Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co by bylo, kdybych neměla syna
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.7.15 19:17
Úplně tě chápu, a to jsem kluky měla v 28… ale já mám to štěstí, že když bych měla nějaký takový hurá nápad, mám docela hurá maminku, která pohlídá… ale klukům bude rok a ač bych někam jela až bych brečela, nechce se mi od nich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.7.15 19:20
Taky mě to občas napadne a taky se za to stydím…že bych si na chvilku zase chtěla žít ten bezstarostný život. já mám už děti dvě, obě tady byly v plánu, ale brzy(taky ve 20-ti)…
radu nemám, mě to napadá jen občas, pak si vždycky řeknu, že vyrostou a budu to jednou chtít vrátit, tohle období, kdy jsou malé, tak si snažím užít každý den a když to jde, tak si jednou za čas to hlídání zajistit a někam vyrazit(kino, večeře apod.)
upřímně si myslím, že to občas napadne spoustu maminek, i starších. Hold člověka ta nesvoboda trochu svazuje no.. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.7.15 19:24
Ahoj, ja osobne si myslim, ze bys neco takoveho mohla citit i kdybys mela syna o deset let pozdeji. Ja jsem ted tehotna a rikam si, ze uz nic nebude jako driv, prave ze uz nikdy neudelam nic spontanne, ale ja otehotnet chtela, miminko chci, ale nekdy se toho taky bojim, co bude. Nemuzou Vam treba rodice jednou tydne nebo treba i mesicne pohlidat syna a nekam si s pritele vyrazit? Ze by to byl vzdy jen Vas vecer/den. A treba jednou za cas, aby hlidal pritel a ty si nekde vyrazila s kamoskama? Mozna by Ti to pomohlo
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.7.15 19:27
Nejsi sama kdo má takové myšlenky, a to mi je 28, dítě plánované. Několikrát za den myslím na to, že chci svůj život zpět. Syna miluji, neopustila bych ani na víkend, ale je to náročné. Říkám si, pár let vydržet a bude líp 
. Život přeci nekončí, nikdy nevíš co ti přinese 
.
- Citovat
- Upravit
3.7.15 19:38
Chapu.. Mam stejne stareho syna a cekam druhe. Obe deti chtene a milovane, ale tyhle myslenky me napadaji casto. Treba dnes bych tak rada vyrazila nekam na veceri a proste to nejde:-( je to asi normalni…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.7.15 19:41
Moc jste mi pomohly, že vím, že v tom nejsem sama. Je to někdy vážně hrozné, když si úplně říkám, že teď bych nejradši šla tam a udělala tamto a ono, ale ono to prostě nejde…
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
3.7.15 19:45
Prvního syna jsem měla taky ve 20 a ty myšlenky mívám občas taky. Občas i o partnerovi, jakože co kdybych byla sama a úplně free a tak… Ale to neznamená, že bych s nimi nechtěla být nebo je neměla ráda…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.15 19:47
@Anonymní píše:
Moc jste mi pomohly, že vím, že v tom nejsem sama. Je to někdy vážně hrozné, když si úplně říkám, že teď bych nejradši šla tam a udělala tamto a ono, ale ono to prostě nejde…zakladatelka
a proč by to nešlo? Nech dítko občas hlídat mamku nebo tchýni a vyražte do kina, divadla, zatancovat si, na festival… Dvouleté dítě už není tak malé, aby víkend nevydrželo bez rodičů, takže bych ho nechala i na víkend a vyrazila kamkoliv. Btw. tyhle myšlenky jsou normální v jakémkoliv věku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.15 19:54
Ja hlavne nevidim duvod k tomu, si takoveto myslenky vycitat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.15 19:54
Jojo, mě je 31, syna jsme adoptovali (takže opravdu vytoužený dítě), ale straaašně mi chybí to, co bylo před tím. Zrovna ted odcházeli sousedi (i světšíma dětma, náš jde akorát spát) ven posedět. A já jdu krmit a koupat Taky mám bezva hlídací mamku. Ale jsem radši, když si o hlídání řekne sama, což bývá poměrně často.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.15 19:55
Já tak nějak tuším, co by bylo, kdyby…
Nějakou dobu bysme žily ten bezstarostný život, užívaly si klid a svobou a pak bysme stejně zatoužily po tom, co máme teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.7.15 19:57
Taky mám občas takový stavy jen s tím rozdílem že já teprve mimi čekám. Je mi 23 těhotenství je plánované vždycky sem chtěla být mladá máma. Já mám třeba i obavy co budu s novorozencem v takovým vedru dělat že se o něj budu bát…Pořád přemýšlím co s ním podnikat i až bude větší aby mi z toho pak nehráblo a hlavně že už nikdy nebudu sama už to nebude takové jako že ted mám volno můžu si celý den dělat co chci jít kam chci. Zatím pořád slyším jak rodiče budou hlídat až to půjde tak se nechám překvapit Anonym A.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Potřebuju se hlavně vypovídat a protože je to pro mě citlivé téma a nechci, aby se o tomhle dozvěděl někdo blízký, tak prosím o zachování anonymu.
Jak už jsem napsala, tak se potřebuju hlavně vypovídat a možná si přečíst i nějaká milá slova, abych to hodila za hlavu, ale strašně mě to teď trápí. Je mi 22 a mám syna, kterého jsem měla brzo (ve 20) a nebyl teda plánovaný. Nechci, aby to vyznělo, že ho nemám ráda nebo že bych byla radši bez něho, to vůbec ne. Miluju ho šíleně moc, že bych ho nikomu nedala, ale poslední dobou mě prostě trápí, že už to není ten bezstarostný život a někdy mě napadjí myšlenky, že co by bylo, kdybych neměla syna, že si nemůžu vyrazit kdy chci a kam chci.
Není to že bych chtěla někam jít do baru a popíjet nebo tak, to ne…nikdy jsem nebyla ten typ, co obráží diskotéky a podobně, ale prostě jít třeba večer s přítelem do kina nebo na véču nebo se prostě sebrat a odjet někam na víkend pryč nebo prostě něco podniknout. Vím, že to vše se dá i s dítětem, ale už to prostě není o té spontálnosti a tak.
Nechci tu teď poslouchat řeči, že mám co jsem si udělala a podobné chytré narážky…jen jsem se prostě potřebovala vypodívat a trápí mě to, protože mě pak mrzí, že takhle uvažuju, že lepší by to bylo možná bez syna, i když bych si pak hned dala nejradši facku, že jsem vůbec na něco takového pomyslela, ale prostě je to náročné a kort teď takhle v létě…