Doma je to špatný

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Kazimíra Olejovka
1950
9.10.18 09:24

V první řadě by jsi měla začít dělat něco sama se sebou. Což ostatně platí i o tvém příteli. To, že spolu nebudete, nebudete se hádat, je fajn…ale Vaše tendence jak řešit náročné, vypjaté situace se nezmění. Vzhledem k onemocnění v rodině a k tomu co jsi psala, je určitě vhodné navštívit psychologa, psychoterapeuta a pokud máš nějaké podezření na maniodepresivní projevy nechala bych se vyšetřit. Existují i léky (tady na emimi každý radí antidepresiva, ale ty opravdu na mysli nemám!), které návykové nejsou a mohou být podpůrné v době, kdy chodíš na psychoterapii nebo biofeedback apod. Já si tím prošla a léky jsem brala necelý rok. U mě byla příčina někde jinde. Pokud se však maniodeprese prokáže, tak to samozřejmě budou léky nastálo, ale to je ti asi jasné. Máš dítě, tak by bylo skutečně na místě se sebou něco dělat, než se takto začneš projevovat i v domácnosti maminky a před synem.

Tvůj přítel…bývalý…by měl taky trochu na sobě pracovat. Je to cholerik a já sama bych se bála svěřit mu dítě. I když víš, že má dítě rád a neublížil, může se stát, že vzteky něco mrskne a omylem zraní dítě.

Je fajn, že jste se domluvili, a doufám, že to bude tak růžové, jak si myslíš a nedojde k nějakým rozbrojům kvůli výchově, stravě apod…protože to to pak bude lítat. Maminka ať si klidně sociálku zavolá, pokud bude o dítě dobře postaráno, nic nehrozí. Problém by ńastal ve chvíli, kdy by tvůj ex někoho někde napadl apod. - třeba tvojí maminku poté, co zjistí, že poslala sociálku 8) To už by se na něj pohlíželo jinak.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.10.18 09:34

Zakladatelka

@Kazimíra Olejovka S tím souhlasím. Psychologa nebo psychoterapeuta mám v plánu, jen se k tomu dostat. Mám strach že začátek bude náročný. Budou se muset vytahat šrámy z minulosti, který mi asi na náladě a funkčnosti nepřidají a většina těch šrámů se týká mojí mámi a nemám představu, jak by to probíhalo kdybych se někde vyzpovídala o svých starostech a zárověn se s ní každý den vídala. Věřím že by to postupem času docílilo toho, že bych na ní měla jen pozitivní názor a všechny věci, s kterými bojuji by vyustili v pochopení k ní. Tomu už tak převážně je, ale nemůýu si pomoci, pořád mě dost věcí od ní mrzí. Vím že v první řáde bych se měla zaměřit na mojí psychiku, abych pak synovi nedávala to, co mě lěží v srdci několik let od mámi. K lékům mám obrovskou averzi, vidím co udělali v určitých věcech s mámou, babičkou a vlastně i se mnou protože jsem je v dospívání brala taky. Prvně by se mělo mluvit a až pak nasadit lečbu ale bojím se že se tomu nevyhnu.
S přítelem jsme se domluvili že budeme žít oddělené právě proto, abych se spolu naučili klidně komunikovat a nezasahovalo to do výchovy. Růžové to vidím dost, ale nemůžu si pomoct, jsem asi od přírody dost naivní a věřím v tu lepší možnost.

  • Citovat
  • Upravit
1Pears1
44199
9.10.18 09:36

Zakladatelko,počítá se to podle osob v bytě,jsou určité normativni náklady,se kterými se počítá,pokud jsou Tvé skutečné vyšší než ty normativni. Prakticky je to tak,ze jdyby ve větším bytě zila samozivitelka se 4 detmi,dostane víc nez Ty s jedním. Byt si musíš najít primereny Tvé situaci. Jinak není pravda,ze to v Praze není „jen tak“. Jsou jasně dané podmínky,pokud splnis,dostanes.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.10.18 09:39

Zakladatelka

@Jana206 A můžu se zeptat, nevíš něco o těchto podmínkách? Máš s tím nějaké zkušenosti? Na internetu jsem se dočetla dost, ale ráda si to poslechnu tzv. „ze života“. Asi by nebylo na škodu jít na úřad, říct mojí situaci a zeptat se na možnosti.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
9.10.18 10:04

Zakladatelka

Asi tomu prozatím nechám volný průběh, udobřím se s mámou, uvidím jak budeme vycházet s bývalým a pak budu případně řešit bydlení. Pokusím se sehnat někoho kdo mi srovná hlavu. Děkuji dámy, za vaše názory a možnost se vypovídat :srdce:

  • Citovat
  • Upravit
Demi
4047
9.10.18 10:30
@Anonymní píše:
Asi tomu prozatím nechám volný průběh, udobřím se s mámou, uvidím jak budeme vycházet s bývalým a pak budu případně řešit bydlení. Pokusím se sehnat někoho kdo mi srovná hlavu. Děkuji dámy, za vaše názory a možnost se vypovídat :srdce:

Ještě k té škole - zkus si domluvit na ten poslední rok individuální plán. Vzhledem k tomu, že máš dítě, by to neměl být problém. Jinak maminka není tvé dítě, jsi především matka a pak až dcera. Chovej se k mamince slušně, vyhýbej se konfliktům a podle možností se snaž i leccos překousnout. Máš před sebou cíl - dokončit školu, najít si práci a bydlení. Na to je dost času i pro tvoji mámu, aby se srovnala s myšlenkou, že už jsi dospělá a schopná si zařídit svůj život.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.10.18 11:38

Zakladatelka

@Demi K mámě se chovám slušně jak můžu, ale určité věci už se těžko přecházejí. Člověk má občas strach projevit svůj názor, ať je řečen v jakékoliv tótině, aby nebyl uplne zavrhnuty, nevyslešeny a přijmutý. Až se máma trochu srovná, sedneme si a popovídáme, snad to bude k něčemu dobré. Individuální plán bohužel škola ve 4. ročníku nedává, mám jen 30% uvolnění z absence. Dám tomu čas a uvidí se, co bude dál. Ted se budu snažit srovnat vztahy s mámou, věnovat se synovi a zamyslet se do budoucna. Kontaktovala jsem svého bývalého psychiatra a snad se i já dám co nejdřív do pořádku.

  • Citovat
  • Upravit
Demi
4047
9.10.18 13:07
@Anonymní píše:
@Demi K mámě se chovám slušně jak můžu, ale určité věci už se těžko přecházejí. Člověk má občas strach projevit svůj názor, ať je řečen v jakékoliv tótině, aby nebyl uplne zavrhnuty, nevyslešeny a přijmutý. Až se máma trochu srovná, sedneme si a popovídáme, snad to bude k něčemu dobré. Individuální plán bohužel škola ve 4. ročníku nedává, mám jen 30% uvolnění z absence. Dám tomu čas a uvidí se, co bude dál. Ted se budu snažit srovnat vztahy s mámou, věnovat se synovi a zamyslet se do budoucna. Kontaktovala jsem svého bývalého psychiatra a snad se i já dám co nejdřív do pořádku.

Tak to je dobře, že si víš rady. Tvoji maminku neznám, ale žít s člověkem s touto nemocí, je dosti náročné. Snad je dobře kompenzovaná léky. I pro ni to je jistě také těžké, ale podle toho, co píšeš, tvého chlapečka má ráda a s tebou také bude chtít nějak vycházet.
Drž se a zvládni to co nejlíp :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď