Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dlouhodobě na dně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
levante
27.3.16 20:34
Určitě bych zkusila navštívit psychologa. Vypovídat se atd. A nějakou kamarádku či kamaráda v práci nemáš? Co takhle si zajít s někým ven? Je ti 25, celý život mas před sebou. Chtělo by to se seznámit s novýma lidma a poznávat je 
- Citovat
- Upravit
27.3.16 20:34
Potřebuješ odbornou pomoc -psychologa nebo možná i psychiatra.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.16 20:35
Ani v práci nemáš někoho, kdo by sem tam zašel na kafe, pokecat? Prostě ti chybí přátelé, kteří by tě trošku vytáhli ven z bytu a hned by bylo veseleji..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.16 20:37
Psycholog, ani psychiatr ji samoty nezbaví. Nevím, proč vše ihned řešit přes odbornou pomoc, není přece nemocná, jen osamělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.16 20:42
Dá, za pět let přejde problém s penězi, a aktuálně bych teda zašla za psychologem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.16 20:45
@hatawai píše:
Psycholog, ani psychiatr ji samoty nezbaví. Nevím, proč vše ihned řešit přes odbornou pomoc, není přece nemocná, jen osamělá.
No nevím, vzhledem k tomu, že
@Anonymní píše: … Jediné co zvládám je přijít z práce, lehnout si a koukat do stropu a jíst. Už to trvá hodně dlouho, není to jen momentální smutná chvilka a já se bojím, že už se z toho nedostanu. …
Podle mě potřebuje minimálně nastartovat a sama to, jak píše, nedokáže. Takže takové bodré "zaber, to dáš, štěstí přijde, bude líp… " asi nezabere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.16 20:47
@hatawai píše:
Psycholog, ani psychiatr ji samoty nezbaví. Nevím, proč vše ihned řešit přes odbornou pomoc, není přece nemocná, jen osamělá.
je osamělá, protože po práci doma sedí a čučí do stropu… jak se zvedne a pudde čučet na kurz pečení z kvásku, na zumbu, nebo na pletací hodiny do kavárny, tak bude i po osamění… v situaci v jaký je buď už musí bejt vytrénovaná, nebo opravdu nějákou tu podporu potřebuje aby jí to nesmlelo(což už začíná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.16 20:58
@hatawai nikdo netvrdí, že je nemocná, ale kolikrát dokáže psycholog povzbudit a odrazit ze dna. Chodí tam hodně lidí co nejsou nemocní, ale potřebují si promluvit s někým kdo je poslechne a nikomu to nevyslepičí 
taky bych doporučila odbornou pomoc. Pokud nemá kamarádky. Nebo bych si našla koníčka. Jestli máš zakladatelko nadváhu tak cvič. Třeba tě to začne bavit a tvůj život dostane nový směr. Budeš se sebou spokojena a dodá ti to víc sebevědomí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.16 20:59
Proc jste se rozešli s přítelem? Stykate se jeste? Nepomohl by Ti? Treba by Te vzal za tátou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.16 21:00
Jen tak mimochodem…radite psychologa…ale ten stojí dost peněz…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.3.16 21:00
Tak tam je problém ještě ten, že já v té práci i bydlím a nejsou tu úplně ideální vztahy. Což když člověk nemá klid ani doma je ještě taky na hlavu. Není to tak, že bych nikam nešla, občas mě to popadne a jdu cvičit nebo někam jedu ohledně mého starého koníčku, ale buď to ztroskotá na penězích nebo mě to stejně rychle zase přejde a upadnu do letargie. Necítím se dobře chodit pořád všude sama a nikdo nemá moc zájem o navazování nějakých hlubších vztahů. Asi to ze mě sálá, že jsem k ničemu a taky každý své přátele a partnery už má.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.3.16 21:07
Popravdě se i stydím mluvit o tom s ne úplně blízkým člověkem (když to není anonymně), nějak se chlubit tím jak jsem k ničemu. Ano, psycholog minimálně 500/hod anebo na pojišťovnu, ale tam se strašně dlouho čeká na termín. A taky nevím, jestli bych to vůbec zvládla vykládat. Přítel se rozešel se mnou, hlavně kvůli těm problémům s penězi, aby se prý sám vrátil do života. V kontaktu jsme, ale myslí si, že ho nechci (dost dlouho věděl, že chci aby se vrátil a nikam to nevedlo) a já si taky myslím, že mě nechce. I kdyby chtěl, trvalo by mu hodně hodně dlouho se dokopat k nějaké životní změně, je dost pohodlný a myslím, že raději bude žít s někým jiným než překonávat překážky.
- Citovat
- Upravit
27.3.16 21:12
@Vojtula píše:
Jen tak mimochodem…radite psychologa…ale ten stojí dost peněz…
psycholog je i plně hrazen pojišťovnou - takže stojí, ale pojišťovnu…
Ono totiž skoro všechno má nějaké řešení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.16 21:16
@Anonymní píše:
Popravdě se i stydím mluvit o tom s ne úplně blízkým člověkem (když to není anonymně), nějak se chlubit tím jak jsem k ničemu. Ano, psycholog minimálně 500/hod anebo na pojišťovnu, ale tam se strašně dlouho čeká na termín. A taky nevím, jestli bych to vůbec zvládla vykládat. Přítel se rozešel se mnou, hlavně kvůli těm problémům s penězi, aby se prý sám vrátil do života. V kontaktu jsme, ale myslí si, že ho nechci (dost dlouho věděl, že chci aby se vrátil a nikam to nevedlo) a já si taky myslím, že mě nechce. I kdyby chtěl, trvalo by mu hodně hodně dlouho se dokopat k nějaké životní změně, je dost pohodlný a myslím, že raději bude žít s někým jiným než překonávat překážky.
Nemáš to jednoduché, ale to překonávání překážek čeká hlavně tebe…Právě proto, že jsou dlouhé termíny, tak se objednej co nejdřív. A když máš problém o tom mluvit, tak si to sepiš a pak to dej tomu psychologovi, ať si to přečte.
A víc než 5 leté splácení, bych řešila, že se mi krátí společný čas s tatínkem. Zkus vymyslet, jak by se to dalo udělat, abys ho třeba mohla vidět častěji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
budu ráda za každé povzbuzení nebo radu, ale hlavně jsem se asi přišla z toho všeho vyblinkat. Je mi 25 a jsem už hodně dlouho (v řádu let) nešťastná…
Nejdřív upozorním, že vím, že si za skoro všechno můžu sama, tak mě prosím ještě moc nesrážejte.
V mládí jsem udělala pár hloupostí a nyní to skončilo insolvencí, naštěstí už to budu mít schválené a začnu splácet. I tak mám ale depresi z toho, že po x letech finančních problémů mě ještě čeká tolik let „o chlebu a vodě“ (prosím nerýpejte, vím, že si za to můžu sama a mám být vděčná, že se z toho vlastně asi dostanu). Lépe placenou práci než mám teď (mám i brigádu) už neseženu a prostě to bude na těch pět let.
Pracuju 300 km od domova, protože u nás skoro není pořádná práce a strašně mi domov chybí. Zvládnu tam dojet maximálně jednou měsíčně, hlavně kvůli penězům. Bydlí tam můj tatínek který je nevyléčitelně nemocný a „všechno mu padá na hlavu“ a já se prostě nemůžu sebrat a vrátit se, pomáhat mu a trávit čas s ním.
S penězi je to pořád hrůza a když už něco nastřádám, hned to utratím asi za hlouposti, jak kdybych byla nemocná a musela si něco dopřát za odměnu, když běžně si nemůžu nad rámec dopřát nic.
Kamarády v podstatě nemám a když už někoho z dřívějška, je to jen absolutně povrchní přátelství, nikdo komu bych se mohla svěřit. Přitom vím, že jsem obecně považovaná za milou a sympatickou holku, ale prostě pořádnou kamarádku nemám, nevím proč to tak je, přitom jsem byla vždycky ta co do všech vztahů, i kamarádských investovala víc a vážila si jich.
Pořád mám ráda přítele se kterým jsme se před rokem po dlouhém vztahu rozešli a nemůžu se z toho prostě dostat, strašně mi chybí a neumím si vedle sebe nikoho jiného představit.
Jediné co mě dělá šťastnou je jídlo… Už mám asi 15kg nadváhu a nejsem schopná udržet normální zdravý jídelníček, prostě mi vypne mozek a sním cokoli a kdykoli a jedině tak nemyslím na svoje problémy. Ztratila jsem jakýkoli elán a tah dopředu se svojí situací něco dělat, mládí mi utíká a já bych chtěla normálně žít, třeba začít zase studovat, ušetřit si peníze, najít nový vztah. A nejde to. Jediné co zvládám je přijít z práce, lehnout si a koukat do stropu a jíst. Už to trvá hodně dlouho, není to jen momentální smutná chvilka a já se bojím, že už se z toho nedostanu. Že zestárnu sama, o taťku přijdu a ani nebudu s ním, že mi všechno uteče.
Dá se tohle ještě vůbec nějak řešit?