Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý život díky špatným rodičům?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
27.5.24 12:14
Dobrý život díky špatným rodičům?
Tak uvažuju, jestli to je ezo blud, nebo je fakt něco na tom, že si rodiče vybíráme a že třeba týrané děti díky tomu mají nějaký speciální základ do života, jakože „bez toho hnusného dětství bych… nepoznala tebe, neměla tuhle práci, nebydlela tady“… Mně tohle totiž řekla nedávno kamarádka a od té doby mne to sedí v hlavě, naprosto s tím nesouhlasím. Mne to dětství spíš vzalo, kus zdraví, čtyřicet let života v mentálním i životním pekle a doživotně poškozenou psychiku, která funguje jen na nově naučených základech. Ano, jsem samostatnější, tvrdší, je to však výhoda?
Mohla bych říct, že díky tomu jsem našla skvělého muže, kterého bych jinak asi opravdu nepotkala, ale to se stalo až po bolestivé a důkladné terapii, kdy už jsem se sama i tomu světu víc otevřela. Stejně tak až nyní dokážu manipulátory vycítit a netíhnu k nim jako ke starému známému.
Stále můžu spíš říct, že kdybych tohle dětství neměla, tak bych se nejspíš měla mnohem lépe. Nebo mnohem dříve lépe.
Nevím, je tu někdo, kdo se díky pošramocenému dětství opravdu nějak výrazně vyšvihnul a může s klidem říct, že děkuje svým rodičům za jejich dar, protože…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.5.24 12:18
Ahoj, zajímavé téma, já vždycky říkám všem aniž bych znala detailně jejich problémy, jejich dětství že dneska se ti na to každý vydlábne. Nikoho nezajímá jaké jsi měla dětství, co jsi prožila. Jsi dospělá, za svůj život si zodpovědná POUZE TY. Neměla jsem zrovna hezké dětství, nebylo nejhorší, žádné týrání ale snad jsem díky tomu mohla mít nějaké trauma, mohla bych být úzkostlivá, chodit na terapii, mít nulové sebevědomí ale ne. Nic takového. 
EDIT: Přidala bych k té Tvé anketě vlastní odpověd: Mám lepší život díky SOBĚ. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.24 12:26
Špatné dětství si nezaslouží žádné dítě. Ale život není spravedlivý. Nezdary a příkoří někoho pozvednou a někoho položí. Záleží na osobním nastavení i okolnostech.
Myslím si ale, že pokud někdo hodně chce a pracuje na sobě, tak může mít v dospělosti hezký život, i když ten začátek stál za prd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.24 12:28
@Magical-eyes Přesně tak! Můj manžel byl v dětství psychicky i fyzicky týraný a mohl dneska z něho být snad totálně neschopný jedinec, a mohl někomu fakt hodně ublížit, ale nikdo by nepoznal že takový člověk si prožil něco takového. Záleží na každém z nás jak se s tím popere. Nemám ráda když někdo svádí se současné problémy na dětství, NIKOHO to nezajímá!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva2610
27.5.24 12:31
To se nedá přece říct, protože člověk nemůže vědět, jak by na tom byl, kdyby měl dětství dobré.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.5.24 12:33
To se asi nedá říct, jasně, že dětství nás nějakým způsobem formuje. Muj otčím byl alkoholik a gembler. Doma věčně nebyly peníze nebylo co jíst, opilecký hádky, pořád u nás někdo zvonil, že mu dluží otčím peníze. Věřím, že díky tomu jsem se hned po maturitě postavila na vlastní nohy. Vše jsem si musela vybojovat sama, později po boku manžela. Vim jak nikdy nechci, aby se cítily moje děti. Naopak muj nevlastní bratr, kterého měl otčím v péči fetuje, nepracuje, má dluhy kam se člověk podívá. Takže dětsví v nás určitě nějak zůstává, ale jak se k tomu člověk postaví je asi jen na něm.
- Citovat
- Upravit
27.5.24 12:35
Nesmysl, nikdo si nezaslouží špatně dětství a tyrani v každém musí zanechat šrámy… Že se pak zmatoří a žije, funguje je jen jeho zásluha, ne zásluha toho kdo mu zkazil dětství. Samozřejmě určitý vliv je, já jsem měla dětství hezke, maminka úžasná, ale tata cholerik a diky tomu jsem vedela, ze chlapa cholerika vedle sebe nesnesu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Velryba černá
27.5.24 12:38
Žádný vyšší smysl to fakt nemá a z nikoho to lepšího člověka neudělá. Takové věci se dějí zkrátka jen proto, že mohou. Ale lidé asi mají potřebu se něčím chlácholit.
- Citovat
- Upravit
Velryba černá
27.5.24 12:45
A prostě jsou lidé, kteří celoživotní následky mají a nejedná se o výmluvu. Mnohdy se jedná o specifické formy chování za konkrétních situací, kdy oni samotní pochopitelně nedokáží vyhodnotit, že se chovají nestandardně. A často se to projeví ve stresových situacích, u mě například typicky ve chvílích, kdy moje dítě skončí v nemocnici. A čím je na tom hůř, tím intenzivněji se manifestují různé následky vlastního dětství a dospívání.
- Citovat
- Upravit
27.5.24 12:55
Nevím jestli s tímhle souzním, rozhodně tak napůl. Myslím si, že třeba díky tomu, že moje máma neměla moc mateřský pud a nedávala mi lásku jako jiné mámy dětem, a táta jezdil často pryč kamionem a vracel se na víkendy, tak teď jsem emočně závislejší na partnerovi. Chci se hodně mazlit, nabíjí mě trávit s ním čas a hlavně to fyzično, hodně si povídat a prostě ukazovat si tu lásku. Je to to, co jsem v dětství moc asi neměla a nemám od mámy ani teď. Pro mě je to peklíčko, když mám být od partnera odloučená, pro mého nynějšího je to celkově v pořádku, protože to má nastavené stejně, rád se mazlí, povídá, tráví se mnou čas.. ale pro jiné to bylo „až moc“ a nemusí se v tom cítit dobře. Je to těžké popsat, protože kvůli téhle emoční i fyzické závislosti na něm mám život těžší, ale naopak to, že jsem ho poznala a mám zrovna jeho, je podle mě neskutečná výhra. Neumím si představit být celý život s někým, kdo by mi to nedával stejně jako jsem to neměla v dětství, to by ten život fakt stál asi za nic.. Taky se tohle téma dá rozvést dál, protože někdo kdo má pak dítě a dělá stejný (špatný) vzorec svému dítěti, protože si to nese ze svého dětství, tak to není ideální. Ale někdo to má naopak, to co nedostával chce ještě víc dát tomu svému potomkovi.
Jinak to co ti zrovna řekla kamarádka platí na všechno. Kdybych se nerozhodla být s tím partnerem, nebydlela bych tady, neměla tuhle práci, nepoznala tyhle lidi.. já to beru jako životní lekce nebo naopak výhry, každopádně já jsem typ, co věří na to, že co se má stát se stane a nějak mě to vždy posouvá dál. To dětství a minulost je s tím spjatá vždycky, ale ne vždy pozitivně bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Velryba černá
27.5.24 13:27
@Lu66 traumatická porucha opravdu není něco, co si vybereš. Buď se rozjede nebo ne, vlastní vůle s tím nemá nic společného. S psychikou je to naprosto stejné jako s fyzickou stránkou. Jelikož mě otčím kdysi shodil ze schodů a během pádu došlo k dislokaci levého kyčle, dodnes občas po ránu kulhám. Někdo by možná padal jinak a proto by dnes nekulhal. Každý má své limity.
- Citovat
- Upravit
27.5.24 13:37
Špatné dětství, týrání a hlad si nezaslouží žádné dítě!
a je jen na každém, jak se s tím v dospělosti popere.. někdo s terapií, někdo bez.. umíme třeba dost vydržet, ale vevnitř je křehkost… NE, rozhodně si za takový „dar“ žádný rodič díky nezaslouží…
něco jiného je přísná výchova, pravidla, někteří rodiče třeba trvají na klavíru/sportu, které dítě v určitém věku pak už odmítá a jen „díky“ rodičům je z nich pak třeba virtuoz (že se na to v pubertě nevykašlali), ale zas tolik případů to není a takový výchovný styl je mi osobně poměrně odporný… ačkoliv v jistých případech může být efektivní (leč za jakou cenu..).. pro mne je štěstí šťastné dítě..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.24 13:45
Špatné dětství člověka v životě zbrzdí, nevím o nikom koho by naopak postrcilo kupředu. A startovní čára udělá hodně a nemá smysl tvářit se, že ne. To může tvrdit jen někdo kdo v devatenácti nebyl odkázán sám na sebe. Pokud člověk řeší jak se postavit na vlastní nohy a nějak přežít, tak si mladí moc neužije a to bych dobrým životem nenazvala. Samozřejmě to jde překlopit a vyhrabat se z toho spoustou dřiny, ale za to už dotyčný vděčí jen a jen sobě. Mám dobrý život, vděčím za to sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.24 13:52
Holky, děkuju za odpovědi, přesně tohle si myslím taky.
Ale padlo takové to, kdybych nebyla týraná, nebyla bych například tak empatická nebo citlivá (často tihle lidé končí v pomáhajících profesích)… a já nějak nevím, jestli bych raději nežila trošku méně empatický život, ale uplně obyčejný na zdravých základech.
Tam mi vlastně ta myšlenka vznikla.
Ale pak mne napadlo, že bych byla třeba empatická (ale zdravěji a třeba ještě lépe), i kdybych (nebo právě kdybych) žila v normální milující rodině, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Velryba černá
27.5.24 13:58
@SaxaL ano, tak to je. Člověk může být dobrým navzdory útrapám v dětství, může být dobrým člověkem navzdory traumatu, nikdy však díky němu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
