Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Tyjo tak to si neumím vůbec představit a já bych takový vztah nezvládla. Myslím si, že i pro vás je do budoucna jediné řešení to, že jeden z vás prostě ustoupí a přestěhuje se. Jaký je ten věkový rozdíl mezi vámi, plánujete děti?
@Anonymní píše: Více
Ty jo, to bych nedala. Pět let se vídáte jednou za tři měsíce? ![]()
@arinecka píše: Více
Během těch pěti let to bylo různý, třeba na začátku vztahu jsem tam u něj byla půl roku. Pak to byly někdy i delší intervaly, někdy kratší, ale teď tak ty poslední dva roky to je většinou po těch třech měsících, on někdy přiletí i mezi tím na kratší dobu.
@Tjoha píše: Více
Rozdíl mezi námi je 21 let a děti spíš nejsou v plánu.
Jako sama si taky asi neumím představit, že takhle budeme žít pořád, ale zároveň nevím jak jinak to vyřešit. Je to strašně těžký.
@SaraLis píše: Více
Jsem se překlikla a už nejsem anonymní, ale to je jedno ![]()
@Anonymní píše: Více
Pokud je mezi vámi tak velký věkový rozdíl a taková dálka, musí být opravdu velká motivace vztah udržet. A máte v plánu nakonec bydlet spolu nebo chcete takto pokračovat, jako teď?
@Mango_Lassi píše: Více
Motivace je obrovská, nechceme o sebe přijít, kromě té dálky v našem vztahu za celou dobu nebyl žádný jiný problém. Samozřejmě bysme spolu jednou bydlet chtěli, ale zatím jsme žádné řešení nenašli.
@Anonymní je pro mě partner ten nejdokonalejší chlap na světě,
ano, e nejdokonalejsi,
ale az po nem budou kazdy den spinave ponozky v koute,
tak ona ta „dokonalost“ vezme rychle za sve,
takhle on ten spolecny mesic nejak prezije a jede se dal,
trochu mi to ropomina ty cinske businessmeny, ti maji tka enekde odlozenou neoficialni mazelku nebo nekolik a tak je na stridacku navstevuji,
tohle s etomu tak trochu podoba,
drzi se te proto, ze nechces za nim
@Anonymní píše: Více
A není to tak, že Tě finančně podporuje? Hmm…penízky pravidelně na účet, letenky platí on atd?
Dobrý den, komentovala jsem tu jednu diskuzi, kde paní řešila vztah na dálku a tak mě napadlo založit téma a zeptat se, jestli tu někdo v takovém vztahu žije dlouhodobě, jako několik let a jak to dělají ostatní aby jim to fungovalo.
My jsme s partnerem skoro 5 let a jsme od sebe přes 9000 kilometrů daleko. Je mezi námi celkem velký věkový rozdíl. Náš vztah je asi to nejtěžší a zároveň nejhezčí co jsem v životě zažila. My to zatím řešíme tak, že jsme spolu jednou za tři měsíce měsíc v kuse, buď já tam nebo on tady. Naštěstí máme tu možnost a jde to. Občas když se podaří, tak partner přiletí i na kratší dobu během těch třech měsíců a nebo si „dáme sraz“ někde jinde třeba na týden. Někdy častěji, někdy to bohužel vyjde, že se vidíme opravdu až po těch třech měsících, výjimečně bohužel i po delší době. Zatím to bohužel moc na jiné řešení nevypadá. Já nechci trvale žít tam a on nechce trvale žít tady, je to strašně složitý a občas si fakt přijdu zoufalá, že to snad takhle budem dělat celej život. Jako nebýt si tím vztahem jistá, tak šíleně moc ho nemilovat a nebýt to fakt „moje spřízněná duše“ tak se na to ve vteřině vykašlu, protože to umí někdy šíleně bolet. Někdy by prostě člověk toho druhého u sebe potřeboval hned a ne si pořád říkat „Ještě dva měsíce a uvidíš ho..“ Mám strach, že i když jinak je pro mě partner ten nejdokonalejší chlap na světě, tak ta dálka ten náš vztah jednou položí.
Měla jste tu některá vztah kde mezi vámi byla takováhle šílená dálka? Jak jste to dělali aby to fungovalo a zvládli jste to s partnerem?