné, ale nová rodina mi pomohla. :srdce: Minimálně teď ten kluk pro tebe by byl fajn, nebo kamarádky :kytka: Rodiče nezměníš, v to nedoufej :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29160
31.10.20 05:56

Rodiče nezměníš. Pokud jsou to odjakživa studení čumáci. Kdyby mě v dospělosti pořád kritizovali, dokázala bych se ohradit. Snažila se co nejrychleji dostudovat a opravdu vypadnout z jejich života. Teď s tím virem je to holt těžší, ale byla bych doma co nejméně. Proč taky. Protože se stejně nezavděčíš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9800
31.10.20 06:30

90% téhle studené výchovy je kopírování vzorce toho, jak se k nim chovali jejich rodiče. Vyrůstala jsem také v takové rodině, naši se pak rozvedli, když mi bylo jedenáct. Díky tomu, že máma zůstala sama, tak jsme se jedna druhé otevřely a rozuměly si. S tátou je vztah jak na houpačce. Pokud je vše ok, vídáme se pravidelně a jakmile přijde nějaký konflikt, než by ho řešil, raději se stáhne do sebe a ani se neozve. A ne, nepomůže ani rozmluva s nimi. Já to přestala řešit až ve chvíli, kdy se mi narodily vlastní děti. Až v tu chvíli jsem si dovolila opravdu odporovat a říct naplno svůj názor. :oops:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
244
31.10.20 06:54

Rodiče změnit nemůžeš, můžeš ovšem změnit své chování k nim. Jsi už dospělá, můžeš omezit příjezdy domů, najdi si kamarády a soustřeď se na ně, své studium, brigádu, pak třeba přítele.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.10.20 07:07

Taková klasická studená výchova, měla jsem něco podobného. Nejvetsi ironií je, že se máma rozvedla na prahu mé dospělosti a začala být na mě závislá. Ale když mě jako dítě nikdy neobejmuli a neřekli, že mě mají radi, proč bych to pak dělala já mámě… Vždycky chtěli abych se dobře učila a když jsem přinesla samé jedničky na vysvědčení až do nějaké sedmičky, ocenili to „sprtko“ :lol: A to jsem se doma neučila, šlo to samo… Teď už se tomu směju, máma má ty tendence pořád, s otcem nekomunikuji. Co bydlím jinde, není důvod to řešit, takže se doporučují odstěhovat ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
31.10.20 07:30

Znám to úplně přesně od manžela. V takové rodině byl vychováván, otec despota, mamka léty radši nic neříká a sebevědomí má 0. Manžel ke poznamenaný velmi. Ale i tebe je velkou výhodou, že sis to uvědomila. Manžel to nevidí, až když mu řeknu že chování jeho otce je hrozné, zamyslí se a pak se smutný. Ale sám ho má pořád za super tátu, pro mě je to manipulátor, despota, nedobrý člověk, který systematicky ničí lidi kolem sebe. Ničí právě lidem okolo sebevědomí stejným systémem jako u tebe, aby potom, když chce, dosáhl vždy svého. Jedin tehdy je spokojený. My s tím bojujeme. Nechci dělat muže smutným, ale zároveň nechci aby naše děti brali toto za normální. Švagrová to vidí taky a odstěhovala se velmi brzo nicméně taky má do života naloženo. Takže nebuď smutná a ber jako výhru, že to vidíš. A nenech si kazit radost - to je jejich taktika. :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
31.10.20 08:45

Zakladatelko i když je to těžké snaž se ty negativní řeči na tebe vypouštět. Jedním uchem tam a druhým ven :)
Mám to podobné jako ty..
Moje máma si totiž o sobě myslí, že je dokonalá, ale pravda je ta, že má velkou nadváhu má cca 130 kg a má komplexi určitě. Jinak jako ano chytrá je, zajištěná také a to jen díky sama sobě.
Ale to, že ona něco dokázala a na mě vidí nedostatky je pouze její problém!
Takže když přijede na návštěvu, tak si Chvilku vyslechnu jeji bláboly a když to přehání, tak ji slušně řeknu, že odjíždím na výlet s dcerou a pá :mrgreen:
Má to něco do sebe já nikdy nechci být jako ona a mam úplně jinou výchovu.
Moje výchova se jí taky nezdá, ale víš co? Může mi tak akorád kulové a ano dceru si rozmachávám po svém a mě to tak vyhovuje, takže to tak bude! Dcera je spokojená, lásku ji vyznávám před každým usnutím dám pusu a pomazlím :srdce:
Nepamatuji si, že by mi má matka někdy řekla větu mám tě ráda :(
O to víc mě těší, že já to své dcerce říkám často a ona mě taky a to je teď pro mě to nejdůležitější :srdce:
S Vánocema jsem to měla podobné jako ty a hračky pod stromečkem nebyli.
V dospělosti si dárky pod stromeček kupuji sama a mám z toho radost, je tam co si přeji a dcerce se snažím kupovat co si napíše ať je šťastná :srdce:
Ty jsi ta důležitá na tobě tady záleží a jaké si to uděláš, takové to máš.
Věřím, že takové věci ty dělat nebudeš jednou svým dětem, tak jako já.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat