Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@babička4 píše:
Chci jen napsat na otázku od mimimi1 jak se na to dívají babičky. Nevím jak které, ale jak tady čtu příspěvky tak moc s tchýněmi nejste spokojené skoro žádná, já jsem své snaše nic neudělala, nic jsem nekritizovala a již rok jsem neviděla svoje dvě vnučky(dvojčata), protože se odstěhovali asi 30 km daleko (špatné spojení…), nebere mi mobil, na vánoce jako by nebyli, za dárky žádný dík. Když byly malé ani jsem je nepochovala, TAKŽE je ze mě smutná babička, hledám radu jak se k nim přiblížit, začínám mít dojem, že ani nevědí, že mají ještě babičku, které je po nich smutno. Je jim 6 let, narozeniny měly na začátku srpna a nikdo mě nepozval??? Tak jak to vidíte… Smutná babička![]()
Tak to je smutné, protože 6 let je príma věk. 30 km přeci není tak daleko. Zeptala bych se co syn? S ním máte dobrý vztah? Já mám dva, tak vím že to není jednoduché, ale snacha je príma a vycházíme dobře, nicméně hodně respektu je od nás obou a syna mezi sebe nestavíme. Tak držím palce aby se zlepšilo
babička Lenka
Matýskovi je 6 měs. Chápu, že mi ho snacha nepůjči víc, než za humna s kočárkem a milionem instrukcí. Při návratu domů, musím vyslechnout vždy nějaký komentář např.to tak málo vypil? Co kdyby nastydnul? Když ho v červenci vyndate z kočárku a postavíte na skalku bosýma nožičkama, aby zažil spojení s přírodou. Ano jsem přírodní typ. Z dětmi jsme si to velice užívali. Ze syna vyrostl ale docela jiný člověk a snacha je podobného ražení. Snobizmus a ultrakonzervatismus. Nikdo mi nehlidal, nic mi nikdo nedal a po milující babičce pro své děti jsem marně toužila. Snažím se být opak své matky, ale mladí to berou jako samozřejmost. Syn je velice prchlivý a sebelip míněnou radu bere jako útok na svoji osobu. Kdykoliv se pohadame tak řekne: to jsi posrala, teď jsi přišla definitivně o Matýska. Do ničeho nekecám i když musím poslouchat jak si syn stěžuje na snachu a ona zase na něj. Nikdy neodmítnu jakoukoliv žádost o pomoc. Jediný, co mi zvedlo adrenalin bylo, že snacha naplacala ručičku půlročnímu kloučkovi až se rozplakal. Strkal do pusinky kšandu u sedátka. Prý ho chce mít dobře vychovaného. Mám se nechat vydírat? Prosit za odpuštění? Nechápou, že babickovsky pud není jako mateřský. I bez toho slaďoučkeho tvorečka se dá dost dobře žít. Občas pár slz a zase je líp.
„Chápu“ nebyl ten správný výraz. Ale dokážu to pochopit i když bych malýho už teď vzala na hory do karavanu, měla jsem s ním do budoucna spoustu plánů díky kterým by mě zbožňoval, ale už teď jsem pochopila, že se s tím musím rozloučit. Malej si bude užívat u moře matko, tam jsi nás ty nikdy nevzala. A do Harrachova nepřijdeme protože prostě nechceme. A z interaktivní hračkou si s ním hrát nebudem i když by se mu to strašně líbilo, protože to je pro holky od 3 let a museli by jsme ji naprogramovat. Za to nám ten malej nestojí.
@Burry nebud smutna,až bude vnouček trosku větší,rekne si sám,ze k Tobě chce. A snaše ode mne vyrid,že děti se nikdy nebijou. A takhle malinký a přes ruce? Co na to syn?
Souhlasi s její „vychovou“?
Prý o nic nejde, prý to dělá spousta lidí, že placnou dítě přes ručičku. Já jim taky říkala, že Mimi potřebuje lásku a ne výchovu. Jsi hodná, ale nebude ke mně chtít sám, když mi nebude znát. Momentálně jsem ve fázi, kdy ho musím pustit z hlavy a počkat až mladý přijdou sami na to, že bez babičky je to na ho…
@Burry píše:
Prý o nic nejde, prý to dělá spousta lidí, že placnou dítě přes ručičku. Já jim taky říkala, že Mimi potřebuje lásku a ne výchovu. Jsi hodná, ale nebude ke mně chtít sám, když mi nebude znát. Momentálně jsem ve fázi, kdy ho musím pustit z hlavy a počkat až mladý přijdou sami na to, že bez babičky je to na ho…
Protoze spousta lidi dělá idiotskou věc,bude to dělat taky? Fajn,řekni ji,ať se dítěti pokusí vysvetlit,ze se to nedela. Asi to nejde,ze? V tom případě ať si vrazi jednu sama,ze mu to není schopna vysvetlit. Prokrylepana,copak lidi nechapou,ze dite poznává svět a orientuje se v nem „ochutnavanim“. Kdyby ten mrnavec uměl mluvit,tak se zeptá, co a k čemu to je. Neboj,on se začne po Tobě ptát. A ze Te budou potřebovat,na to vem jed. Zvlášť pokud máma začne pracovat,nebo se narodí další mimco. Jenže já chci mamcu vidět,jak to bude ze začátku jednoduchý a příjemný všem zucastnenym,když klouček není na Tebe zvykly.
Babička jsem relativně čerstvá, mám vnouče jak od syna, tak od dcery. Chlapečkům jsou čtyři měsíce, zatím jsem je oba hlídala na pár hodin, když si holky potřebovaly něco zařídit, nebo si trochu odpočinout, bydlíme poblíž. Do budoucna to nevypadá, že by mi dítka nehodlaly půjčovat
. A pokud by už k tomu došlo, je to jejich věc, holt by si musely zařizovat hlídání beze mě. Chlapečky mám ráda, jsou to zlatíčka, ale abych trvala na na tom, že je mocí mermo hlídat musím, to ani náhodou. Mám svůj život, manžela, koníčky a přátele, dítka velká i malá a jejich protějšky ráda vidím a přiberu, ale pokud to dá někdo bez nás, taky dobře.
U nás v rodině se hlídání moc nenosí, respektujeme soukromí a osobní svobodu. ![]()
Jako babička asi moc užitečná nebudu, mám mladé hodně daleko. Jako tchyně bych se vůbec s hlídáním neangažovala, až jedině kdyby snacha vyloženě potřebovala. Ale to mě v tomto životě nepotká.
Sama jsem tchyni moc hlídat své dítě nenechala, jejich vnímání bezpečnosti děcka bylo hodně odlišné od mého (otevřená studna atd.), ale tchyně byla hodná, ovšem pár desítek km daleko, takže pohoda.
Nikdy jsem neměla potřebu nechávat někde dítě na noc. A moje mamka byla tehdy dost zaměstnaná svou prací a novým přítelem, navíc měla názor, že když si mladí udělají dítě, mají se starat hlavně oni a nezatěžovat příbuzenstvo.
Což je v podstatě pravda…
Babičkovstvi beru tak, že hlavní slovo mají mladí a pro mě bude přítomnost vnoučete jako bonus. Pokud budu mít pti zaměstnání čas.
@babička4 píše:
Chci jen napsat na otázku od mimimi1 jak se na to dívají babičky. Nevím jak které, ale jak tady čtu příspěvky tak moc s tchýněmi nejste spokojené skoro žádná, já jsem své snaše nic neudělala, nic jsem nekritizovala a již rok jsem neviděla svoje dvě vnučky(dvojčata), protože se odstěhovali asi 30 km daleko (špatné spojení…), nebere mi mobil, na vánoce jako by nebyli, za dárky žádný dík. Když byly malé ani jsem je nepochovala, TAKŽE je ze mě smutná babička, hledám radu jak se k nim přiblížit, začínám mít dojem, že ani nevědí, že mají ještě babičku, které je po nich smutno. Je jim 6 let, narozeniny měly na začátku srpna a nikdo mě nepozval??? Tak jak to vidíte… Smutná babička![]()
Jaký máš vztah se synem? Volej synovi a s ním se domlouvej na vnoučatech. Já jezdím k rodičům se synem co 14 dní a to 60 km a kolikrát i vlakem.
Z pozice tety nebo spíš pratety- synovce 18 měsíců pohlídám na 2-3 hodinky, když neteř chce, většinou u nich doma, kde je malý zvyklý, u mne to moc nejde, ale tak tu hodinku už tady byl, než si maminka něco vyřídila nebo nakoupila. běžně k nim chodím na kafe, malý mne zná a má mne rád, myslím. Celý den bych nezvládla, jsem po TEP kyčle a zůstala mi krátší noha o 2,5 cm a taky mám problémy s páteří. Ale neteř ví, že když bude potřebovat a nebude tchýně k dispozici, může se na mne může obrátit.
Malého opatruju podle jejích instrukcí, na jídlo dostane, co mu dá sebou, u mne tak max kousek banánu nebo BE BE sušenku. Klučík je hodný, baví ho už knížky, hlavně zvukové, vydrží i krátkou pohádku o krtečkovi, a rád se učí, není problém ho zabavit a když je u mne, tak hlavní atrakcí jsou moje kočky.
Jinak pohlídá i dědeček, v rámci svých zdravotních možností a protože neteř jeden den v týdnu chodí do práce, tak ho hlídá tchyně. Naprosto v pohodě, žádné neshody nejsou a sama se ptá, co mu má uvařit a tak a občas si ho bere i švagrová, ta se sama o hlídání hlásí, protože malého miluje a on si s ní užije spoustu legrace a u ní je zase pejsek. Doma má malý labradora, tak je na psa zvyklý a umí se ke zvířátkům chovat.
Myslím, že je to o lidech, jací jsou, jaké mají vztahy a jak se domluví, nějaký nátlak nebo hysterie prarodičů asi nejsou k ničemu a rodiče by taky měli být rozumní a s prarodiči komunikovat, pokud dítě milují a nedělají s ním něco, co by mu vyloženě škodilo, tak proč si někam v klidu nezajít, nevyřídit, když je babička ochotná pohlídat. Pravda je, že neteř je v pohodě, není přehnaně úzkostná, ale taky si tchyně hlídání nevynucovala, mají výborné vztahy, taky je u nich běžně na návštěvě a celé to tak přirozeně vyplynulo ze situace. Rozumně se chovat, by měly obě strany.
Já babička jsem, za chvíli budu pětinásobná. Momentálně hlídám dceři jedno ze dvou dětí denně, protože si našla lukrativní práci kousek od nás, synovi (a snaše, samosebou), hlídám taky často, nikdy jsme neměli problém, snacha je prima holka. Od jara do podzimu si s mužem berem děti na chalupu na víkendy, baví nás to. Manžel už je v důchodu a já už mám vyděláno.
Zvlášť snaše se hlídání raubířů teď hodí, o vánocích čekají další miminko a potřebuje si odpočinout. Takže za nás, problémy s hlídáním nikdy nebyly. A heslo mých holek je „co babi s dědou řeknou, je zákon“.
![]()