Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Akum22 píše:
Já si taky s mámou volám klidně 5 krát za den.. i když spolu strávíme odpoledne tak si třeba ještě večer zavoláme.. Furt máme co probírat.. Tak jí to třeba vysvětli, že si ráda že se ti svěřuje a že ti píše a volá ale že v práci si s ní prostě povídat nemůžeš a že budete mít večer o čem mluvit když si nebudete volat přes den.. Podle mě to neni nic divného.. Mám zkoušky z psychologie a nic zvláštního to neni.. Prostě jen prochází těžkým obdobím a potřebuje nkoho jako oporu.. Buď ráda, jsou děti které rodičům nic neříkají a v podoné situaci se uzavřou do sebe, nebo začnou brát drogy a podobně… Tohle je asi ta nejlepší varianta a vážně myslím že stačí jen dát jí čas…
Já si taky s mamkou denně volám, skoro každý den se vidíme, i když mám už dávno svou rodinu…ona ráda vidí vnučku, máme si pořád co povídat…
Za pár měsíců si najde nějakýho kluka a problém se vyřeší sám… ale já si s mamkou i babičkou volám taky denně a ani jedna to za problém nepovažujeme… jsme kamarádky a tak to má být… Tvá dcera má teď osobní krizi, tak potřebuje větší podporu než obvykle, chvilku vydrž… všichni jsme občas otravní ![]()
Dobrý večer, děvčata. Prosím, poraďte mi, nebo se zblázním…Mám dceru,6měsíců. Za celou dobu byla jen jednou hlídaná a to na půlku dne. Přítel s námi moc není, pracuje v cizině a vrací se jen na víkendy, takže výchova na mě…Problém je v tom, že malá je poslední dobou „šílená“
!Pořád brečí (ne bolestí, ale asi jen z nudy)!Hystericky křičí, úplně se zalyká, slzy jak hrachy…A to ať je v postýlce, nebo se mnou na posteli…Ale jakmile jí vezmu na ruku, tak klid.Sice chvílema ještě vzlyká, ale pak přestane. Pak se začne usmívat a já jí všechno „prominu“!Jenže mi pomalu docházejí síly. Čím to je? Tím, že jsem jí měla pořád na ruce a dělala s ní blbinky? Nebo jí chybí táta? Ale není na to všechno ještě malá? Jak jí to mám odnaučit? Beru si jí i do kuchyně, pokud tam něco dělám, jenže jak jí položím, tak řev, ale už skoro nesnesitelný! Když jsme venku, tak si v kočárku už pomalu sedá - zvedá se (ale sama ještě sedět neumí), pokud jí korbičku nezvednu, zas šílenej křik, až se lidi otáčejí…
Možná je to pitomej dotaz, ale já nevím co s ní
.Neměla jsem to některá z Vás podobně? Nemůžete mi poradit? Děkuji ![]()
@Markétka111 píše:
Dobrý den, píši z profilu dcery mé kamarádk, nemám tu vlastní profil. Svoje děti vychovávám už od jejich předškolního věku sama. Synovi je teď už 18 let a dceři 16. Vždycky spolu vycházeli dobře, hráli si, ale teď už si nerozumí tolik jako dřív.
Vždycky jsem měla s dcerou hezký vztah, říkala mi všechno, já jí taky, občas sice byla drzá jako každý puberťák, ale to je, si myslím, normální. Poslední dobou mě ale trápí, že je na mě až moc upoutaná. Nedávno přišla s tím, že se pohádala s nejlepší kamarádkou, kterou zná už odmalička (je to opravdu slušná holka, chodily spolu už do školky, občas její rodiče berou mou dceru na dovolenou, i my berem jí). Od té doby je jako vyměněná, neustále mi volá nebo píše smsky, občas jde ven s jinou kamarádkou, ale neustále mi píše co právě dělá nebo tak. Já vím, že jsem tu pro ní, ale začínám z toho mít opravdu strach. Nechci jí navrhovat zajít k psychologovi, nebo říct, že mi to vadí, nechci tak ztratit její důvěru, přece jenom v tomhle věku jsou děti dost citlivé.
Absolutně netuším co mám dělat. Možná to bude tím, že se nebaví s kamarádkou, ale už předtím mi pořád volala a psala smsky, jen jsem si toho tolik nevšímala, když byla venku s tou kamarádkou, tak se neozvala. Jak si s ní mám nějak citlivě promluvit? A co byste na mém místě dělali vy?
já psala a píšu mamce taky pořád..
je mi 15..
jsem třeba s kamarádem nebo přítelem na fotbale, s kamarádkou v restauraci atd.. a prostě napíšu mamce, že jsem v pohodě, v kolik to končí, že jsem už jedla atd..
myslím, že to je správně..
ja chodim na britske gymnazium a musim rict, ze i treba o par let starsi lidi nez ja pisou casto domu..
ale nase skola hodne spolupracuje s rodici a my jako studenti take, takze jsme na to zvykli porad psat.. ![]()
@ŠestýSmysl Kup si šátek, nebo pro takhle větší dítě už raději nosítko. Mladší byl taky takový a teď v 17 měsících je to úplně samostatná jednotka. Určitě jsi ji nerozmazlila, zastávám názor, že takhle malé miminko opravdu rozmazlit nejde. Prostě potřebuje maminku.
@AliTad píše:
@ŠestýSmysl Kup si šátek, nebo pro takhle větší dítě už raději nosítko. Mladší byl taky takový a teď v 17 měsících je to úplně samostatná jednotka. Určitě jsi ji nerozmazlila, zastávám názor, že takhle malé miminko opravdu rozmazlit nejde. Prostě potřebuje maminku.
Chápu, že potřebuje maminku a jsem ji nablízku každou chvilku, ale tohle? Jen si to vykřičí…Nic jí nebolí, nic jí není. Jen tak leží a křičí! Jakmile se ukážu, ihned pochovám, tak je klid a směje se jak sluníčko. O šátku jsem neuvažovala, nenapadlo mě to…Myslíš, že by teda pomohl?
@ŠestýSmysl Nic ji nebolí, ale třeba jí je smutno, třeba má strach, jestli se vrátíš (ona logicky nevyhodnotí, že sis jen odskočila na záchod). Mě šátek/nosítko v těchto krizových obdobích zachránilo (i třeba skoro na roce, kdy měl měsíc separační krizi, bez nosítka bychom se doma všichni zbláznili). Na takhle velké dítě bych už pořídila nosítko (v Manduce nosím asi od dvou nebo tří měsíců).
@AliTad Prosím Tě, já nosítko nikdy neměla a ani žádná moje známá. To jí mám nosit doma? Ať jdu kamkoliv?…Promiň za pitomý dotaz.
@ŠestýSmysl Já jsem to tak měla se synem, dala jsem ho v kočárku do polohy tak, aby viděl ven, čili do pololehu. Na doma jsem si koupila nosítko Kibi, a nosila. Jeho „citová nádoba“ se naplnila a pak vydržel i na zemi v pohodě si třeba 10minut hrát. Tohle pobdobí přichází kolem šestého měsíce, ptž dítě si už uvědomuje odhcházení, byť jen v rámci domova do jiné místnosti a zdánlivý nezájem rodiče.
A jak se z toho nezbláznit? asi jen tak, že se s tím smíříš - chce tě pořád a celou a jinak to nebude
až začne lozit, bude to lepší…
@ŠestýSmysl píše:
@AliTad Prosím Tě, já nosítko nikdy neměla a ani žádná moje známá. To jí mám nosit doma? Ať jdu kamkoliv?…Promiň za pitomý dotaz.
nemusíš nosit stále, ale když je nejhůř a potřebuješ volné ruce, tak ji dáš do nosítka a nemusíš se s ní tahat. je to opravdu fajn věc. hlavně nekupuj nosítko, ale ergonomické nosítko - nejlepší je kibi, manduca, ergo http://www.nosenideti.cz/…-se-sponami/
@3HE To jsi mě moc nepotěšila
.Za jak dlouho jí to přestane bavit, mě takhle mučit? Máme malý byt, takže jsem jí na očích pořád, ale ona chce jen chovat! Koupat se chodím po 23h.,usínám o půlnoci a prďola se ve 3h. budí…Už mi docházejí síly
. Kdybych mohla, tak jí mám s sebou i na záchodě ![]()
Dítě do 1roka opravdu rozmazlit nelze! Dcera byla taky chovací, dodneška se ráda mazlí. Prostě jsem chovala no, vařila jsem, když spala a to samé s uklízením…Až přijede tatínek, dala bych mu jí do kočáru…a pořídila to nosítko
@ŠestýSmysl
Je důležité, aby mělo dítě nohy co nejvíce od sebe a podsazenou pánev, kulatá záda - mrkni se na obrázky z boku, jak děti „sedí“, na rozdíl o „obyčejných nosítek“, kde dítěti visí nohy dolů, má rovná záda a tím tlačí hlava na páteř.
taky je jich spousta na bazarech…
@dendule4 píše:
Dítě do 1roka opravdu rozmazlit nelze! Dcera byla taky chovací, dodneška se ráda mazlí. Prostě jsem chovala no, vařila jsem, když spala a to samé s uklízením…Až přijede tatínek, dala bych mu jí do kočáru…a pořídila to nosítko
To jo, to taky dělám
.Taťka si jí rád užije, jenže já jsem s nima.Je mi totiž líto být doma, když taťka přijede jen na víkend…Pitomý, co? Já taky dělám vše když usne…Jenže ona to teď má odpol.tak,že spí třeba jen 20min…A to se nestačím ani rozkoukat
![]()
@ŠestýSmysl holt máš kontaktní miminko
jak ti večer usíná? já jsem v krizové době i uspávala v nosítku. to byla tutovka, to jsem věděla, že do deseti minut zalomí… pak jsem rozepla spony a uložila do postýlky.