Covid doba - uz nemůžu

Anonymní
28.2.21 15:33

Covid doba - uz nemůžu

Důvod proč zakládám toto téma je hlavně z důvodu že bych se chtěla vypovídat a třeba si tak i ulevit. Prosím o zachování anonymity.
Když to řeknu zjednodušeně: mám už téhle covid doby dost!! Nemám sílu už to dál dávat. Nechci aby to vypadalo že jsem proti všem opatřením, nebo že jsem popirac covidu, prave naopak. V covid věřím, mám z něho respekt a strach. I přes léto, kdy se téměř vše rozvolnilo, jsme nikam moc nejezdili, rousky nosím neustále a po ruce (k lékaři, do lekarny, obchodu) jsem měla respirator a dezinfekci, proto se u mě s tímhle nařízením moc nemění. Moje úzkost se týká rodičů. Patří do rizikové skupiny, jak věkem tak svými onemocněními. Celý rok mám o ně strach a momentálně to eskaluje protože se u nich v práci, kde oba pracují, prokázal koronavirus. Z jednoho nakazeneho je už 5 nakažených. Placené či neplacené volno si vzít z důvodu nedostatku personálu nemohou..
Po dlouhé době jsme se dnes jen na dálku a v respiratoru viděli a tak to na mě celé dolehlo.. Mám o ně neskutečný strach. Klepu se strachy, mám velké uzkosti, břecim a nic s tim nezmůžu.
Další mé psychické problémy se týkají gynekologickych potíží. Snažíme se delší dobu o miminko. Byl mi zjištěn problém a před půl rokem se měla uskutečnit operace vejcovodu. Kvůli koronaviru mi operaci odlozili a stále nemám náhradní termín, doktor mi na rovinu řekl že nejspíš do půl roku to nebude. V pátek na kontrole jsem se dozvěděla že nemoc, kterou jsem měla zatím jen ve vejcovodu postoupila do dělohy a nevypadá to dobře. Budu podstupovat vyšetření kde mi zjistí jak moc je děloha zasažena a jestli vůbec budu moct mít ještě děti.
Už to prostě nedávám, mám strach o budoucnost mojí rodiny. Bojím se co ještě může přijít, hroutí se mi celý můj svět. Moje rodina, která pro mě znamená celý můj život!!! Nic víc nechci, jen to aby byli v pořádku. Abych jednou porodila zdravé miminko a měla po ruce svoje rodiče, svoji mámu, která už se nemůže dočkat až jednou bude mít vnoučátko.

Bojím se každého dne co se zase stane. Mám sevreny zaludek z vyšetření které me čeká, myslím na svoje rodiče aby se nenakazili, hledám marně práci, příteli museli snížit úvazek, nebudeme mít na jídlo, na nájem… Já už nemám sílu vůbec na nic..

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3206
28.2.21 15:40

Tahle doba není lehká pro nikoho. Zasáhlo to všechny. Ja na tvém místě bych se s rodiči normálně vidala, tohle není život a přece pokud nechytnou covid můžou chytnout něco jiného. Takhle se nedá žít. Operace bude muset počkat, ale třeba se do te doby zadari přirozené, zázraky se dějí. Nicméně deprese kvůli této době má opravdu strasne moc lidi. Drz se

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.2.21 15:51

Já to mám podobně, mám strach o rodiče, prarodiče. Je těžké být stále doma, ale prostě se snažm, jennže je to čím dál horší. A okolo sebe vidím lidi, kteří se neomezují nebo omezují minimálně.
i já sama sjem to od takových chytla v práci-každých 14 dní oslava. o mě nejde, nebylo to příjemné, ale za tři týdny jsem to nějak dala. Jenže nevidím světlo na konci tunelu, volám si s kamarády v zahraničí a tzak to všichni více méně dodržují. Což js přesně ten důvod, proč je to am lepší než u nás.
Navíc k tomu všemu mámi problémy s početím a každý další měsíc je problém vzhledem k povaze problému. Už sjem msuela odloit stimulaci, protože mi opět hrozila karanténa, které jsem se vyhla, ale nebylo fér začít stimulovat, když nebyla jistota.
Je to těžké, ale já prostě dělám maximum. Nic víc není možné.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
28.2.21 16:05

Opravdu v tom nejsi sama, také se bojím o své blízké, stýkame se minimálně, chráníme se stejně jako ty…mění nám to plány jak pracovní tak i domácí… A úplně nejhorší dnes pro mě je, že od zítra se mohou hlásit na očkování 70 plus a část rodiny si postavila hlavu, že ne, že očkování jim změní dna… Co na to říct?

  • Citovat
  • Nahlásit
27688
28.2.21 16:07

Taky jsem na sra. čku a vyždímaná z fyzických i psychických sil. Je to hrozný. A konec v nedohlednu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1900
28.2.21 16:07

Všichni už jsou z toho unavení ale bohužel je před námi hodně dlouhá cesta a konec v nedohlednu 😔 musíme vydržet, hlavu vzhůru 🍀

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20691
28.2.21 16:24
@Anonymní píše:
Opravdu v tom nejsi sama, také se bojím o své blízké, stýkame se minimálně, chráníme se stejně jako ty…mění nám to plány jak pracovní tak i domácí… A úplně nejhorší dnes pro mě je, že od zítra se mohou hlásit na očkování 70 plus a část rodiny si postavila hlavu, že ne, že očkování jim změní dna… Co na to říct?
Že kdo chce kam, pomozme jim tam. Na co se tedy omezuješ, když tomu jde rodina naproti :nevim:
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.2.21 16:35
@Anonymní píše:
Opravdu v tom nejsi sama, také se bojím o své blízké, stýkame se minimálně, chráníme se stejně jako ty…mění nám to plány jak pracovní tak i domácí… A úplně nejhorší dnes pro mě je, že od zítra se mohou hlásit na očkování 70 plus a část rodiny si postavila hlavu, že ne, že očkování jim změní dna… Co na to říct?
:,( to je smutné, moji rodiče (57,60) by za očkování dali cokoliv, ale bohužel věkově zatím nemají šanci. I já (24) bych do toho hned šla. Myslím, že je to naše jediná šance jak se z tohodle průs**u dostat. :nevim: všichni se moc opatrujte. Věřím, musím věřit, že tohle jednou skončí, jen se bojím co se ještě stane. Jde mi, tak jako nám všem, hlavně o zdraví rodiny. Nic víc než zdraví a klid že jsou v pořádku. :srdce:
  • Citovat
  • Nahlásit
729
28.2.21 16:49

Naprosto chápu. Mám stejné pocity. Už necítím žádnou naději. Trvá to moc dlouho a žádné světlo na konci tunelu.
Bojím se, že bude ještě hůř.. počty lidí v nemocnicích, ekonomika v háji..
Dojíždím do práce 30 km vlakem a už se začínám bát, že to tam chytím. Hrabe mi.
Nemám z ničeho radost, není se z čeho těšit..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.2.21 17:41

I já se připojím s obavami o rodiče… Žijí se sestrou a synovcem, který nedodržuje nic a poslouchá idioty, kteří to berou na lehkou váhu. Navíc rozdíly mezi regiony v proočkování jsou asi velké, taky nevidím světlé zítřky :-(

  • Citovat
  • Nahlásit
1312
28.2.21 18:03

A věřte, že bude ještě mnohem hůř

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.2.21 18:11

Já už jsem z toho taky zoufalá. Mám tři děti, s manželem oba pracujeme v gastronomii, já už jsem tedy doma. Manžel se snaží udržet podnik na nohou. Měla jsem 2× covid, po druhé už jsem zůstala na kyslíku. Hrozně se bojím, že ho dostanu po třetí…mám za sebou embolii pli, trombózy…je to nekonečné. Moji rodiče se zatím drží, tchánovi nesou nejhůře odloučení od nás…Denně řešíme finance, školy, učení…už jsem hrozně unavená…

  • Citovat
  • Nahlásit
33342
28.2.21 18:11
@Anonymní píše: :,( to je smutné, moji rodiče (57,60) by za očkování dali cokoliv, ale bohužel věkově zatím nemají šanci. I já (24) bych do toho hned šla. Myslím, že je to naše jediná šance jak se z tohodle průs**u dostat. :nevim: všichni se moc opatrujte. Věřím, musím věřit, že tohle jednou skončí, jen se bojím co se ještě stane. Jde mi, tak jako nám všem, hlavně o zdraví rodiny. Nic víc než zdraví a klid že jsou v pořádku. :srdce:

dobrý důvod se zamyslet, koho kdo volil a co z toho vzešlo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.2.21 18:11

@evulinda79 ja tomu věřím a taky proto se bojím :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
3514
28.2.21 18:14

Rodiče chodí běžně do práce, ale děti se s nimi nevídají?
Ty jo, to je už na mě trochu moc.
Ale jakkoliv to komu vyhovuje :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat