Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemela bych dite se zlym chlapem nikdy. Obas je potreba myslet i mozkem, ne jenom f. rndou
@Anonymní píše:
Tady zakladatelka. Je psychicky nemocný. Teda někdy fajn, ale většinu času velmi kritický, sobecký. Já to vlastně ani moc neumím popsat. Asi bych ho označila jako manipulátora, ale ani to by nebylo přesné. Do toho si mě prakticky vůbec nevšímá, důležitá je pro něj jen práce a ačkoliv občas slyším, že mě miluje, často taky, že jsem mu zkur*ila život. Je to ode zdi ke zdi. Nesnáším víkendy, tenhle prodloužený je pro me za trest.
Bohužel poslední dobou ani není výjimka, aby mě fyzicky napadl. Nebije mě, ale drží pod krkem, strká do mě apod. Vždy když není dítě v dosahu. Dceru miluje.Opustila bych ho hned, ale rodičák mám 5000 (dcera se narodila v říjnu a tak půjde do školky až ve 4 letech) a jen nájem 11000. Takže to nemám jak utáhnout. Tak jsem si říkala, že když s ním stejně musím ještě skoro 3 roky být, tak bych mohla mít další dítě, po kterém momentálně vážně strašně prahnu.
Jsi blázen. On tě drží pod krkem a ty s ním plánuješ 2. dítě?! Co když po něm bude psychicky nemocné? S jedním dítětem odejdeš snáz než se dvěma. A do školky může jít dítě i dřív. A ty do práce.
V prvé řadě by ses měla dát dohromady ty sama. Jinak by sis nemohla myslet, že takový člověk může být dobrý otec. O druhém dítěti vůbec neuvažuj ( když už jsi udělala tu chybu a jedno s ním máš), protože toto prostředí není vhodné pro děti a jediné, co si z toho odnesou je, že takto se chovat je v pořádku. A to nemluvím o tom, že časem může být agresivní i vůči dětem. Pokud ti nepomůže tvá rodina, šla bych do azylového domu.
A to, že je psychicky nemocný mu nějaky odborník diagnostikoval? Bere léky? Nebo je to odhad psychicky olivněné ženy? Ty chceš vědomě svým dětem předat gen psychicky narušeného člověka?
Buď jdi pryč (být mi 30 tak to udělám, v tom věku je možnosti hafo, ale ne každý na to má koule) a nebo ho měj ráda takového jaký je a dítě si porid. No, já ve 30 taky chtěla odejít, ale neudelalala jsem to. Teď taky prahnu po druhém dítěti, ovšem je mi 40 a to je o dost horší, když nevíš, jestli to ještě pujde, první syn dospely, vyletava z hnízda. Mám chuť, jít ji to hodit. Takže se hlavně nějak rozhodni a jednej.
@lleennttiillkkaa píše:
Máš před sebou ještě cca 15-20 let plodného života. Radši bych si pořídila dítě ve 40 s někým dobrým, než ve 30 s hovadem.
No… Tak 15 až 20 ani náhodou. Ono už ve 40 je to tak 50 na 50 ![]()
@Andromeda81 Některé ženy otěhotněly i těsně před 50. Každé z nás končí plodné období jinak. Každopádně i kdyby jí zbývalo jenom 10 let, tak pořád lepší dítě ve 40 s někým jiným, než ve 30 s hovadem.
@lleennttiillkkaa
Plodnost klesá už po 35. Ve 40 je šance 50, možná 65 %. Jsou různé studie. Já se teď zacla snažit na prahu 40, tak to mám nastudovány. Prostě manžel není ideal, ale zpětným pohledem to zas není tak hrozný. Jenže ve 30 mě prostě neuvěřitelně s*al, fyzicky mě už nepritahoval. Ale kopnout do zadele jsem ho nedokázala, tak jsem se odstěhovala že společne ložnice a snila o princi na bílém koni (ale moc jsem pro to neudělala, pac jsem měla hafo jiných starosti a zájmu). A teď jezismarja, bude mi 40, tak jsem ho vzala na milost. Jenže pravděpodobnost početí v jednom cyklu je ve 40 5%
… A dost mi z toho hrabe. Sice jsemsi nechala udělat testy, které vyšly nadprůměrné i spermio dobrý. Ale na kvalitu vajec testy nejsou a ve 40 už bývá dost bidna. Informace co jsem nacetla mě dost nepříjemné překvapily a to mám obecně o věcech přehled, ale tohle jsem si bohuzel nepohlidala. Zakladatelce bych predivsim radila, ať se rozhodne a jedna. Tak či onak. Já si ve 30 taky myslela, že 40 je daleko a uteklo to rychle. Když se zpětně koukám, čeho v životě nejvíc lituju, tak to nejsou chyby který jsem udělala, ale věci, který jsem neudělala.
@Andromeda81 Ano, plodnost klesá, ale nic to nemění na tom, že může otěhotnět i žena na prahu padesátky, pokud ovuluje, její tělo vyšle alespoň jedno schopné vejce a manžel jednoho střelce
@Andromeda81 holt člověk nemůže mít všechno. A je dobré myslet nejen na sebe, ale i na dítě na to, narodit se do rodiny, kde se rodiče nesnáší - nic moc.
@lleennttiillkkaa
jo může, ale s jakou pravděpodobností? V 50 je to promile možná a když otehotni, tak pravděpodobně potrati. Po 40 bych to fakt neodkladala. Nejdyl tak do 37 a i tam už máš třeba 20 % riziko, že se to nepovede. Ono když chceš dítě, tak prostě chceš, aby se to povedlo a ne mít nějakou nepatrnou naději. Když ženská po dítěti opravdu touží, tak když ji tikaj hodiny, kvalitu tatínka už kolikrát neřeší. Ve 30 je ještě čas, ale je třeba jednat. Z roku či dvou odkladu je najednou let 10 ![]()
@Maria37
No otázkou je, zda je lepší se ne narodit vůbec. A jde taky o druh toho nesnaseni. Někdy lze časem dospět k závěru, že přijmeme druhého jaký je a nebudem zneprijemnovat život ani sobě, ani tomu druhému. Já k tomu rozhodnutí bohužel dospěla dost pozde (jakkoliv si myslím, že jsem v právu, ale přestala jsem to řešit). Prostě jsem dozrala k tomu, že se nad některé věci povznesu. Tak snad se ještě zadari a budu nejšťastnější žena na světě. Alternativně jo, mohla jsem v těch 30 manžela poslat k šipku, ale měla jsem to udělat, ne se jen odstěhovat z ložnice.
Prostě se rozhodnout buď pro vztah a jít do toho naplno, nebo ho opustit. Polovicate řešení je nejhorší.
@Andromeda81 Dobře, ale tady se bavíme o tom, jestli počkat pár let a nebo si pořídit dítě s násilníkem, ne o tom, že ty sis zpackala život tím, že tě omrzel partner a teď to honíš na poslední chvíli
Já tě chápu. To fyzicky násilí je ale hodně velký špatný a věk máš o pět let méně. Rozvod bych řešila po návratu do práce.