Tchýně a jídlo - co s tím mám dělat?

juicee píše:
Ještě se zeptám, můžou děti vegetu s glutamátem?? Prominte, že s tím furt otravuju, ale furt nad tím přemýšlím a jsem z toho mimo

Na to se opravdu ptáš? Rozhodně NE!

Loffda píše:
To je asi v hodně rodinách, mě minule málem omylo, když jsem zjistila, že babi cpe Ondrovi do pribiňáku piškoty aby to bylo „výživnější!“ Ale poradím malou fintu co zabrala u nás, dítě jsem přebrala, nic neříkala,nepátrala a v 10 večer jsem vyplašeně volala že malej děsně blinká, že naříká a je mu špatně, že nevím z čeho to je když měl oběd a pak tu sváču co jsem mu připravila…no vteřinu ticho, pak vše vyklopila a od tý doby je relativní klídek

dost dobrej nápad
poučím se a zkusím 

no tak tohodle se bojim…mam dojem, ze mi tchyne i tchan budou cpat malou za zady cukrem a cokoladama, uz nekolikrat jsme se kvuli tomu chytli, ze si (do budoucna) nepreju, aby ji tim ladovali, a oni to nechapou…rekli mi, ze oni to odmala jedli, i my jako decka, a ze ji nechci nic doprat…vidaji malou 2-3krat do tydne, takze to se neda ignorovat/spolknout…Taky mi rekli, ze dedecek s babickou maji vnouce rozmazlovat -na to jsem jim rekla,ze to je mozny, ale vetsina prarodicu vidi vnouce jednou za mesic, tak jestli si prejou, muzou ji videt jen jednou za mesic.Na to uz nic nerekli, ale neverim jim myslim, ze mi spis tim vic budou lhat, o tom, co ji dali k jidlu…
Ma nekdo nejakou radu???

juicee píše:
Tak jsem zase tady, dnes tobyl opravdu vrchol. Jeli jsem dopoledne s manželem ke tchánovcům, protože tam přijela tchýnina sestra s vnukama. Před jedenáctou jsme se zvedli, že jdem domů, že musím vařit. Tak tchýně na to pojezte u nás já mám polévku, já říkám ok a odlila jsi jí trochu bez glutamátu a ona že ne, že to jí všechny děcka, tak říkám, ale ona to jíst nebudem. Šli jsme do obýváku a manžel šel pro dceru do kuchyně a tchýně s tchánem ji tam ládovali tou polévkou, tak se manža rozčílil a řekl, že to bylo prostě naposled a ona na něj at vypadnem, tak jsme se sbalili a šli. A ted slyším ze schodů, že jí dáváme samé sračky, trápíme ji hladem, vše z lednice má zkažený žaludek, no já jsem začala brečet už toho na mě bylo moc. Tchánovi jsem řekla, že to je teda vrchol, že o mně nikdo neude říkat, že jsem špatná matka. Ještě ted je mi zle.
Nepřehnala jsem to moc?

hruza poradit jedine snad to, osamostatnit se a odjet…co nejdal 

kacatkoOOO píše:
Ahojky
tak se přidávám k vám. Taky máme problém s tchýní a tchánem. Máme dvojčata 18 m, oni bydlí asi 2 min od nás ale na návštěvy nechodí…kluky moc nevídaj…o nějaké pomoci nemůže být řeč…když bylo dětem 8 m měla jsem ruku v sádře, manžel dělal 12 hod denně a já sama s klukama, oni doma věděli to a žádná pomoc..nic, bydlíme 3 patra bez výtahu a nenapadlo je aby mi pomohli.
Oba celej život zastávali důležité funkce, jsou movití a neuvěřitelně snobští a namyšlení. Mě nemají rádi..jelikož jsem normální holka co nemá rodinné zázemí a ani peníze, pohrdaj obyčejnýma lidma.
manžel je naštěstí jinej, nic od nich nechceme, nikdy nám nedali ani korunu, je teda fakt že bydlíme v jejich bytě..ale normálně platíme nájem.....Tchýně je studenej čumák, neprojevuje žádné city a je neuvěřitelně namyšlená..ona dělá vše správně, ona je nejchytřejší, ona jediná má pravdu..nemyslím jen vůči mě ale vůči všem lidem, ona je generál…tchán je arogantní, nadřazený blbec ale sní je po.rany…co řekne ona je pravda.
No a naprosto mě nerespektují jako matku jejich vnuků, tchýně se nemohla dlouho smířit stím, že si mě manžel vzal, pak se nemohla smířit s tím že to budou dva kluci, chtělaa holku a jednou mi i řekla, že dva kluci jsou celoživotní tragédií…řekla mi to, když jsem byla v 5 měsíci a zrovna jsem se vrátila po 3 měsících z nemocnice kde jsem bojovala o život dětí..mám špatnou krev a bylo to ze začátku špatné..ve 3 m mi chtěli děti vzít, že už je ohroženo moje zdraví…celé 3 a půl měsíce jsem ležela na kapačkách, ale nic nezabíralo..skončila jsem na metabolické jednotce v jedné ruce kapačku, v druhé transfůzi krve a pod klíční kostí speciální výživu..nakonec se povedlo a já vyhrála a těhotenství pokračovalo..no ona byla z toho otrávená že to budou kluci. pak jim vadila jména co jsme vybrala…2 měsíce kdykoliv volala tak první co bylo jestli se její vnuci už jmenují jinak, že oni jim tak říkat nebudou..když jsme neustoupili..tak prostě dětem říkaj jménem…neříkaj Daneček ale Daniel..i miminku..
Ona vychovala jedno dítě a to ještě první dva měsíce bydlela u své matky, kde bydlela ještě její babička a všichni jí pomáhaly jak mohly
Já mám dvojčata, svou rodinu nemám, manžel si nemůže dovolit brát volno a dělá víkendy, svátky…po příchodu z porodnice se mnou byl doma 2 dny, tchýně si vzala dovolenou, že mi pomůže a její pomoc byla taková, že jednou za ten týden vzala děti v kočárku na hodinu ven
děti si berou jen když se jich manžel zeptá zda si nechtěj vzít kluky ven..což je tak max 1× za měsíc a ani to ne. K nám nepřijdou protože nesouhlasí stím jak to tu máme zařízené a že jsem to snima nekonzultovali
když si vemou dti, tak je přecpávaj jídlem co jim vůbec nedávám..klukům je 18 m a mají 11 kg ale porodní váhu měli 2 kg a podle doktorky jsou v pořádku..jsou to drobci po mě
neustále slyším, jak je trápím hlady, proč jim už nedávám sladké a proč je cpu bílejma jogurtama a nedám jim raději něco pořádného, ted je měli po delší době a jeden s chlapečků v noci strašně plakal, bolelo ho bříško..už se to stalo 2× po sobě a vždy jen když je maj oni.
tchýně když ji předávám děti a dávám ji tašku kde mají jídlo či pití a chci ji říci co a jak, mě odpálkuje že ona ví, co děti mají jíst a neposlouchá mě
V roce do nich cpali zmrzlinu atd…když jim cokoliv řeknu, ignorují mě, manžela taky a ještě se urazí a pak mě tchán vyvolává co si to jako dovoluji, že jeho manželka ví nejlíp jak se o děti postarat…
manžel je na mé straně ale nerad se hádá a bohužel i on sám ví, že oni si myslí že jsou jediní chytří a neposlouchají nás.
i k němu se někdy chovají jako kdyby měl 3 roky
Já jsem na děti sama, chodím ještě do školy, dělám dálkově vyšší odbornou školu ale to je jim málo, prý je to škola pro blbce, když to není vysoká..přitom je to právní a bezpečnostně zaměřená škola
Do všeho kecají, proč děti trápím odsávačkou na vysavač..že za ně to taky nebylo a že děti v africe to taky nemaj a žijou..no děs
Jsem ta nejhorší matka a manžel otec…jenže kritiku nám sdělují přes děti..jako že na ně mluví před námi..jako ty máš tak hrozné rodiče atd…
Moc se omlouvám že jsem se tak rozepsala a že tady rozvádím něco co sem úplně nepatří ale už fakt nevím co snima
manžel má díky nim práci..to měl ale už od školy…a i kdyby ji chtěl změnit tak mu to nedovolí..ale neustále ho tchán nutí aby si nebral volno, že musí vydělávat peníze..minulej rok manžel dělal tak, že měl třeba jen 4 dny v měsíci volno jinak samé 12 hod směny..jakmile má volno tak hned prudí, že si nemůže brát volno k vůli mé stupidní škole..manžel mu řekl, že si taky chce užít děti a on mu na to řekl, že on musí makat a že si děti užije v důchodu..mě pak nadává po tele že musím školu nechat atd..
Já už prostě nevím co stím

Hrůza!Taky nestýkat, pokud to jde.Vyšši je dobrá, taky jsem dělala.A děti v Africe?No, žijou, ale jak?A vůbec, to musej bejt hrozný lidi.Koukám, kolik takovejch mladejch je, co je rodičové nenchaj žít.Ale jsou to vaše děti

Holky děkuju za podporu.
Střízlíku taky si užíváš co .-( proč prostě rodičové nenechaj své děti a jejich partnery žít, vůbec si neuvědomují že můžou rozbít rodinu. Oni si myslí, že tak jak to dělali oni je to správně a my jsme neschopní. jenže tak to není, každá generace to dělá jinak, až jednou budou mít moji kluci svoje děti, taky to bude vše jiné a já mohu jen pomáhat a být dobrou babičkou ale rozhodně ne mluvit do výchovy..mohu dát radu..když budu požádána ale zbytek je pak na rodičích dětí.
Já jim děti nenutím, právě naopak, ale manžel se občas snaží jim zavolat zda chtějí kluky..oni vždy řeknou..jako že potřebujeme pohlídat…a on na to, že ne nepotřebujeme ale že je dlouho neviděli tak jetsli je chtějí vidět. On je sice na mé straně ale zase mě někdy štve že to moc nechce řešit. teď když je zase bolelo bříško, tak jsem chtěla aby jim to řekl, ale on že to nemá smysl, že chybu nepřiznají a že se naopak urazí. Prý počkáme až budou kluci umět mluvit a když nám pak řeknou že jim babička s dědečkem dala tohle a tohle tak pak zakročí.
najednu stranu ho chápu ale na druhou mě to štve…
Občas se stane že nečekaně zavolají že chtějí kluky ale to je tak max jednou za měsíc a ani to ne…v zimě skoro vůbec jen když je jaro a nebo léto, asi se jim nechce chodit po venku v zimě
Na podzim je měli odpoledne venku a začalo pršet…tak jim dali na kočár pláštěnku ale asi nějak divně, kluci měli mokré kalhoty a kočár byl taky mokrý vevnitř..no my jsme měli před očkováním…ale kluci samo onemocněli..měli horečky atd…já jsem se tchýně jen slušně zeptala proč byli kluci mokří a že jsou teď nemocní a ona na mě vyjela, že od ní to teda není..že jsem je musela někde nachladit já (přitom od toho co mi je ten den vrátili do vypuknutí nemoci jsme nikde nebyli) a že to jsem jako přehnala. Nebavila se semnou a tchán mi pak volal a nadal co si to dovoluju, že ona se o ně stará nejlíp a že není možné aby byli kluci mokří..přitom i manžel viděl jak ty kalhoty suším a kočár taky..no prostě mě seřval
Nebo mi jednou volal že u jednoho obcho´dáku je dětský řetízkový kolotoč ať tam snima jedeme a nebo že oni tam pojedou…podotýkám, že děti měli 11m a že se báli i obyčejného kolotoče na dětském hřišti..tak jsem řekla že jsou na to mali a on mě pak 3 dny volal a urážel mě, že ho vůbec nezajímá můj názor, že on si myslí s tchýní něco jiného a že oni mají pravdu a že těm dětem nic nedopřeju.
manžel tenkrát sám řekl, že tam nepojedou že se bojí a oni se snáma měsíc nebavili.
nebo když děti byli malí a neuměli sedět, tak je tchýně schválně posazovala i přes mé zákazy, sehnala jsem si zlatou paní doktorku pro dětia ona chtěla abych chodila k její známé která je nepříjemná jako pr… když jsem s manželem řekli ne, tak tu naši doktorku pomlouvá, nadává na ni atd…
Chtěli abychom děti dali od 2 let do soukromé anglické školky že to budou platit, já jsem poděkovala ale nechceme, nechci dávat děti do školky když jsem doma, chci se jim věnovat do těch 3 let a už vlbec ne do anglické když ještě neumí ani česky..navíc tohle je školka kde se mluví jen anglicky..chodí tam děti herců a pod…no tak zase jsem ta nejhorší matka na světě a oni chtějí pro ně to nejlepší a já jsem podle nich kráva
Omlouvám se že zase píši romány ale nemám to komu říct, já rodinu nemám..tedy mám ale nestýkáme se..matka je alkoholička a nevídá ani děti. Takže už je toho ve mě moc a potřebuji se vypovídat
Oni někdy projeví zájem o kluky ale pak třeba jsou kluci nemocní a ani nezavolají jak jim je.
V 5 m jsme celá rodina prodělala střevní virozu, děti na tom byli špatně, jednomu hrozila nemocnice, manžel byl taky ko a došli nám léky..já ji volala a prosila zda by nám nedojela tak do hodiny do lékárny..máme ji autem tak 5 min…že je nutně potřebujeme..došel nám Kulíšek a ten jsme potřebovali aby chlapeček nemusel do nemocnice…ona nechodila do práce ale řekla mi že nemůže že něco dělá na zahradě a že může nejdříve ve 4 odpoledne..volala jsem ji v 8 ráno..já jsem řekla že je to fakt důležitý že jde o děti a že já nemohu že jsem to taky chytla a manžel taky. Ona mi odpověděla že ať si dám dětskou plenu a zajdu si tam sama!!!!
takže taková ona je.
Bohužel přestat komunikovat nelze, manžel je na nich závislej ohledně práce a i když ho to štve tak je zase pohodlnej na to, aby se od nich trhnul 

Omlouvám se že jsem se rozepsala ale pomohlo mi to
Všem co mají stejný problém..držím palečky ať to zvládneme a tchýně nás nedeptají 

To je fakt najít si jinou práci a odstěhovat se.Tak k tomuto jsem už taky dospěla jenže když nemáš ani korunu navíc tak v našem případě je to stěhování nemožné.A já bohužel vím že pokud odsud neodejdem tak ona pokoj nedá.Pro mě je deprimující jen ten pocit kdy k nám ona zase přijede.Mně to přítel „oznámí“buď den předem nebo mi to ten den zavolá a s tímto mám jako žít když jí nemůžu ani vidět po tom co tady způsobila?čekat jako každý den že ona může přijet?Já už jsem z toho na nervy a jak do něj neustále hučí co má dělat,na to ji dost dobře znám(to musela někde studovat VŠ),protože to jí jde,že nám tím ničí rodinu to jí je jedno,ona chce za každou cenu dosáhnout svýho a já jsem se vzepřela (vždyť jde o mou rodinu tak co bych do toho kecala)a to jsem neměla dělat.Děsím se co ještě můžu čekat.