Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dá se vůbec žít s alkolikem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.7.26 22:01
Řekla bych mu, že má XY času aby šel na léčení, nebo se rozvedeme. Pokud by do stanovené doby s léčením nezačal, rozvedla bych se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.7.26 22:02
Jako dítě alkoholika - prosím, rozveď se a ochraň před ním své děti. Mně i mé ségře je přes 30 a obě si s sebou stále neseme traumata, které nám způsobil život s otcem alkoholikem. Jak jsme rostly a dospívaly, ovlivnilo to úplně všechny aspekty našich životů a bohužel to bylo horší a horší. On byl na jednu stranu super táta, ale na druhou naše největší noční můra. Bohužel, časem začala převažovat ta druhá možnost, a když došlo na jeho smrt, upřímně jsem si oddychla a neuronila ani slzu.
On kolikrát i přiznal, že má problém, jednou dokonce i skončil u psychiatra, ale stejně se nic nezměnilo. Pár měsíců klid a potom znova a znova a znova. Nejprve to bylo jen pár piv v hospodě, pak schované flašky po baráku, krádeže našich peněz z pokladniček, později lustrování celých pokojů (našel schované prachy pod kobercem, v rámečcích fotek, v matraci,…), providenty, exekutoři, psychické násilí a několikrát nakonec vztáhl ruku i na mamku. A ač ji opravdu miluju a je to ta nejlepší mamka na světě, tohle je jediná věc, přes kterou se prostě nedokážu přenést - že to nikdy nezarazila a zůstala s ním až do samého konce.
- Citovat
- Upravit
11.7.26 22:09
Já bych mu dala nůž na krk. Buď přestane hlavně přes den když má na starosti děti. Jinak rozvod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.26 22:11
@Anonymní píše: Více
bohužel, toto se nezmění a bude se to stupnovat…a vzdy najde chybu v jiných, v tobě, v tom že musí zustat doma, nebo jít do práce…a jak děti porostou, budou to vnímat víc a víc…přilož mu nůž na krk - bud léčení a doživotní adstinence, nebo rozvod…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.7.26 22:11
@Anonymní píše: Více
Děkuji, že jste mi napsala svůj příběh. ♥️
Já jsem právě teď ve fázi, kdy vůbec nevím, co je správné. Vím jen, že nechci, aby v tom děti vyrůstaly, a že i já bych konečně měla klid. Na druhou stranu se hrozně bojím, že když se rozvedu, on se upije a děti mi to jednou budou vyčítat.
Mají ho moc rády a jsou ještě malé. Jak jsem psala, kvůli mé práci s nimi tráví mnohem více času než já. A také vím, že kromě nás vlastně nikoho nemá. Ale taky vím že máte pravdu 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.7.26 22:19
Jsem dítě matky alkoholičky. Otec pil taky, ale ten to uměl kočírovat, ale měl hnusné opice. Pil i můj děda, do němoty, a nepomohlo nic, babička si s ním užila svoje, až do své smrti. Nejvíc jsem to nenáviděla u mámy, kdy blábolila nesmysly, nechodila do práce, nestarala se o mě, nenakoupila, doma nebylo nic k jídlu. Trápilo mě, že se trápí, když měla světlé chvilky, byla ta nejlepší mamka na světě. Ale pak to přišlo plíživě, během nekolika let z ní byla troska. A já jí jako dítě nemohla pomoct. V 10 letech šla na protialkoholní léčení na 3 měsíce, pak asi 25 let abstinovala. Pak zase sklouzla k alkoholu, to už jsem byla dospělá. Mám na to radar, poznala jsem to i po telefonu, a to normálně artikulovala a mluvila souvisle. Došlo to tak daleko, že se opila tak, že se válela na náměstí. Dala jsem jí nůž na krk, jsem jediné dítě, že buď půjde okamžitě na léčení, a nebo mě už nikdy neuvidí, ani vnoučata. Chodila do ambulantní léčebny, a od té doby už zase 17 let nepije, ani kapku. Jinak je to skvělá žena, udělala by pro mě první poslední, chytrá, vtipná, laskavá, sečtělá, v kolektivu velmi oblíbená, hodná Ale když se opila, tak se mi hnusila. Já sama jsem v mládí zkusila alkohol, párkrát se opila (asi jako skoro každý puberťák), ale od 30 už nepiju ani kapku. Umím se bavit i bez alkoholu. A s mamkou máme hezké vztahy. Děda pil celý život, až když pak nemohl do obchodu, tak nuceně abstinoval. Táta nepil tak, že by pil do němoty, ale když si nedal každý den večer pivo, byl nervozní. Nevadí mi, když si partner dá skleničku, ale sám od sebe si ji dá jednou za uherák, i když mu to nezakazuji. U rodičů bych se bez alkoholových zážitků obešla, ale tenkrát se na to tak nedívalo. Kdo si nedal skleničku, byl divný. A mamka tím řešila trápení se v manželství. Odpustila jsem, ale nezapomněla.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.7.26 23:25
Jako dítě otce alkoholika odpovím jen na otázku v názvu - ne, nedá!
- Citovat
- Upravit
11.7.26 23:36
@Anonymní píše: Více
Akohol je droga a poměrně nebezpečná. Dá se žít s feťákem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 02:18
O tebe ani tak nejde, ty sis ho vybrala dobrovolně, ale mysli na ty děti, co z nich jednou bude, když budou vyrůstat v prostředí plném hádek a křiku. To dítě ty hádky vnímá daleko intenzivněji než si vůbec dokážeš připustit, hlavně když je v předškolním věku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 02:46
@Anonymní píše: Více
Ne je to přesně naopak. Teprve až s dětma odejdeš, tak mu možná doteče že má fakt problém a nastoupí kvůli dětem na léčbu, aby o ně nepřišel. Musí padnout tvrdě na držku a samotný dno. Proč by teď měl přestat chlastat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 05:29
@Anonymní píše: Více
Jako dítě alkoholika ti můžu říct to, že se upije tak nebo tak. Na tohle neber absolutně ohled, nemá to smysl. A u alkoholiků se můžeš připravit na citové vydírání, lhaní apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 05:46
Měl jsem otce alkoholika. Připravil mě o dětství. Vyvolával hádky atd. Asi nemá cenu to popisovat, u alkoholiků je to podobné. Co ale chci napsat, je to, že dnes jsem dospělý. Je mi 44 let. Mám rodinu, dobré postavení v práci a peníze. Jenže i přesto, že si žiju relativně dobře, mám kvůli životu s alkoholikem velké úzkosti. Musím proto brát antidepresiva a občas, dříve často, s úzkostmi bojovat. Je vysoce pravděpodobné, že antidepresiva budu brát do konce života, a to jen kvůli jednomu ožralovi. Pokud nechceš, aby si i tvé děti odnesly doživotní následky nebo převzaly tatínkův vzor, což se také může stát, když to budou celé dětství vidět, doporučuji dát manželovi nůž na krk. A pokud nepřestane, rozvést se a ochránit před tím děti i sebe. Říká se, že co dítě prožije do sedmi let věku, to ho ovlivní na celý život, aniž by tomu rozumělo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 07:10
Ahoj, zakladatelko, alkohol je jedna z nejsilnějších drog, on s tím sám nikdy nepřestane, nedokáže to. Odejdi obratem, bude to horší a horší. On na léčení půjde (pokud vůbec) jen v momentu, kdy mu v nějaký světlý okamžik dojde, že si zničil život a přišel o rodinu. Do té doby ti bhde říkat že problém nemá on, ale ty. Což je typické.
Nezdržuj se nějakým vyhrožováním a podej sama žádost o rozvod. A hlavně začni řešit, aby nebyl s dětmi sám, když pije. Dopadne to blbě. Hodně štěstí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.26 08:01
@Jazmine píše: Více
No, s detma byl na rodičovské on, proc by je nemel dostat minimálně do rovnoměrné srtridavky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý večer ženy, maminky, ale hlavně manželky alkoholiků.
Vůbec nevím, kde začít, aby to nebylo moc dlouhé.
S manželem máme děti, nejmladšímu je půl roku. Domluvili jsme se, že manžel zůstane s dětmi doma a já budu chodit do práce. Hlavně proto, že vydělávám víc a mám flexibilnější práci – můžu si kdykoliv vzít volno, plánovat dovolenou i směny podle potřeby.
V tom by ale problém nebyl. Manžel se o děti stará krásně, děti ho milují a jako táta funguje opravdu dobře.
Co mi ale poslední dobou strašně vadí, je to, že kdykoliv mám volno, koupí si jednu nebo dvě lahve tvrdého alkoholu. A často už i ve dnech, kdy mám jít do práce, si dá několik panáků. Pak si raději beru volno, protože se bojím děti nechat jen s ním, a samozřejmě to končí hádkami.
Nejdřív jsem si říkala, že ho třeba nebaví být pořád doma, že potřebuje přijít mezi lidi. Navrhla jsem mu, ať jde do práce a přijde na jiné myšlenky. To ale hned odmítl s tím, že jsem ho celou dobu „držela“ doma s dětmi a teď ho najednou vyhazuju do práce.
Jen pro upřesnění – doma normálně funguji. Vařím, peru, uklízím, starám se o děti a podílím se na jejich výchově. Jediný rozdíl je, že chodím do práce.
Dnes už jsem byla opravdu naštvaná. Dokonce mi hlavou proběhlo, že se chci rozvést.
Nedávno se opil tak moc, že jsme se strašně pohádali a musela jsem zavolat policii. Děti naštěstí nebyly doma. Odešel pryč a vrátil se až pozdě večer. Druhý den se strašně omlouval, přísahal, že už pít nebude, že spolu začneme chodit do fitka a dělat všechno to, co mi slibuje už dlouho.
Jenže dnes si zase dal několik panáků. Odpoledne si chtěl jít koupit další lahev. Začala jsem mu říkat, že ne, že přece sliboval, že přestane pít. A místo toho mi začal nadávat, že jsem bachař, že mu pořád něco zakazuju, že je se mnou hrozný život, že jsem pí*a a že by nejradši odešel.
Tak jsem mu řekla, že to můžeme vyřešit rozvodem a bude si moct dělat, co chce.
Pro lahev nakonec nešel. Za pár hodin, když ho to přešlo, mi zase říkal, jak ho to všechno mrzí, že už pít nebude a že si jde objednat věci na cvičení.
A já se ptám… skončí tenhle kolotoč někdy? Nebo už je to úplně ztracené?
Na léčení v životě nepůjde. Podle něj žádný problém s alkoholem nemá. Prý si jen občas vypije, aby se odreagoval, protože je pro něj náročné být pořád doma s dětmi. Jenže když mu nabídnu, že půjdu na rodičovskou já a on může chodit do práce (děti by případně hlídala babička a já bych pracovala jen dva dny v týdnu), tak to zase odmítne.
Už opravdu nevím, co dál. Jsem psychicky i fyzicky na konci sil.
Má některá z vás podobnou zkušenost? Dá se to vůbec změnit, když člověk sám nepřizná, že má problém?