Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co to s se mnou je?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
1.6.15 06:44
Co to s se mnou je?
Ahoj všichni, mám takový problém. Je mi 25 a ted žiju poprvé u přítele ve městě vzdáleném od toho mého rodného asi 200 km. Strašně jsem se na tu chvíli, kdy budu s ním žít těšila a představovala jsem si, jak to bude. Je fakt, že si na něj nemohu stěžovat, chová se ke mě mile, skvěle, žádný problém. Ale mě najednou je tak nějak divně smutno. Je mi smutno po tom, co jsem měla doma. Je mi smutno po tom, že už nejsem s našima, v mém městě. Je fakt, že jsem se přestěhovala do velkého města, kde nikoho neznám. Našla jsem si tady práci a prostě vše by se dalo říct, že je v pohodě. Přítel mě neustále o své lásce přesvědčuje. Proč ale já spokojená nejsem? Pořád žiju ve vzpomínkách, jak bylo, nebo spíš, že kdyby mi někdo řekl, ať jedu zpátky domů a zůstanu tam, tak to udělám. Jenže vím, že bych pak litovala. Pořád bych chtěla vrátit čas na dobu, kdy jsem měla na starosti jenom školu. Nedokážu se sžít s tím, že už jsem dospělá, že se jednou od rodičů musím osamostatnit a mé chování mi příjde nefér vůči partnerovi. Vím, že se s rodiči můžu vidět kdykoliv, o to mi nejde. Bojím se toho, že selžu a že opravdu partnera opustím pro svou blbost, že se chvoám jak malé děcko a nedokážu si vážit toho co mám a chovat se dospěle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.6.15 06:50
To je strach z neznama, neznameho prostredi 
Je blby, ze jsou rodice takto daleko… Pocity jsou to bych rekla naprosto normalni 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 06:53
To je normální. Já jsem se přestěhovala z malé dědiny do města. Sice teda jenom asi 50km, ale šok to je pořádnej. Jsem tu skoro 9 měsíců a zatím jsem si úplně nezvykla. Většinu času dobrý a potom z ničeho nic na mě padne splín, co by, kdyby… Radu nemám, sama bych ji potřebovala. Jen jsem ti chtěla napsat, že v tom nejsi sama a takový pocity jsou podle mě uplně normální 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 06:56
Děkuji moc, ani nevíte, jak si toho vážím, že reagujete na můj trapný problém, lidé řeší daleko závažnější problémy. Já vím, že se jen nedokážu prostě osamostatnit, dosud jsem žila u našich. Sice jsem chodila do práce, přispívala na domácnost a všechno, ale byla jsem tam doma…a ted, jakoby nastála nová kapitola mého života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
MarkétkaBeruška
1.6.15 07:00
@xavierka ahoj,strašně moc ti rozumím. Já takto úzkostně reaguji na každou změnu ve svém životě, v 19ti jsem odešla od mámy k mému současnému teď už manželovi a tento smutek jsem zažívala taky, potom se to zopakovalo při nástupu do práce-smutek po školních letech a teď po dlouhé době znovu, když jsem se stala mámou. Někteří lidé citlivě reagují na změny ve svém životě. Chce to jen čas, než si to sedne. Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
1.6.15 07:01
No jo no, pro každýho je to osamostatnění se tvrdej náraz na realitu 
Tobě je taky už 25, takže sis už zvykla trávit i ten dospělý život u rodičů, tak to budeš mít ještě o něco těžší. Je blbý, že jste tahle daleko a nemůžete se navštěvovat no 
- Citovat
- Upravit
1.6.15 07:05
No právě že jsem za přítelem postupně jezdila a plánovali jsme to dlouho dopředu. Já se těšila, víc těšila, než bála. Vím, že kdykoliv můžu nasednout na vlak a vrátit se. Vlastně bydlím u přítele +- 3 měsíce. A jak říkám, ve vztahu pohoda, nci mi nechybí…teda až na to, co jsem psala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
MarkétkaBeruška
1.6.15 07:09
@xavierka píše:+/- 3 měsíce? Dej tomu čas, to je ještě poměrně krátká doba
No právě že jsem za přítelem postupně jezdila a plánovali jsme to dlouho dopředu. Já se těšila, víc těšila, než bála. Vím, že kdykoliv můžu nasednout na vlak a vrátit se. Vlastně bydlím u přítele +- 3 měsíce. A jak říkám, ve vztahu pohoda, nci mi nechybí…teda až na to, co jsem psala.
Chápu, že Ti ve vztahu nic nechybí, ale možná ten sociální kontakt? Sama píšeš, že ve městě nikoho neznáš. Uvidíš, že časem si najdeš i přátele a také to bude lepší. Ty jsi se stěhovala za přítelem? Nebo jste se oba stěhovali do neznáma. Jestli přítel má ve městě přátele, rodinu, zajdi i tam, poznáš nové lidi. Hlavně tomu dej čas. Je to takové trochu náročné i tím, že Tvoje rodina je vzdálená 200 km, ano samozřejmě můžeš jezdit na návštěvy, ale je to jiné, když jedeš já nevím 25 km a 200 km…držím palce
- Citovat
- Upravit
1.6.15 07:16
Stěhovala jsem se za ním. Vím, že je to krátká doma, ale dost mě mé pocity mrzí vůči příteli a přijdu si jako malé děcko, že prostě to vypadá, že si nevážím toho, co mám…:(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 07:44
Doma bude vzdycky Doma. Jiny kraj, jini lide, nove prostredi bez vazeb a vzpominek, ktere si teprve budes tvorit. Cas a novi pratele a bude to dobre… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 07:44
Vítej v životě dospělého člověka. Moje rada? Najdi si koníčky, začni sportovat, obklop se přáteli. Uvidíš, rázem nebudeš mít na stesky tolik času.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 07:47
Měla jsem to úplně stejně, taky jsem se odstěhovala od rodičů 200km za přítelem, teda hned po střední škole, ale to je asi celkem jedno, takže pocity naprosto chápu, já s tím bojovala hodně dlouho, teď už tu budu devět let a řekla bych, že úplně srovnaná jsem s tím tak dva roky, ono se to rozhodilo pak ještě když se narodilo první dítě a tak… a nemám pocit, že by tomu vyrovnání se něco pomohlo, prostě to chce asi čas a zvykneš si pravděpodobně taky
Můj, teď už manžel, musel mít se mnou taky obrovskou trpělivost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 08:31
@RadkaCh píše:
No jo no, pro každýho je to osamostatnění se tvrdej náraz na realitu
co blbnes, 25 je jeste docela brzo. mam pocit, ze narusta pocet tech, co jsou „doma“ aspon do 30
jinak ja taky byla u rodicu temer do 25, ale predtim nekolik let na skole daleko od domova. po 25 zas rovnou do zahranici. a taky me to nekdy bralo, ten stesk po domove a bezstarostnosti. ale je to fakt tim prechodem, clovek si musi zvyknout, za pulroku ti prijde naprosto silena myslenka, ze by ses mela stehovat zpatky k rodicum.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 08:41
Stehovat se zpátky k rodičům mi opravdu přijde jako totálně šílená myšlenka.
Na druhou stranu chápu, že je to tak trošku nefér vůči tobě. Partner má výhodu domácího pole. A to dost velkou. Nejsou to jen přátelé, ale i zvyky, které zůstávají stejné…
Ideální je, když jsou na tom oba stejně. Tedy, že se oba přestěhují do cizího prostředí. Jenže je asi technicky nemožné, se jen tak sbalit a změnit působiště… 
Musíš si zvyknout. Až si najdeš přátele a zajímavé aktivity… bude to mnohem, mnohem lepší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
