Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím. Moje dcera nedávno přišla s tím, že nemá žádný sport, který chce dělat. Dělala jezdectví, strašně jí to bavilo, koně milovala celým srdcem, když na ně nemohla, plakala, jak jí koníci chybí… Teď nastala změna. Ke koním vůbec nechce, už o nich nemluví jako předtím, je jí to prakticky jedno. Ptala jsem se, jestli se něco nestalo s kolektivem, prý je vše ok, prostě na to nemá náladu a s jezdectvím chce skončit a vybrat si jiný sport. K ničemu jí to ale netáhne. Hrozně se jí líbí gymnastika a tanec, ale sama se bojí udělat hvězdu a u tance zas, že už je prý na to začít moc pozdě. Pak přišla s boxem, či kickboxem, což mě překvapilo, ale kdyby jí to naplňovalo, proč ne. Řekla ale, že se bojí kolektivu, že by jí to nešlo, že by se těch lidí bála a že by nebyla schopná těm lidem dát „ránu“. Jsem fakt zoufalá, dcera není moc sportovně založená a sportuje jen třeba tak rekreačně s rodinou. Nikdy nebyla na žádném turnaji, závodech, nikdy nezažila vlastně trénink v tělocvičně (krom školy), kde si dá do těla a bude mít dobrý pocit ze svého výkonu. Už jsem se s ní bavila a probírala jsem, co by chtěla dělat, navrhovala jsem, co se dá a odpověděla, že nechce dělat nic, že jí sport nebaví. Hrozně mě to mrzí, je na sebe až moc přísná, přijde domů, učí se, nají se, koukne do mobilu a jde spát. Žádný sport, koníčky, nic. Nemáte nějaký typ na super sport? Co s ní dělat? Opravdu jsem si s ní promluvila, co a jak, ale ona ten sport prostě moc nemusí a vášeň k jezdectví už ji asi opouští…
@Vendyandhorses píše:
Zdravím. Moje dcera nedávno přišla s tím, že nemá žádný sport, který chce dělat. Dělala jezdectví, strašně jí to bavilo, koně milovala celým srdcem, když na ně nemohla, plakala, jak jí koníci chybí… Teď nastala změna. Ke koním vůbec nechce, už o nich nemluví jako předtím, je jí to prakticky jedno. Ptala jsem se, jestli se něco nestalo s kolektivem, prý je vše ok, prostě na to nemá náladu a s jezdectvím chce skončit a vybrat si jiný sport. K ničemu jí to ale netáhne. Hrozně se jí líbí gymnastika a tanec, ale sama se bojí udělat hvězdu a u tance zas, že už je prý na to začít moc pozdě. Pak přišla s boxem, či kickboxem, což mě překvapilo, ale kdyby jí to naplňovalo, proč ne. Řekla ale, že se bojí kolektivu, že by jí to nešlo, že by se těch lidí bála a že by nebyla schopná těm lidem dát „ránu“. Jsem fakt zoufalá, dcera není moc sportovně založená a sportuje jen třeba tak rekreačně s rodinou. Nikdy nebyla na žádném turnaji, závodech, nikdy nezažila vlastně trénink v tělocvičně (krom školy), kde si dá do těla a bude mít dobrý pocit ze svého výkonu. Už jsem se s ní bavila a probírala jsem, co by chtěla dělat, navrhovala jsem, co se dá a odpověděla, že nechce dělat nic, že jí sport nebaví. Hrozně mě to mrzí, je na sebe až moc přísná, přijde domů, učí se, nají se, koukne do mobilu a jde spát. Žádný sport, koníčky, nic. Nemáte nějaký typ na super sport? Co s ní dělat? Opravdu jsem si s ní promluvila, co a jak, ale ona ten sport prostě moc nemusí a vášeň k jezdectví už ji asi opouští…
A proč ji nutíš do sportu když žádný dělat nechce? No tak nebude chodit na žádný sportovní kroužek, však se nic hrozného nestane…
Nepises, kolik dceri je, pocitam, ze je to pubertak, takoveho uz nikam nenamotivujes. Co zkusit chodit nekam spolu. Joga, bezecka skupina…
Tak třeba by měla spíš zájem o nějaký výtvarný kroužek nebo hudební nástroj? Každý na ten sport není…
Prostě bych ji někam přihlásila, aby tam už chodit musela, přece nebude pecivál. ![]()
@Jarka K píše:
Tak třeba by měla spíš zájem o nějaký výtvarný kroužek nebo hudební nástroj? Každý na ten sport není…
Což neznamená, že je to dobře. Moje první dvě děti do žádného sportu nechodily a dopadlo to tragicky, teď nemají absolutně žádný vztah k pohybu. Už stejnou chybu neudělám. Dítě by v určitém věku mělo být tlačeno do pohybu. Co když pak ta holka ztloustne, vždyť se jí pak kluci budou smát a ona z toho ještě začne blbnout, může to skončit až anorexií. I k tomuhle měla nakročeno má dcera, která v dětství samozřejmě nesportovala. Zpětně toho lituji, měla jsem ji dotlačit.
@me57h píše:
Což neznamená, že je to dobře. Moje první dvě děti do žádného sportu nechodily a dopadlo to tragicky, teď nemají absolutně žádný vztah k pohybu. Už stejnou chybu neudělám. Dítě by v určitém věku mělo být tlačeno do pohybu. Co když pak ta holka ztloustne, vždyť se jí pak kluci budou smát a ona z toho ještě začne blbnout, může to skončit až anorexií. I k tomuhle měla nakročeno má dcera, která v dětství samozřejmě nesportovala. Zpětně toho lituji, měla jsem ji dotlačit.
no nepřijde mi, že nutit ji chodit někam na sportovní kroužek, je ta správná cesta, jak si vytvořit vztah k pohybu.
Má tělocvik ve škole, zakladatelka píše, že rekreačně s rodinou taky sportuje. Třeba ji časem něco zase chytne a bude sama chtít.
Předejít tloustnutí se dá i správnou stravou přeci. Že nechodí na sportovní kroužek, ti postavu nezkazí ![]()
Motivovala bych ji k tomu, aby zůstala u koní a učila se čelit svým strachům.
Tipla bych si, že se tam někde něco stalo a nechce to ani řešit, ani o tom mluvit a zároveň se bojí že jakýkoliv další kolektiv ji nevezme.
Pokud jí je víc jak 11, tak by to chtělo najít nějakou cestu, aby to začala reflektovat a řešit (ano, to je dost hraběcí rada).
Zároveň cokoliv ji navrhneš ty, tak na to najde důvod, proč to nejde - potřebujete tu konverzaci otočit tak, aby sama hledala řešení, ne aby zamítala to co se jí navrhuje, no.
Klidně to může být, že tedy začne sama cvičit podle youtube a třeba chodit běhat, ale bude potřeba mít nastavený nějaký mechanismus kontroly, že to co si předsevzala plní.
Pořád uvažuju o dívce co už je alepsoň na 2. stupni - pokud je mladší, tak prostě důsledně dbejte na společný pohyb s rodinou (a přidala bych tam třeba nějaké společné výjiždky v jiném jezdeckém klubu) a počkala bych.
Příspěvek upraven 21.12.21 v 15:44
@Jarka K píše:
no nepřijde mi, že nutit ji chodit někam na sportovní kroužek, je ta správná cesta, jak si vytvořit vztah k pohybu.
Má tělocvik ve škole, zakladatelka píše, že rekreačně s rodinou taky sportuje. Třeba ji časem něco zase chytne a bude sama chtít.
Předejít tloustnutí se dá i správnou stravou přeci. Že nechodí na sportovní kroužek, ti postavu nezkazí
To je meh, na tu nemá smysl reagovat ![]()
@me57h píše:
Což neznamená, že je to dobře. Moje první dvě děti do žádného sportu nechodily a dopadlo to tragicky, teď nemají absolutně žádný vztah k pohybu. Už stejnou chybu neudělám. Dítě by v určitém věku mělo být tlačeno do pohybu. Co když pak ta holka ztloustne, vždyť se jí pak kluci budou smát a ona z toho ještě začne blbnout, může to skončit až anorexií. I k tomuhle měla nakročeno má dcera, která v dětství samozřejmě nesportovala. Zpětně toho lituji, měla jsem ji dotlačit.
Píšeš totální hovadiny…
Ono chodit na sportovní kroužek a mít vztah k pohybu je totálně rozdílná věc.
Sama jsem nikdy do žádného takového kroužku nechodila, sportu se nevěnovala. Prostě na to nejsem. Chodila jsem do hudebky, do Skautu. To ale neznamená, že nemám ráda pohyb jako takový. Miluju turistiku, výlety, dlouhé procházky se psem.. V dospělosti jsem si našla cestu i k józe, vyznávám zdravý životní styl. Tohle fakt není o nějakém kroužku, ale hlavně o výchově a volnočasových aktivitách v rodině…
A musí dělat nějaký sport jako závodně? Ji nech být, ať dělá co jí baví, může dělat třeba několik sportů jen rekreačně, proč se hned dřít v tělocvičně, jezdit na závody atd? ![]()
Jinak anoreie bývá podmíněná především mizerným vztahem s matkou, která není schopná věnovat pozornost potřebám dítěte a prosazuje jen ty svoje. Potomek pak má jen jednu cestu jak získat alepsoň iluzorní pocit kontroly a tím jsou právě poruchy příjmu potravy.
paní meh je učebnicová ilustrace že tato hypotéza platí.
Tak hlavní problém vidím v tom, že se bojí kolektivu. Pak jedině nějaký sólo sport - že by si šla zaběhat nebo jezdit na kole, ale to zas není kroužek. Každý kroužek, ať sportovní nebo jiný, se realizuje v kolektivu.
@me57h píše:
Což neznamená, že je to dobře. Moje první dvě děti do žádného sportu nechodily a dopadlo to tragicky, teď nemají absolutně žádný vztah k pohybu. Už stejnou chybu neudělám. Dítě by v určitém věku mělo být tlačeno do pohybu. Co když pak ta holka ztloustne, vždyť se jí pak kluci budou smát a ona z toho ještě začne blbnout, může to skončit až anorexií. I k tomuhle měla nakročeno má dcera, která v dětství samozřejmě nesportovala. Zpětně toho lituji, měla jsem ji dotlačit.
no ono se jí nebudou smát že je tlustá spíš že je blbá a to je horší a tvoje starší dcery jsou úžasný chytrý skvělý holky jen ty to nevidíš
@Lojzísek píše:
Píšeš totální hovadiny…
Ono chodit na sportovní kroužek a mít vztah k pohybu je totálně rozdílná věc.
Sama jsem nikdy do žádného takového kroužku nechodila, sportu se nevěnovala. Prostě na to nejsem. Chodila jsem do hudebky, do Skautu. To ale neznamená, že nemám ráda pohyb jako takový. Miluju turistiku, výlety, dlouhé procházky se psem.. V dospělosti jsem si našla cestu i k józe, vyznávám zdravý životní styl. Tohle fakt není o nějakém kroužku, ale hlavně o výchově a volnočasových aktivitách v rodině…
já jsem občas chodila do kroužku, ale u ničeho jsem nevydržela, nic mě pořádně nebavilo… návyky z rodiny jsem rozhodně taky neměla. To byly max nudný povinný vycházky po okolí v neděli.
A až po prvním dítěti mi hráblo a ted bych se uhnala… běhám, chodím na vejšlapy, naučila jsem se lyžovat, jezdit na inlinech… ale až na „starý“ mateřský kolena vše ![]()
Já jako dítě nevydržela chodit ani na tu hudebku.
Ale ten skaut mě nenapadl. Tam jsem chodila na druhém stupni docela dlouho a to bylo fajn…