Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dávat ročnímu dítěti na zadek?!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
pet p
4.7.19 20:52
- Citovat
- Upravit
4.7.19 21:05
@pet p píše:
Jojo, to známe - batole začalo vytahovat knížky z knihovny a tchýně na to: „no to snad není možné, to je hrozný kramář, tohle ať si nezvyká, co ho to učíte, to s ním nebudete moct jít nikam na návštěvu, no kramařit mi tady teda nebude“ atd. Prostě podle ní je vychované dítě takové, které spořádaně sedí na zadku a nedotkne se ničeho bez dovolení (bez ohledu na to, kolik je mu let). A mimochodem, ona sama vychovala dvě děti, takže má prý zkušenosti a ví, jak správně děti vychovávat. No radost k nim jet na návštěvuMinule říkala, že mu máme dávat na zadek. Zřejmě jí vadí, že naše dítě fyzicky netrestáme. No, jak vidíš, @Fiškuska u starší generace je to asi celkem běžný přístup.
jsem babicka, a ne neni to bezny pristup, uz jsem to tu psala, ja svoji dceru placla poprve asi v peti, to mi ujely nervy a dodnes se za ti stydim. ale fakt je, ze od rodicu jsem si casto vyslechla, jak ji rozmazluju. vnoucka jsme taky nikdy ani neplacli, vysvetluju co nema delat a proc. me jako dite bili a porad za neco trestali - a to jsme byli slusna „lepsi“ rodina, dlouho jsem se rodicu bala a nechtela jsem, aby se moje dite balo mne. z meho okoli to podobne mela vetsina. a taky si nemyslim, ze to souvisi s prislusnosti k nejake generaci, spis v tom vidim urcite sklony k nasili a k vybijeni frustrace na slabsich
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
4.7.19 21:27
@pet p píše:
Demonstrovaly se na tom různé přístupy k výchově a přirozené důsledky jednání místo trestu.
- Samozřejmě ti svačinu přinesu, zlatíčko. Přece nezůstaneš o hladu. Ale snaž se příště nezapomenout. — dítě na svačinu zítra možná znovu zapomene, možná ne.
- Snad si nemyslíš, že teď všeho nechám a donesu ti do školy svačinu. Doufám, že si z toho odneseš ponaučení! — dítě už svačinu nejspíš nikdy nezapomene, ale zároveň si odnese pocit, že rodičům na něm nezáleží, tudíž se oslabí jeho ochota s nimi spolupracovat. Ačkoli se jedná o přirozený důsledek chování dítěte, REAKCE rodiče ho změní na TREST.
- Dobře, svačinu ti přinesu, ale je to opravdu naposledy. Ty bys zapomněl doma i hlavu, kdybys ji neměl přilepenou na krku. Nečekej, že pokaždé všecho nechám, abych tě vytáhla z průšvihu. — dítě se nenaučí, že má myslet na svačinu. Jediné, co pochopí je, že je zapomnětlivý a rozčiluje své rodiče. Nadále se bude chovat zapomnětlivě.
- To mě moc mrzí, že sis nechal svačinu doma. Jenže já ti ji bohužel dnes nestihnu přinést. Doufám, že ve škole neumřeš hlady, a připravím ti pořádnou svačinu, až se vrátíš. — dítě se naučí, že má myslet na svačinu a že rodiče se o něho zajímají a postarají se o něj, a nebude mít ze sebe vždy špatný pocit. Neboli - tohle je asi to „správné“ řešení. Přirozený důsledek, ale není podaný jako trest.
A kde je vysvětlení k tomu, že dítě nemá ve škole mobil nebo ho rodiče z nějakého důvodu nezvednou? To bude dítě brát jako křivdu, že na něj kašlou? 
tyhle psychologický hry nemají s realitou mnohdy nic společného.
- Citovat
- Upravit
pet p
4.7.19 21:53
@lucenka Byl to příklad v knížce. Vycházelo se z toho, že dítě dalo rodiči vědět, že nemá svačinu a chce ji přinést. O mobilu konkrétně se nepsalo a není to pro daný příklad vůbec podstatné. Autorka si mohla vybrat klidně jiný příklad, ale zvolila tenhle. Nejde o žádné psychologické hry, ale o příklady přístupu rodiče k dítěti. Autorka tím chtěla říct, že není potřeba dítě trestat, ale stačí jednoduše využít přirozený důsledek jeho chování a je to pro obě strany z dlouhodobého hlediska daleko efektivnější způsob výchovy, který dítě a rodiče od sebe neoddaluje (na rozdíl od toho, kdy se používají tresty).
Mám z tvých reakcí pocit, že uvažuješ zkratkovitě a jsi s věcmi dost rychle hotová a moc o nich nedumáš… jako třeba říct o ročním dítěti, že je spratek, to je podle mě hodně rychlý odsudek bez hlubšího přemýšlení. Anebo to, žes nepochopila, že to s tou svačinou je prostě hypotetický příklad. Už prvně jsi na to napsala, že tvé dítě mobil nemá a tečka.
- Citovat
- Upravit
lucenka
4.7.19 22:03
@pet p píše:
@lucenka Byl to příklad v knížce. Vycházelo se z toho, že dítě dalo rodiči vědět, že nemá svačinu a chce ji přinést. O mobilu konkrétně se nepsalo a není to pro daný příklad vůbec podstatné. Autorka si mohla vybrat klidně jiný příklad, ale zvolila tenhle. Nejde o žádné psychologické hry, ale o příklady přístupu rodiče k dítěti. Autorka tím chtěla říct, že není potřeba dítě trestat, ale stačí jednoduše využít přirozený důsledek jeho chování a je to pro obě strany z dlouhodobého hlediska daleko efektivnější způsob výchovy, který dítě a rodiče od sebe neoddaluje (na rozdíl od toho, kdy se používají tresty).
Mám z tvých reakcí pocit, že uvažuješ zkratkovitě a jsi s věcmi dost rychle hotová a moc o nich nedumáš… jako třeba říct o ročním dítěti, že je spratek, to je podle mě hodně rychlý odsudek bez hlubšího přemýšlení. Anebo to, žes nepochopila, že to s tou svačinou je prostě hypotetický příklad. Už prvně jsi na to napsala, že tvé dítě mobil nemá a tečka.
ale tak v té knížce by měli počítat autoři i s možností, že dítě nemá jak to dát vědět těm rodičům a rozebrat i takovou situaci, jaký může mít vliv na jeho psychiku
- Citovat
- Upravit
LydiaD
4.7.19 22:25
@pet p píše:
Demonstrovaly se na tom různé přístupy k výchově a přirozené důsledky jednání místo trestu.
- Samozřejmě ti svačinu přinesu, zlatíčko. Přece nezůstaneš o hladu. Ale snaž se příště nezapomenout. — dítě na svačinu zítra možná znovu zapomene, možná ne.
- Snad si nemyslíš, že teď všeho nechám a donesu ti do školy svačinu. Doufám, že si z toho odneseš ponaučení! — dítě už svačinu nejspíš nikdy nezapomene, ale zároveň si odnese pocit, že rodičům na něm nezáleží, tudíž se oslabí jeho ochota s nimi spolupracovat. Ačkoli se jedná o přirozený důsledek chování dítěte, REAKCE rodiče ho změní na TREST.
- Dobře, svačinu ti přinesu, ale je to opravdu naposledy. Ty bys zapomněl doma i hlavu, kdybys ji neměl přilepenou na krku. Nečekej, že pokaždé všecho nechám, abych tě vytáhla z průšvihu. — dítě se nenaučí, že má myslet na svačinu. Jediné, co pochopí je, že je zapomnětlivý a rozčiluje své rodiče. Nadále se bude chovat zapomnětlivě.
- To mě moc mrzí, že sis nechal svačinu doma. Jenže já ti ji bohužel dnes nestihnu přinést. Doufám, že ve škole neumřeš hlady, a připravím ti pořádnou svačinu, až se vrátíš. — dítě se naučí, že má myslet na svačinu a že rodiče se o něho zajímají a postarají se o něj, a nebude mít ze sebe vždy špatný pocit. Neboli - tohle je asi to „správné“ řešení. Přirozený důsledek, ale není podaný jako trest.
Takže já bych volila dvojku, ať se nad tím zamýšlím jak zamýšlím. Že mi na dítěti nezáleží, to doufám, že moje kluky nikdy nenapadlo.
Ovšem moje kluky by nikdy nenapadlo mi volat, protože já bych se z práce uvolnit nemohla.
Kvůli svačině 
Takže by si zřejmě sami vyhodnotili, že příště nezapomenou.
Ale chápu, že je to dané jako příklad, který by se mohl použít i v jiných situacích.
Já bych pomohla v situaci, kdy je to nutné.
Při prkotinách ne, i kdyby to kluci chápali jako trest.
Já dvojku vnímám pořád víc jako ponaučení než jako trest.
Jenom se bojím, aby děcka takhle vychovávaný potom dali střet s životní realitou.
Mám pocit, že zaměstnavatelé, partneři a jiný lidi nečtou tyhle knížky a většinou reagují jinak.
Ale zase…to je na každém z nás, jak to vnímá
- Citovat
- Upravit
LydiaD
4.7.19 22:35
@Venetia píše:
Já myslím, podle toho co tu občas ctu, že jsme měli polovinu práce, děti byli samostatnejsi
Já hlavně neměla tolik času, abych všechno vysvětlovala.
Už jsem to v nějaké diskuzi psala.
Neměla jsem myčku, denně jsem vařila, mixovala polívku…
Mačkala ručně z mrkve šťávu.
Denně se pralo, žehlila jsem plíny.
Zní to jako za dinosaurů
Dneska se všechno koupí, myčka se zapne, plíny jsou jednorázový, někde ne nevaří, koupí se všechno hotový, jenom se to dětem ohřeje. Šetří tyhle vymoženosti spoustu času.
Tak kdo chce, může si číst knížky a nad vším víc přemýšlet.
Vychovávat jinak, než jsme to dělali my.
Neříkám, že je to špatně, je to jinak.
A za dalších 10-20 let třeba zase další generace bude kroutit očima, jak to ty dnešní maminky dělaly blbě.
A když jim budou chtít poradit, tak se se zlou potážou, že jsou starý a úúúplně mimo
Protože budoucí maminky budou ty, který to dělají správně
Koloběh života
- Citovat
- Upravit
4.7.19 23:10
@nestarejtese píše:
Jasně takovou tu anglickou výchovu nenávidím, z děcek se stane postrach, co skáče všem po hlavě ty vole a mama přihlíží, to je konec! Ještě si zatím může každý vychovávat své dítě jak chce, a plácnutí po ruce, neni mlácení
Ona je anglická a „anglická“ výchova. Byla jsem v Anglii v rodině se 7 dětma, jakékoliv plácnutí bylo tabu a kupodivu nikdo nikomu po hlavě neskákal. Děti byli temperamentní, opravdu neseděly v koutě jak mouchy snězte si mě, ale nevychovaní nebyli.
Oni to ti rodiče totiž uměli na rozdíl od lidí, kteří musí plácat už roční děti. Měli respekt, dětem se docela věnovali, roli hrálo asi i náboženství. neměli televizi, internet, pc jen málokdy, takže děti se musely zabavit jinak.
To byla škola života, kdy jsme zjistila, že to co tady vyznává většina lidí, že bez tělesných trestů to nejde, nemusí být vždycky pravda. A ani neplatí, že to někomu jde, protože má hodné děti, někomu to jde, protože chce a hledá způsoby 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.19 02:53
@LydiaD píše:
Dlouholetá drzost?
Tak to udržel nervy na uzdě několik let?
A Tobě to teda nevadilo, že je na něj několik let drzá a její chování Ti přišlo cajk?
Všude jsem spíš četla jak je holka milá, hodná, tak to nějak moc nechápu
Jak máte úžasnej vztah.
A když teda dostala po několika letech drzosti pohlavek, tak se jí ještě omluvil?
Tak to asi moc nechápu
Ano trvalo to několik let…
Samozrejme, ze mi to vadilo, nepřišlo mi to cajk, obzvlášť kdyz se muj pritel snažil, ale nemel jí ustupovat..
Tak dcera je ted posledni dobou moc mila a hodna, ale dibry vztah jsme meli mezi sebou porad i s mym pritelem mela vzdy dobry vztah- udelal pro ni cokoliv, co jí na ocich videl, dával ji otcovskou lasku, staral se o ni jsk o vlastni, naucil ji na snowboardu, kazde rano ji vozil autem do skoly, byl ochoten jí vse koupit, dcera mela k nemu duveru..-a to vse platí i ted..Ja bych rekla, ze to je krasny vztah..Ale dcera nemela byt drza..
Ano omluvil se jí, protoze si proste přiznal, ze to přehnal, ze ji uhodil.. v ten moment jeji drze chovani nevydržel a dal ji pohlavek , ale je pravda, ze uz si dcera na neho nedovoluje a vazi si ho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
5.7.19 08:11
@LydiaD Mám osobní zkušenost, kdy jsem zkejsla kdesi a vlak jel až v 10 večer, takže doma bych byla někdy po 11. Tak jsem sebrala odvahu a zavolala domů, jestli by pro mě nemohli naši přijet. Bylo mi tehdy asi 17. Máma mi řekla, že nikam nejede a ať si poradím sama. Byla to pro mě jako ledová sprcha a můj vztah se k ní tehdy trochu změnil. Kdyby mi řekla - podívej, táta není doma, já sama řídit nechci, tak se nezlob, ale počkej na ten vlak. Bylo by to pro mě úplně jiné, cítila bych aspoň podporu. Takhle jsem cítila jenom odstrčení. Ale aspoň jsem byla podle tebe dobře připravená na tu životní realitu…?
Ne, to ne. Myslím, že dítě nežije mimo realitu a když se zaměstnavatelé, spolužáci, učitelky či ostatní lidé budou chovat nějak, tak to přece neznamená, že to dítě „střet s realitou“ nezvládne. Dítě přece snadno pochopí, že rodič je rodič a má s ním blízký láskyplný vztah, ale jiní jsou jiní a chovají se jinak.
Ale možná máš pravdu, že za 10-20 let bude dnešní generace kroutit očima, jak to dělali ty dnešní maminky blbě 
- Citovat
- Upravit
LydiaD
5.7.19 08:41
@pet p
Tak tohle je přesně ten případ, kdy bych sedla a jela pro ně.
Protože bych se bála, aby se jim něco nestalo.
Tohle se se svačinou absolutně srovnávat nedá.
A celá ta situace je z mého hlediska úplně jinde.
Za svačinu, by si mohli sami.
Měli ji připravenou a nevzali si ji.
Pokud ne svoji vinou někde zůstaneš na nádraží, tak je to něco jinýho.
Já bych viděla ty opilý povaleče a 17-ti letou holku mezi nima, ve 22h večer.
To jsou naprosto odlišný případy a promiň, motáš hrušky s jabkama
A vlastně bych pro Tebe přijela, i kdyby sis tuhle situaci zavinila sama.
Bála bych se o Tebe
V těhle situcích bych dětem vždycky pomohla a vždycky volali, když se něco dělo.
No nic, jedeme na akcičku… třeba se tu potom ještě objevím 
- Citovat
- Upravit
5.7.19 08:48
@pet p píše:ono na trestu neni nic spatneho. Tohle chozeni po spickach.
@LydiaD Mám osobní zkušenost, kdy jsem zkejsla kdesi a vlak jel až v 10 večer, takže doma bych byla někdy po 11. Tak jsem sebrala odvahu a zavolala domů, jestli by pro mě nemohli naši přijet. Bylo mi tehdy asi 17. Máma mi řekla, že nikam nejede a ať si poradím sama. Byla to pro mě jako ledová sprcha a můj vztah se k ní tehdy trochu změnil. Kdyby mi řekla - podívej, táta není doma, já sama řídit nechci, tak se nezlob, ale počkej na ten vlak. Bylo by to pro mě úplně jiné, cítila bych aspoň podporu. Takhle jsem cítila jenom odstrčení. Ale aspoň jsem byla podle tebe dobře připravená na tu životní realitu…?
Ne, to ne. Myslím, že dítě nežije mimo realitu a když se zaměstnavatelé, spolužáci, učitelky či ostatní lidé budou chovat nějak, tak to přece neznamená, že to dítě „střet s realitou“ nezvládne. Dítě přece snadno pochopí, že rodič je rodič a má s ním blízký láskyplný vztah, ale jiní jsou jiní a chovají se jinak.
Ale možná máš pravdu, že za 10-20 let bude dnešní generace kroutit očima, jak to dělali ty dnešní maminky blbě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LydiaD
5.7.19 08:51
@pet p
Teď mě ještě napadlo…
Onehdá jsem jela z Brna k nám na sever, směr Rumburk.
Manžel pro mě jezdí k busu, abych nevláčela tašku a nešla pak večer domů pěšky.
V Český Lípě na zastávce brečela holčina, ptala se řidiče, kam jede, že jí ujel autobus.
Zaslechla jsem, že bydlí o pár vesnic dál, než já, ale jiným směrem, než jsme jeli.
Takže jsem na ní zavolala, jela s námi a s manželem jsme zajeli k nim.
Nemohla jsem jí tam nechat, bylo cca 22h, holka vybitej telefon, v šortečkách a další bus jí jel až ráno.
Takže vlastně… asi bych v téhle situaci pomohla každýmu, kdo by potřeboval.
Ale o svý děti bych se jako bonus bála.
Protože je mám tak nějak raději, než jiný děti
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Demonstrovaly se na tom různé přístupy k výchově a přirozené důsledky jednání místo trestu.